Stihnout to před Pánem Bohem
Hanna Krall
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144431/stihnout-to-pred-panem-bohem-144431.gif
4
12
2
Kniha Hanny Krallové Stihnout to před Pánem Bohem je zajímavá přinejmenším hned z trojího důvodu. Tím prvním je samotný životní příběh Marka Edelmana – za války jednoho z vůdců beznadějného povstání v židovském ghettu ve Varšavě, po válce lékaře a člena týmu Profesora Jana Molla, významného kardiochirurga. Druhým je forma vyprávění – základem je rozhovor autorky – žurnalistky s hlavním hrdinou, rozhovor, který těká v čase mezi povstáním a lékařskou praxí, a do kterého jsou formou jakési koláže vsunuty i kousky rozhovorů s dalšími osobami, citace z dokumentů své doby a jiné "zvěrohodňující" materiály, které kladou otázku, co to vlastně čteme – román, literaturu faktu, publicistiku? Třetím důvodem vzbuzujícím pozornost, a snad tím nejdůležitějším, jsou vlastní problémy nemožnosti rozhovoru. Novinářka jako by chtěla z hrdiny vytáhnout právě to, po čem čtenáři dychtí, ale co on poskytnout nemůže. Příběh hrdinství a archetyp hrdiny. Přesný popis rozhodujících událostí. Svým způsobem černobílé vidění světa. Významnost této vrstvy je patrná už od začátku, když autorka líčí ohlas na rozhovor s hlavním hrdinou, který citovala světová média. Co nejvíc vadilo, byly právě detaily, které nesouhlasí s archetypem hrdinů, které narušují a bortí jednoznačné a předem požadované rysy mýtu. Hrdina jako by při vyprávění odmítal právě to, co novinář potřebuje. Neodděluje vhodně podstatné od nepodstatného, není systematický. Znovu a znovu se vrací k detailům, které nejsou tím, co novinářka chce. Každý novinář a autor všeobecně dá království za detail, ale musí to být detail dokreslující celek. Detail sice překvapivý ve své konkrétnosti, ale čekaný svým významem. Detail – symbol. Zde jde často o detaily celek spíš zatemňující, neodpovídají očekávanému. Ostatně sám hrdina několikrát skepticky poznamenává, že nejde vysvětlit, co prožil, a že důvodem rozhovoru je právě ta nevyslovitelnost. Zajímavé je, že se rozhodl poskytnout tento jediný rozhovor o mýtické vrstvě vnímání těchto událostí, a nevracet se k tomu, snad proto, aby sám dále nelomil to už rozlomené, aby vytvořil jednu variantu a nikoliv postmoderní předivo všech možných autointerpretací zkušenosti.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 1999 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Zdążyć przed Panem Bogiem , 1977
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem četla dávno, ale nikdy na ni nezapomenu. Pamatuji si, že měla spád, dobře se četla, byla o pobytu židů a povstání ve Varšavském ghettu a pro mě klíčová ohledně těchto událostí. Byla to prostě kniha, která dokázala sdělit to nesdělitelné, tu hrůzu přenést na čtenáře. Paní Hanna Krall to napsala mistrovsky. Jaktože jsem jediný komentář?
Štítky knihy
židovská ghetta povstání Varšavské ghetto (1940-1943)
Autorovy další knížky
| 2018 |  Srdcový král |
| 1999 |  Stihnout to před Pánem Bohem |
| 1997 | Tanec na cizí veselce |
| 2006 | To ty jsi Daniel |
| 2011 | Důkazy pro... |
Kniha Stihnout to před Pánem Bohem je v
| Přečtených | 22x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 16x |
| Chci si koupit | 2x |
„Většina byla pro povstání. Lidstvo se přece shodlo na tom, že umírat se zbraní v ruce je pěknější než beze zbraně. Tak jsme se té konvenci podřídili. Bylo nás tehdy už jen dvě stě dvacet. Dá se vůbec něco takového nazývat povstáním? Šlo nám přece o to, nedat se jen tak podříznout, až si pro nás přijdou.
Smrt lidí hynoucích v mlčení není ničím, protože po sobě nic nezanechává, zatímco po těch, kteří střílejí, zůstává legenda.“
Šlo pouze o to, zvolit způsob smrti.“
Tahle novela není knížkou vzpomínek, je mnohem víc knížkou o vzpomínání. Mnohem víc než o zážitky z povstání, jde o reflexi zážitků z povstání. A tím je zajímavá a cenná, překračuje hranice žánru a nutí nás přemýšlet o vztahu mezi skutečnou pravdou a pravdou stylizovanou; mezi tím, co jsme a co chceme o sobě světu vyprávět; mezi tím, jaký svět je a jaký si přejeme, aby byl.
Je to zvláštní paradox: kolem bojů v ghettu se zpětně vytvořila legenda vyprávějící stylizovaně o souboji dobra proti zlu, hrstky statečných odhodlaných proti přesile. Marek Edelman je jediným, kdo povstání přežil a měl by být žádaným zdrojem informací. Ale nevypadá to, že by někomu zvlášť vadilo, že o svých zážitcích nemluví, narušuje totiž hrdinský stereotyp konkrétnostmi, které do očekávaného obrazu nezapadají. Třeba že vůdce povstání před válkou šidil na trhu při prodeji ryb. Líbí se mi Edelmanův postoj i jeho tvrdošíjné odmítání upravovat své vzpomínky: ale on dobře ví, že nebojoval u Thermopyl a vytváření podobného mýtu, jen aplikovaného na dvacáté století, ho zjevně popouzí, proto ho neustále zpochybňuje, ironizuje. Jako by měl strach, že když připustí uhlazený výklad událostí, jeho osud přestane být jeho a jeho spolubojovníci tak vlastně budou zbaveni života podruhé, když po jejich fyzické existenci zanikne i jejich pravdivý příběh.
Forma novely je zvláštní a zvláštně zajímavá, neurčitá kombinace knižního rozhovoru, reportáže, beletrie a eseje – text působí neurovnaně, jaksi rozbitě a trvale neklidně. To je jistě záměr a je to dobrý záměr – zdá se mi to pro popisované téma vhodné a snad i symbolické: čtenář netuší, co bude na další straně stejně tak, jako Židé v ghettu netušili, co je čeká za minutu. Nejistota jako jediná jistota.
Časté neshody mezi redaktorkou a respondentem vytváří napětí, které slouží ději, vstupy novinářky do děje nejsou násilné a samoúčelné, paní Krall je Edelmanovi rovnocenným partnerem, nemanipuluje, ale ani se nenechá manipulovat. Oba svým nacházením pravdy společně dokazují, že hrdinství nepotřebuje retušovat. Že lidská odvaha nepůsobí slabším dojmem v podání obyčejných lidí. Že statečnost nestatečných v sobě nese větší lidskost než nepochybující přímost lidských supermanů.