Záhada hlavolamu
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102868/zahada-hlavolamu-102868.jpg
5
2794
275
Stínadelská trilogie série
1. díl >
Hlavní roli v knize hraje chlapecký klub Rychlé šípy, již dříve čtenářům známý z komiksů. Foglar v knize poprvé představuje záhadnou čtvrť Stínadla a organizaci Vontů, hlavolam zvaný „ježek v kleci“ a ztraceného vynálezce Jana Tleskače, motivy později využité v dalších knihách, které se následně staly téměř kultovní součástí české kultury.... celý text
Přidat komentář
Jsem si dlouho myslela, že Stínadla jsou od slova stín... Napínavá knížka, spíš pro kluky. Pasáž o tom, že Tleskačovi šlo vážně o život, mi na knížku pro mládež přišla dost drsná. Koupila jsem si nejnovější vydání, do sbírky.
Nejoblíbenější kniha, jako dítě jsem četla komiks a po letech jsem se vrátila ke knize. Miluju záhady a tajemství, všem doporučuji.
Úžasná kniha o naší odvážné partě správných hochů, kteří ve Stínadlech pátrají po záhadném létajícím stroji Jana Tleskače.
Příběhy Rychlých šípů i další Foglarovy knihy mě v dětství velmi ovlivnily. Možná až příliš. Své okolí jsem tehdy posuzoval podle měřítek vyčtených z těchto knih a nedocházelo mi, že Foglar své příběhy psal v jiné době a pro jiné děti. Nyní, v dospělém věku, když jsem si Záhadu hlavolamu přečetl po mnoha letech znovu, jsem si již tuto skutečnost bolestně uvědomoval. Samozřejmě jsem rád, pokud dnešní děti Foglarovy knihy čtou, ale je potřeba k nim přistupovat jako k fikci.
Nic to nemění na tom, že děj Záhady hlavolamu je perfektně vymyšlený a napínavý, i dospělého čtenáře dokáže strhnout. Tajuplná Stínadla, tragický příběh Jana Tleskače a tajemství jeho hlavolamu... Však jistě víte.
A nemůžu si pomoct, stejně mám nejraději Rychlonožku. Jeho šaškování a vtipné průpovídky mě dokázaly pobavit tehdy i teď.
2024/1
Děda mně Rychlé šípy četl jako děcku, a ta láska k nim mi zůstala doteď. Občas si je k vaření pouštím jako rozhlasovou hru; dokud to dávali v Uherském hradišti v divadle, byla jsem 3x, a po letech jsem se dostala i ke knížce. Tak těch 5* asi nikoho nepřekvapí. No jo. :D
Znám to sice nazpaměť, ale i tak mám pár poznámek. Zaprvé, miluju Rychlonožkovo vyjadřování (a toho kluka obecně, von je prostě zlatíčko), to je světlo mojí existence a taky zhouba mého slovníku. Každej je plantážník a máte to. :D Zadruhé mám obrovský respekt k Vontské organizaci. Je to sice těžce na hranici toho, co by se ještě s notnou dávkou fantazie mohlo stát, ale ta organizovanost, všechny ty obřady a soudržnost a tradice, fakt to oceňuju. A mám chuť vytáhnout žlutej špendlík a vidět modrej zázrak. (A Losnu.)
Nicméně, zatřetí (bacha, hereze:) Mirek by občas potřeboval lisknout, aby se chlapec vrátil do reality. Jako ano, Mirek je nejdokonalejší hoch v historii slušných hochů a to já beru, ale na to, jak ho všichni pořád vychvalují, se mi některá jeho rozhodnutí zdála hodná spíš nějakých plantážníků. Třeba Červenáčka se mohli s Jarkou normálně zeptat, co se děje, a nedělat divadlo. Na druhou stranu, *spoiler* jak slyším Bekov, jsem naměkko. :) Usmíření s Červenáčkem je moje milovaná scéna. *konec spoileru*.
No a dalo by se toho říct i daleko víc, ale nebudu vás zdržovat. Prostě, bylo to pěkné, kamarádit se s Velkým Vontem je sen, a Rychlé šípy jsou moje srdcovka. :D
Jedna z nejúžasnějších knih dětství. Hodnotím tehdejším, nadšeným dětským pohledem...
Je tady vše. Dobrodružství, odhalování starého a děsivého tajemství, honba za pokladem, dětské přátelství, tajemné uličky... Milovala jsem to. Coby dítě z nudné vesnice, věčně nemocné a nesmějící dělat to-či-ono jsem do foglarovek utíkala a touhu po dobrodružství si plnila s těmi kluky. A Záhada hlavolamu tomu vévodila.
Dneska bych už celého Foglara viděla jinak. Tehdy mě ale ještě neuráželo, že Foglar musel mít obrovský problém s dívkami a ženami, jinak by je v dílech tak okázale neignoroval, a že postavy jsou naprosto nevěrohodné a extrémně černobílé.
Ale tehdy to byla nádhera.
Dobrodružná kniha od Jaroslava Foglara mě docela bavila. Jedná se o partu pěti kluků přezdívaných rychlé šípy, kteří pátrají ve čtvrti Stínadla po hlavolamu zvaný„ ježek v kleci. Knížka je hlavně o přátelství a odvaze.
Konečně se dostávám k dlouho odkládanému komentáři. Zrovna Šípům bych ho nerada dlužila.
Coby pravověrný čtenář Foglara, Záhadu jsem samozřejmě četla mnohokrát. K letošnímu čtení mě přimělo zjištění (objev), že Albatros knihu vydal nejen ve sběratelském vydání (kéž bych byla bohatá!), ale i v novém kabátku s ilustracemi zcela nového kreslíře, než jsme byli dosud zvyklí. Komiksy a Záhada jsou pro mě nerozlučně spjaty s Fischerem, Čermák z mého pohledu nemá žádnou osobitost a jeho chlapecké postavy jsou jedna jako druhá. Albatros vsadil na Jiřího Gruse a neudělal chybu. Ke koupi mě nakonec přiměla recenze na Typomilových stránkách. Kdo četl Záhadu Velkého fonta, ten ví, že dotyčný pán je tak trochu samožer :-), ale je znát, že s předlohou je dobře obeznámen a chová ji, byť ji dokáže i znevážit, v úctě. A s ohledem na to, že Gruse především vychvaluje, rozhodla jsem se do toho nakonec jít.
Děj knihy asi netřeba představovat, za sebe tedy mohu uvést jen dojmy z nového vydání: Fakt se povedlo. Jak mám většinou knihy spojené i s vizuální stránkou, a mám-li něco načteno, nedělá mi dobře, když to najednou čtu v jiném provedení (viz např. Chata v Jezerní kotlině, kterou jsem si koupila kvůli ilustracím od Čecha a ve finále mi to nesedlo a příště budu číst pouze své vydání od Olympie z 90. let), tak tady mi to vůbec nevadilo. Albatros lehce odbyl redakční úpravu, v textu mě překvapilo, že Rychlé šípy byli životní, ale překlepů či chybějících uvozovek tam bylo pomálu. Celkově je kniha moc hezky udělaná, od použitého papíru, přes velikost písma, obrázky i drobnost v podobě látkové záložky :-). Bonusem je do knihy vložený dárek – úryvek z Griffinova Poselství ze Stínadel. (To jsem četla a zas tolik odvařená jsem z něj nebyla.) Jen mě mrzí, že i desky jsou jakoby z recyklovaného papíru, takže kápne-li na ně tekutina, tak je to poškodí.
Byť souhlasím s Typomilovými výtkami (kupř. chybějící žluté špendlíky Vontů či dřevěná podlaha Tleskačovy kůlny), Grusovy ilustrace jsou opravdu zdařilé. Pokud bych měla vytknout něco zásadního, tak jen nové pojetí Otakara Losny, kterého mám v hlavě ve Fischerově verzi, které odpovídá i Foglarova charakteristika, že neměl pěknou, ale zajímavou tvář (parafrázuji). Nového vydání jsem se trochu bála kvůli úpravě některých pojmů oproti originálu, ke kterým Albatros přikročil, aby se kniha přiblížila současnému čtenáři. Sama jsem si však ničeho výraznějšího nevšimla, ba dokonce Tam-tamy jsou stále prodávány za desetník, což u dnešních dětí může vyvolat různé otázky :-). Za sebe tedy doporučuji nejen těm, pro které jsou RŠ nové, ale i těm, co k nim mají nostalgický vztah, četli je v dětství a třeba je už doma v nějakém starším vydání mají.
Nu a protože jsem úchyl, nejenže jsem ještě před prázdninami začala opět v klopě nosit žlutý špendlík, ale začala jsem si z knih vypisovat stínadelský místopis a porovnávat jej s Čechovou mapou Stínadel.
Kniha se mi velice líbila ale bála jsem se jí přečíst, protože byla napsána před dávnou dobou. Je to nejslavnější kniha Jaroslava Foglara. Kniha si vás hned získá do příběhu a hned se začtete. Líbí se mi jak partička kluků prochází mezi uličkami Prahou. Charaktery kluků jsou velice ukázkové. Kluci jsou z klubu Rychlé šípy v tajemné čtvrti stínadla a také hlavolam ježek. V příběhu se odehrává hodně přátelství a odvahy. Myslím si že dnešní děti tohle nezažijí kvůli jiným podmínkám. Je to krásný příběh a velice se mi líbí. Doporučuji všem.
Když se mi tato kniha dostala do rukou, zaujala mě svou vůní i vzhledem. Je po mém dědovi a tudíž je tu s námi již několik generací. Zpočátku jsem se bál, zda se mi bude líbit. Přeci jen je psána již před pár lety a tak jsem si nebyl jist, jestli mě v současné době zaujme. I přes mé počáteční obavy si mě kniha hned získala. Bylo pro mě jako pro kluka úžasné, když mě dokázala vtáhnout do svého děje a já jsem se do tohoto příběhu dokázal okamžitě vžít. Chvílemi jsem si připadal, jako bych byl členem „Rychlých šípů“. Kniha vás dostane do dřívějších časů, kdy se kluci scházeli ve svých klubovnách, vydávali společně časopisy a zažívali spoustu dobrodružství i sporů s ostatními partami. Tento příběh vypráví o dvou partách, každá je z jiné čtvrti, stojí proti sobě, ale oběma jde o stejnou věc. Chtějí získat hlavolam „ježka v kleci“, ve kterém je cosi ukryto. V knize je spousta napínavých situací, které vám nedovolí jí odložit a přestat číst. Z mého pohledu je kniha určena spíše pro kluky, ale samozřejmě jí doporučuji všem čtenářům.
Dopĺňam si medzery vo vzdelaní, takže som sa pustila do Záhady hlavolamu, aby som zistila, kto bol vlastne Mirek Dušín a čo bol vlastne ježek v kleci. Už to viem, ale teda uf, to bolo výchovné! Možno, keby som to čítala ako dieťa, vnímala by som hlavne tú dobrodružnú stránku, ale takto som sa nedokázala ubrániť, aby som neregistrovala predovšetkým ponaučenia, ako sa správne správať. Zvlášť druhá časť o táborení tým bola prešpikovaná. Netvrdím, že v mnohých veciach nemal Foglar pravdu, ale očividne vôbec nebral do úvahy, že deti majú rôzne sklony a nie všetky sú žeravé do toho, aby sa stali súčasťou kolektívu a žrglošili body, a že zábava na rozkaz nie je žiadnou zábavou. Človek by povedal, že keď mal s mládežou toľko skúseností, mohlo mu to docvaknúť.
Ač mám načtené komplet komiksy RŠ, tak po beletristické stránce jsem Foglarem netknutý.
Jasně, Záhada je místy až moc vysvětlující a charaktery až moc černobílé, ale i tak jsem to hltal.
Nejslavnější kniha Jaroslava Foglara. Krásný příběh o chlapecké partě, která prožívá dobrodružství v uličkách Prahy. Hezky vystavěná atmosféra. Možná, že i malinko horor. Temné uličky, průchody, starý kostel, podzemní chodba, ponuré a málo osvětlené náměstičko. U některých částí jsem se jako malá holka bála. No, ten černobílý seriál byl taky chvilkami pěkně strašidelný. Charaktery postav kluků jsou přímo ukázkové. Dnešní děcka už by takové příhody zažívat nemohly, protože podlehly technologiím a to je o spoustu věcí ochuzuje. Ježka z klece jsem také uměla vyndavat. Jo, jo, tahle knížka je už klasika.
Kultovní dobrodružný román pro mládež Jaroslava Foglara. Popisuje příběhy party kluků z klubu Rychlých šípu v tajemné čtvrti Stínadla a také záhadný hlavolam "ježek v kleci". Nestárnoucí napínavá knížka, kterou mohu doporučit zejména dospívající mládeži. V mládí to byla samozřejmě moje oblíbená četba. Známé je i zpracování ve formě komiksu.
Kniha mala všetko, čo by mala dobrodružná kniha pre mládež mať. Miestami bol príbeh naozaj napínavý. Niečo mi však bránilo sa do príbehu úplne ponoriť. Vinu beriem zatiaľ na seba, možno niekedy skúsim iný príbeh Rýchlych šípov.
Jako dítě jsem miloval komiksy s Rychlými šípy. Nevím, jak je možné, že jsem se dostal ke knize teprve skoro ve třiceti... Každopádně jsem si knihu velmi užil, je svižná a zábavná, příběh je dobře promyšlený, a i v dnešní době je možné si vzít z knihy nějaké poučení! Rozhodně si musím koupit a přečíst pokračování!
Štítky knihy
zfilmováno tajemství foglarovky Rychlé šípy Stínadla pro chlapce
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Kniha Záhada hlavolamu je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 4 349x |
| Čtenářské výzvě | 371x |
| Doporučených | 217x |
| Knihotéce | 753x |
| Chystám se číst | 224x |
| Chci si koupit | 71x |
| dalších seznamech | 20x |
Tohle je prostě klenot mezi knihami pro mládež a nic na tom nemění to, že příběh byl napsán za 2. světové války a je mu více než 80 let. To prožívané napětí si ještě jako malý pamatuju. Po několika letech můžu tvrdit, že mě to stále bavilo. Sem tam se vyskytují malé nelogičnosti a klišé, ale to čtenář Foglarovi musí odpustit. Nemohu si ale pomoct s tím, že mi přišlo do očí bijící, jak se zde vykreslují čestní a vzorní hoši, kteří ale kvůli tomu, aby měli co psát do TAM-TAMu, strkají čumák do věcí, do kterých jim ale opravdu nic není a vnikají do objektů, kam by neměli. Asi jiné dobové vnímání soukromého majetku a beztrestnosti takového počínaní :))
Ve výsledku ale krásná záhada a čtení, které mě kdysi ovlivňovalo společně s filmem, který vznikl v roce 1993. Zopakoval jsem si ho i s původním seriálem z roku 1969. Ač je novější snímek barevný a kratší, tak je podle mě určitě lepší (a nehleděl bych v tomto na ČSFD). Kulisy a atmosféra omšelé Prahy (ještě tolik nezměněné z doby devadesátých let) dává filmu tu správnou atmosféru a herci mi přijdou o dost lépe zvolení. Seriál z roku 69 ztrácí na kulisách a především na postavách, kde se mi líbil asi jen Rychlonožka, na Mirka Dušína s užvejkanými nehty a obličejem prostoduchého chlapce je hodně smutné pohledět. Navíc tento seriál tak nějak divně sebral nápady i z druhého dílu Stínadla se bouří, přetvořil jej k obrazu svému a udělal z toho všeho mírný paskvil. Nicméně postava Široka v podobě Jana Třísky byla úchvatná.