Staré pověsti české

kniha od:


Koupit

Staré pověsti české jsou nejznámějším převyprávěním naší dávné historie. Při psaní této knihy čerpal její autor jak z lidové slovesnosti, tak z historických pramenů. Kniha je rozdělena na čtyři části: Staré pověsti české, Pověsti doby křesťanské, O staré Praze a Ze starobylých proroctví. Dočtete se o praotci Čechovi, o Krokovi a jeho dcerách, o Libuši a Přemyslovi, o Dívčí válce, o králi Svatoplukovi, o knížeti Daliborovi a mnoha dalších známých pověstí. Poprvé vyšla roku 1894 a od té doby se dočkala velkého množství reedic Svazek nemá obálku, je to jen blok knihy. Kupuje se na váhu, každý exemplář má tedy jiný počet stran. Celé pověsti mají 249 stran včetně "titulní stránky"....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307200/big_stare-povesti-ceske-fds-307200.png 3.81653
Nahrávám...

Komentáře (153)

Kniha Staré pověsti české

Kabuky
11. června

Klasická četba

evickakyticka
04. dubna

Toto byla opravdu povinná četba? Tak to jsme teprve byli pořádní čtenáři. Každou větu pořádně a pomalu přečíst, aby člověk pochopil význam. Přiznám, dala mi zabrat. Na druhou stranu je to ale zase něco jiného, takový starý jazyk. Občas se prokousat skrz bitvy bylo utrpení, ale třeba Jánošík nebo Boží soud byla radost číst.


kralicekP.
29. března

(+ SPOILER) Praotec Čech
Jednou žili bratři Čech a Lech. A tam kde žili se kradlo, zabíjelo a různé takové věci.Řekli si, že budou žít jinde. A dali se na výpravu, potřebovali si odpočinout, a protože už byla noc, tak nic neviděli. Jak se vzbudili, zjistili, že před nimi je zem nikým neobydlená a usadili se. A proto se naše zem jmenuje Čechy.(podle praotce)
Silný Bivoj
Král Krok měl tři dcery. Kazi, Tetu a Libuši. Jak dívky rostly, chtěly se vdávat. Na království zaútočil nebezpečný divočák a všichni se ho báli. Bivoj, velký a urostlý muž, přepral divočáka . Tím zapůsobil na Kazi a ta si ho vzala za muže. Libuše byla nejchytřejší a Teta si koupila zámek, ze kterého kouká na moře.

Libuše a Přemysl
Libuše převzala vládu po otci a založila Prahu. Donesly se k ní stížnosti, že by měl vládnout muž. Vyslala koně s posly, a tam kde se kůň zastaví, bude Libušin ženich. Zastavil se u orače polí, který se jmenoval Přemysl. Libuše si vzala Přemysla Oráče a žili šťastně až do smrti.

Dalibor
Dalibor z Kozojed byl ten nejlepší šlechtic v okolí.
Tak se k němu stěhovalo více a více lidí.
To se však nelíbilo ostatním šlechticům, proto ho zavřeli do věže v Praze, za zradu. Ve vězení měl hodně času a tak se naučil hrát na housle. Hrál krásně, a vždy když poslal košík dolů, tak mu lidé přispěli. Soud rozhodl o smrti Dalibora. Od té doby je ve věži (Daliborce) ticho. Je přísloví, nouze naučila Dalibora housti.

Jave
24. března

Každá země, každý národ má svoje národní literární díla, která by měl mít doma každý a minimálně je alespoň jednou za svůj život přečíst. To je prostě povinnost. Pro nás mezi taková díla jednoznačně patří tento Jiráskův počin. A čert vem historickou skutečnost a fakta. Jsou to přece naše národní báje, legendy a pověsti. A jsou krásné!

Vahyvahi
03. března

Nedokážu dost dobře popsat jak hluboký vztah mám k této knize a hlavně k příběhům, které jsem si zamilovala už odmala. Blaničtí rytíři, Dívčí válka... Poprvé mi knížku četla babička, když jsem byla ještě hodně malá a já ji proto mám i dost spjatou s její osobou.

ijcro
04. února

Tuto knihu jsem dostal jako dárek, coby dítko školou povinné. Mohl jsem být tak ve čtvrté třídě. Tahle kniha pro mne byla něco jako svátost, byla velká, do postele jsem ji tahat nesměl, takže se dala důstojně číst jen u stolu.
A byla to paráda, skvěle dokreslená ilustracemi Věnceslava Černého (Ilustroval také raného Vinnetoua, když byl ještě Winnetou).
Miloval jsem Žita a jeho kousky, zlobil se nad Ctiradovou hloupostí, ač to bylo okouzlení, sdílel lítost v loučení Českých bratří s rodnou hroudou, nebo se bál ve Faustově domě.
Teprve v odrostlejších časech jsem začal chápat rozdíl mezi historickými freskami a nepříliš akčních pohádek pro dospělé, zahalené do hávu starobylejšího jazyka, který sice nenadchne soudobého čtenáře, ale připomene hrdost těch minulých.
Je přece nádherné nechat se při vyprávění příběhů unášet představami, jaké to tehdy asi bylo a kde se zaleskne zrnko pravdy.
A když už nic, tak alespoň připomínka, že jsou to staré české pověsti, vyprávěné všem, kteří jim s hrdostí chtějí naslouchat.
Doporučuji :)

Karoley
04. ledna

Během novoročního výstupu na Říp jsem dostala chuť na Staré pověsti české ;)) Člověk plno pověstí zná, ačkoliv knihu nečetl. Příjemné čtivo, návrat ke kořenům.

ArkAngel
28.08.2021

Knihu jsem četl naposledy na základní škole, kdy jsem jí byl schopen číst i každý rok. Když jsem jí však uchopil po letech, divil jsem se, jak mne to jen mohlo bavit. Z velké části je to určitě zastaralou češtinou. Dalším důvodem je pak nudnost některých z příběhů, kterých dílo nabízí opravdu několik. Kniha určitě klasika je a měla by projít rukama každého Čecha, ale pokud neholdujete archaismy, opětovné čtení raději vynechte.

1 ...