Stín nad Trevírem
Ben Aaronovitch
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452009/bmid_stin-nad-trevirem-fLe-452009.jpg
4
113
22
V sérii Řeky Londýna - 7.5 První případ, který se neodehrává v Londýně a který neřeší Peter Grant. Svižné dobrodružství, které si v ničem nezadá s eskapádami slavné partičky z Rozmaru a anglických říčních božstev. Tajnosti tentokrát obestírají řeku Moselu a jihoněmecké město Trevír, proslavené vínem a starověkými Římany. Právě zde je na vinici nalezena mrtvola muže pokrytého plísní. Místní policie s něčím takovým nemá zkušenosti, kolem případu se navíc vznáší aura nadpřirozena, a proto je na scénu pozván vyšetřovatel Tobias Winter, německá obdoba Petera Granta, který s pomocí trevírské policistky Vanessy Sommerové záhy odhalí propojení oběti se skupinkou místních mužů a čímsi, co město a jeho okolí prorůstá už pěkně dlouhou dobu. Případ se větví a nejde v něm pouze o plíseň a vraždu, nýbrž i o vlákna minulosti, sahající do dávné historie Trevíru. Knižní řada Řeky Londýna se vydává do Německa!... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
October Man , 2019
více info...
Přidat komentář
Nic, co by opravňovalo přenést příběh do Německa, klidně to mohlo být napsané jako Peter Grant přivolaný na pomoc přes Kanál. Pro mne nepochopitelné, proč nebyly přeložené názvy německých institucí, ať už policejních, tak policejně magických. Rychlé, nenáročné, trochu vtipu Winter-Sommerová, jinak nic.
Další novela ze série Řek Londýna. Tentokrát se děj odehrává v Německu a má nového hlavního hrdinu, což mi přišlo jako osvěžení série. Děj nebyl špatný, Trevír mám blíž než Londýn a pár povedených hlášek v knize bylo. Ale hlavní hrdina mi občas až moc připomínal Petera Granta, závěr mohl být více uzavřený (a napínavější) a pár částí bylo trochu natahovaných.
Užaninevímkolikátý díl ze série Peter Grant. Aaronovitch je prostě můj miláček a přečetla bych si od něj i návod k pračce. Ale abych byla upřímná, tak tenhle díl nebyl nic extra, nešlo pořádně poznat, jaký je rozdíl mezi německým detektivem Tobiasem a britským Peterem. Ty samé vtípky, myšlenky a postřehy… Za mě je to spíše „rekapitulace pojmů“, na které v této sérii můžete narazit.
Kniha se určitě dá číst samostatně od zbytku série, asi bych ji doporučila někomu, kdo chce začít s Aaronovitchem, má nějakých 200 stran, tak uvidíte, jestli je tento styl psaní něco pro vás.
Musím přiznat, že nechápu, proč originální název „The October Man“ někdo přeložil jako „Stín nad Trevírem“. Jak si jinak kvalitní práce Arga vážím, tohle je na pohlavek. (Není to ostatně poprvé, „Lies Sleeping“ rozhodně nejsou „Zvony Londýna“.) Přejmenovávání titulů je zlo. A teď už k věci...
První díl Řek Londýna, kdy hlavní postavou není Peter Grant, mě příjemně překvapil. Přijde mi svěží, tím, že představuje jiný úhel pohledu na fenomén „máme tady magii, co s tím, jako policie, uděláme?“ v rámci série neotřelý a celkově vůbec jako jeden z nejzábavnějších dílů celé série. Byť to není Peter Grant. Když jsem si později přečetl „Co dělala Abigail v létě“, začal jsem mít dokonce pocit, že občasné odskočení si od hlavního hrdiny Benu Aaronovitchovi prostě sedí. A jiná jednání a jiné postupy a přístupy jiných postav k věci doplňují a zpestřují Grantův svět.
Prislo mi to jako rychlovka vydana ze znouzectnosti. Vzdyt se tam proste vlastne vubec nic zajimaveho nebo prinosneho nestalo, jen takova knizni informace o tom, ze teda v Nemecku jsou taky nejaky kouzelnici u policie a obcas neco resi, ale nic co by melo stat za zminku nebo snad knihu️
Slabý odvar z prvních knih z Londýna. Ušito horkou jehlou, možná přímo na objednávku německého města Trevír? Snad příští bude lepší... Dříve jsem kupovala jednu knihu za druhou, nyní si je radši napřed půjčuji z knihovny. Tuhle si domů nekoupím.
Zemědělci bývají nejlepší vrazi,
protože mají naprosto legální přístup ke všemu
od igelitových fólií
přes ultrasilné chemikálie
až po těžkou bagrovací techniku.
Přečetl jsem celou sérii „Řeky Londýna“, dokonce i dva přidané komiksové příběhy a tak jsem si říkal, že by nemuselo být špatné ani toto. Konstábl Grant to sice není, ale pokud zapomenete jméno tamního Německého vyšetřovatele, může vám to a bude vám to, silně Petera Granta připomínat. Což kazí ten základní dojem z příběhu, kde se všechno vlastně opakuje. Tím opakováním myslím, že je tu čtenáři ve své podstatě zase všechno vysvětlováno.
Citát: Já se poseru, vy jste magický policajt.
Chápu, je to napsané pro ty, kteří nečetli ani jednu knihu z Řek Londýna, ale pro ty, co četli je to vysvětlování spíš nuda. Hlavní hrdina Tobias Winter se dokonce v některých situacích chová jako konstábl Grant a má i stejný druh humoru. Příběh nemá ani žádné napětí nebo větší akci. Je to odvyprávěno bez špetky nějaké snahy přispět něčím novějším. Nejhorší byl počáteční druh vyprávění, kdy osoba v ICH formě něco vysvětluje a najednou do toho vstoupí jakýsi vypravěč (Tobias) a pokračuje ve vyprávění ze svého pohledu. Docela mi to dělalo problém sledovat pak hlavní linii děje.
Malá ochutnávka:
Jakmile jsem se v sedmi letech vzdal snů, že budu astronaut, v devíti, že budu profesionální fotbalista, a ve čtrnácti, že budu rockový zpěvák, čímž jsem s těmito sny definitivně zatočil, rozhodl jsem se, že se stanu policistou jako můj otec.
Naštěstí je kniha útlá, (přečteno za tři dny) a tak se moc nemusíte zamýšlet nad nějakým složitým dějem. Přemýšlím nad tím, že už si žádnou knihu od Bena Aaronovitche nekoupím, páč mám pocit, že tento spisovatel už se nikam neposune.
Vybral jsem pouhých šest citátů a vložil je panu spisovateli do jeho profilu. Dávám dva a půl žlutého motýlka, což je v přepočtu na DK za dvě hvězdy.
(Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Uvěznila jsem ho do země, dokud byl ještě naživu.
Mohlo být víc vysvětleno, co se stalo německým řekám a jestli to, že se vracejí jako děti, znamená obrat k lepšímu?
Myslím, že knihovna, ze které jsem měla knížku půjčenou, vystihla Stín nad Trevírem velmi trefně - nadepsali totiž k názvu titulu "část 7.5". Připomíná mi ty menší, vedlejší příběhy z hlavní linie s Peterem, kdy si odskočil k nějakému případu magie mimo Londýn, případu, který nespadal do linky s Mužem bez tváře.
Dlouho mi trvalo, než jsem se chytla a neztrácela se v příběhu a vyšetřovacím postupu. Asi až na stránce 100-110 to začalo víc plynout, což je vzhledem k rozsahu 180 stran problém. Autor jako vždy předpokládá, že si čtenář detailně pamatuje vše z hlavní série, proto osvětluje jen málo a jen to, co pokládá za jakousi německou odlišnost v chápání magie. Zdálo se mi ale, že některé situace a scény jsou utnuty příliš rychle. Někdy jsem otočila list a měla dojem, že někdo jednu dvě stránky vytrhl, jako by na sebe věty ani nenavazovaly.
Problém mi asi dělalo to našroubování na německý systém praktiků a policie. Tobias je vůbec komisař, se kterým jako bychom se ani nesetkávali poprvé, jako by už s ním jednu či dvě knihy autor na trh uvedl. Tobi je ale sympatický, i když někdy trochu natvrdlý, má rozhodně štěstí na kolegyni. Jen mi chyběla Peterova úžasná schopnost do podrobností popsat nudnou policejní práci. Zmínka o češtině mě z celého příběhu pobavila asi vůbec nejvíc.
Svěží a rychlá jednohubka. Změna prostředí i postav hodně pomohla. Oproti Londýnskému případu se v Německu řeší vše rychle, stručně a bez velkých obstrukcí, počítá se však s tím, že čtenář už je obeznámen se stěžejními pojmy a principy. Hlavní hrdina je stejně sympatický jako Peter, možná trochu prozíravější ;) Rozhodně bych uvítala pokračování a další případ z tohoto prostředí.
Tuto knihu jsem zakoupila, protože u mě evidentně zvítězila naděje nad zkušeností. Aaronovitch rozhodně nepřekročil svůj stín, spíš bych řekla, že ve stínech hodně zabloudil.
Tobias je Peterem Grantem 2.0, stejná povaha, stejné uvažování, stejné rodinné zázemí, stejná kariéra, stejná parťačka (Leslie byla v prvním díle taky za klaďačku). Z geniů loci jsou nejvýznamnější opět řeky. I způsob vyšetřování poměrně nejasného případu je stejně povrchní a nedůsledný. Podivnostmi a nadpřirozenem se to v daném universu jen hemží, ale „civilové“ jsou při srážce s magickými podivnostmi stejně překvapení, jako by byl řádný občan skutečné EU. No nevím, všechny své spolužáky jsem viděla bez pokrývky hlavy a parůžky neměl ani jeden.
Mimochodem co ten faun u mariánského sloupu skutečně pohledával? Vysvětlí mi to někdo? Aaronovitch zjevně nikoli.
Jediný rozdíl od série Řeky Londýna tkví v tom, že Němci (a nejspíš všechny kontinentální, potažmo jiné než britské národy) jsou postaveny o nejméně jeden stupeň níže než právě Britové, všichni zbožně vzhlížejí k Londýnu, o Peteru Grantovi se vyprávějí báchorky a stává se nedostižným vzorem.
Jo, párkrát jsem se zasmála.
Za mě tento autor už víckrát ne.
Zábavné čtení. Tobias je sice trochu suchar, ale doufám, že tato kniha není jediné jeho dobrodružství. Nebylo by špatné dozvědět se, jak se dostal k magii a jak dobře ovládá češtinu:)).
Začátek mě rychle navnadil ke čtení, bohužel pak začal být děj zdlouhavý a popisný a celkově příběh ztrácel na tempu. Ovšem německé prostředí se mi zdálo pro tento druh magie jako stvořené a policista magik Tobias Winter byl důstojným, i když možná profesně řevnivým, kolegou Petera Granta z Londýna. 3,5 hvězdičky
Líbilo se mi to o kousek vice než knihy odehrávající se v Londýně :) a ty se mi líbí opravdu hodně.
Dalsi pribeh ze serie o magii nadanych policistu. Tentokrat se jedna o pribeh z nemeckeho Treviru a hlavnim hrdinou je Tobias Winter, ktery sveho londynskeho kolegu Petera Granta v prubehu vysetrovani zminuje. Pribeh je to povedeny a vypada to, ze by mohl mit i v dane zemi pokracovani. Styl vypraveni se nezmenil:podrobne, popisne, ale kdo zna autorovu tvorbu je spokojeny.
Příběh, který se neodehrává v Londýně, ale v Německu. A doufám, že se sem ještě někdy vrátíme. Byla to příjemná změna. Řeky, respektive vlastně jedna jediná dospělá řeka, která se nehodlá bratříčkivat a čaroději, protože jí v minulosti vyvraždili rodinu. Doteď jsem netušila, že by něco takového šlo cíleně udělat.
Jinak to lehce kopíruje Londýnské řeky. Opět je tu jeden detektiv (jen už tedy umí čarovat a neučí se vše od nuly). Máme tu i kolegyni, co je chápavá a chce se naučit kouzlit. Jen ten jejich učitel se změnil z britského gentlemana v ironickou a sarkastickou ženu.
Plus za letmé zmínky o britské skupině a závěrečné vyřešení "problému" s dohodou, kterou už vlastně stejně všichni porušují.
Z téhle knihy jsem měla velké obavy. Nebudeme v Londýně, nebude tam Peter. O čem chce Ben vůbec psát? Ale už na začátku se ukázalo, že obavy byly zbytečné. Tobias Winter je docela fajn čarodějnický učeň a je zajímavé vnímat jeho lehký mindrák z Petera, který ani netuší, že nějaký Tobi Winter existuje. Moc jsem se bavila. A navíc mi od začátku vrtá hlavou, zda hlavní hrdina Trevíru Tobi se jmenuje schválně prakticky stejně jako Peterův pes Toby nebo je to jen kouzlo nechtěného, a propos, co na to řekne Tobias, až se to dozví, nebo tato skutečnost jen tak vyšumí v ději? Bylo to prostě krásné podzimní pohlazení na duší.
souhlas s níže, pro fanoušky Řek Londýna povinnost, ale doufám, že tenhle německý odskok bude mít nějakou pozdější návaznost s Grantem, protože jinak v tom nevidím žádný smysl. Peterovy eskapády jsou kapku vtipnější.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Řeky Londýna |
| 2016 |  Měsíc nad Soho |
| 2016 | Šepot podzemí |
| 2017 | Prokleté domovy |
| 2017 | Záludné léto |
Kniha Stín nad Trevírem je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 167x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 149x |
| Chystám se číst | 50x |
| Chci si koupit | 36x |
| dalších seznamech | 1x |
Koukatelný průměr.
Příjemné osvěžení, že se autor nemusel tolik vázat na zákonitosti a vazby ze světa Londýnských řek (no... aspoň do určité míry).
Ta knížka je vyloženě krátká.