Stín větru
Carlos Ruiz Zafón
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363317/bmid_stin-vetru-33y-363317.jpg
4
1194
300
Pohřebiště zapomenutých knih série
1. díl >
Stín větru, literární thriller s prvky historického, gotického i detektivního románu, se stal kultovním knižním fenoménem a celosvětovým bestsellerem vydaným ve 45 zemích. Carlos Ruiz Zafón v něm poprvé uvedl čtenáře do magického světa Pohřebiště zapomenutých knih – a k jejich radosti tak učinil ještě třikrát, v prózách Andělská hra, Nebeský vězeň a Labyrint duchů. Ukryté hluboko v srdci starobylé Barcelony leží pohřebiště tisíců ztracených či odložených svazků. Sem je jednoho chladného rána roku 1945 přiveden desetiletý Daniel Sempere, aby si vybral jeden titul. Daniel zvolí román Stín větru záhadného autora Juliána Caraxe – a nastoupí spletitou a nebezpečnou cestu iniciace do světa literatury i dospívání. Životní osudy Daniela a Juliána se začnou protínat, až nakonec vytvoří složitý mnohavrstevný propletenec…... celý text
Literatura světová , Romány , Thrillery
Vydáno: 2018 , Knižní klub
Originální název:
La sombra del viento , 2001
více info...
Přidat komentář
Bezesporu velmi zajímavý román, ke kterému jsem se dostala náhodou a jsem za to ráda. Navzdory některým recenzím, které varovaly před pozvolným začátkem, jsem se začetla od první stránky a děj mě naprosto pohltil. Autor je skutečný mistr popisu, kde žádné slovo není navíc, žádná vata. Dokáže udržet napětí, nenudí, najde se prostor i na vtipné myšlenky. Nemám ovšem ráda závěry, ve kterých se líčí následné osudy postav, což byl případ zrovna této knihy. Ale ráda jí to vzhledem k ději, který mě lapil na všech možných rovinách, prominu.
Krásné čtení o knihách, dospívání, lásce, tajemství, vše umně propletené.
Je to čtenářská lahůdka.
Knihu som už raz dávno čítala, ale až nedávno sa mi podarilo dostať sa k tretej časti tejto série, tak som si tie predchádzajúce chcela osviežiť. Koniec koncov, z prvého čítania si toho veľa nepamätám, len to, že kniha mala veľmi zvláštnu atmosféru a že sa mi páčila.
Páčila sa mi aj teraz. S Danielom prežívame niekoľko rokov, počas ktorých sa snaží prísť na to, kto bol tajomný Julián Carax a postupne pri tom dospieva. Situácia okolo jeho knihy sa zamotáva, Daniel pri pátraní spoznáva mnohých zaujímavých ľudí, ktorí mu povedia mnohé tajomstvá a niektorí z nich sa konca knihy nedožijú. S hľadaním pravdy mu pomáha aj Fermín, bývalý špión a bezdomovec, ktorý začal pracovať v antikvariáte. Na scéne sa objavuje aj inšpektor Fumero, Fermínov nepriateľ, ktorý je tiež do príbehu zapletený.
Kniha má naozaj krásnu štylistiku a úžasnú atmosféru. Príbeh je napínavý, tajomný, miestami až hororový. Prostredie povojnovej Barcelony je vykreslené úžasne. V knihe nájdeme všetko, humor, lásku, silu priateľstva, nenávisť... a celý tento mix vytvára jedno skvelé dielo. Knihe nemám čo vytknúť a som rada, že som sa rozhodla si ju prečítať znova (a asi to nebolo naposledy).
Poslouchala jsem jako audioknihu. Výkon narátora byl super, ale jinak mě kniha velmi dlouho hodně nudila. Měla velmi pomalý rozjezd, který jsem asi nedokázala ocenit. Závěr už byl lepší, ale celkově jsem bohužel žádný očekávaný wow efekt neměla.
Konečně jsem měla možnost si přečíst knihu Stín větru - je to příběh, který se vám dostane pod kůži, už vás nepustí. Tajemná atmosféra - uložiště zapomenutých knih a objevená kniha, která postupně odkrývá tajemství a příběh se lehce rozplétá...
Těším se na další díly, doporučuji
Super příběh plný spletitých zvratu pro mě neznámé prostředí Barcelony. Moc mě bavilo propojení s literaturou, knížkami, antikvariáty a psaním. Skvělá postava Fermína a odporný inspektor Fumero. Několikrát jsem měla docela strach.
Několik lidí mi tuhle knihu doporučilo coby víceméně magicko realistický román, který je zároveň lehčí, ale přesto dobré čtení. Vlastně jsem do něj šel, protože mám magický realismus rád, a měl jsem projednou náladu na nějaký jednodušší. Upřímně nemám pocit, že by Stín větru opravdu nějaké výrazné prvky toho žánru obsahoval. Možná až na ten mírně symbolický a pohádkový konec, propojení osudu dávno zapomenutého (fiktivního) autora a jeho čtenáře, a k tomu zápletku vyvěrající z tajné knihovny, což je podle mě spíše motiv především postmoderní, ač magickému realismu také není cizí. Ale ani tak bych tohle za magický realismus vážně neoznačoval. Řekl bych, ze se jedná spíš o příběh velmi jemně a stravitelně ovlivněný postmodernou.
Možná se ovšem pletu, expert na magický realismus nejsem. Avšak to nic nemění na skutečnosti, že román je to opravdu dobrý (až na zbytečně protahovaný závěr, který ho poměrně sráží). Děj se odehrává ve čtyřicátých a padesátých letech ve Španělsku a ač jde vlastně v podstatě o milostný příběh, oceňuji, jak na něj Zafón cíleně neklade důraz a místo toho se zaměřuje na příběh záhadné knihy a jejího autora, jehož veškeré dílo systematicky likviduje tajemný muž bez tváře, aby jakákoli památka na spisovatele zmizela ze světa. Takhle to ovšem jako ten magický realismus možná zní, že? Proč ovšem s tím zařazením i tak nesouhlasím? Hlavně proto, že vše stojí na racionálním vysvětlení, které se ani přes svou nepravděpodobnost nijak nevzpírá pravidlům reality, jak ji známe. Záhady a mystéria jsou v podstatě vždy vysvětleny zcela v souladu s tím, jak náš svět funguje a jak mu rozumíme, symbolická rovina tak v podstatě mizí pod jakousi romanetovou estetikou (což je ode mě samozřejmě nadsázka).
Ale i tak musím říct, že jsem se dobře bavil, a dokud nepřišel poměrně přeslazený závěr (jemuž bych to i odpustil, kdyby se neroztáhl přes v podstatě dva epilogy), byl jsem přesvědčen, že brzy sáhnu po dalších volných pokračováních. Teď si nejsem jistý. Uvidíme, až se mi to trochu rozleží v hlavě.
Zajímavá kniha, spletitá zápletka. Kniha se četla dobře, na mě to bylo moc smutné a ponuré téma plné násilí, ale současně i naděje, která se velmi často měnila v beznaděj. Na to vše měl děj "dobrý" konec.
Kouzelná, tajemná kniha, která mi učarovala. Ani chvíli nenudí, pořád se něco děje. A vyprávění není monotónní, je rozmanité, nápadité. Autor dokáže svým neotřelým a poutavým psaním čtenáře do příběhu hluboce vtáhnout. Plných 5*, 16. 1. 2021.
Krásná kniha, kterou jsem našla díky hodnocení tady na databázi. Krásně a čtivě napsána. Kniha má spád, dobrý děj. Jsem zvědavá na další v pořadí.
Z mé strany zcela náhodné setkání v oblíbené katalánské metropoli se zajímavým autorem, tolik připomínající Danielovo setkání s Caraxem.
Správně namíchané napětí s retrospektivními výlety a balancující na hraně magického realismu, romantiky, detektivky i historického dramatu. Skvělý mix odehrávající se v kulisách Francova Španělska ve společnosti rozdělené ideologií i kastami. Smutné i veselé, beznadějné i plné naděje.
Krásný výlet se Zafónem do romantické i zlověstné Barcelony.
Kniha mě uchvátila. Skvělý příběh a procházky Barcelonou v první polovině 20. století - neodolala jsem a četla jedni dechem.
Nějak jsem se nemohla do příběhu začíst, děj mě připadal zdlouhavý a občas jsem se v něm ztrácela. Ale druhá polovina románu s prolínáním života tajuplného autora Juliána byla napínavá, téměř detektivní
Vôbec som nečakala že to bude také dobré! Veľmi sa mi páčili kvetnaté vety, záhadné postavy a necakané zvraty v deji. Odporúčam.
Nádherný, trochu smutný příběh o zmařených nadějích i zmařených životech, bolesti, smutku a samotě, i té uprostřed lidí. Určitě je to kniha, ke které se budu vracet.
Nádherná kniha, určitě si od autora ještě něco přečtu. Opravdu jsem velmi překvapena a velmi nadšena. Chtělo se mi brečet, chtělo si mi smát, mezitím jsem si užívala spisovatelského jazyka a příběhu, který byl naprosto úžasný .
Jestli bych po dlouhé době měla něco doporučit, tak to bude tato kniha.
Čas od času se mezi knihami objeví Kniha. Ta Kniha. Teď zrovna se to stalo téměř přesně po roce od chvíle, kdy mě zasáhla jiná (Světla, která nevidíme) a ani v tomto případě jsem to nečekal. Má nevysoká očekávání však byla zašlapána v prachu uliček Barcelonských, kam jsem byl vtažen a za ruku veden samotným Laínem Coubertem, nucen vše prožít s ním až do poslední strany, po níž jsem podvědomě sahal po další, která však již nepřišla.
Magická kniha přináší magický zážitek z jejího čtení, zůstane v srdci a neustále s Vámi je i poté, co ji odložíte.
Kniha o knihách, o lásce, o lidských nitrech a bolesti, která nikdy nepřebolí.
To všechno je Stín větru, a vůbec není potřeba se odvolávat na její povrchní kvality, jako je skvělý sloh, brilantní skladba vět a výběr slov, maximální čtivost, schopnost udržet přehlednost v ději i přes velký počet postav a jejich prolínání dějovými linkami Juliána a Daniela. To, že Zafón tohle všechno umí je již naprosto jasné, ale tím, že umí knize vdechnout duši, tím je výjimečný a pro mě je to teprve druhá kniha, která se dostala na metu nejvyšší, do mého srdce.
jsem naprosto nadšená příběhem, okouzlená Barcelonou a smutná z těch ztracených duší. Stín větru ve mě zanechal velkou stopu, rozhodně jsem si knihu zamilovala od první stránky a stějně tak většinu postav. nemůžu se dočkat dalších knih od Zafóna a také až vyazím po stopách příběhu, třeba do kavárny u Čtyř koček.
a samozřejmě pár útržků, které mě zaujaly.
"Barcelona je čarodějka, víte, Danieli ? Dostane se vám pod kůži a zmocní se vaší duše, aniž si to uvědomíte."
"Snímek zachycoval mladinkého Juliána a Penélope, jak se usmívají na život, jenž jim, aniž to věděli, proklouzl mezi prsty."
"Knížky jsou jako zrcadlo. Člověk v nich vidí to, co nosí v sobě"
"A jak se Vám líbí ženy, Danieli ? Já toho o ženách opravdu moc nevím. No tak to o nich nikdo neví, ani Freud, ani ony samy. Ale je to jako s elektřinou, člověk nemusí vědět, jak funguje, aby ho kopla."
Štítky knihy
láska tajemno španělská literatura intriky incest Barcelona mysteriózní, mystéria fantaskní o knihách
Autorovy další knížky
| 2018 |  Stín větru |
| 2012 | Marina |
| 2019 | Labyrint duchů |
| 2018 | Andělská hra |
| 2013 |  Kníže z mlhy |
Kniha Stín větru je v
| Právě čtených | 35x |
| Přečtených | 1 521x |
| Čtenářské výzvě | 319x |
| Doporučených | 193x |
| Knihotéce | 559x |
| Chystám se číst | 1 054x |
| Chci si koupit | 173x |
| dalších seznamech | 16x |
(SPOILER) „… jen málo věcí dokáže poznamenat čtenáře tak jako první kniha, která si opravdu najde cestu k jeho srdci.“ (s. 12)
Nevím, která kniha takto poznamenala mne, i když jedna mi neustále vyvstává v mysli. Vím ale, že Stín větru si cestu k mému srdci našel. Několikrát jsem během čtení prolévala slzy a oči mi ještě nestačily oschnout do téhle chvíle, kdy jsem se jala psát svůj komentář.
Do knihy jsem se zamilovala díky její obálce – rovnou jsem si pořídila všechny 4 díly Pohřebiště zapomenutých knih. Pár měsíců mi knihy dělaly radost v knihovně a včera ráno jsem uslyšela jakýsi tenký hlásek, který mě volal ke čtení prvního dílu. Knihy ke čtení si vybírám intuitivně a musím říci, že ani tentokrát mě intuice nezklamala a já se do čtení ponořila celým svým srdcem, které se teď bude nějaký čas léčit z ran, které osud uštědřil Juliánovi a Danielovi.
Autor napsal nesmírně působivý román, který je vše, jen ne nudný – jen v něm napětí, láska, přátelství, něha, ale i zrada, násilí, krev a dokonce i trošku mystiky. To vše dodává knize po špetkách velkou dávku atraktivity. A od té chvíle, kdy si přečtete větu, kde je hlavním poselstvím číslice „7“, už nejste schopni přestat číst (teda alespoň já nebyla).
Na závěr si dovolím jednu citaci, díky které jsem mnohé pochopila a tak znovu děkuji své intuici za to, že mi v pravou chvíli dala do rukou knihu, která mi zase obohatila život a otevřela oči… „Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme.“ (s. 520)