Sto – naše rodinné album
kolektiv autorů
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393840/bmid_sto-nase-rodinne-album-uSW-393840.jpg
4
9
3
Do jedné knihy se vešlo sto let, sto fotografií a sto komentářů. Připomene či odhalí, co podstatného se událo v každém roce existence naší země od vzniku Československé republiky. Ve spolupráci s ČTK jsme vybrali dobové snímky, které daný rok charakterizují nejlépe, ale také zcela překvapivě. Před očima máme zásadní historické momenty, události, na něž můžeme být právem pyšní, stejně jako bizarní a úsměvné situace, na které jsme již dávno zapomněli. Každou fotografii doprovází komentář známé osobnosti z různých oborů – od sportovců po lékaře. Zapojili se například Helena Třeštíková, Miroslav Krobot či Liběna Rochová. Pamětníkům i mladším generacím v každém případě nabízí unikátní kontext pro životy našich rodin a blízkých.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
Kniha Sto – naše rodinné album je v
| Přečtených | 9x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 8x |
| Chci si koupit | 2x |
Velmi dobře provedený velmi dobrý nápad, ale... Ale i po nějakých třech týdnech, co knihu mám doma, si nejsem jistý několika stranami. Líbí se mi? Nelíbí? Nebo to je jinak? Můj problém vznikl výběrem stovky osobností, které ke stovce fotografií napsaly komentáře. Někdo to pojal jako zamyšlení (Helena Třeštíková úžasně o "slušné výloze" v roce 1933), někdo jako osobní vzpomínku (dojemný Petr PItthart o pohřbu Václava Havla z roku 2011), někdo napsal prostě skvělou popisku k fotografii (Toy_Box o podpoře chudých v roce 1930) a někdo... No a to je ten můj problém... Někdo se prostě rozvášnil tak, že jeho text jenom využívá historický kontext a šije do současných problémů (nejsem rozhodně fanoušek současného prezidenta, premiéra ani jejich dvorních rádců a alchymistů, ale komentář Lukáše Hejlíka u fotografie "1923 - TGM volí v obecních volbách" je na mě až moc vyhraněný a naštvaný). Jak říkám, nejsem si jistý, jestli se mi ten přístup líbí a udělal se mnou to, co měl, totiž přiměl mě k zamyšlení, nebo jestli si myslím, že to je spíše laciné a Paseka a ČTK to neměly zapotřebí. Nevím, nevím, ale dalším a dalším prohlížením na to snad přijdu.