Poslední tajemství Jana T.
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26964/bmid_posledni-tajemstvi-jana-t-iWr-26964.png
4
172
74
Poslední tajemství Jana T. je příběhem slavného chlapeckého klubu Rychlých šípů. Završuje známou stínadelskou trilogii Jaroslava Foglara-Jestřába, kterého Jaroslav Velinský od svých chlapeckých let osobně znal, a jehož památce je také kniha věnována.
Přidat komentář
Není to až tak drahná doba, co na mne z hlubin internetu vykoukla tato sympatická knížečka a já se celá natěšená pustila do "chuťovky na závěr". A nebylo to špatné počtení, vůbec ne, jednotlivé stránky letěly jako šípy, ale... Už to nějak nebylo ono.
Panu Velinskému nelze upřít snahu o následování a uctění ducha původní trilogie a ocenila jsem i větší zapojení něžného pohlaví do příběhu, ale knížka celkově na mé rychlošípácké srdéčko moc velký dojem neudělala. Uznávám - nejspíš za to mohlo příliš vysoké očekávání...
Ale himbajs, vždyt jsem ráda za to nostalgické nahlédnutí do stínadelských uliček, tak proč nepřidat hvězdičku navíc?
Důstojné pokračování "stínadelské" trilogie s pěknou obálkou a vhodnými ilustracemi samotného Kida. Autor se snaží co nejvíce přiblížit Foglarovu stylu, takže nečekejte nějakou Finkovku z prostředí Stínadel. Uvítal bych, kdyby byl příběh temnější. Doba a ponurá Stínadla k tomu dávají prostoru dost. Knihu chápu jako poctu jednoho Jaroslava druhému a jedné legendy druhé legendě.
Tak tu máme dva čtvrté díly „Rychlých šípů”. Tenhle od Velinského a pak „Poselství ze Stínadel” od Josefa Červinky - Grifina. Obě knihy jsou dobré a skvěle navazují na Foglara. Já se bavil u obou. Jo a Grifin napsal i páté pokračování „Poslední stínadelské tajnosti”.
Kniha je velmi zdařilá, autor krásně pracuje s tím, že RŠ zestárli a dospívají, velmi dobře také navazuje na foglarovsko-rychlonožkovský humor, skoro je tam toho humoru až moc. Autor také prokázal výbornou znalost všech předchozích příběhů a mnohé tam cituje, to jediné bych možná vytkl, že až encyklopedicky opakuje různé příběhy RŠ ve smyslu "jako tenkrát když...." Celkově je kniha velmi čtivá, napínavá a podařená, má stínadelskou atmosféru (oči Martiny např.) a napětí, doporučuji a už se těším, až ji přečtu dětem.
Jiné napětí než u Foglara (pro mě slabší), trochu jiná práce s postavami (při "dospělém" čtení stravitelnější), nejsem si jistá, jestli by Foglar (když už to tady tak porovnáváme) dovolil, ve vší úctě a respektu, takovéto zapojení žen a dalších neVontů. Ale Velínský není Foglar - a mě to baví!
Dilo Jaroslava Foglara znam skutecne dobre, jeho knihy ctu opakovane, a proto budu narozdil od vetsiny komentujicich k teto knize trochu kriticky...je videt, ze pan Velinsky ma Rychle sipy sice dobre nactene, napriklad humorne reakce Rychlonozky pusobi, jakoby je psal sam Jestrab, ale ostatni postavy se mu tak verne vykreslit uz nepovedlo - napriklad Mirek Dusin v jeho podani na me zdaleka nepusobi tak uslechtilym a moudrym dojmem, jak ho zname od puvodniho autora...navic podle meho nazoru pan Velinsky nedokaze licit dej, charaktery postav a napeti tak, jako Jaroslav Foglar, takze vetsina velkych objevu v knize vyzniva jaksi naprazdno, a zbytecne to snizuje celkovy dojem z knihy...dalsi dila pana Velinskeho neznam, ale podle nazvu jeho knih je mu nejspis blizka namornicka tematika, ktera se ale podle me do Stinadel moc nehodi...
Pokračováním Stínadelské trilogie jsem nebyla zklamaná. Větší zapojení holek mi nevadilo, i když hlavní dívčí hrdinka mi připadala trochu nevýrazná na to, jakou měla mít v příběhu roli. Líbily se mi dialogy Rychlých šípů, možná víc než když je psal Foglar. Celkově byl příběh docela pěkný a místy napínavý.
Nikdy nečtu knihy, které dopisuje jiný autor v sérii originálního autora. Tady jsem učinil výjimku a dobře jsem udělal. Jaroslav Velinský důstojně doplňuje stínadelskou trilogii Jaroslava Foglara a činí tak s úctou a respektem k "Jestřábovi". Díky stejnému stylu psaní a mnoha narážkám na originální Foglarovy texty máte pocit, že to vlastně Foglar napsal sám. Skvělé završení záhady hlavolamu
Foglarovky jsem milovala a milovat nepřestanu. Je to něco, co vám nikdy „nevyčichne“; něco hluboko pod úhlednými parketami, skrývajícími současné mírné či větší opotřebení, oděr uplynulými lety, konzumem (no jasně že si ho všichni docela užíváme :)), dějinnými zvraty, kolozubými žebříčky hodnot, opadavou schopností se nadchnout. Pamatujete? Já třeba nezapomenu, jak máma jednou vyndala z útrob skříně štos pro tu dobu naprosto atypicky vyhlížejících časopisů, takto „Mladých hlasatelů“, a tam – kromě jiného – se na každé poslední stránce skvěl jeden z příběhů „Rychlých šípů“. A ještě kupičku zteřelých stránek scvaknutých sešívačkou s dalšími příběhy. A první vydání „Záhady hlavolamu“ (s šílenými ilustracemi, na které jsem si vždycky, když jsem to kdoví pokolikáté četla, položila rychle ruku. Ale – stejně jsem moc dobře věděla, co mám pod dlaní:)). To potěšení z každé nové knížky od Foglara, získané od kamarádů a bůhvíjak. Ta nevyhnutelnost sehnat „Šípáky“ za každou cenu, když mohly najednou těsně po devětašedesátem vyjít tři komixové knížky znovu, první dvě s původními ilustracemi Jana Fischera…
Miluju Velinského. ALE! pokračování legendárního příběhu s ježkem v kleci?? Tctctsc… Bojim bojim.
Nemusela jsem. Je to jako jezdit na kole, to nezapomenete :). Vykouklo to na mě ze stránek, a už mě to mělo. Krásně mě to vcuclo. Četla jsem bez oddechu, jako kdysi. Paráda. Jen se mi občas srdce nepatrně sevřelo. Nade vší tou nevinností, neúhybnou touhou po tom správném, křehkostí vůči současnému světu. Jako když se bojíte, že něco zesláblo, že někdo cosi pošlape, že se kdosi něčemu vysměje. Že už to nedává smysl. A pak jsem koukla na hodnocení „Hlavolamu“ a zase jsem se uklidnila. DÁVÁ.
I dnes. A jakkoliv i na mne, skalního fandu, působí finále „Posledního tajemství...“ dnes už taky trochu úsměvně, zároveň dojímá a laskavě upomíná. A to na něco hodně cenného.
Velinský dokázal navázat nad očekávání skvěle. A ledacos k tomu vysvětlují i oba závěrečné texty v knize.
Nejsem nadšenec ani nekritický uctívač Foglarova díla. Jen mám velkou úctu ke skautské myšlence a způsobu nenápadného formovaní dětí skrz dobrodružství, soupeření i přatelskou spolupráci.
Mistr Velinský zachoval úsměvné Jestřábovo moralizování, svěží atmosféru i tajemství a napětí. Zapojení holčičího světa je logické a hodně povedené. Nechala jsem se ochotně vtáhnout do staré dobré atmosféry bezstarostného dětství, tak jak to Kapitán Kid umí i svými Finkovkami.
Závěr je zřejmě trochu provokací nebo něco, co Velinskému u Jestřába chybělo?
Objeví se odvěké nástrahy v soupeření mužského a ženského světa i záludnosti spolupráce.
Známé a okřídlené "běda mužům, kterým. . . " už na přetřes nepřijde. Škoda?
Snad nemusel jít tolik na sílu, ale pro mně tím asi nic nezkazil. Kvůli beletrii názory neměním :o)
Naprostá odpočinková nadstandardní spokojenost!!!
6/6
Zhodujem sa s predoslymi komentarmi. Velinsky cti original, az do detailov jazykoveho vyraziva, ak to mozem ja ako ne-cech hodnotit. Ma to presne tu spravnu atmosferu ala Foglarova Stinadla. A predsa je tu dost vyrazny rozdiel. Kym Foglar (jasne) mal postavy, mal pribeh, a siel dejom smerom na branku :), Velinsky to vsetko obohacuje o kopec dalsich postav, ako sa tomu dnes nadava?? LORE? Univerzum? Takze sa dozvieme okrem samotneho pribehu napr. aj historiu vydavania TAM-TAMov. A ako utesene rastol naklad, a ako sa menila technika vyroby :) Mile. A v knihe je to ovela viac. Protagonisti trosku zostarli, ale stale je to parta spravnych kluku. Stinadla si zasluzia dalsie pribehy! Trosku ale uvazujem pri citani ci este dnesnej mladezi tieto knihy ucaruju tak ako minulej generacii. Ale zase... dodnes sa citaju Traja patraci, dodnes ma uzasny naboj Bylo nas pet. Len predsa, ktore decka si dnes robia kroniku? Myslim ze Stinadla su v takom medziobdobi, kedy na spravnu hrubku nostalgickeho prachu este len cakaju. A potom sa dockame dalsich knih, o tom som presvedceny.
„Buďme svorni !“ Tak v takovém duchu je napsáno Poslední tajemství Jana T. od Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida, které je volným pokračováním stínadelské trilogie Jaroslava Foglara – Jestřába a které svojí atmosférou dobře navazuje na předchozí díly. Rychlé šípy se pouští do odhalení posledního tajemství ježka v kleci. Opět se musí vydat do labyrintu stínadelských uliček, znovu musí čelit nebezpečnému protivníkovi, který chce získat ježka v kleci za každou cenu a krok za krokem rozkrývají tajemnou záhadu Jana Tleskače. Kniha je dobrodružná a napínavá, čtenář se v příběhu setká nejen s Otakarem Losnou, Karlem Nekolou alias Širokem, Bratrstvem kočičí pracky, ale i s dívčím klubem Amazonky a pozná i tajemného Ramouze, o kterém píše Jan Tleskač ve svém deníku….Knížka je dobře napsaná, ilustrovaná samotným autorem a všem, kdo má rád stínadelská dobrodružství bych ji doporučil.
Já miluji Velinského a on miloval Foglara. Nejen miloval, ctil ho a vážil si ho. Pozorně tedy zachoval všechno důležité: atmosféru prostředí i doby, charaktery postav, logické pokračování dějových linií (tomu vlastně i pomohl a vysvětlil některé menší nedomyšlenosti okolo hlavolamu), napětí, morální vyznění. Zachoval i styl, jen lehce snížil počet vykřičníků a pomlček (ku prospěchu věci). A aniž by to bylo nepřiměřené, využil Velinský to, čeho měl na rozdávání: smysl pro humor. Napětí a tajemství, parta kluků - a holek (kvituji s radostí) a vtipnost. Pět hvězd bez kompromisu.
Lépe to ani napsat nešlo. Obrovský respekt Kapitánu Kidovi za pokoru a přitom svěžest, s jakou "dokončil" legendární příběhy o ježkovi v kleci.
Četl jsem hodně pokusů, ať už vážně či veskrze nevážně míněných, stínadelskou sérii doplnit či upravit, napsat něco dalšího o Rychlých Šípech. Některé věci se mi líbily, jiné vůbec. Ale tohle, tohle se vážně povedlo. Velinský uměl parádně vykreslit nejen Otu Finka, mého oblíbeného soustružníka. Je to psané citlivě, navazuje to na Foglara, ale zbytečně to neomílá a už vůbec nevykrádá staré pasáže, jak to udělal Macek se Saturninem. Vůbec mě neuráží zapojení dívek, naopak. Pokud jste fanoušci té tajemné čtvrti za Rozdělovací třídou, tahle kniha vás tam zase vezme. Myší past, Široko, vontská historie...je tu všechno. Kide, díky!
Vynikající doplnění Stínadelských románů od Jestřába. Kapitán Kidd dokázal, že je výborným spisovatelem a že kromě kovbojek, detektivek a sci-fi umí i dobrodružný román. Výborným je i to, že na rozdíl od Jestřába dovedl do děje příběhu hodnotně a dobře zapojit i děvčata. Dokonce se jedna z nich stává i ...... ...... Což je fajn. Takových knížek jen houšť, páni spisovatelé.Howgh.
(K Ardetce : Mně tedy vůbec nepřijde divné, že skupinu kluků a holek vede děvče. Když jsem před pár lety dělal patrona klubu SPJF Ostré šavle, taky tam byly holky a kluci dohromady a klub vedly Maruška a Alice. A vedly ho léta výborně. Anebo Hraničářský sbor, což je skupina kluků a holek, vede je Ostružina, což je děvče a vede je dobře. A navíc je poslední dobou podstatně více hraničářek než hraničářů! Takže děvčata skvěle! A co my páni kluci? Kdepak jsme zalezli, že nás dobrodružství už nezajímá?!)
Naprosto skvělé! Lepší pokračování stínadelské trilogie si neumím přestavit. Výborně vymyšlená zápletka, napětí. Styl přesně, jako by to napsal sám Foglar. Co však u Velinského navíc oceňuji, jsou propracovanější dialogy postav, Rychlé šípy se mezi sebou často přátelsky a vtipně popichují a vůbec přímé řeči je zde více než u Foglara. To čtenáře více vtáhne do děje, jako by se toho všeho sám účastnil, alespoň u mě to tak fungovalo. Kromě toho se také Velinský dokázal vyvarovat patosu, ke kterému Foglar občas sklouzne. Také jsem ocenil zapojení děvčat do příběhu a narážky na dobrodružství Vlaštovek a Amazonek od A. Ransomeho, kterými se Velinský také inspiroval - viz dobrodružná plavba po řece.
Za mně docela povedená knížka. Do hry se tu dostaly i dívky a je zde dost odkazů na komiksy rychlých šípů. Ty jsou pořád kladnými hrdiny, ale už ne tak jednobarevnými
Regulérní foglarovka! Jaroslav Velinský napodobil styl Jaroslava Foglara skvěle - krátké kapitoly, Stínadla, ježek v kleci, Druhá strana, TAM TAM...
Dívčí prvek příběh příjemně osvěžil.
Trochu mi vadilo nadměrné užívání vykřičníků, ale když jsme pak zalistoval Foglarovou stínadelskou trilogií, Velinský věděl, proč řadu vet končí vykřičníky!
Štítky knihy
tajemství Rychlé šípy Stínadla
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Kniha Poslední tajemství Jana T. je v
| Přečtených | 205x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 67x |
| Chystám se číst | 62x |
| Chci si koupit | 20x |
K nerozeznání od originálu, autor má perfektně načteno a rozvádí staré dobré motivy, splétá notoricky známé postavy do nových příběhů... a až na přílišnou frekvenci Rychlonožkových frků a úvahu o tom, zda Rychlé Šípy mohou Netopýry podvést (fakt?) je to dokonalé.