Staří muži o půlnoci
Chaim Potok
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25178/bmid_stari-muzi-o-pulnoci-CZj-25178.jpg
4
73
17
Po I. B. Singerovi nejznámější americký židovský spisovatel vydal roku 2001 trilogii novel, které jsou propojeny postavou ženy, jejíž život se dotkne tří velmi odlišných mužů. V námětech novel se odrážejí nejsložitější témata 20. století. Ilana Davita Dinnová se náhodou ocitá v roli posluchačky životních osudů tří mužů: první se týká dobytí jednoho polského města německou armádou a dění v místní synagoze, druhý idealistického ruského lékaře v době ruské občanské války a pak studené války, zaznamenaný písemně bývalým agentem KGB, a třetí významného profesora historie vojenství, který píše své memoáry. Osu knihy tvoří také životní příběh samotné posluchačky. Ze studentky, která dává hodiny angličtiny, je v poslední novele již slavná spisovatelka.... celý text
Literatura světová , Novely , Povídky
Vydáno: 2003 , Argo
Originální název:
Old Men at Midnight , 2001
více info...
Přidat komentář
Poznámka k povídce o NKVD:
podobné téma najdete i v knize Klub nenapravitelných optimistů a Hukot času. Další knihy jsou tu již zmíněny. Jsou to snad i strašlivější témata než holocaust: režim vraždil své vlastní lidi!
Smutek starého muže o půlnoci - historie pronásledování a otázka "proč" ?
A jedna žena, která dokáže naslouchat - sdělená bolest je poloviční bolest ...
" Proč tu máte tolik knížek o válce ?
Protože jsem ve válce byl a snažím se ji pochopit...."
Kolik beránků bylo, je a kolik ještě bude, než lidé pochopí ?
Zůstal ve mně smutek a abych více pochopila, budu muset jít za další tvorbou ....
Pan Potok, spisovatel, který oslovil mé srdce i duši jedinečným způsobem. Co víc říct?
Páčilo sa mi to, ide o tri príbehy, ktoré stmeľuje postava Davity. Všetky tri boli zaujímavé, pre mňa osobne bol najviac pútavý druhý príbeh, prebehlíka z KGB. Toto bolo moje druhé stretnutie s Potokom. Rád by som si prečítal aj iné knihy od neho.
Poslední kniha Čtenářské výzvy, vybrala jsem si dobrého autora a téma, které čtu ráda.
Vše zde už bylo řečeno, tři povídky - tři zajímavé osudy prožité v nelehké době.
Po knize jsem sáhla v rámci Čtenářské výzvy, vybrala jsem si jí náhodou. Zklamaná nejsem, dobře se četla, rozšířila jsem si obzory a mám dalšího autora, kterého si ráda přečtu.
Tři návraty do vzpomínek, stejně jako návrat k postavě a motivům. Nikoliv jejich přehodnocení, jen zaznamenání a znovuprožití.
První povídka, nejkratší, v určitém ohledu neukončený příběh, ale emocionálně silný a typicky citlivý k postavám. Nikoliv dechberoucí, ale určitě dobrý.
S druhou novelou jsem měla problém – nevěřila jsem ve fiktivní realitu autobiografie. Vzpomínky, v nichž mají jméno jen pro děj důležité postavy, absence drobností, které utkví v paměti a vypravěč má potřebu je vylíčit, minimum dojmů a pokud, tak s odstupem historika popsaných, ne, to není návrat člověka, který se přežil, do doby, kdy ještě o něco usiloval a měl se čeho bát. Být to psáno jinou formou, byla by to dějově silná, byť ve srovnání s tematicky příbuznou literaturou nijak vyčnívající výpověď o totalitní mašinérii, v níž mi subjektivně hodně chyběl vývoj motivace hlavní postavy – plukovník Šertov našel beránka v křoví, ten okamžik lidskosti, jak říká Davita, ale přiložil ho ke svému spisu jako chladnou reportážní fotografii.
Třetí novela mi přijde nejosobnější a nejlépe vystavěná. Trocha tajemství ve mně vzbudila zvědavost a konec v tomto ohledu potěšil. Budování atmosféry, které Potok umí výborně, propojené s přecitlivělým vnímáním dospívajícího chlapce, později surreálné záblesky vzpomínek na válku a návrat k dřívějším názorům na několik způsobů, laskavá intermezza – do tohohle stylu jsem se před pár lety zamilovala.
Možná uškodilo, že mě dříve nadchli Vyvolení a následně oslovil Slib a Ašer Lev. Možná jsem měla příliš vysoké očekávání, možná jsem se potkala s Vyvolenými v ideální dobu, ale nedorostla jsem ještě k prožitku Starých mužů, nicméně jsem byla trochu zklamaná.
Navíc mi drhl překlad – u knih tak kulturně specifických, jako jsou Potokovy, by snad nebylo nepatřičné předpokládat u čtenáře znalost prostředí a nazývat „čepičku“ jarmulkou a „židovskou náboženskou školu“ ješivou. Nadužívání zájmena jakýsi a transformace anglického určitého členu do ukazovacího zájmena také rušila.
Tři příběhy mají stejné téma – vyprávění o něčem bolestivém, co je málem zapomenuto, ztraceno v minulosti, zatlačeno do nevědomí jako něco zdánlivě neužitečného.
První novela (možná spíš delší povídka?) vypráví o mladíkovi, který jako jediný ze svého městečka přežije holokaust – a její děj je předvídatelný, síla není v originalitě a čtenáře také ničím nezaskočí, ale Potok je dobrý vypravěč a atmosféru udrží.
Druhý příběh mě zaujal asi nejméně, popis člověka ve službách sovětského režimu, věrného komunisty, který je ohrožením pro své spoluobčany a zároveň je neustále pod Damoklovým mečem stalinského režimu, kde si někdo není jist dnem ani hodinou. Opět dobře popsáno, ale kdo četl Solženicicna, nebo Tmu v polednách, tak se nic nového nedozví. V závěru dodá dynamiku konflikt s vlastním svědomím a konfrontace s vyšetřovaným doktorem, Potok ani zde neklesne pod svůj vysoký standard.
Posledním novela mi byla nejbližší, seděla mi ta trochu tajemná, mysteriózní atmosféra. Pocity smutku, za kterými je možné nejasně cítit naději a smysl bytí. Chaim Potok v nejlepší formě.
Davita je moje oblíbená literární postava, takže jsem se na ni těšil a byl zvědavý, kam se její život vyvinul. A zde musím říct, že jsem byl docela zklamán. Její zapojení do příběhů není příliš aktivní – v prvním příběhu je sice iniciativní, ale velmi málo se dozvídáme o jejich pocitech, v druhé části slouží jen jako úvod do děje (bez ní by se novela klidně obešla). V poslední novele už je trochu významnější postavou, ale ani zde jako by to nebyla ona – z Davitiny harfy ji znám jako děvče, které bere věci do vlastních rukou a nenechá se ničím odradit, ve Starých mužích je spíš subjektem dějů.
Staří muži o půlnoci nemůžou spát. Ve svých vzpomínkách se vracejí k lidem a době, která znamenala muka i utrpení, kdy na vlastní kůži prožili existenci zla. Přes pokročilý věk 72 let se snaží ,, Chaim-hebrejsky život-živý,,Herman Harold Potok v této knize opět vyrovnat se svým životem. Myslím, že ztrácíš duši, když nemůžeš vyprávět příběh o tom, co se ti stalo, řekl o jedné ze svých knih. Pro čtenáře bude dobré, přečte-li si dříve Potokovu velice dobře napsanou knihu ,,Davitina harfa,, z roku 1985, na kterou volně navázal příběhy své poslední knihy Staří muži o půlnoci. Zde se po třech létech opět setkáváme, nyní již s osmnáctiletou dívkou Davitou Dinnovou (Chandalovou-po svém mrtvém otci) V prvé ze tří novel: ,,Stavitel archy,, se Davita seznámí se šestnáctiletým chlapcem Noahem, který si ,,prožil,, Osvětim. Je mlčenlivý, ale má zájem se od Davity naučit anglicky, aby mohl dále studovat. Jeho teta říká: ,,Noah je jediný, kdo přežil. Jediný z celé rodiny? To je mi líto. Né, jediný Žid z celého města,,(Kralov u Krakowa-4 tisíce zavražděných Židů). Autor zde opět ukázal svůj cit pro výtvarné umění a mistrně ztvárnil pomocí Noahových vzpomínek celoživotní úsilí rebého Binjomina o zvelebení synagog, zejména té poslední v polském Kralově a dobu před genocidou obyvatel postupující německou armádou. Při čtení druhé povídky ,,Válečný doktor,, jsem měl pocit, že jsem to vyprávění-zpověď vyšetřovatele MGB již četl, a to v knize Roberta Smitha ,,Dítě 44,, z roku 2008 (to je o 11 let později). Dle mého mínění se Smith inspiroval postavou Potokova vyšetřovatele Leona Šartova. Lev Děmidov je v mnoha pozicích podobný. Smithova kniha, má ale svůj mistrně vypracovaný děj a není to plagiát. Ve třetím příběhu se setkává stárnoucí spisovatel válečných příběhů se stárnoucí již renomovanou spisovatelkou Davitou Chandálovou. Potok do této knihy vložil všechny svoje zbývající tvůrčí myšlenky a doposud nenapsané vzpomínky. Zejména v posledním příběhu poznáte, že stárnoucímu spisovateli Benjaminu Walterovi je spisovatel Chaim Potok myšlenkově velice blízko. Doporučuji všem přečíst i tuto poslední autorovu knihu.
Chaim Potok mi približuje judaizmus ako nikto iný (a to som 2-krát bývala v židovskej rodine ;). Jeho štýl rozprávania je jedinečný a touto knihou to len potvrdil. Davita stretá troch mužov, rozličných generácii a každý z nich jej má čo ponúknuť. Ponúknu jej svoj príbeh a príbeh ich známych, ktorí ich v živote veľmi ovplyvnili. Naozaj skvelé čítanie. AJ
100% Asi nejsilnější je prostřední příběh židovského doktora ve službách KGB, který pro své hrozné činy nehledá žádné výmluvy.
Obrovské prekvapenie, v pozitívnom slova zmysle. Prečítala som už niekoľko Potokových kníh – diela z počiatku jeho tvorby, neskoršie práce i poviedky – ale Polnoc starých mužov konečne naplnila moje očakávania nie len po obsahovaj stránke, ale aj po formálnej. Ak ju porovnám s ďalšími Potokovými knihami, mám pocit, že v tejto sa pohral s formou najviac. Hoci ostatné jeho knihy mám tiež rada, práve táto hravosť mi u nich trochu chýbala. Nedostatok originality po formálnej stránke u nich vyvažuje autorovo nadanie skvelého rozprávača a psychológa ľudskej mysle a cit, porozumenie a láska k ľuďom, vyžarujúce z jeho kníh. S úvodom druhej novely, kedy sa po prvý raz začína črtať autorov zámer, ma uchvátilo prelínanie časových rovín, zmeny v osobe rozprávača, využitie ich-formy aj er-formy, rozdielny vek postáv a s ním súvisiace vnímanie reality, dej odohrávajúci sa zakaždým v inej krajine. Príbehy v príbehoch (osudy rabína, lekára a učiteľa, prerozprávané prostredníctvom osudov obete holocaustu, bývalého agenta KGB a vysokoškolského profesora) vypovedajúce o kľúčových udalostiach 20. storočia a hrôzach s nimi spojenými, ktorých spoločným menovateľom je takmer záhadná Davita, zostávajúca po celý čas v úzadí, boli pre mňa viac než len čítaním na skrátenie voľného času. S odbúdajúcimi stranami možno tiež pozorovať mierne zvyšujúcu sa náročnosť použitého jazyka, tempo čítania sa spomaľuje, text vyžaduje stále viac pozornosti. V závere ma veľmi potešil snový, takmer magický nádych poslednej novely. Odporúčam, odporúčam, odporúčam, rovnako ako milovaného Ašera Leva!
Tři kratičké novely a nedá se od nich odtrhnout... vida, kam se vydala v životě má oblíbená hrdinka Ilana Davita! A příběhy jejích protějšků jsou snad ještě více fascinující a strhující, až trochu děsivé. Knížka rozsahem nevelká, ale není to na rychlé přečtení, a pokud se necháte strhnout, možná se budete chtít ještě jednou k oněm příběhům vrátit.
Chaim Potok do tejto knihy vložil tri novely spojené menom Davita. Zaujímavé čítanie o ešte zaujímavejších ľuďoch :-) Pre Potoka mám tiež slabosť, ale Ašer Lev vyhráva na plnej čiare!
Štítky knihy
Židé stalinismus americká literatura judaismus židovství holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1996 |  Jmenuji se Ašer Lev |
| 1993 | Vyvolení |
| 2003 | Slib |
| 2003 | Dar Ašera Leva |
| 2004 | Davitina harfa |
Kniha Staří muži o půlnoci je v
| Přečtených | 100x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 61x |
| Chystám se číst | 32x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
Uff. Ťažká kniha, ale výborná. Neviem či som pochopila všetko čo tam bolo viditeľné, už vôbec nie to čo bolo myslené. Tri príbehy prepojené osobou spisovateľky, ktorej príbehy rozprávajú traja rôzni ľudia. Hlboké a tragické príbehy, akoby mohla krutosť súťažiť. Ako môže byť toľko zloby a hnevu v ľuďoch? Ako sa to dalo prežiť? A sme nepoucitelni, príbeh z NKVD by mal patriť do výberu povinného čítania pre všetkých obdivovateľov Veľkého ruského....