Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34649/bmid_stare-recke-baje-a-povesti-bhP-34649.jpg
4
2441
294
Dávné řecké báje a pověsti zrodila lidová fantazie starověkých Řeků v době, kdy lidé ještě neznali ani železný pluh. Vytvořil je génius slavného národa Helénů a obstály ve zkouškách tisíciletí. Jen těžko si lze představit kulturního člověka, který by nevěděl, kdo byli Herkules nebo Prométheus, Afrodita či Europa, Kyklopové, Sirény, Múzy nebo hromovládný Zeus. Výběr z těchto bájí a pověstí zpracoval na počátku druhé poloviny minulého století spisovatel Eduard Petiška a čtenáři si knihu, napsanou velmi moderně, ale přitom s velkou úctou k tradici, oblíbili hlavně pro její poutavost a svěžest.... celý text
Mytologie , Pro děti a mládež , Pověsti
Vydáno: 2005 , Albatros (ČR)
Originální název:
Staré řecké báje a pověsti , 1958
více info...
Přidat komentář
Zaujímavé čítanie. Na ZŠ, keď sme to mali čítať v povinnej četbe, má to neoslovilo a nebavilo. Ako dospelá, na rozšírenie obzoru, sa mi to zdalo naozaj pekné čítanie (až na toľkú smrť). Vyvstáva otázka ako tieto príbehy priblížiť našim deťom, aby im rozumeli, aby sa z nich poučili, ako ich zaradiť do výuky...
Za mě moc povedené převyprávění a lze číst i s děti, je to napsáno srozumitelně, zajímavě, čtivě. Dobře využitelné při výuce tohoto tématu.
četl jsem to z donucení ve škole a přijde mi že to do školní povinné četby nepatří, je dobré alespoň vědět kdo je kdo ale ne z donucení, musí vás to bavit
Hezky převyprávěno s krásnými ilustracemi. Může posloužit jako příjemný úvod do tajů starořecké mytologie.
K zájmu o starověké mytologie jsem byl přiveden už dřív, ale tahle mě přinutila pro ni básnit, diskutovat, přemýšlet, číst, poslouchat, a v neposlední řadě i vymýšlet nové a absurdní nelogické příběhy. Dodnes se toužím dostat do antického Řecka a prožívat společně s Prométheusem, Héraklem, Argonauty i s Perseusem všechny tyto úžasné dobrodružství.
Báje, půl pravda, půl smyšlenka, prolínání dávné reality s fantazií,
jež ji patřičně „okoření“.
Přírodní a společenský řád tu je daný,
lidský život je zcela ovládaný rozhodnutími, která činí bozi,
přesto, hrdiny mohou být bozi i lidé,
a také polobozi, s jedním rodičem lidským a druhým božským.
I ti, jež mají nadlidskou moc, mají kupodivu také spoustu lidských potřeb,
a tak i bohy ovládají stejné radosti a starosti, jako mají lidé,
a tak i bozi se milují i nenávidí, stejně, jako lidé,
a také, bez výjimky, i oni musí vykonávat svou, předem určenou, „práci“,
být správci podsvětí, starat se o nebeskou klenbu, stát v čele vojsk a ochraňovat je,
být správcem stád, či hlavním organizátorem zábavy a veselí,
s čímž souvisí i vrchní dohled nad produkcí vína.
Všichni, a to bez rozdílu, bozi i lidé, jsou nositeli kladných i záporných lidských vlastností,
a taky většinou, jako správní hrdinové, hodně velkých ideálů.
Pro něž musí projít přetěžkými zkouškami,
překonat všechny a zvítězit nad zlem,
anebo jen obyčejnou hloupostí, nevraživostí či nenávistí,
zdolat pletichaření a intriky,
a taky, odolat mámení a svodům,
prostě platí tu, účel světí prostředky.
Díky panu Petiškovi pak můžete i vy
(spolu s vašimi dětmi, protože tato knížka je určená primárně pro ně, ale mě se tedy líbí, i jako už hodně dlouho dospělé :-) ...)
navštívit starověké jižním antickým sluncem ozářené krajiny,
a spolu s lidskými hrdiny jako Herakles, Odysseus, nebo Prométheus, či Orfeus,
potkat se se záhadnými bytostmi, podivuhodnými tvory,
ocitnout se ve víru krutých válek,
ztroskotat na moři,
učinit nevídané objevy,
ale hlavně,
poznat rozsáhlou rodinu mocných olympských bohů ,
se všemi jejich ctnostmi i slabostmi.
Pověsti z kolébky evropské civilizace s klasickými tématy, hrdinským patosem a morálním ponaučením. Je to starší obdoba křesťanských deseti přikázání a sedmi smrtelných hříchů, pro mladší čtenáře. Myslím, že není moc lidí, kteří nikdy neslyšeli o Sysifovi, Prométheovi, Perseovi nebo Ikarovi. Pokud nečetli tuto knihu, pak je znají z filmových adaptací, které tyto věčné a nesmrtelné příběhy udržují živé.
Dle mého názoru, jestli se zajímáte o mytologii jak obecnou tak řeckou. Tak je tohle úplný základ znalosti řecké mytologie. Kniha je členěna do jednotlivých částí a to do jednotlivých pověstí různých řeckých hrdinů, bytostí a vyprávění. Od Heraklese, Persea, Prométhea až po slovníček pojmů. S ilustracemi jsem též spokojený, tedy aspoň ve vydání, v kterém jsem to četl. Kniha se čte plynule, lehce a pěkně. Můžu tedy knížku jedině doporučit jak pro nadšence této oblasti zájmu, tak i pro ty kteří si chtějí rozšířit obzor.
Kde jinde si znovu po tolika letech přečíst Petiškovy řecké báje a pověsti než během dovolené v Řecku. :)
Další skvělá klasika, v řeckých bájích a vůbec v bájích a pověstech jsem často ležela, listovala a zarytě četla.
Báje od Petišky jsou klasika, kterou by bsi měl každý přečíst.
Pan Petiška byl v tom nejlepším slova smyslu vypravěč. To, jak zpracoval báje starých Řeků včetně údajně Homérovy Illiady a Odyssei je zcela famózní. To převyprávění není určeno primárně dětem. Je to skvělý přehled toho, co společně se Starým a Novým zákonem tvoří základ evropské kultury.
Jsem přesvědčen, že ony báje nejsou výsledkem geniality Řeků a jejich vyšší úrovně a schopností oproti jejich sousedům ve východním Středomoří, jedná se podle mě spíš o syntézu z celé této kulturní starověké oblasti. A řečtí vypravěči ji dokázali dát konzistentní tvář a dopilovat jednotlivé vazby mezi bohy i lidmi. A je třeba připomenout, že to byla také věc, kterou Řekové opravdu na rozdíl od řady převzatých vynálezů hmotného i nehmotného charakteru (hláskovým písmem počínaje a třeba triérou konče, jak by si dovolili upozornit Féničané) skutečně vyvinuli v podobě, v jaké se dochovala dodnes - divadlo a vlastně i literaturu jako takovou, poezií počínaje a dramatem či komedii konče. Řeky víc než nadřazenost nad ostatními národy v regionu charakterizuje schopnost přejímat, přijímat a modifikovat. Nakonec sfinga, Minotauros nebo třeba labyrint jsou toho nejznámnějšími příklady.
Bez znalosti řecké mytologie neporozumíme řadě naprosto jednoznačných rčení ani smyslu celé řady obrazů, hudebních děl, ale i označení celkem běžných situací v každodenním životě. Zkuste opsat třeba Achillovu patu. Slabé místo? Pouze částečně. Nebo Pandořinu skříňku. A budete-li chtít v češtině, ale i třeba v angličtině vyjádřit totéž, těch vysvětlovací slov budete potřebovat mnohem víc.
A právě z tohoto důvodu je vyprávění Eduarda Petišky tak důležité. Bez zjednodušování na straně jedné a bez naopak zbytečné popisnosti a rozmáchlosti nám objektivně představuje duchovní svět starých Řeků, nebo lépe řečeno to, co jeho základ spoluvytvářelo. Řečtí bohové nepředstavovali onu dokonalost a objektivitu, jak ji vnímáme v křesťanství, nakonec z jiné skvělé Petiškovy knihy víme, že židovský Jahve byl sice jeden bůh jediný, ale dokázal se chovat nezřídka kdy i velmi lidsky, myšleno v negativním slova smyslu. A řecký pantheon tvoří záletník Zeus, ješitný Apollon, žárlivá Héra, mstivý Poseidon, zákeřný Hádés, feministická Artemis, sympaticky darebácký Hermes, flamendr Bacchus a nějak tak za všech okolností prořecky neobjektivní Pallas Athéna. A samozřejmě Afrodité. Ony ty pověsti jsou docela krvavé, plné brutálního násilí (nakonec Starý zákon taky) a rozhodně tady ne vždy dobro vítězí nad zlem. Jenže tak to prostě v životě je. Jsou zde vlastně jenom dvě výrazně pozitivní situace a dvě dvojice - Filemon a Baucis a Odysseus a Penelopé. A pan Petiška to popisuje bez zbytečných detailů a v nádherné češtině.
Malá knížka vydaná v roce 1969, kterou vlastním, je doplněna nádhernými ilustracemi Zdeňka Sklenáře. Stylizace v podobě vyrytých obrázků na řecké keramice se mi líbila i v době, kdy jsem měl nejradši co nejrealističtější zobrazení.
A tak, podobně jako řada přispěvovatelů, kteří se zde svěřují, které báje se jim líbí nejvíc, se spíš přiznám, že z bohů mi je dodnes nejsympatičtější i přes onu nekritickou prořeckost Athéna, samozřejmě Afrodita, z hrdinů Odysseus (v něm jsem vždycky pozitivně vnímal spojení fyzických schopností s rozumem), zákeřnou lstivost jsem v jeho počínání nikde nenašel. Ono totiž používání intelignce a invence místo hrubé síly je jedním z atributů moderního člověka. A z věcí bych uvedl Pandořinu skříňku, kterou chápu jako symbol lidského bytí víc než cokoliv jiného.
A panu Petiškovi děkuji, že svým vyprávěním dokázal skoro nemožné - seznámit mě na vlastně pár stránkách s něčím tak barvitým, vzrušujícím, občas i smutným, jako jsou staré řecké báje. A přeji co nejvíce ostatním, zejména mladým začínajícím čtenářům, aby je kniha uchvátila na celý život, protože jim dá mnohem víc, než se na první pohled může zdát.
Eduard Petiška podal staré řecké báje a pověsti tak skvělým způsobem, že jsem si většinu z nich ještě dlouho pamatoval. A teprve zpětně jsem si to uvědomil později - všechny jeho knížky pro děti byly výborné!
Tahle klasika, kterou jsme louskali již na základce, je skutečně skvostem. Petiška odvedl skvělou práci, protože jednotlivé báje a pověsti předkládá krásným a snadno přístupným jazykem, který je srozumitelný i dětským čtenářům, ale přitom myslím, že to má své kouzlo i pro dospělé. Jednotlivé příběhy jsou podané možná trochu jednodušeji, ale to určitě není na škodu a ta místy až magická atmosféra z toho prostě sálá i tak. Pro mne je tohle dílo, ke kterému se ráda čas od času vracím.
Staré řecké báje jsem četla před x lety. Milovala jsem ty příběhy a během let jsem se k nim vracela, příběhy jsou totiž nejen dobrodružné, napínavé, ale dávají nám i odpovědi na otázky smyslu života, porovnávají život lidský s věčným životem Bohů. Odysseovy cesty jsou toho jasným příkladem. Mám je ráda a samozřejmě doporučuji k četbě.
Nyní jsem knihu četla jako dospělá osoba, ale i tak má mnoho do sebe. Četla jsem ji jedním tahem a líbila se mi
Ani nespočítám, kolikrát jsem je četla. Jednu dobu jsem je uměla zpaměti, přesto jsem dál hltala řádky. Unášená na vlně představivosti... Vůbec jsem tu knihu nevnímala jako povinnou četbu, pro mě to byly pohádky. Skvěle naservírovaná řecká mytologie!
Nejraději mám tu s Filemonem a Baucidou, pro ten krásný závěr:
... a listí v korunách stromů si dosud šeptá o těch dvou dobrých lidech, jimž se milostí bohů dostalo stejné hodinky smrti i dobrodiní, aby byli nadále spolu. Vždyť se druh druha dotýká svými větvemi, jako by jeden druhého hladil. Jejich něžná láska žije dál.
Štítky knihy
pro děti pověsti starověk bohové pro mládež řecká mytologie báje pro děti od 9 let hrdinové dějiny pro děti a mládež
Část díla
Autorovy další knížky
| 2005 |  Staré řecké báje a pověsti |
| 1975 | Birlibán |
| 1996 | Alenčina čítanka |
| 1987 | Anička a básnička |
| 1986 | Příběhy tisíce a jedné noci |
Kniha Staré řecké báje a pověsti je v
| Právě čtených | 63x |
| Přečtených | 4 263x |
| Čtenářské výzvě | 233x |
| Doporučených | 204x |
| Knihotéce | 1 138x |
| Chystám se číst | 257x |
| Chci si koupit | 102x |
| dalších seznamech | 23x |
Toto dílo se mi již jako malé čtenářce líbilo a neustále jsem si knihou listovala. Nyní v dospělém věku připomenuto v aknize. Kdo by neznal slavné bohové z Athén. Některé pasáže vnímám jinak než-li jako dítě o to návrat je milejší a pochopitelnější. Nejvíce si mi líbí Trojská válka, ale všechny části mají svůj důvod, své poslání.