Stalker
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31113/bmid_stalker-qjk-31113.jpg
4
1469
241
Dnes již klasický román bratří Strugackých nás zavádí do Pásma - tajemné oblasti u městečka Harmondu, kde se dá objevit mnoho podivných, ale někdy smrtelně nebezpečných úkazů, předmětů a anomálií. V Pásmu se dá rychle zbohatnout, ale ještě rychleji zemřít... Přesto se noc co noc stalkeři odvažují dál a dál. Cena je ovšem vysoká. A zaplatit musí všichni. Někde v samotném srdci Pásma je však možná skryta naděje...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , TritonOriginální název:
Пикник на обочине (Piknik na obočině) , 1972
více info...
Přidat komentář
Z dnešního pohledu se jedná už o „klasický“ příběh, který lze napasovat na kteroukoliv dobu a místo na zemi. Cíl „výpravné mise“ je vždy stejný, najdi, přines a vydělej si, kolik zvládneš. Je to zvláštní příběh, který mne snad až do poloviny udivoval tím, o čem to vlastně celé je nebo má být. Jaké bylo zklamání, když jsem se blížil ke konci knihy a zjistil, že více už toho není. Velká škoda, že kniha nemá pokračování před a po událostech Návštěvy.
Já naprosto souhlasím s malpetem.
Celou dobu se mi nepodařilo se do knihy začíst. Občas se objevil nějaký zajímavý prvek, ale na můj vkus to bylo na sci-fi moc hloubavé a introvertní.
Mám pocit, že Rusové dost tíhnou k takovému stylu psaní.
(SPOILER) Po Anihilácii musí logicky nasledovať Piknik, pretože Piknik Anihilácii duchovne predchádza a je treba zistiť o čom to teda je a či sa Stalkerovi Yogimu podarí ukradnúť ten Piknikový košík. A musím povedať že moje dojmy sú vlastne dosť podobné. Celý čas sa dosť dobre bavím a atmosféra pumpuje, ale napokon je to ako medúza na suchu v neurčitom kvantovom stave rozliateho želé. A s filmom to taktiež nemá moc spoločné, aj keď pár styčných bodov sa nájde. Výlety do zóny sú len malou časťou deja, to už hrdina strávi viac času v krčme, pretože aj keď je to akože nejaký Američan, tak jeho prístup k životu je jednoznačne ruský, teda alkoholicko nihilistický/nihilisticko alkoholický. Jeho dcéra je mutant, jeho otec akási zombie imitácia, do toho zabijácke pavučiny, ježibabí rôsol a podobné vtákoviny, ale na ničom z toho tak nejak nezáleží a všetko sa len mihá ako krajina za oknom rýchliku. Nikde nezastavujeme, na nič nezaostríme, len oňuchať a bežať ďalej až k záveru o 8 rokov neskôr, kde je náš hrdina tak zmätený že je schopný priať si od zázračnej gule aby sa mali všetci dobre. Odpovede nie sú a záver tiež nie, takže som tam kde som nechcel byť. Dá sa súhlasiť s tým že vrcholom knihy je onen rozhovor s hypotézou o mimozemskom mulatčágu kde emzáci po sebe zanechajú nevysvetliteľný bordel a nás si ani nevšimnú. Mám s tým celým podobný problém ako s Lovecraftom, ktorý má super nápady a mytológiu okolo, ale samotné príbehy sú často dosť o ničom. Rozhodne klasika ktorú je treba poznať, ale viac skica než vlastná story.
Skoro se stydím s ohledem na předcházející komentáře uveřejnit ten svůj, ale tohle bylo trochu zklamání. Nuda nuda, občas zajímavá část s fantastickými prvky a následně zase nuda. Nepřišlo mi to jako stěžejní dílo sci-fi literatury, jak se tady píše. Občas bylo čtení doslova utrpení. Asi jsem něco nepochopil, nebo nevím, kde je chyba. Ale aspoň se mi kniha hodila do čtenářské výzvy, jako kniha od dvou autorů.
Piknik u cesty nebo pro naši generaci spíše známý jako Stalker je knihou, která si místo mezi nejuznávanější sci-fi literaturou bezpochyby zaslouží. Příběh kolem Pásma, který střídá vyprávění v podobě er i ich formy, je naprosto zásadním science-fiction dílem ať už pro budoucí spisovatele nebo tvůrce her. Tajemnem nasáklá oblast si obmotá čtenáře i hlavní postavy a po konci zbyde hlava plná dojmů i myšlenek a především zůstane kupa otázek, které si každý musí zodpovědět sám.
Stalker mě pohltil a nemohl jsem knihu odložit dokud jsem ji nedočetl. Strhující příběh plný živých skoro reálných postav jejichž vlastnosti a hlavně chyby byly naprosto uvěřitelné. Bylo to drama, které z hlavy jen tak nevypustím a budu nad ním ještě dlouho přemýšlet.
Tohle bylo sillné. Krásné, temné se skvělou myšlenkou a zajímavými postavami.
prnví půlka knihy mi přišla ohromná. Povolání stalkera i jeho vývoj od blázna, přes hrdinu až k tomu "jo, stalkera dělá každý druhý". To bylo skvělé!
Ale ta osobnostní linka mi tolik nesedla.
Nicméně je to pro mě jedna z nejlepších knih ruské literatury a jedna z nejlepších sci-fi myšlenek.
(SPOILER)
Jedna z nejlepších sci-fi knih co jsem četl. Je neuvěřitelně mnohovrstvá. Vypráví příběh vytahováním střípků minulosti. Vytahuje je ale časově sousledně. Přemýšlím, že by možná bylo ještě zajímavější mít začátek na konci. Ale asi jiný začátek než v knize je a proto tam není. Já nad ním ale premýšlím, stále a stále ...
Každopádně totální pecka. To že takhle o knize sním, jak ji vylepšit, znamená, že mě úplně pohltila.
A teď ještě skutečnost, že jsem knihu nečetl, ale poslouchal. Tudíž na mé hodnocení má silný vliv narátor Jiří Zavřel. Nahrávka to je z roku 1987.
Doporučuji
Moje první kniha od bratrů Strugackých mi v dnešní době přinesla zmatek ....
Záhadná návštěva z jiné planety dokáže rozbouřit lidskou společnost - a ta se vydává po jejich stopách .... a nejen s touhou po poznání, ale i touhou po zisku ....
Rozdílnost ve vzdělání obou bratrů sem vnáší prvky technické i lidské ....
Je to zamyšlení s dopadem na možnou budoucnost ....
A to štěstí, které je zadarmo pro všechny - to je prvek utopie ....
Nejvyšší štěstí v hierarchii hodnot je přece lidský život ....
Zajímavé čtení - stojí za pozornost.
Zajímavé téma a příběh byl v době vzniku hodně nadčasový. Občas se mi čtení zdálo dost složité a nevtáhlo mě do děje. Mimozemšťani se zde zastavili pouze na Piknik u cesty a nemají o nás zájem.
Na to jak je kniha útlá jsem ji nemohl číst na jeden zátah. Nejprve jsem zhlédl film Stalker. A to byla chyba. S knihou má společného jen názvosloví. Naštěstí pro knihu, která je ač hodnotím průměrem, dějově lepší než film, který je ... Ruský. Kniha se odehrává někde v Severní Americe a má alespoň nějaký děj. Na svou dobu a zemi vzniku je to rozhodně průkopnické dílo. A pro fanoušky sci-fi asi povinnost znát. Dílo má zajímavé nápady, nejsou však rozvedeny tak jak bych si přál. Zde je nosnou linkou drama Stalkera lovícího "artefakty" mimozemské rasy jenž sbírá v Zóně a prodává na černém trhu i když je zaměstnán v ústavu zřízený právě pro Zónu a nálezy v ní.
Nečekejte tvrdé sci-fi, ale spíš drama, jenž ničí životy, charaktery i mezilidské vztahy.
Jsou knihy, které i když čtu před spaním, čtu. A pak jsou knihy, u kterých je čtení před spaním jen parodií čtení, kdy čtu pořád dokola jeden odstavec než kapituluji a druhý den si z něj stejně nic nepamatuji a čtu ho znova. Piknik u cesty byl v té druhé kategorii.
S.T.A.L.K.E.R.A. jsem hrál, znám jeho příběh a jeho základ je skvělý. Jen mi Piknik u cesty asi moc nesedl. Roderick mi byl ukrutně nesympatický (na rozdíl třeba od Guty), pořád jsem moc nevěděl, co že se to děje, o jednotlivých úkazech v Pásmu se mluvilo jako kdyby na konci knihy byl slovník pojmů, dění mimo Pásmo bylo nezáživné a vlastně tím úplně nejzajímavějším byl pro mě rozhovor Noonana s Pillmanem, což ostatně byla asi nejnosnější část co se týče hlavních otázek naznačených autory. Tahle část mě bavila moc, ostatní moc ne, některé vůbec. Hodnotím proto jako průměr.
Chtěl jsem citovat tutéž pasáž jako JohnCZ, ale nebudu to zbytečně dublovat, proto odkazuji na začátek jeho komentáře.
Jedna z prvních knih sci-fi, kterou jsem přečetla. Hodně depresivní čtení, přesto na mě udělalo velký dojem.
"...problém je v tom, že člověk - nebo přinejmenším běžný člověk - dokáže potřebu získávat vědomosti překonat a to velice snadno. Podle mě žádnou takovou potřebu dokonce ani nemá. ... Nabídněte člověku nějaký krajně zjednodušený pohled na svět a potom každou událost vysvětlujte na základě tohoto zjednodušeného modelu. Takový přístup nevyžaduje absolutně žádné vědomosti. Jen několik naučených frází plus takzvanou intuici, takzvaný důvtip a takzvaný zdravý rozum."
Je to jiné než filmová i herní adaptace. Co se samotné Zóny týče, tam jsem trochu cítil nevyužitý potenciál. Na druhou stranu Zóna tu je spíše prostředek pro předání řady zajímavých myšlenek a pro psychoanalýzu jednoho sobeckého, ale v jádru ne úplně zkaženého člověka. Četl jsem aktuální zrestaurované vydání a musím říct, že i když se kniha na rozdíl od její filmové či herní adaptace neodehrává přímo v Rusku/na Ukrajině, ale kdesi na Západě, ta hrubá ruská nátura je cítit opravdu z každé postavy. Všichni neustále v lihu, drsná mluva, buranství, sobeckost, ale i očividná kritika některých prvků tehdejšího režimu a nespokojené chudé společnosti. Přesto ale Piknik u cesty není nijak zvlášť okatě politický, spíše sociální, takže je možné se s jeho myšlenkami velice lehko ztotožnit i dnes - 50 let od jeho vzniku (viz citace výše). Naopak na mě v mnoha svých myšlenkách působil hodně nadčasově a to nejen po zmiňované sociální stránce, ale i ve vlastní sci-fi rovině. Té mohlo být rozhodně více, na druhou stranu mnohé prostě zůstává skryto pod rouškou tajemna a tedy i představivosti. Nemám příliš rád mnohadílné sci-fi ságy, ale tady mě trochu mrzí, že příběhů ze Zóny, z té původní Zóny bratrů Strugackých, není více.
Na to, že jde o knihu 50 let starou, navíc napsanou v brežněvovském Sovětském svazu, jde o velice kvalitní čtení. Pro mě navíc s nádechem nostalgie, protože poprvé jsem jí četl v pětaosmdesátém jako Piknik u cesty. A nutno říct, že i když místy jsem si vybavil Sirény z Titanu, tak mi dnes kniha dávala větší smysl než před lety.
Kdo hrál hru STALKER, tak tohle je povinnost. Škoda, že to není delší a trochu mi tam chybí více akcí v Zóně, popis propátrávání, pasti, artefakty apod. No a závěr, závěr netypický, ale budiž, já jsem tedy čekal něco jiného, ale budiž...
Opět kniha z dob dávných, ale neztrácejících kvalitu. Dávám 5/6 (ale ta 5 hvězda je za vzpomínku na to, jak jsem ve hře pomocí matiček hledal gravitační pasti)
3,5* vyposlechla jsem audioknihu.
Ponuré, syrové, napínavé a velmi zajímavé téma. Žádná sympatická postava, proto je to tak zvláštní až depresivní. Vše ostatní už řečeno v předešlých komentářích. Ale můj šálek kávy to nebyl.
Pěkné sci-fi, celá kniha mě poutala. Fantastické nápady, i ten pojem piknik u cesty, tak jak je v knize myšlený, je vtipný a zajímavý, k zamyšlení o naší důležitosti. Trochu zklamal poněkud naivní konec.
Takový starý, poctivý, inteligentní styl psaní. Pěkně popsané postavy i třeba různé artefakty mimozemšťanů. Nedávno jsem četl povídky Kira Bulyčova, a v něčem byl ten způsob psaní podobný. Možná takové to zamýšlení co ten objev/setkání/vynález přinese lidstvu, jaký bude mít dopad?
Štítky knihy
naděje zfilmováno ruská literatura mimozemšťané totalitní režimy anomálie sci-fi postapokalyptické romány
Kniha Stalker je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 991x |
| Čtenářské výzvě | 128x |
| Doporučených | 211x |
| Knihotéce | 609x |
| Chystám se číst | 504x |
| Chci si koupit | 137x |
| dalších seznamech | 26x |
Best book ever. Jak je to napsané, přístup k námětu, využití kapitol, profesorova teorie, konec! Jsem v lásce. (Jediná výtka by byla v přístupu k ženským postavám, toho se dobové stigma/poměry pohužel dotkly.)