Stín větru
Carlos Ruiz Zafón
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363317/bmid_stin-vetru-33y-363317.jpg
4
1195
300
Pohřebiště zapomenutých knih série
1. díl >
Stín větru, literární thriller s prvky historického, gotického i detektivního románu, se stal kultovním knižním fenoménem a celosvětovým bestsellerem vydaným ve 45 zemích. Carlos Ruiz Zafón v něm poprvé uvedl čtenáře do magického světa Pohřebiště zapomenutých knih – a k jejich radosti tak učinil ještě třikrát, v prózách Andělská hra, Nebeský vězeň a Labyrint duchů. Ukryté hluboko v srdci starobylé Barcelony leží pohřebiště tisíců ztracených či odložených svazků. Sem je jednoho chladného rána roku 1945 přiveden desetiletý Daniel Sempere, aby si vybral jeden titul. Daniel zvolí román Stín větru záhadného autora Juliána Caraxe – a nastoupí spletitou a nebezpečnou cestu iniciace do světa literatury i dospívání. Životní osudy Daniela a Juliána se začnou protínat, až nakonec vytvoří složitý mnohavrstevný propletenec…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2018 , Knižní klubOriginální název:
La sombra del viento , 2001
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mě dostala. Nedivím se, že autor se nasledně stal velice uznávaným a dobře se prodávajícím. Nemyslím si, jak tu někteří píší, že by kniha měla slabá a nezáživná místa. Naopak, ten příběh mě nepustil až do poslední stránky. Určitě doporučuji k přečtení!
Trochu mi to připomnělo Ajvazovy Prázdné ulice. Ale to, co mi chybělo u Ajvaze, tu bylo. Více příběhu.
Spíš než thriller mi to připadá trochu detektivka. Hledání odpovědí, pátrání v minulosti.
Atmosféra se mi moc líbila. Mám ráda knihy, které si dokážou najít cestu do nitra čtenáře. A to se v tomto případě povedlo.
Jednoduše skvělé.. Od prvních stránek mě to chytlo a nepustilo. Už dlouho jsem nečetla tak dobrý příběh o přátelství, nenávisti, lásce, touze a to vše v mnoha vrstvách, které se vzájemně prolínají. Je to nádherně napsané. Vyprávění z pohledu hlavního hrdiny, doplněné o vzpomínky a vyprávění ostatních postav bylo výborně nakombinované. Moc se mi to líbilo, tak moc, že plný počet hvězd je málo a kdybych tuto knihu chtěla poctivě ohodnotit, musela bych všechna svá předchozí hodnocení aspoň o hvězdu ponížit..
Asi jsem čekala více záhadna, nebo magična, jediné záhadno bylo pohřebiště zapomenutých knih od kterého se odvíjel příběh, příběh, který se mohl odvíjet od čehokoli, zapomenuté pohlednice, nebo čehokoli, co bylo spojeno s někým z minulosti a probudí zvědavost po původu. K tomu vlastní příběh, navíc, trochu jako by kopíroval minulost, tedy máte chvílemi pocit, že jste se ocitli ve spirále, což na mne působilo, jako by došla inspirace, co s tím "klukem" , tak to projedeme nanovo. Příběh je zajímavý, ale asi nijak okouzlující, dechberoucí...
“ Knihy v sobě mají duši toho, kdo je napsal, a taky duši těch, kteří je četli, prožívali a snili s nimi. Pokaždé když kniha přejde do jiných rukou, pokaždé, když někdo přejede po jejích stránkách pohledem, duch knihy roste a sílí.”
Stín větru je dost nekoherentní literární počin. Na jedné straně krásné hluboké myšlenkové pochody, neotřelá přirovnání a snaha o dobovou autenticitu. Což dost kontrastuje s ne úplně uveritelnym příběhem, špatně propracovanou spoustou postav a jazykem, který nectí dobovou mluvu. Občas je přímá řeč doplněna moderní hláškou, což v kontextu historické doby působí dost nepatřičně. Množství literárního balastu výrazně snižuje čtivost.
Napadá mě přirovnat knihu k UHO.
Univerzální Hnědou Omáčku připravovala naše menza téměř každý den. Ne, ze by se nedala jist, neurazila, nenadchla, po čase se zajedla. A i když tu a tam v ní bylo možné najít i chutný kousek, většina ji vracela nedojedenou.
To je muj případ - nedočteno, ale krásný citát o knihách si budu pamatovat.
(SPOILER)
"Nezapomeň na dohodu, kterou jsme uzavřeli. Až zemřu, všechno mé je tvoje..."
"...až na sny."
Z tohoto románu jsem byla opravdu velmi nadšená. Po celou dobu jsem měla jsem pocit, jako kdybych byla součástí děje a za to patří panu Zafonovi obrovská poklona, protože dokázal fantastickým způsobem na stránky této knihy přenést atmosféru té doby a vlastně příběhu jako takového. Mnohovrstevný román, který žánrově nejde jednoznačně někam zařadit. Převažuje v něm romantika, ale těch žánrů se do tohoto příběhu vtěsnalo tak obrovské množství a celé je to tak kouzelně provázané, že bych opravdu jenom těžko hledala druhou podobnou knihu. Audioknihu načetl opravdu velmi dobře pan Gustav Hašek a výrazně tak přispěl k mé celkové spokojenosti.
Napísané výborne, atmosfericky, s množstvom hlbokých myšlienok. Len možno trocha pridlhé. A autor si snáď mohol odpustiť záver, ktorý tam nepasuje. Nie všetko musí byť dovysvetlované, nie všetci sviniari potrestaní, nie každé zranenie bez následkov zahojené. Čakal som skôr melancholický koniec, v intenciách predchádzajúceho štýlu.
Na pozadí historického vývoje Španělska první poloviny dvacátého století se odvíjí ve dvou časových rovinách spousta malých životních příběhů, z nichž dominují dva: příběh zapomenutého autora a příběh dorůstajícího chlapce měnícího se v dospělého muže. Autor dokáže dokonale vytvořit postavy, složil i perfektní dialogy. Mne přinutil k poohlédnutí se po španělské historii, abych pochopil činy postav. A na závěr oba hlavní příběhy autor propojil.
Fenomenální.
Tohle není kniha o ději, ale o postavách a jejich osudu. Prvních 400 stran mě jen bavilo, zbytek mě naprosto fascinoval.
Nevím, co k této knize napsat. Moc jsem se na ni těšila, ale vůbec mě nebavila. Možná trochu jen první část knihy. Další díly už určitě číst nebudu.
Zafón v jednom rozhovoru odpověděl na otázku, zda musí být fikce historicky přesná, že ne. „Fikce musí být účinná, dojemná, stimulující, svůdná. Fikce musí vyprávět dobrý příběh tím nejlepším možným způsobem. Pak se může rozhodnout, zda bude emocionálně upřímný a přesný, nebo ne.“ Po stopách Stínu větru se vydaly už stovky čtenářů, hledaly v Barceloně ulici s kouzelným názvem Tibidabo, kde pod číslem 22 stojí architektonicky zajímavý dům (dříve dům hrůzy), na netu najdete i fotky starých tramvají, kterými jezdil tajemný Daniel, no prostě něco podobného, co můžete zažít třeba v Londýně po přečtení fantasy Hawksmoor. Bohužel, Zafónova kniha má na sobě stín červené knihovny. Zpočátku si ještě říkáte “co se z toho vyklube?“, ale když se to pak klube dál a dál černobíle v jednoduše nastíněných emocích a propletencích napsaných otřepaným slovníkem, dojdete k bodu, kdy kniha už opravdu připomíná Brdečkův scénář k filmu Limonádový Joe se scénou „kakaové skvrny velikosti mexického dolaru“ (kdybyste snad ten film dosud neviděli, doporučuji!), pak už mohou číst dál jen neohrožení hltači šestákových románků… Nepochybuji, že jich je mezi námi stále nespočet (viz hodnocení čtenářů, z nichž někteří nad knihou i prolévali slzičky). Ostatně, motivu utajených dětí se nevyhnula ani slavná Agatha Christie, ale psala alespoň poctivé zápletky. Ale, pan Zafón promine, jako limonáda je to jeho psaní docela dobré. Španělé mají bohatý šťavnatý jazyk, který je „dojemný, stimulující, svůdný“ a pokud spisovatel neumí vyprávět lépe a tohle je jeho „nejlepší způsob“, prosím. Romantika? Láska a msta? Policejní zvůle? Na Hraběte Monte Christo (jestli to neznáte, vřele doporučuji!) to žel nemá……. 3 hvězdy za „tah na branku“.
Majstrovské dielo. Myslela som si, že sa v tom budem zo začiatku strácať- veľa postáv, prepletené osudy ale ono sa to potom tak vykryštalizovalo, že nič tam nebolo zbytočné, ani jedna postava, ani jedna veta. Úžasná kniha, bude mať čestné miesto v mojej knižnici.
„Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme.“
Zajímalo by mě, jakou část sebe jsem v této knize viděla. Každopádně ať už to bylo cokoli, stačilo mi to k tomu, abych se zcela ztratila v Barceloně poloviny 20. století, ponuré, zamlžené, ve městě plného krásy i tajemství, ve světě nebezpečí a vášně mladé lásky a kontrastů idealistické nevinnosti a životních zkušeností.
Zůstal ve mně okouzlený dojem a stále se snažím přijít na to, čím přesně to bylo, že jsem tak snadno přehlédla místy až telenovelovitý melodramatický vývoj událostí.
„To je jako při odlivu, víte? Myslím tím barbarství. Ustupuje a člověk si myslí, že už nic nehrozí. Jenže ono se zase vrací. Pokaždé se vrací a my se v tom utopíme.“
"Příběh je dopis, který autor píše sám sobě, aby si sdělil věci, které by jinak nedokázal objevit."
Skvělé, výborné, uchvacující. Vůbec jsem nevěděla co čekat. Neměla jsem tušení jakým směrem se kniha bude ubírat, skvělé postavy především Fermín a jeho glosy knize dodávají odlehčení, humor a hluboké myšlenky. Začátek byl rozpačitý, ale to jsem hodně rychle překonala protože jsem ji poslouchala jako audioknihu a postupem jsem kombinovala s klasickou knihou. A poslední třetinu jsem prolétla jedním dechem.
Fantastická kniha. Dlouho jsem si říkala, že jsou některé pasáže zbytečně pomalé, popisují napřeskáčku osudy spousty lidí. Děj se vrací v čase, mění se prostory. K tomu složená španělská jména, trochu jsem se v nich ztrácela. Ke konci knihy se osudy propojí a vše se vysvětlí. Tam je vidět, že žádná věta v příběhu nebyla zbytečná.
Kniha mezi knihami, Román mezi romány, Autor mezi autory. Chvíli mi trvalo, než jsem zpomalila a začala to vnímat, ale pak... To je krása! Pro tenhle jazyk, šla bych světa kraj... Obdiv překladu, originál musí být geniální.
Nádherné, magické a okouzlující.
Skrumáž dějových a žánrových linek ladně propojených do rafinovaného dokonale harmonického celku, který šlape jako krásný starožitný strojek, kde každé kolečko přesně zapadá tam kam má.
Vše podstatné je v anotaci a dodám jen, že kniha je krom uvedeného také láskyplnou poctou literatuře a vypravěčství. Jsme stále obklopováni velkým množstvím příběhů, takže to často už pokládáme za samozřejmé - ale díky této knížce jsem si uvědomila, že magie předávání příběhů je jedna z věcí, které z nás na této planetě činí jedinečný druh.
Perfektní kniha do letních měsíců. "Stín větru" v sobě nese kousek typického románu, thrilleru, kousek historie a intrik, ale především hodně čtivosti a velmi poutavého stylu psaní a sympatických, uvěřitelných hlavních postav. Jedna z knih, která se obtížně popisuje, protože má svůj osobitý nádech a atmosféru.
Štítky knihy
láska tajemno španělská literatura intriky incest Barcelona mysteriózní, mystéria fantaskní o knihách
Autorovy další knížky
| 2018 |  Stín větru |
| 2012 | Marina |
| 2019 | Labyrint duchů |
| 2018 | Andělská hra |
| 2013 |  Kníže z mlhy |
Kniha Stín větru je v
| Právě čtených | 35x |
| Přečtených | 1 522x |
| Čtenářské výzvě | 319x |
| Doporučených | 193x |
| Knihotéce | 560x |
| Chystám se číst | 1 052x |
| Chci si koupit | 173x |
| dalších seznamech | 16x |
Ide o príjemný príbeh dospievania chlapca pretkaný jednou veľkou záhadou. Silnou stránkou románu sú hlboké a dobre vykreslené postavy, i keď v mnohých prípadoch som vnímal ich správanie ako nerealistické. Pasáže s Danielovým dospievaním a vzťahmi boli pútavé, horšie to pre mňa bolo pri odhaľovaní záhady. Príbeh bol v tomto ohľade neraz rozťahaný a rozvláčny, miestami autor nasilu tlačil mystickosť aj do formy písania, čo sa prejavilo zvýšenou lyrizáciou textu. Pri rozuzlovaní príbehu som neraz stratil prehľad o udalostiach i o postavách, no ani ma to príliš nemrzelo, lebo som sa hneď niekoľkokrát prichytil, že ma to vlastne ani nezaujíma. A to je zle. V konečnom dôsledku ma román zanechal chladným, i keď nepochybne má svoje kvality.