Poslední tajemství Jana T.
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26964/bmid_posledni-tajemstvi-jana-t-iWr-26964.png
4
172
74
Poslední tajemství Jana T. je příběhem slavného chlapeckého klubu Rychlých šípů. Završuje známou stínadelskou trilogii Jaroslava Foglara-Jestřába, kterého Jaroslav Velinský od svých chlapeckých let osobně znal, a jehož památce je také kniha věnována.
Přidat komentář
O knize jsem se dozvěděla celkem nedávno, což mě, jakožto nadšenou hltačku Foglarovek, dost překvapuje. Knížka příjemně překvapila, Velínský velmi pěkně najel na styl Foglarova vyprávění, zajímavě vyřešil některé nedořešené záhady z předchozích dílů. Také mě velmi potěšilo zapojení dívek do příběhu (to mě v dobách dětství hrozně mrzelo, že všechna dobrodružství zažívali tak akorát kluci :) Co mi přijde už trochu nadsazené, je to, jak se takřka všichni kluci i holky dají dohromady a vytvoří velkou skupinu, která spolu spokojeně vychází a vede ji dívka (to už na mě bylo přece jen moc :)) Nicméně celková linie příběhu velmi čtivá, nebýt toho, že jsem ho četla večer dětem na pokračování, asi bych ho zhltla za jediný večer sama a s chutí. Moc se mi také líbilo, jak Velínský dobře znal předchozí tři díly a dokázal vykřesat velmi mnoho z jen letmo zmíněných postav (viz Tonča Sedlářová..) Odtajnění tajuplných Stínadel bylo malinko na škodu a osobně mě zamrzel konec, byť naprosto chápu, že to tak mělo dopadnout. Všechna čest autorovi, popasoval se s velkou výzvou se ctí!
Foglarovo Dobrodružství v temných uličkách jsem četl už hodně dávno, takže srovnávat to nemůžu. Velinský, který pokorně potlačil svůj obvyklý styl, hned na první stránce zaujme nápadem zapojit do děje víc holky, a je to nápad dobrý. Ne úplně stejně zvládnuté jsou ale dvě příběhové linie – zatímco ta s Tleskačem je napínavá i překvapivá a autor tu nezapře, že těžištěm jeho tvorby jsou detektivky, tak se srdcovou revolucí ve Stínadlech to trochu přehnal. A „odstínování“ Stínadel, to už vypadá na první pohled na nepochopitelnou svatokrádež. Ale svůj důvod asi má a souvisí s poslední kapitolou, která končí přesně tak, jak má. A je to konec skvělý, a dokonce lehce dojemný. A říkám si, že by mě zajímalo, jaké osudy asi ti hoši prožívali po roce 1938, ve kterém se kniha odehrává. Ale to už by byl jiný příběh a asi i jiný žánr…
Můj ty světe! Četlo se to parádně. Ovšem Foglar to není. Občas mi lezly na nervy neustálé vzpomínky Rychlých šípů. Po zapojení žen a ostatních čtvrtí chybí už jen barevní, handicapovaní a uprchlíci. Ještě že datově je to 1938 a ne 1948 ..
Skoro jako by to psal Foglar. Až na to, že zde poměrně velkou roli hrají dospělí a děvčata. Přesná datace knize nijak zvlášť neuškodila, byť v historických souvislostech trochu pokulhává logika - pouštěli by rodiče své děti těsně po Mnichovu za šera jen tak do ulic města?
Velinský se snažil až moc zapasovat do děje i různé epizody a postavy z komixové řady Rychlých šípů - a místy to vyznívá až násilně . A také si neodpustil přihřát svoji vodáckou polívčičku.
Ale rád si tuto knihu jednou za čas přečtu.
Formálně velmi dobře řemeslně zpracované, láska k Foglarovu dílu dýchá z každé stránky knihy. S dějem je to trochu slabší. První třetina - nuda. Prostřední část je napínavá, čte se jedním dechem. Škoda jen, že pokus o logické dotažení Tleskačova příběhu nakonec vyzní poněkud nedotaženě, a vzhledem k původnímu Foglarově vykreslení Jana Tleskače i nelogicky. Konec - neskutečný úlet. A poslední kapitola je vyloženě kopnutí do slabin.
Hodně dobře napsáno.Kdybych nevěděl,kdo to napsal bral bych to jako další pokračování.Dokonce bych řekl,že je to lepší než třetí díl J.Foglara.Hodně logicky vysvětlena část záhad,které zůstaly otevřené.Je škoda,že dalšího kvalitního pokračování už se asi nedočkám,protože Kapitán Kid na nás také už kouká zezhora a možná se nám směje,když se snažíme hodnotit jeho knihy a přemýšlet,co tím autor myslel.
Ruku na srdce, kdyby tohle napsal Jaroslav Foglar, tak půjde o jeho nejslabší knihu. Pokud nikde, tak tady je jasně vidět jak skvělý to byl spisovatel a jak nenuceně vyprávěl své strhující příběhy. Jaroslav Velinský se snažil co mohl, ovšem vyšlo to naprázdno. Zhusta si pomáhal odkazy na Foglarovy knížky, přesto marně. Dokonce mě tím mírně znechutil, protože v první půli knihy snad není odstavec, do kterého by nenarouboval událost ze života Rychlých šípů. Jednak tím zpomaloval tempo, a také tím mlčky přiznával, že by bez Foglarovy trilogie kniha zapadla hluboko do podprůměru. Nijak se jí ovšem neodvděčil. Popřel téměř vše co v ní bylo napsáno a děj zavedl úplně jinam. Konec se do Jestřábových knížek vůbec nehodí. Když se řekne foglarovka, tak se mi rozhodně nevybaví dospělý pragmatismus a feminismus.
Celkově pokažená atmosféra do té doby pochmurných, ponurých a nepřátelských Stínadel. Mnohem lepší pocit ve mě navozovalo a tedy daleko lepší a čtivější příběh pro mně znamenalo pokračování Stínadelské triologie od pana Josefa Červinky (Grifina): Poselství ze Stínadel. To je pro mě ten pravý čtvrtý díl!
Připojuji svůj souhlas, že se jedná o opravdu velmi zdařilé a důstojné ukončení Stínadelské série. Miluju knihy Jestřába, hlavně ty z počátku jeho tvorby, a snad proto jsem knihu kupovala se zvědavostí a určitými rozpaky, co mě asi čeká a jak se s příběhem pan Velinský "popere". A musím říct, že jsem vážně nadšená a chválím velmi povedené dílo, které mě hned po přečtení pár stránek dokázalo vtáhnout do děje přesně tak, jak to umí Foglarovky. Svým "napnelismem" a stylem psaní mi to hodně připomínalo styl právě starého dobrého Foglara, jak psal ze začátku a možná i proto jsem tak nadšená, jen tak někdo by to nedokázal.
K Velínského čtvrtému dílu jsem se dostal až po letech od jeho vydání a jak píše p.Pecina, přistupoval jsem k němu trochu ostražitě. Je pravda, že kapitola o vydávání TAM TAMu popisující v úvodu knihy podrobně celý mechanismus vzniku a distribuce není zrovna šťastný počin. Jenže děj se pak zvolna a jistě rozjede do takových obrátek, že na tohle rozladění je rychle zapomenuto. Příběh má sevřenou strukturu, jednotlivé motivy do sebe zapadají jak ozubená kola a jen ten závěr počínaje kapitolou o rozpuštění vontské rady si zasloužil podle mého mínění pečlivější zpracování. jinak ale klobouk dolů, při vší úctě ke klasikovi J.F. je to dramatičtější a "foglarovštější" než třetí díl. Foglar již opravdu psal jinak než v dobách Hlasatele. Kupodivu, co jiní zde vytýkají, je naopak kladem - zahlazení některých nelogičností novým řešením, které působí věrohodně a zapadá do předchozích dějů, nové motivy (cesta po řece, přístavní prostředí), ba i "zcivilnění" Stínadel a zařazení děje do předválečné reality čtenáře -sice vytrhne z romantiky tajemného bezčasí- ale boduje opět ve prospěch věrohodnosti. Co unesl jeden a řekněme i druhý díl, v dalších pokračováních už je, nebo by bylo, přítěží. Je diskutabilní, zda je úplně šťastné použití motivů z komiksu do děje knihy, ovšem jak jinak a věrohodně Druhou Stranu zalidnit, že. Prolínání žánrů málokdy dopadne bezvadně a zde naštěstí k žádnému kolapsu nedošlo. Doplňování vontských nově objevených reálií do děje vůbec nechybí, pokud je nahrazeno jinou kvalitou - a tou zde je pozornost věnovaná Tleskačovi a jeho osudu. Tahle linie dopadla celkem vkusně a jsem s ní spokojen. Takže závěrem - přes uvedené výhrady, nevěřím, že by to někdo odložil nedočtené.
Jaroslav Velinský je zárukou kvality. Téměř vše co napíše, se velmi dobře čte a křivka napětí přitom nenápadně šplhá vzhůru. Poslední tajemství Jana T. je rovněž poctivě napsaná kniha s každou drobností, která odkazuje na svět Rychlých Šípů. Kniha obsahuje téměř všechna hlavní i vedlejší jména, místa i události z předchozích dvou Foglarových dílů a přitom za nimi nijak nezaostává. Hlavní slovo tu také, konečně!, dostávají děvčata. Snad jen závěr je poněkud netradiční, jiný, ale jinak je pro mne tento volně navazující díl o stupeň lepší, než Tajemství Velkého Vonta.
Kdybych neznal jméno autora, myslel bych si, že knížku napsal můj oblíbený Jaroslav Foglar (Rychlé šípy - z ostatních knih jak která). Ovšem kdyby takhle psal pan Foglar, určitě by ho znalo a četlo i více dívek. Knížka mne prostě velice potěšila a od nynějška má pro mne stínadelská trilogie čtyři díly.
Mám po přečtení takový rozpačitý pocit. Temná Stínadla pro mě stále budou mít nádherný pocit z dobrodružství. Stínadla, která se změní v přítelskou a milou atmosféru je pro mě docela horor.
Byl jsem hodně skeptický, ale ve finále jsem byl relativně spokojen. Líbilo se mi (ačkoliv v souladu s dějem prakticky zbytečné) zakomponování komiksových postav a především hloubková analýza onoho "posledního tajemství", které naštěstí nesklouzlo do nějakých konspiračních "fantasmagorií". Charaktery hlavních postav zůstaly podle mě plně zachovány, dialogům mezi nimi také není co vytknout.
Nějaké zápory jsem přece jen našel. Konec románu sice budí dojem "happyendu", ale souhlasím s názorem, že takový by určitě Jestřáb nepoužil. Také se tak nějak úplně vytratila původní, místy až hororová atmosféra, kterou dokázal stylisticky mistr Foglar popsat tak perfektně, že by mu dnes leckterý autor tohoto žánru mohl závidět.
Pátou hvězdu si rovněž nechávám pro nepřekonatelný originál. Jinak tleskám autorovi za odvedenou práci.
Velinský napsal to, co soudného čtenáře napadlo při přečtení Foglarových děl: opravdový plán létacího kola by se nikdy nemohl vlézt do kuličky ježka v kleci, nalezení hlavolamu ve stoce by bylo rovněž nepravděpodobné (na druhé straně jeho nalezení v kabátu po dvou či třech letech není také nejpravděpodobnější). Jedná se o velice povedené pokračování. Na prahu těžké pomnichovské doby a pár měsíců před vyhlášením protektorátu se Stínadla s Druhou stranou nejenom sblíží, ale v podstatě spolu splynou (Mirek Dušín či Alžběta Prknářová co by členové Vontské rady). Autor údajně chystal další pokračování - to si ale vzhledem k ději této knihy nedokážu moc představit. Apropos příjmení Kisbel zní ještě hůře než Tleskač.
Nejvíc foglarovské pokračování z těch, co jsem četla. Kamarád, též milovník "foglarovek" vytýkal to, že nakonec prim hraje dívčí postava (nechci prozrazovat v čem PRIM), ale to mi ultra nevadilo. Vadilo mi jen to, že Nekolu pojmenoval jako Karla, protože pro mne to je Jaroslav :-). A nakonec jsem odpustila i to, že Tleskač vlastně nebyl Tleskač a že jeho tajemství zůstane tajemstvím :-).
Dost mě tady zarazily ty kritické hlasy... Snad že jsem holka, kromě Foglara vyrostla mimo jiné i na Ransomovkách a tak vůbec, většinu z toho, co kritizují, nepovažuju za chybu, nebo to dokonce považuju za klad. Tak třeba tu epizodu s plánováním neuskutečněných závodů Stínadla-Druhá Strana vnímám jako skvělé uvedení do momentálního rozpoložení mezi těmi čtvrtěmi, bez kterého by zbytek knížky nebyl možný...
Z toho, co se mi zatím dostalo do ruky, bylo tohle jednoznačně nejlepší pokračování Stínadel a Rychlých šípů a o některých věcech tady občas úspěšně zapomínám, že je Foglar nenapsal, což se mi s jinými nápodobami a pokračováními, jakkoli třeba dobrými, nestává.
A že to jinde úplně netrefil? Nu co, nebyl Foglar, neměl jeho myšlení, měl jiné zkušenosti. 100% pokračování to nikdy být nemohlo. Jako ohlédnutí a pocta je to mnohem vynikajícnější, než to být mohlo.
Inspirace Ransomem je pravda na několika místech taky zřejmá... :-)
jako fanoušek knížek od Foglara, jsem se trochu bála pokračování a zakončení příběhu jiným spisovatelem. Ale můj strah vystřídalo milé překvapení. Podobný styl psaní mně rozhodně potěšil. Stínadla a jejich momentální vztahy s Druhostraníky je skvěle nasvícen a čtenář nevnímá, že čte další knihu ale pokračuje v té třetí. Záhady a jejich postupné řešení se objevovaly stejně jako v knihách předešlých. Až na začátek knihy, kdy autor opakuje některé příhody z minulých knih, jako by počítal s tím, že někteří čtenáři nečetli první 3 díly mně trochu vadil. (Za což strhávám půl hvězdyčky.). Jinak na to, že spisovatelem nebyl Foglar, je dílo velice zdařilé. Je to psané stylem jako předchozí díly a proto se opět lehce začtete a hltáte stránku po stránce. Z díla čiší úcta a pocta panu F., jeho dílo Rychlé šípy bylo křehce vzato a sepsáno tak, jak by se mu to určitě líbilo, a jak by to napsal sám. Pro milovníky Rychlích šípů doporučuji zakončit touto knihou nevyřešené otázky. Být tu více políčkové hodnocení dávám 4 a pul hvězdičky. (5 si přeci jen nechávám pro originál).
Štítky knihy
tajemství Rychlé šípy Stínadla
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Kniha Poslední tajemství Jana T. je v
| Přečtených | 205x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 67x |
| Chystám se číst | 62x |
| Chci si koupit | 20x |
Začátek pozvolný, pořád jsem čekal kdy se rozběhne nějaká akce. Uprostřed super, pěkně se to zhouplo do dobrodružství a záhadnosti, které známe z předchozí trilogie. Zakončení? Pro mě takové rozpačité, asi bych to tak nechtěl. Celkově mám z knihy takový rozpačitý pocit - je fajn, že příběh z trilogie je rozvedený dál, ale asi mi vadí, že autor pracoval s postavami od Foglara, ale asi to tak úplně neuměl a není to ono. Skoro bych řekl, že Uctívači ginga od Hrnčíře, jsou možná lepší.
Byly tam pasáže, které se táhly a tak jsem neměl nutkavou potřebu číst dál a dál. Zklamání to rozhodně není, ale pár věcí mi tam vadilo a proto nemůžu dát plný počet.