Sto roků samoty

Sto roků samoty popisuje historii šesti generací rodu Buendíů z fiktivního města Macondo, jehož předlohou se stalo spisovatelovo rodné kolumbijské město Aracataca. Celý příběh je plný autobiografických prvků, mísí se v něm řada historických událostí s autorovou fantazií a celek pak působí tak kompaktně, že je často problém je od sebe odlišit, také důležité postavy mají své předobrazy ve spisovatelově rodině.

https://www.databazeknih.cz/images_books/52_/522/sto-roku-samoty-lMg-522.jpg 4.31369
Originální název:

Cien años de soledad (1967)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Počet stran:320
Překlad:Vladimír Medek
Edice:MÁRQUEZ
Autor obálky:Juraj Horváth
Vazba knihy:pevná / vázaná s přebalem
ISBN:80-207-1215-1
Nahrávám...

Komentáře (179)

Přidat komentář
Ran
včera

Knížka se mi četla dobře a v příběhu jsem se vyznala, což mě docela překvapilo.

bakunin
09. srpna

kniha co mi zamávala emocemi po všech stranách, hypnotické, magické spirituální dílo, nejúžasnější historie jedné dynastie. Pětkrát bravo!!

perfis1280
27. července

Uzasneeee

jant02
23. července

Přiznávám hned na začátku, že mi kniha dala docela zabrat a nebýt mého zvyku dělat si v průběhu čtení poznámky asi bych se brzy v postavách i v příběhu ztratil.
Snažím se při čtení představovat si, co se v knize odehrává, avšak tenhle Márquezův opus vyžaduje od čtenáře opravdu nemalou dávku představivosti. Děj je tak zahuštěný, tak barvitý a má tak fantaskní až blouznivou atmosféru, plnou téměř naprostých nepředstavitelností, že se mi z toho místy málem zavařily mozkové závity. Je až neuvěřitelné, co všechno se na 350 stran vešlo, já měl po dočtení pocit, že jich mám za sebou tak 1500. Celá kniha je jeden obrovský ohňostroj barev, pocitů, vášně, svérázného humoru a ironie. Navíc Odeonské vydání z roku 1986, které jsem si k přečtení vybral, je plné nádherných expresivních ilustrací od Borise Jirků, které atmosféru výborně dokreslují.
Nejsem si zcela jistý, jestli jedno přečtení stačí k tomu, abych tuhle knihu úplně docenil. Z toho vyplývá, že si ji v brzké době přečtu znovu. A Vám, kteří jste ji četli jednou a méněkrát, Vám ji taky vřele doporučuji :-)

Izi14
11. července

Při vzpomínce na tuto knihu v mé mysli vyplují na povrch dvě slova - smrt a kruh. Tento příběh, tolik odlišný od všeho, co jsem kdy přečetla, ve mne vzbudil silnou melancholii a pocity téměř nepopsatelné...
Nádherné a strašné!

velkyel
06. června

Od velkych k malym a od malych k velkym. Vynikajici saga sesti generaci. Zrady, radosti, zoufalstvi a tragedie v Macondu.

Hyaenodon
29. května

Tahle knížka mě pobavila. Stejnojmenné postavy jsem při četbě řešil tak, že jsem si představil typizovanou Úrsulu a typizovaného Buendíu s pleší a knírem a už jsem jel. Docela dobré psycho. Magické prvky jsem ve "vážné" literatuře v té době ještě neznal, takže mě velmi příjemně překvapily. A na Rebecu lízající omítku ze stěn si vzpomenu i poletech s úsměvem.

Yui-chan
19. dubna

Tato kniha ve mě zanechala velmi rozporuplné pocity a dojem, že magický realismus asi není úplně pro mě. S knihou to bylo trochu jako na houpačce. Každá popisovaná generace byla jiná, u některých jsem byla zvědavá, co se s nimi stane dál, u jiných jsem si přála přeskakovat stránky, jak moc divné to bylo. Také mi asi vadil, že kniha neustále jede. Ani na chvilinku se nezastaví. Pro někoho, kdo čte po pár stránkách, jako já, bylo velmi náročné udržet s ní krok. Asi hlavně proto mínus hvězdička. A také za tu větu, která měla celé dvě strany!!! Na druhou stranu jsem ke konci, kdy se uzel začal pomalu rozmotávat, přišla na to, že ač byl každý z Buendínů jiný, bylo v nich přece stále něco stejného. Myslím, že kdyby nebylo Úrsuly, tak bych si tohoto okamžiku, toho prozření jak se rodinná historie neustále opakuje dokola, ani nevšimla. Její pasáže jsem měla velmi ráda. Téměř každá z postav mi vlastně během svého příběhu nějak přirostla k srdci (kromě Fernandy, na tu jsem si prostě nezvykla). Když jsem ji dostala poprvé do ruky, bylo mi k ní řečeno, že se jedná o příběh rodiny, která byla zatěžkána prvotním hříchem a tento hřích že se odráží v každé generaci. Až téměř do posledních stran jsem tuto souvislost neviděla. Ale "aha efekt" se nakonec dostavil. První vražda započala cestu za založením Maconda a od té doby byl celý rod odsouzen ke sto rokům samoty. Finální pocit z knihy byl zmatený, vzdálený ale přece blízký, tak špatně popsatelný. Myslím, že tato kniha bude potřebovat čas, než ve mě úplně uzraje.

Hobo
18. dubna

Můj první Márqeuz a nebyl to špatný výběr. Moc jsem o Márqueze vzhledem k recenzím, které jsem četl, neměl zájem. Je vidět, že nesmím dávat na recenze.

kvnhvta
18. dubna

Na tuto knihu jsem mentálně nedozrál; zhulené vyprávění o lidech, kteří se chovají jako úplné gumy; samá Vlast a Hrdost a Tradice a přitom by jenom zabíjeli a trkali, trkali a zabíjeli :(

YDM
14. dubna

Snad nejlepší lék na touho po nesmrtelnosti, který se mi zatím dostal do ruky...

LišákPlyšák
25. března

Kniha ve mě zanechala negativní pocit. Je sice čtivě napsaná ,ale na můj vkus příliš kouzel a náhod.

jaro999
21. března

Knihu jsem četla před několika lety, takže si už nepamatuji jména postav a děj. To, co ve mně zůstalo, je pocit krásna, lahodného opojení z četby, chuť se od knihy nikdy neodtrhnout. Prostě magie nádhery, která mě úplně pohltila. Neutuchající tok myšlenek a obrazů, který vás uchvátí a nechce pustit.

francouz
02. března

No musím říci, že moje první setkání s magickým realizmem,bylo trošku rozporuplné. Co se týče autora a jeho práci s jazykem, tak tady není co vytknout, je to opravdu dokonalé. Ale co se týče příběhu, který běží napříč stovkou naprosto rozdílných Buendiů, pak je to jendou nahoru a dolů.
Takže promě je to trocšku těžké hodnotit. Na jedné straně je to opravdu pan spisovatel, který velmi výrazně pracuje s jazykem a příběhem, na druhé straně trošku bizardní příběh jednoho rodu. Takže tentokrát to bude horší známka než v pčípadě Lásky za časů cholery.

Mato14
19. února

Určite jedno z najneobviklejších diel magického realizmu. Som veľmi rád, že som si ho prečítal. Sledovať toľké generácie ľudí, ľudských životov a ich osudov, to dá zabrať nie len fantázii spisovateľa, no najmä čitateľa. Je ľahké stratiť sa v dianí a menách. Ale to knihe neuberá na kvalite, práve naopak. Je to veľmi prepracované dielo plné reálnych ľudských osudov. Určite vrele odporúčam. :-)

Inka063
03. ledna

To je něco tak ojedinělého, nevšedního, surrealistického, neuvěřitelně vtipného, neuchopitelného, že se to nedá popsat. Tisíce různých Buendiů, prolínání skutečnosti s představami a minulostí, iluzemi, sny, fantazií ...
Zpočátku jsem chtěla sledovat dějovou linku, hledat realitu, oddělovat ji od všeho ostatního, pamatovat si jména a příbuzenské vztahy všech Buendiů. Brzy se mi to vymklo. Vzdala jsem to. Nechala jsem se unášet něčím pro mě zcela novým, tak neobvyklým a zvláštně krásným.
Závěr na mě zapůsobil nečekaně smutně, kdy jsem si uvědomila, že jde vlastně o "sto roků samoty". Beze sporu dávám 5 a dalších minimálně 5 překladateli.

kap66
12.12.2017

Magický realismus... Moje první setkání s ním - a uchvátil mě. Čím jsem starší, tím méně žádám od četby "pravý" realismus - ten žiju; číst chci o něčem, nad čím budu kroutit hlavou, říkat "páni", vzdychat obdivem nad autorovou fantazií... A zároveň tomu trochu věřit. Tak zvláštní a nepravděpodobné, až uvěřitelné.
Žádná jiná Márquezova kniha už mě tak neoslovila; tahle je absolutní.

Peleus
05.12.2017

V autorově vyprávění o generacích rodiny Buendíů se organicky prolíná historie jihoamerického kontinentu s různými událostmi ze života četných hrdinů románů.

Namísto popisování jednotlivých aspektů lidského života, autor úspěšně pracuje s celým spektrem lidských pocitů v průběhu dlouhé životní cesty rodu Buendíů. Zároveň používá neutrální až neosobní přístup vyprávěče, aniž by knihu ochudil o svůj typický marquézovský humor. Samostatnou kapitolou je zajímavý jazyk (uznání si zasluhuje i překladatel – Vladimír Medek), který ze Sta roků samoty činí ještě větší požitek.

V románu se dá vycítit sotva postřehnutelná hranice mezi realitou a světem iluzí. Jsme účastníky filozofického rozjímání o těžko uchopitelném pojmu, kterým je „samota“. Co je to samota? Jde o izolaci? Jde o hledání vlastní individuálnosti? To si musí ujasnit každý jeden z nás.

Ke knize mám jen dvě výtky. Autorova záliba v opakovaném používání stejných jmen napříč generacemi a místy až neúnosné zpomalování tempa. Oboje má smysl v celkovém kontextu, avšak někdy dokážou lehce rozladit.

Chesterton
01.12.2017

Velice svérázná, pro mě přemíra sexu přehlušila originalitu. Jakýsi svým způsobem primitivismus. Asi ten kruhový čas? Trochu bezvýchodnost? Chybějící naděje? Takhle přirozené nadpřirozeno mě lehce odpuzuje. Leč chápu, že kniha je originální, provokující, propracovaná . . . .svébytná. Pod kůží zůstala, ale spíš negativně :)
Zvrácená vtipnost je asi přesné:(
Leč trochu chápu ty, kterým sedla a dali 5*:))

Aingeal
18.11.2017

Tak bohužel, tato kniha se mi do srdce nevepsala. Čas ubíhající v kruhu (stále stejná jména, osudy...) byl sice autorovým záměrem, ale pro mě vytvořil nekonečnou linii naprosto nepochopitelných a nesmyslných událostí. Dvěma hvězdičkami každopádně oceňuji propracované postavy a svéráznou originalitu celého románu ;).

vlkcz
11.11.2017

Největší nedostatek téhle knihy je skutečnost, že přes poměrně velké množství postav, si autor vystačil pouze s několika jmény. Chápu, že to zřejmě byl úmysl, který mu pomohl ilustrovat myšlenku, že se vše opakuje. Ale srozumitelnosti to nepřispívá.
Úplně mi navíc nesedl ani Marquézův styl, i když to je možná dáno tím, že nechápu jihoamerickou mentalitu. V tomto ohledu zlatý Robbins nebo Bulgakov.
Ale i přes uvedené výhrady jde o hodně nadprůměrnou knihu, která člověku zůstane pod kůží.

Lucia196
05.11.2017

Mam rada pribeh ako sa ku knihe dostanem.tuto do nebies ospevoval boris filan.ze by chcel zase tuto knihu dostat do ruk a nepoznat ju.poznate ten pocit?citat a objavovat...krasna kniha, pre mna uplne novy svet.

Dyaebl
13.10.2017

Po celou dobu mě neopouštěl ten krásný pocit nadpřirozena které je tak moc přirozené... Do toho neustálý koloběh rodu, odsouzeného ke 100 rokům samoty, jež je předpověděn a nelze změnit, je zkrátka fascinující.

Nelasp
08.10.2017

Napřed jsem na knihu nadávala a připadala mi úplně mimo- vadila mi fantasknost příběhu, hromada postav a občas mi dělalo problém se v příběhu zorientovat. Při druhé četbě jsem jí ale přišla na chuť a jsem ráda, že ji četla.

knedlik
03.10.2017

Tušit, že je Márquez tak zvráceně vtipný a originální chlapík, sáhnu po jeho knihách dávno!
Sto roků samoty je opravdu jedinečné dílo, do kterého se na pozadí jakéhosi smyšleného města Maconda a života rodiny Buendíových promítají dějiny Latinské Ameriky, a to způsobem velmi zvláštním, magicky zastřeným a hlavně dost ironickým.
Je to kniha neuvěřitelně kouzelná, protože ať už snové přeludy, blouznění či fantaskní přeludy, vše tu tak nějak přirozeně splývá s běžným denním životem a zapadá na své místo. A zároveň jakoby nic z toho nikdy neexistovalo.
Sto roků samoty je kniha, o které byste toho chtěli napsat tolik, ale vlastně vás nenapadají ta vhodná slova, všechna se zdají jaksi plytká v porovnání s tím velkým zacykleným dramatem, ságou rodiny Buendíových, jejich vzestupem a pádem, s tou nahuštěnou časovou smyčkou, osamělou, uprostřed ničeho.


"Na konci průvodu spatřil šašky metající kozelce a potom, když všecko skončilo a zůstala tu jen ulice zalitá sluncem, vzduch plný létavých mravenců a hrstka zvědavců nahlížejících do propasti nejistoty, uvědomil si znovu svou bědnou samotu. Zamířil proto ke kaštanu, přemítaje ještě o cirkusu, a jak močil, pokoušel se v těch úvahách pokračovat, ale vzpomínka se už mezitím vytratila. Skrčil hlavu mezi ramena jako kuře, opřel se čelem o kmen kaštanu a zůstal nehybně stát. Ostatní členové rodiny se o tom dozvěděli teprve příštího dne, kdy Santa Sofía de la Piedad v jedenáct hodin nesla na zadní dvorek odpadky a všimla si, že se supi snášejí dolů."

Kat123
29.09.2017

Kniha O lásce a jiných běsech mě velmi zaujala a tak jsem se pokusila (už na podruhé) sáhnout po této knize. Určitě je beze sporu zajímavá, vtipně napsaná a ráda bych dala plný počet hvězdiček, ale budu hodnotit podle toho, jak mě bavila a jakou mi dělala radost, to doopravdy nejprve ano, ale jen do poloviny. Pak už jsem se úplně ztratila v postavách i v příběhu. Snad se k ní zase jednou vrátím, zřejmě mi ještě chybí nějaké poznání :)

Jana283
05.09.2017

Většinu knih čtu kvůli příběhu. Marqueze pro slova, zvláštní magickou atmosféru, pozvolné snové plynutí času...

Makropulos
04.09.2017

V tomto úžasném díle najde čtenář všechno. Mistrovský vypravěčský styl, předlouhá souvětí plná nádherných přídavných jmen (pro mě díky překladateli), nespoutatelnou přírodu, lásku, vášeň, válku, politiku, moudrost věků, mnoho jednotlivých osudů a jakýsi příběh hlavní postavy románu, kterou je pro mě vlastně rodina Budendíů, žijící v Macondu. Je to mystické, podmanivé, fantasticky fantaskní, snové, a přitom tak samozřejmě reálné, vyprávění o niterní samotě člověka ve společenství, společenství ve společnosti, samotě dobrovolné i vynucené. Teď mě jen mrzí, že jsem se z toho dojemného, poetického a občas i vtipného snu musela probudit.
„Co pořád děláte, plukovníku?“ zeptal se ho cestou kolem.
„Sedím tu,“ odpověděl mu plukovník. „Čekám, až půjde kolem můj pohřeb.“

LaCucaracha
20.08.2017

Pokud jste schopni se do téhle knihy začíst, tak vás prostě pohltí. Tady je přesně poznat, co je to umění vyprávět. I když totiž není text úplně snadný, tak plyne naprosto přirozeně, opravdu jako byste poslouchali poutavého vypravěče. Takhle psát umí možná jeden z milionu. A samozřejmě velkou zásluhu má na tom i úžasný překlad.

Knišíl
19.08.2017

Vůbec mi nevadilo malé množství dialogů (Márguez má prostě svůj úžasný vypravěčský styl) a ani množství Aurelianů a Arcadiů (kreslil jsem si rodokmen a pro línější jedince existují již vytvořené rodokmeny, pak není problém se v postavách vyznat), vlastně nevím pořádně co vytknout. Co však vím jistě je to, že na tuto knihu jen tak nezapomenu. Opravdu mě bavilo sledovat vývoj rodu Buendíů i jiných postav z Maconda, jedna z těch knih, u kterých je vám líto, že je už konec.