Šťastný Jim
Kingsley Amis
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1957/bmid_stastny-jim-ipV-1957.jpg
4
457
92
Tento humoristický román vypráví o mladém vysokoškolském učiteli Jamesu Dixonovi, který se bouří proti konvencím a vysoce postavenými lidmi opovrhuje, ale zároveň s nimi musí vycházet, aby nepřišel o místo. Kniha vtipně vykresluje atmosféru románů rozhněvaných mladých mužů, pro kterou je vzdor vůči konvencím tak charakteristický.
Literatura světová , Humor , Romány
Vydáno: 1992 , Svoboda
Originální název:
Lucky Jim , 1954
více info...
Přidat komentář
Nejdříve jsem knížku ze začátku moc nechápala a ztrácela se v ní. Knížku jsem odložila, načež mi to stejně nedalo a začala jsem knížku číst znovu. A dobře jsem udělala. Knížka mě velmi zaujala a u některých pasážích jsem se zasmála. V některých chvílích jsem se sama cítila v pozici hlavní postavy trapně a nechtěla jsem dále číst, ale stejně jsem musela. Knížka je pohodová a líbí se mi začlenění děje do běžné situace.
Nenáročné pohodové čtení. Nápaditě popsaná mimika a gestikulace Jima (a nejen jeho) v různých situacích. Už kvůli tomu mě láká zhlédnout filmovou podobu této knihy.
Tak jako to bylo v anglii cca 60. let, tak takové je školství v ČR stále. :-) (píše student doktorského studia) Ale kniha dobrá, hlasité salvy smíchu proběhly.
Knihu jsem měla v must read listu velmi dlouho asi kvůli tomu, že hlavní postavou je učitel. Nenechte se ale zmást, podstatou knihy nejsou výhradně trable nováčka učitele se studenty a kolegy.
No, nic moc se v díle neděje a přeci jen se toho děje dost. Naštěstí si autor pohrál s humorem a sarkasmem, proto i přes nevelké množství děje, se asi nebudete při čtení nudit.
V knize je humor, sarkasmus, pohled do nitra postav, láska, práce aj. Doporučuji si přečíst. Za mě stačí jednou.
Tato kniha je moje životní láska, ale na chuť jsem jí přišel až při druhém přečtení. Dnes ji čtu každý druhý rok, vždy si tak spravím chuť po těch současných krvavých thrillerech, kterých jsou plná knihkupectví. Kniha mě vždy rozesměje, i když už ji znám téměř zpaměti
Knihu jsem objevila v knihobudce. Nečekala jsem nic a tolik jsem se nasmála! Zejména při scéně ranního probuzení Dixona u svého nadřízeného :) Čtecí pohodička s dávkou legrace.
Anglický univerzitní román v nejlepší formě. Z oblíbeného tria Amis, Bradbury, Lodge mně nejvíc sedí právě Amis, resp. jeho Dixon na hraně smíchu a trapnosti, většinou ovšem daleko za touto hranicí (oběma směry). A pokud někomu vadí happy end, přečtěte si Bradburyho "Jíst lidi je neslušné", tam vás závěrečná věta uvede do slušné deprese a beznaděje. Přejme Jimovi štěstí.
Osobně mám moc rád suchý anglický humor a tahle kniha se mi přesně trefila do vkusu. James Dixon je sice vysokoškolský profesor, ale život bere s humorem a nerad se nechává svazovat konvencemi a proto musí balancovat na hraně mezi svou tragikomičností a upjatým stylem svých kolegů. Tuhle knihu mám prostě moc rád
Tohle evidentně není kniha pro každého nebo za to může překlad - jak se píše níž. Já měl překlad od Muchy a četlo se mi to samo, je to zábavné i přesto, že se vlastně dějí jen obyčejné situace. Jedna z mála knih, u které mě mrzelo, že už je konec, snesl bych 2x víc. :)
Naprostá literární katastrofa. Zbytečná kniha, která nemá čím zaujmout, hlavní postava žije v jakési trvalé křeči zbytečnosti, čtenáři jeho banální prožitky nic nepřináší.
Miluji takovýto druh humoru. Hlavní hrdina je pravý tragikomik a situace, do kterých se dostává, jsou možná trochu přitažené za vlasy, ale v podstatě se až tak moc neliší od toho, co v životě prožívá každý z nás. Jenže JIm na rozdíl od nás řeší problémy (aniž by to ovšem chtěl) s nebojácným vtipem.
Párkrát som sa pousmial, no úprimne povedané som sa väčšinu tých 230 strán nudil nad osudmi nezaujímavých, ba priam až otravných postáv a ten kultový anglický humoristický román som tu veru nenašiel.
Kniha mě velice příjemně překvapila, nebyla to hloupá humoreska. Musím ocenit, jak dobře jsou popsány vztahy a postranní myšlenky, jako v klasických anglických románech. Vlastně se nic neděje, třeba jde o pouhý rozhovor, ale když se dobře popíše nálada, motivace, strategie, povaha, myšlenky, je to dost napínavé. Skvělý hlavní hrdina, trochu zmetek, ale nakonec čestný, a další postavy: neurotická psychopatka, pokrytecký nafoukanec atd. Celkově to žeru i s tím happyendem.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih prověřená časem. Pro mě je v té knize hloubka, kterou možná jiní neobjeví, protože jim jde na nervy, jak je hlavní hrdina občas trapný až sebezničení.
Kniha mě chytla jíž na začátku a nepustila až do konce. Při několika scénkách jsem se smála nahlas. Vřele doporučuji. Na odreagování perfektní volba, která Vás nejednou rozesměje.
Nevím, jestli to bylo mnou nebo knihou samotnou, ale mně tento titul bohužel neseděl. Scénky, které měly být humorné, mi přišly spíše lehce trapné (ve smyslu, že jsem za hrdinu dost trpěla, když se do těch trapných/humorných situací dostal, a bylo mi ho spíše líto, než abych se smála). Nevyhovoval mi ani moc styl psaní a s knihou jsem se spíše trápila. Hodnotím jen průměrně, což mne mrzí, protože jsem od knihy čekala mnoho.
Po létech jsem se znovu vrátil k této knize - celkový dojem - nic moc, ano dá se to číst, ale ve srovnání s českou TV inscenací ? Propastný rozdíl. Mám dojem, že Šťastný Jim je psán pouze pro Brity a ti jsou z něj nadšeni. Ale z inscenace si doteď pamatuji vynikajícího Petra Kostku jako Jima Dixona a mladičkou studentku JAMU Janu Švandovou. V TV to mělo šmrnc, okořeněný úpravou scénáře, který tomu přidal humor, na který jsme u nás zvyklí.
Mně to nepřipadalo vtipné, s výjimkou toho momentu, kdy si Dixon na své přednášce pokoušel zacpat uši, tam jsem se v očekávání nevyhnutelného smála.
Chápu, že vystaven takové frustraci, člověk si pokouší zachovat zdravý rozum všelijak, ale já se nad touto ošklivou, potměšilou a pitvornou směsicí agresivity a zbabělosti (níže někdo použil slovo "podlý", to mi připadá výstižné) trápila od začátku do konce. Nedokážu se smát s někým, jehož "všechny obličeje až dosud vyjadřovaly pouze vztek nebo nenávist". Ani si nemyslím, že tak zautomatizovanou reakci na vše, co je mi nevhod (třeba i na obec bez pouličních hodin) je možné ze sebe shodit lusknutím prstů. Upřímnou soustrast, slečno Christino, a slabé tři hvězdičky pro knihu.
NA TO TEDA, přečetla jsem to jen s pocitem, že mi starší kamarád řekl, že je to klasika, ale on se narodil v roce 1950, takže já ročník 1964 jsem to moc nezkousla, asi číst to před 40.ti lety dobrý, ale dnes, opravdu ten, kdo čeká Angliii 1950 nebo vlastně nevím kolik, bude spokojen. JÁ JSEM VYDRŽELA DO konce jen proto, že jsem zvědavá ženská a chtěla jsem vědět, jak to s Di... dopdne
Štítky knihy
prvotina zfilmováno anglická literatura humoristické romány anglický humor univerzitní román rozhněvaní mladí muži
Autorovy další knížky
| 1992 |  Šťastný Jim |
| 1969 |  Egyptologové |
| 2019 | Plukovník Sun |
| 1985 | Jakeův problém |
| 1991 | Chci to hned |
Kniha Šťastný Jim je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 679x |
| Čtenářské výzvě | 31x |
| Doporučených | 37x |
| Knihotéce | 273x |
| Chystám se číst | 169x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 7x |
I když četba Šťastného Jima ve mně nevyvolávala bouři smíchu, přesto některé pasáže nebo hlášky byly nanejvýš vtipné. Šlo však především o satirické zobrazení poměrů a vztahů v britském školství, konkrétně mezi akademiky na jedné nevýznamné univerzitě. Protagonista příběhu byl dlouho psychicky rozpolcen, a to jednak ve svém profesním životě, ale i v tom soukromém. Postupně si získával mé sympatie, stejně tak jako autor románu svým vypravěčským uměním a stylem psaní.