Sto dětí mi říká brácho
Marie Dvořáková , Karel Dvořák
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118801/sto-deti-mi-rika-bracho-118801.jpg
4
8
4
Jaký je život v hliněné chýši s osmi sourozenci a miskou rýže třikrát denně? Proč se indický puberťák nesmí zamilovat? Kde se dospělí lidé podepisují otiskem prstů? Poutavé vyprávění manželů Dvořákových o jejich dobrovolné službě ve venkovské škole pro chudé děti, v jedné z nejzaostalejších oblastí Indie. Příběh z míst, kam vás žádná cestovka nevezme.... celý text
Přidat komentář
Líbí se mi, že Dvořákovi si "na nic nehrají" - pravdivě popisují, co zažili. Nesnaží se psát, že je všechno skvělé a že nejlepší, co člověk může udělat, je jet jako dobrovolník kamsi. Doporučuji všem, kdo koketují s myšlenkou, že by jeli na rok pomáhat do nějaké rozvojové země.
Knihu jsem dostala darem. Pohled na Indii pohledem českého muže a české ženy, spousta zážitků, srovnání, fotografií.
Vyrazit do Indie na chudý venkov s úmyslem dělat cokoli, hlavně aby to někomu pomohlo, to chce asi veliký kus odvahy. Novomanželé by jistě našli stovku jiných způsobů a míst, kam by mohli jet a co podnikat... Indie musí být úžasně zajímavá země. A před všemi dobrovolníky, kteří se tam potýkají s tou kupou problémů, které se v té obrovské tlačenici lidí a kultur nahromadily, s úctou smekám. Knížka je milé čtení o zážitcích z první ruky.
Štítky knihy
Indie dobrovolníci, dobrovolná služba
Kniha Sto dětí mi říká brácho je v
| Přečtených | 10x |
| Doporučených | 2x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 2x |
Nádherně popsané zážitky z nevšedního roku, který manželé strávili vyučováním na indické škole. Upřímné a přitom velmi mile nahlížené svědectví o místní kultuře, zvycích a mnohdy nelehkém životě zdejších obyvatel.