Sto zázraků
Zuzana Růžičková , Wendy Holden
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408211/bmid_sto-zazraku-z-koncentracnich-taboru-B1h-408211.jpg
5
58
25
Životní osudy světoznámé klavíristky, cembalistky a pedagožky Zuzany Růžičkové (1927-2017) v podání britské autorky a novinářky Wendy Holdenové nás provedou více než půlstoletím života této legendy české klasické hudby. Autorka shromáždila veškeré dostupné informace a rozhovory, které Zuzana Růžičková dávala v průběhu doby, a z vyprávění tak plasticky vyvstává výjimečná osobnost i životní osudy ženy, která za druhé světové války prošla několika koncentračními tábory a zažila nelehká padesátá léta, ale navzdory všem těžkostem se jí spolu s manželem, hudebním skladatelem Viktorem Kalabisem, podařilo svou celoživotní lásku k hudbě spojit s úspěšnou mezinárodní kariérou. Proslula zejména jako interpretka děl Johanna Sebastiana Bacha, natočila přes třicet dlouhohrajících desek a její působení na světových koncertních pódiích jí vyneslo přezdívku první dáma cembala.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Umění
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
One Hundred Miracles , 2019
více info...
Přidat komentář
Tato kniha by měla být povinným čtením pro všechny, kteří si neustále na něco stěžují, ale jsou najedení, zdraví, mají vlastní domov, své milé okolo sebe a nikdo jim v ničem nebrání. Všechny knihy o holocaustu jsou děsně bolavé, ale pokud se jedná o vyprávění člověka, který skutečně žil, přežil a postavil se na vlastní nohy, tak je to prostě PRAVDA a ne jen román. Jednou za čas je potřeba si toto všechno připomenout, abychom nezapomněli, abychom si vážili toho, co máme. A také, abychom si uvědomili, že národ, barva, náboženství a bůhví co ještě, není důvodem pro nenávist jednoho k druhému. Ano, ano … i já jsem slyšela něco o tom že holokaust neexistoval a o osvětimské lži.
Hluboce smekám jak před Zuzankou Růžičkovou, tak její maminkou, které byly tak silné, že tohle všechno zvládly. My, současní zhýčkanci, reptáme i proti trochu omezujícím opatřením s covidem.
Aleš Březina o ní v epilogu řekl, že přátelé jí neřeknou jinak než Zuzanka a dodnes se při vyslovení jejího jména usmívají.
Paní Zuzanka by určitě měla radost z toho, že mi přiblížila Bacha a především cembalo. Při čtení knihy jsem se do jejího mistrovského přednesu zaposlouchala …. a zamilovala.
Závěrečná slova, cit.:
“Doufám jen, že až zemřu, řeknou lidé - snad - že jsem žila smysluplný život a že jsem svou hudbou pomáhala obracet pozornost ke krásám tohoto světa. To by stačilo jako důvod k tomu, že jsem přežila. Kromě toho si myslím, že to by Bach po mě chtěl, abych dělala....”
Tato kniha mi dala hodně. Víc, než dokáži napsat. Děkuji.
(Jen pro pořádek, v době kdy byla mladá Zuzana v kině s Brity v dubnu 1944, tak tam nemohla zaznít hymna God Save the Queen, ale God Save the King a pocta se vzdávala králi, nikoliv královně, která na trůn nastoupila až v roce 1952. To by se britské autorce stát nemělo. )
Na túto knižku som na trafil len náhodou z jednej malej poznámky na okraji. V podstate by som sa o nej nedozvedel a kombinácia neskutočného hudobného talentu, prežitie niekoľkých koncentračných táborov a nezlomnej vôli prežiť ma okamžite oslovila. Od mladého dievčaťa, ktoré žije svoj detský sen až po perzekúcie a jej vrhnutie do terezínskej a oviečimskej mašinérie. Jedna skupina príbehov začína od začiatku vojny až do jej konca. Druhá skupina príbehov je od konca vojny cez je profesný a súkromný život. Línie sa plynule striedajú a pomaly napredujú, každá vo svojej dobe. Otvára sa nám svet o ktorom už možno bolo napísané dosť, avšak aj tento príbeh je osobitý. Láska k hudbe jej pomohla prekonať aj tie najťažšie životné prekážky. Aj v časoch ťažkého komunizmu sa nej stala dáma, ktorá majstrovsky ovládala takmer zabudnutý nastroj.
Nie je to len o neochvejnej túžbe žiť, ale aj o hľadaní samej seba, nájdení svojej lásky a vysporiadaní sa s ťaživou minulosťou. Čitateľovi odkrýva aj pomyselné dvierka sveta vážnej hudby. Obštrukcie umeleckého života v čase totality, úspechy, ponižovanie, ocenenia aj frustrácie. Aj maličkosti, ktoré znamenajú nádej v lepšie časy, a to nie len počas vojny. Držal som jej palce na každej stránke knižky. Dožila sa vysokého veku a aj keď odišla, môžem povedať, že zanechala hlbokú stopu v kultúrnej, spoločenskej aj vlasteneckej obci. Aj ako svedok vojnových čias, nezapadne jej svedectvo prachom. o to viac, že je aktuálne aj teraz.
Je smutné, že napriek tomu čo sa udialo v minulom storočí sa ľudia neponaučili a majú krátku pamäť na to, ako málo stačí k tomu, aby sa vznietilo zlo vojnového konfliktu. Ako ľahko sa nájde „nepříteľ“ na ktorého treba zvaliť všetky viny a ukojiť svoje frustrácie. Páči sa mi ako povedala pani Zuzana, že keby mohla tak vymíti zo sveta závisť a nenávisť. Ani v dnešnej dobe by sme nemali zabúdať na to, aby sme boli humanisti. Nebáli sa pomáhať, byť nápomocní, súcitiť, ale aj byť odvážny, tolerantní, stáť za pravdou, dobrom a nebáť sa vyjadriť svoj názor. Aj toto je jedna tvár slobody.
Jej anjel strážny naozaj prekročil kvótu sto zázrakov a toho, čím bola Zuzana Ružičková príkladom je obdivuhodné. Jej príbeh má čo povedať aj súčasníkom už len preto, aby sa nevrátila hrôza z doby minulej a my neostali bez tváre.
"Moje maminka říkala, že když se dělá citronáda, musí se dát nejdřív cukr a pak teprve citron. 'Když se to dá opačně, tak to nedosladíš.' A tak je to i s životem, je to dobrá metafora, protože okusíte-li sladkou chuť dřív než hořkost, tak vám vydrží." (s. 42)
Dechberoucí příběh ženy, o které jsem do nedávna neměla ani tušení. Příběh, který mrazí v kostech každého, kdo vládne alespoň minimální představivostí. Příběh o tom, kam až může člověk klesnout a zároveň vystoupat. Zuzana Růžičková byla osobou, k níž se sluší vzhlížet pro její neskonalou sílu, odvahu čelit nástrahám nepřátelských režimů a ještě tu být v mnoha mezních životních situacích pro druhé.
Děkuji za možnost přečíst si její příběh. Autorka se s jeho odvyprávěním popasovala skvěle. Nemůžu říci, že by mi nějak extra vadily skoky v čase, spíše naopak vždy po skončení kapitoly z koncentračního tábora přišla jakási, i když jen zdánlivá úleva. Často jsem ale mívala v očích slzy - slzy smutku a semtam i štěstí.
Dovolím si říci, že knih o přeživších lidech z druhé světové války jsem už pár přečetla a tuhle řadím na pomyslnou první příčku. Nehodnotím ale osudy lidí, nýbrž zpracování knihy jako takové.
Vždy, když takovouhle knihu přečtu, jsem o to více vděčná za to, v jaké době žiju. To, co si musela prožít Zuzana a statisíce dalších, si nedokážu představit ani v nejhorším snu.
Prave jsem docetla, a jsem stale plna emoci, tak snad se ze mne neco vyklube, a pokusim se ze sebe aspon ve zkratce dostat neco , co by mohlo vystihnout me pocity.
Tak jako prvni asi zminim to, ze se mi tato kniha dostala do rukou, a to v elektronicke podobe. Urcite si ji poridim i v te tistene, protoze knihy, jako je tato, si misto v me knihovnicce urcite zaslouzi.
Biografie silne zeny, ktera si prosla nekolika koncentracnimi tabory, zeny, ktera milovala vaznou hudbu, zeny, ktera se dostala na nejvyssi pricky ceske klasicke hudby, zeny, ktera je znama v celem svete. Ale take zeny, ktera milovala svou rodinu, a ktera si prozila nejedno peklo , peklo, jako bylo Osvetim, nebo Bergen - Belsen.
Tato kniha se cte tak, jako by jste proplouvali mezi krasnou hudbou, a mezi otresnymi udalostmi koncentracnich taboru. Jednou se dostanete po notove osnove nahoru, kde jsou vysoke tony, a vy se dozvidate o tom, ceho vseho pani Ruzickova svou pili a laskou k hudbe, k Bachovi dosahla. Po druhe sestupujete po osnove dolu, az do tej nejnizsich pozic, kde se dovite, jake to je byt uplne na dne, a kdy nemate vubec zadnou jistotu, jestli se jeste nekdy dostanete aspon o pricku vyse.
Pri cteni jsem si delala poznamky, zacala zatrhavat uryvky, ale kdybych je zde mela vsechny vypsat, tak by jsem zde opsala mozna tretinu knihy, coz asi neni dobry napad.
Takze z knihy zde vypisovat nebudu nic, Radeji Vam ji vrele doporucim. Protoze si zaslouzi byt ctena.
A beru to jako jeden zazrak, ze jsem si tuto knihu mohla precist, protoze bez zazraku by pani Ruzickova neprezila, a tyto vzpominky by se nam do ruky nedostaly.
Skvěle napsaný silný životní příběh o nadání, píli a lásce, které dodávaly této umělkyni vůli a sílu všechna úskalí přežít.
Dobře, že jí k tomu pomohlo sto zázraků.
Ale škoda, že se nestal ten jeden hlavní - že nebyla ta hrůza ve svém prvopočátku zastavena. Že nepřišel zázrak, který by ty historické události nepřipustil.
Neskutečný příběh! Opět člověk žasne nad tím, co člověk dokáže vydržet. Kde se v něm bere ta neskutečná síla? Stejný údiv vyvstává i nad tím, co člověk může dokázat, když má talent a vášeň pro něco, co ho naplňuje. Pro mě neskutečně lidská kniha, u níž jsem opakovaně žasla nad tím, že ji nenapsala česká autorka. A že je kniha úspěšná i ve Státech nebo v Británii, kde kapitoly z padesátých a dalších let museli chápat dost těžko.
Z knihy jsem opravdu unešená a už teď vím, že ji dvěma lidem dám jako dárek (jdu hned objednávat). Počítám, že kniha se brzy vyprodá a bude nesehnatelná.
Super biografie s obsahem opravdu podstatných informací. Kniha je zajímavá i ohledně světa vážné hudby a cembala. Samozřejmě přežít 3 koncentráky a znovu se vrátit do života , muselo být pro ZR velmi těžké.
WH jako spisovatelka opravdu svoji práci umí, její kniha Narodili se , aby přežili mně taky velmi nadchla. V této knize autorka popisuje i Solnici , kde pobývali rodiče manžela ZR. (pracovali na poště) zde mám já babičku a dědu. A v minulé knize autorka popsala i navštívila Třebechovice pod Orebem. Pocházím z vesnice cca 7 km odtud.
Kniha je opravdu bohatá ve všech směrech. Doporučuji , za mně 5*
Co víc napsat?Je to prostě úžasná kniha o výjimečné osobnosti.Život se s ní nemazlil,ale ona si vždy vybojovala své místo na slunci.Obdivuju její nezdolnou vůli jít si za svým snem.Ještě víc než pasáže z koncentračních táborů mě zasáhlo vyprávění o jejích pocitech po válce a taky jak se k ní a k její mamince zachovali jejich známí.
Paní Růžičková,hluboce před vámi smekám,prožila jste plnohodnotný život.
Těžko něco smysluplného napsat, přečtěte si tento silný a lidský příběh. Velmi mně to zasáhlo.
Kdyby příběh v knize byl založen pouze na fantazii autora, řekl bych, že je to přitažené za vlasy a nikdy se to takhle nemohlo stát. Životní příběh Zuzany Růžičkové byl skutečně protkán sty zázraky, šťastnými náhodami a obrovskou vůlí přežít nejdramatičtější období 20. století. Díky tomu, že kniha nejsou jen zaznamenané paměti, ale kvalitně beletristicky zpracovaný příběh, se čte téměř jedním dechem. Obzvláště časové přeskoky byly zvoleny tak, aby udržovaly čtenáře v napětí. Knihu se mi podařilo přečíst za prodloužený víkend. Již dříve jsem sledoval osudy Zuzany Růžičkové na Českém rozhlase Vltava a následně jsem si pořídil i kompletní sadu CD J.S.Bacha z vydavatelství Erato a po přečtení knihy jsem neodolal zhlédnutí filmového dokumentu "Zuzana Růžičková - hudba znamená život". Fascinuje mě, jakou roli hrála hudba v životě protagonistky, kterou mám velmi rád, včetně hudby jejího manžela Viktora Kalabise. Nepřestává mě však překvapovat, jakou nenávist měl nacistický i komunistický režim k lidem, kteří v něčem vynikali bezohledu na rasu nebo vyznání.
Kniha podle skutečného příběhu. Popis života bez příkras, bez neuvěřitelných příběhů, kterých jsou knihy "...z Osvětimi" plné.
Čtivé a poučné.
Pro mě hrozně silný příběh ženy, se kterou se život nemazlil. Zuzana Růžičková prožila neuvěřitelné věci, které v knize líčí tak nějak věcně, ale o to víc na mě její příběh zapůsobil. Ještě že se střídaly kapitoly z koncentračních táborů s těma z pozdějších let, protože jinak jsem měla pocit, že je té hrůzy na mne moc. Po dočtení jsem si musela dát od knih pár dní pauzu a jen jsem vstřebávala.
Kdyby Johann Sebastian věděl, co Zuzana Růžičková prožila, aby přežila, naplnily by jeho slzy nejeden potok, spíše moře, oceán … a přesto ona, ta drobná, subtilní bytost považovala za svou povinnost být prospěšná, aby ospravedlnila to, že přežila Terezín, Osvětim a Bergen-Belsen. Podle jejich slov ji zachránila hudba : a my tomu věříme (Alice Herz-Sommerová to tvrdila taky, obě byly ve stejnou dobu v Terezíně, i když asi k bližšímu kontaktu nedošlo.)
Hudba pro člověka skutečně představuje něco, co vás nikdy nezklame a vaše myšlenky, váš život zabalí do srozumitelnějšího světa, světa tónů, zvuků a možná i těch krásných barokních melodií Bacha, Purcella, Bendy nebo Scarlattiho, které naplnily její život : virtuální i ten skutečný.
Neuvěřitelný osud, neuvěřitelná osobnost.
To nejmenší, co můžeme udělat my, je přečíst si tuto knihu. Není jenom o holocaustu, není jenom o hudbě, je plná myšlenek, kterými se snaží hledat odpověď na to, co se dělo za jejího života. A byla to doba, která nám není vzdálená : 1927-2017.
Jeden z nejsilnějších příběhů, jaký jsem kdy četla. Tolikrát mohla nebýt, tolikrát se stal zázrak. Nezlomná vůle hlavní hrdinky jí pomohla projít všemi těžkými životními zkouškami. A že jich bylo. Strážných andělů musela mít nejmíň tucet.
Nejdůležitější poselství je ale pro mě v tom, že na prvním místě jsou dobré, láskyplné a pevné vztahy. S jejich pomocí se dá překonat vše.
Ani mě nepřekvapilo, že se převyprávění životního příběhu Zuzany Růžičkové ujala britská autorka. A udělala to skvěle
Úžasná kniha na kterou jsem se těšila, ale velmi předčila mé očekávání . Osobnost i životní historii paní Zuzany Růžičkové jsem jako bývalý Plzeňák znala, ale dozvěděla jsem se mnoho nového nejen o ní, ale i o atmosféře v Plzni v době předválečné, protektorátu i v 50.letech. Dozvěděla jsem se o jak Z.R. vnímala hudbu, o jejím souznění s J.S. Bachem. Je to kniha o silném vztahu mezi matkou a dcerou, síle lidského ducha křehké dívky, její neuvěřitelné naději a odhodlání . Je krásně popisovaná osobnost Fredyho Hirsche. Celá kniha je psaná citlivě a současně čtivě. Budu se k ní vracet a doporučila jsem ji přátelům.
Skutečně strhujícím způsobem napsaná monografie. Je přitom nutné říci, že text věnuje opravdu mnoho místa zkušenostem z koncentračních táborů, zatímco období socialismu, především sedmdesátým a osmdesátým létům, je vyhrazeno o poznání méně prostoru. To patrně jde na vrub i tomu, že Wendy Holden neměla možnost Zuzaně Růžičkové klást doplňující otázky ani nebylo možné knihu autorizovat. Samozřejmě je něco jiného "z patra" vzpomínat na diktafon a něco jiného to potom číst v knize. V líčení období socialismu je navíc patrné, že Hodenové chybí reálná zkušenost s reálným socialismem. Jeho líčení je šablonovité a schématické. Například tvrzení o dvou televizních kanálech, z nichž na prvním běžely především zprávy a na druhém vážná hudba, je samozřejmě značně zavádějící. Chyby jsou i v líčení obecných historických událostí, které to které období rámují. Přesto lze říci, že jde o nejlepší postižení života Zuzany Růžičkové. Napsáno i přeloženo je velmi kultivovaně a i rozhodnutí uspořádat kapitoly v jiném než chronologickém sledu je velmi šťastné. Nejen, že účinně brání rozpadu líčeného děje do dvou, resp. tří samostatných příběhů, jež spolu zdánlivě vůbec nesouvisí, ale navíc je díky tomu líčení hrůz z nacistických lágrů do jisté míry rozředěno a jejich čtení je díky tomu poněkud snesitelnější, jakkoli stále naprosto šílené... Celkový dojem: 85%
Autorka mi znovu dokázala, že umí vyprávět příběh lidsky a důstojně, byť téma není lehké. Nádherná kniha a nádherná žena. Jsem ráda, že jsem se mohla seznámit s životním osudem paní Růžičkové. A to doslova od začátku do konce. Tolik síly a hlavně píle a snahy, dostat se přes všechny překážky ke svému cíli, ke své lásce k hudbě. Každá kapitola mně zaujala, ptotože každá přináší spoustu vzpomínek a informací i z hudebního světa. Kapitoly nejsou řazeny chronologicky, ale je to zřejmě účel, aby té válečné hrůzy nebylo tolik najednou. Samozřejmě jsem si k tomu poslechla některé koncerty a ty byly tou sladší tečkou.
Štítky knihy
20. století umělci hudba cembalo osudy žen
Kniha Sto zázraků je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 80x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 62x |
| Chystám se číst | 87x |
| Chci si koupit | 30x |
Knížku jsem četla před delší dobou, ale v paměti mi zůstává, osud Z.Růžičkové je tady opravdu dobře popsán. Její životní etapa má spoustu částí, kdy dokázala, že má silnou vůli a prošla si utrpením koncentračního tábora, ale ani po osvobození jí nečekala procházka růžovou zahradou. Nejsem znalec vážné hudby, ale musela jsem si jí hudbou přiblížit.