Štěpán Kozub: Klaun se zamáčknutou slzou

Nejsem čtenářem životopisů slavných osobností a ani čtenářem knih rozhovorů se slavnými nebo zajímavými nebo významnými politicky angažovanými lidmi. Tady jsem u této knihy opět udělal úkrok stranou, protože vnímám fenomén Divadla Mír a lidí, kteří ho utvářejí. I když Štěpán je tak trochu mimo...zřejmě si ale každý čtenář najde v této knize to své.
Kniha je úplně jiná, než jak navenek na pódiu vnímáme Štěpána, ale je blízká jeho pojetí světa a toho, co je pro něj důležité.
Takže pro mě překvapení, protože recenze a komentáře ke knize dopředu nečtu. Ale není to překvapení, které bych vnitřně nepřijal.
Našel jsem si tady to své a snažil se pochopit, co je mi v knize sdělováno.
Kniha je doplněna několika fotografiemi, kdyby jich bylo více, ocenil bych to.
Korektura textu se mohla více vytáhnout, byly tam chyby, které se daly odchytit.
Za mě docela zajímavá kniha, která otevírá čtenáři okno do světa současného humoru s velkou dávkou nadsázky.

Skvělá kniha, napsaná s citem. Štěpán Kozub má veliký talent. Je skvělý herec, bavič, zpěvák..., ale i citlivý člověk.

Knižní rozhovor s všestranným talentem, kterým Štěpán Kozub bezpochyby je, jde chronologicky - od dětství, po studia na konzervatoři, první angažmá a filmové/seriálové role, hudbu, stand-upy,... Bylo to milé, upřímné, povzbuzující, ale v některých částech také smutné.
Rozhovor se dotýká i citlivých témat, k nimž u Štěpána patří šikana na základní škole a vážná nemoc a následná smrt jeho tatínka v pouhých 45 letech.
Knihu jsem přečetla během jednoho dne, nemohla jsem se od ní odtrhnout a k tomu jsem si pouštěla Stěpánovo videa, jeho scénu v seriálu Případy prvního oddělení a také 13. komnatu.
Štěpán Kozub má skvělý pohled na svět a na život, který by mu mohla většina z nás závidět. Nenosí v sobě křivdy a ví, že nejlepším lékem na smutek je humor. Má rovněž správně nastavený žebříček hodnot, nezajímají ho povrchnosti, což je mi velmi sympatické.
Jediné téma, kterému se kniha nevěnuje je jeho sňatek a manželství, které po pár letech skončilo. Vím z médií, že Štěpán se oženil dost mladý, chtěl znovu vytvořit rodinný trojúhelník, o který smrtí otce přišel. Z manželství má dceru Anežku, o které se ovšem zmiňuje a je cítit, jak moc pro něj znamená, vlastně je pro něj úplně vším.

Úžasný mladý herec. Nesmírně talentovaný. Má své příznivce i odpůrce. Ale já v pozadí každého jeho konání cítím a vnímám tu jeho obrovskou člověčinu, která je v jeho konání divadelním i tom osobním všudypřítomná. Ráda navštěvuji jeho představení v divadle Mír. Těším se na každé setkání s ním, v divadle v roli a nebo jen tak, když vystupuje sám za sebe. Přeji mu velké role. Je skvělý. Jeho talent je nesporný.

Otevřená zpověď Štěpána Kozuba a "Klauna se zamáčknutou slzou" - jak napovídá název knihy. Nahlédnutí do profesí (herec, zpěvák, stand up komik....) a také do osobního života od dětství až po současnost.
Je jasné, že život není lehký... a veřejně známé osobnosti to mají ještě těžší.
Jako herce ho mám moc ráda, jako zpěváka ještě více.... jako komika ho musím více poznat a je z mého rodného kraje, takže jeho některým názorům dobře rozumím... Jeho duše je "bolavá" a vše, co dělá, mu pomáhá bolesti překonávat. Zuzana Burešová kladla otázky s citem, s porozuměním.... a vznikla tak krásná kniha o jednom ostravském herci, o kterém ještě hodně uslyšíme, neboť je mladý a velké role ho jistě v životě neminou. Jeho talent je nesporný a přeji mu jen to nejlepší....
Čtenářům, kteří se chtějí se Štěpánem více poznat, knihu vřele doporučuji. Já ji koupila jako dárek, ale samozřejmě také přečetla a mohu říct, že mě mile překvapila.

Opravdu skvělé čtení a velice pěkné poznání Štěpána z té druhé stránky, aneb není všechno zlato co se třpytí.
Je to někdy těžké pro herce
-vyklepávat role jako smetí z koberce

Hezký životopis velkého umělce, který to nemá v životě lehké, přesto jej zvládá s noblesou. Přeji mu hodně štěstí!!

Krásně a sympaticky napsaný životopis, u kterého jsem se bavila, souhlasně pokyvovala i mela slzy v očích.

Hezká knížka. Asi každý, kdo na první dobrou Štěpána odsoudí by si měl přečíst. Pak by možná zjistil, jak hodný a citlivý člověk to je.

Je moc dobře, že tato kniha vznikla. Štěpán je ve svých rolích tak dobrý herec, že jen málokomu dochází, že to není suverénní frajírek, ale opravdu citlivý člověk. Většina takovýchto bavičů se chová v soukromí úplně opačně.

Viděla jsem Štěpána Kozuba hrát ve filmu i v divadle a musím obdivovat jeho schopnost zahrát opravdu velmi různorodé postavy. Ne každému jeho styl humoru vyhovuje, ale o tom to právě je. Pěkně to vysvětluje právě v této knize otázek a odpovědi a opět mě překvapil, tentokrát svou vyzrálostí, moudrostí a zodpovědným přístupem nejprve ke studiu a pak i ke své práci. Ta je pro něj vším, důležitější už je jen jeho dcerka Anežka. Takže ještě ho ráda poznám jako stand up komika a zpěváka.

Je to stará duše v mladém těle

Štěpán je umělcem a proč si to myslím,je uvedeno v rozhovoru,kde se píše o jeho cestě za divadlem, které miluje,o rolích a ocenění,jež za ně dostal.
Jeho dílo se pohybuje od vulgárních skečů (z nichž některé jsou podle mě přes čáru a nemusím je)po šansony a balady ( u kterých je mi hezky).
Kniha rozhovorů je velmi podrobná vzhledem k Štěpánově výmluvnosti ( udřistanosti).
Je to ještě mladý člověk,uvidíme v co vyzraje.
Držím mu pěsti.

Kniha je velmi otevřená zpověď.Štěpán se mi líbí jako herec,ale jeho styl humoru nemám ráda.Hezky zpívá.

Když jsem ho v 16 na konzervatoři viděla hrát věděla jsem že prorazí… Mimochodem byl velmi štíhlý a měl větší vadu řeči ,Kterou dnes již neslyším ,zpověď vcelku hezká…jen mě zklamalo že o manželce ani ťuk..nevadilo by mi to kdyby jí předtím stále neomílal i s její rodinou

Kozub hraje blbce tak přesvědčivě, že je těžké uvěřit, že není.
Jako herce ho ale rozhodně nemůžu pochválit. Podstata dobrého herce spočívá v dobrém výkonu v různých polohách a rolích. Pokud má člověk jen jednu polohu, tj.: blbec, nejedná se o dobré hraní, ale o stagnaci v životním postoji..

Co se jeho stand-upů týče, radši nehodnotím, jeho styl humoru nemůžu vystát.
Ale přece jen si dovolím poznámku. Viděl jsem jeho představení v O2 aréně a rozhodně chce kuráž (nebo naivitu? Nebo pohrdání publikem?), postavit "představení" na dvacet a více let starých vtipech. Na vtipech, z nichž mnoho nestálo za moc už tehdy..

Víc, než jeho nevkus mě tak spíše překvapuje, že je lid český ochoten to poslouchat a dokonce za to platit..

Ne nepřekvapí mě ničím.
On mě nebere.

"Život se dá se smíchem zvládnout kousíček líp . Je to lepší způsob než chmury zahalovat do ještě větší temnoty. Smích je pro mě projevem lidskosti, smířlivosti i moudrosti."

"Kdybych se nesmál sám sobě, zbláznil bych se. Nezlobím se, když mi píšou, že jsem blbec, co dělá vulgární, primitivní humor. Vím, že nenašli cestu k sobě samému."

"Všichni hrajeme nějakou roli, i diváci."

MŮŽEME HO OBDIVOVAT I NEMÍT RÁDI. STEJNĚ NÁS ALE VŽDYCKY PŘEKVAPÍ ŠÍŘÍ SVÉHO TALENTU

Asi netřeba představovat Štěpána Kozuba. Herec, zpěvák, který se poslední roky často objevuje v televizi a můžete ho potkat na prknech divadla a nebo ve vyprodané O2 aréně. Moje první "setkání", a tím si mě hned získal, bylo v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Dodnes jeho hlášky doma používáme s velkou oblibou. V rozhovoru vzpomíná na své prarodiče, rodiče, na nelehká léta ve škole, na Javorník, kde vyrůstal. Vzpomíná na to, jak ho šikanovali, ale nikdy o tom nikomu neřekl , protože nechtěl ukazovat svoji slabost. O tom, jak se rodiče poznali, jak ho bezmezně milovali a také na školní léta. Je důkazem, že můžete i se škaredou známkou z matematiky být úspěšní. Život se neměří na to, jaké známky jste měli, ale na píli, talentu a odvaze. Vzpomíná na své vzory, například Vladimíra Menšíka, na Louise de Funese. Ano, humor je pro něj prostředek, jak se smířit se svým osudem a životem. Vůbec jsem netušila, jak zásadní pro něj byla role v Goldoniho divadelní hře Sluha dvou pánů, kterou miluji. I on si prošel bouřlivými léty s náušnicí v uchu a vlasy s melírem. Jeho texty jsou plné něhy, hloubky a lásky a každého, včetně mě, tímto velmi překvapil. A jeho vkus na filmy a autory je mi velmi blízký, vlastně i humor. Určitě se musím podívat na krátký film Ruchoth Raoth, protože v roli Michala ve filmu Spolu mě přesvědčil, že umí zahrát i velmi vážné role.
Ano, herecký talent se nedá zvážit ani změřit. Je to subjektivní vnímání, jak řekl.
Sám sebe považuje za introverta a tichého pozorovatele.
Nezapomněl ani vzpomenout na první setkání s jeho kolegy a přáteli Albertem Čubou a Robinem Fero.

Touto knihou ukázal své opravdové já, otevřel se a vnímám ho jako citlivého člověka, velmi empatického a srdečného.

Těmito verši chtěl ukázat lásku ke své dceři Anežce:
"Přišla jsi v bolesti a těžké době,
ze zbytku radosti dal jsem kus tobě,
a až nás rozdělí matička země,
vzpomeň si, lásko má, že jsi kus ze mě."

Prostě ho nelze nemilovat a knížku jsem přečetla během jednoho dne.

Zajímavá zpověď úspěšného herce, komika a zpěváka, v níž odhaluje nejen svou lásku k rodičům a dceři, své úspěchy, velké nasazení a odhodlání, ale i těžké životní situace a svou zranitelnost. Chvíli jsem se usmívala a za chvíli jsem zas měla slzy v očích.