Pilná jako včelka

Každá generace má svoje ideály, pravdy, radosti i strasti, své idoly a vůbec celý ten niterný mikrosvět všeho. A přestože různé generace jsou formovány různými společenskými atmosférami, tak po přečtení téhle knížky se mi potvrdilo, že trápení je jedna velká jistota, která nemine nikoho. Trable to prostě berou šmahem.... Sára se toho však rozhodně nebojí. Nejsem si jistá, jestli bych na tuhle knížku narazila nebýt mého syna, který zhudebnil její motiv, ale všechno je jak má být, takže tímto děkuji oběma za rozšíření čtenářských i všech ostatních obzorů.

"Nezáleží na věku, na zkušenostech, na povaze; ztráty nás děsí a máme pocit, že jsme ochrnuli tak moc, že se z toho nikdy neoklepeme, ale nakonec..... budeme muset jít dál."

Stačí mávnout křídly jsem naprosto hltala a ačkoliv si z toho moc nepamatuju a Pilná jako včelka je volně navazující druhý díl, tak jsem šla do čtení s velkým očekáváním. Bohužel mi tato kniha vůbec nesedla. Možná za to může styl psaní nebo hodně táhlý děj bez větších zvratů, ale s knihou jsem bojovala. Lotka mi jako postava vůbec nesedla a celkem mě zaráží, že její rodiče se nerozhodli problém řešit dříve a více aktivně. Damiánova linka mě bavila mnohem více a byla oproti Lotce pestřejší a zajímavější. Asi jsem od knihy měla jiné očekávání, než jsem nakonec dostala.

Závažné a aktuální téma tam je, ale pro mě to bylo celé nějak podivně podané. Často jsem měla pocit, že se točíme v kruhu a že v knize chybí "něco", co vás nutí číst dál a dál a hltáte každou stránku.

Byla jsem dost zvědavá na "druhý" díl, i když mi to přijde spíš úplně samostatná kniha. Možná je to literatura, která by se měla dostat dětem do povinné četby v rámci výchovy k občanství, nebo jak se ten předmět teď jmenuje. Oba díly otevírají aktuální témata, ukazují, že problémy se dají řešit. A člověk často najde pomocnou ruku i jinde, než na konci svého ramene. A samozřejmě vidíme i to, že někteří jsou prostě zlý.

“Když tě něco trápí, nestojí to za to.”

“Protože ti, kterým na tobě záleží, ti pomůžou. A na těch, kteří tě nemají rádi, nemusí záležet tobě.”

Tento navazující díl je především o Šarlotě a Damiánovi.

Šarlota je ambiciózní a perfekcionistická. Podle ní musí být dokonalá a všechno musí umět, protože to okolí od ní vyžadují. Tím, že má strach z možného neúspěchu, na sebe vyvíjí příliš velký tlak.Vždycky potřebovala být perfektní a nakladla si toho na sebe moc, ale vždycky všechno bez problému zvládala. Jen poslední dobou je toho na ni fakt hodně. Co všechno ale dokáží tělo a psychika unést?

A pak je tu Damián, který se Šarlotou obnoví jejich partnerský vztah. Do toho se vrátí domů jeho starší sestra Hanka, která prakticky utekla poté, co je opustila před několika lety jejich matka. Damián se snaží Hanku pochopit, ale pořád prostě nevěří, že zase neodejde. A do toho další problémy v rodině, ať už sestry nebo existenční problémy. I na něj je naloženo víc než dost. Zabývá se problémy, které by neměl v jeho věku vůbec řešit.

Musím přiznat, že Šarlotu jsem si z prvního dílu pamatovala jako nesympatickou. Takže mi teď trvalo trochu déle, než jsem si k ní vybudovala nějaký vztah. Měla jsem pocit, že si všechno způsobuje sama a i přesto, kolik jí je let, tak už by mohla vědět co a jak.

Damián byl podle mě borec. Snažil se mluvit na rovinu, staral se o rodinu a ještě chápal chování Šarloty. Bavil mě prostě mnohem víc než Šarlota.

Je to kniha o psychických problémech, taky rodinných, o tom jak se s tím umíme nebo neumíme poprat sami, taky o touze po dokonalosti a pochopení. Jak je vidět, důležité je komunikovat a nebát se mluvit o tom, co nás trápí.

Přiznávám že mě tento díl bavil o trochu méně než předchozí, ale i tak stojí za přečtení.

Ač se jedná o YA , myslím si, že tuto knihu by si měli přečíst i starší čtenáři. Lépe tak pochopí, co se puberťákům může honit v hlavě a jaké mohou řešit problémy.

Ačkoliv je kniha spíše určena pro o pár let mladší čtenáře, než jsem já, musím říct, že se mi svým způsobem líbila.
Kromě toho, že je čtivá, líbí se mi, jak autorka znázorňuje u hlavní postavy problém perfekcionismu zejména ve vztahu se školou, kdy jsem se v tom do jisté míry také viděla.
Zatímco mi byl Damian v průběhu děje čím dál sympatičtější, Šarlota si mé sympatie tolik nezískala, nelíbil se mi její vztah k rodičům, žárlivost a jistý druh sebestřednosti.
Hvězdičku a půl ubírám za občasnou zmatenost děje (např. postavy jsou v domě a bez jediný věty čteme, že jdou po zahradě) a za vulgarismy (nevěřím, že všichni puberťáci mluví jak dlaždiči, zvlášť ti citlivější, jací jsou v této knize).

Já nemám slov. To bylo tak bolestně krásný
Po SMK jsem se hrozně těšila na PJV, protože jsem si tam oblíbila Damiána a nemohla se dočkat jeho příběhu. I přes moje vysoké očekávání mě knížka dostala do kolen.
Musím vychválit styl psaní, jelikož se mi to četlo úplně samo. Bylo lehké se vžít do postav a prožívat s nimi všechny jejich trable, slzičky mě neminuly...
Šarlot jsem pochopila hned, proto bylo pro mě těžké to číst, ale je krásné vidět ten vývoj k lepšímu v její hlavě ... Pak tu máme Damiána, kluka, který si získal moje srdce. Ty gesta, kterými prokazoval svou lásku k Lotě, mi vykouzlily vždy úsměv na tváři
Je tu jeden trope, který úplně nemusím, ale tady je zakomponovaný logicky a vůbec mi nevadil
Celkově se tu více, jak romantika, řeší vážnější témata. Díky tomu jsem se dozvěděla mnoho nových věcí o různých problémech.
PJV bych doporučila určitě všem, kdo prožívají těžké chvíle, protože vždycky bude lépe a tahle knížka je toho důkazem
A třešničkou na dortu pro mě byla poslední kapitola, ten kdo ví, tak ví
Moc děkuji za štafetu @sabi_z_knihy, byla moje první a rozhodně ne poslední

I včelka jako křídla se zabývá silnými tématy. A i když jsem ty dva znala z předchozí knihy,jejich osudy a traumata mě teda dostaly. Rozhodně bych to zařadila mezi literaturu,kterou by si mládež měla přečíst, ať ví že nejsou sami a že když se rozhlednou jsou kolem nich lidé na kterým jim záleží.

Po prečítaní Stačí mávnout křídly som bola absolútne nadšená, bola to krásna kniha, ktorá sa čítala síce ťažko, ale dostala ma a ja som sa strašne moc tešila na pokračovanie príbehu, ktoré sa nám odhaľuje v pokračovaní Pilná jako včelka.

Kniha plynulo nadväzuje na príbeh Damiána a Šarlot, ktorých sme spoznali v prvom diely. Každý z nich má svoje problémy a zjavne ani jeden nie je ochotný ich a nikým riešiť. Bojujú sami proti svojim démonom a proti celému svetu. Ale čo keby bojovali spolu?

Autorka tu zase otvára veľmi veľa závažných a dôležitých tém, o ktorých sa v knižkách často nepíše. Ale sú podané ľudsky s ohľadom na city postáv..aj keď ich často musí kvôli tomu hnať až na dno, aby ukázala, že život sa dá zmeniť, aby bol lepší, ale človek musí sám chcieť a hlavne si musí nechať pomôcť.

Moje hodnotenie je čisto subjektívne, knižka je napísaná dobre, sama o sebe nie je vyložené zlá, ale tentokrát som sa s ňou úplne nestotožnila. Tým, že už nie som úplne cieľová skupina mi prišla trošku pritiahnutá za vlasy. Ale snažila som sa vžiť do hlavných postáv a ich pocitov.

Ale jednoducho je to o mladých ľuďoch, ktorí majú problémy v škole, v rodine, medzi kamarátmi a snažia sa ich riešiť, samozrejme, po svojom. To by nebol dobrý nápad nikdy.

Čo som ocenila je, že knižka je písaná ako z pohľadu Damiána, tak aj Šarlot, takže máme otvorený pohľad do myslí a života oboch, to vždy v knihe oceňujem, čím viac pohľadov, tým lepšie a tým detailnejší obraz mi kniha dokáže vytvoriť.

Bohužiaľ..inak som sa do knižky nevedela úplne začítať. Chápem, že Šarlota bojovala s veľmi veľa vecami a v tak mladom veku, ale jednoducho mi často prišla až otravná a nevedela som sa úplne vcítiť do deja problémov a do jej rozpoloženia, jednoducho som s ňou nedokázala súcitiť.

Čo tomu moc nepomohlo je velice kostrbatý štýl písania, často sa opakujúce vety a momenty v deji, veľmi zvláštny štýl vyjadrovania a bolo to zbytočne moc natiahnuté, mala som pocit, že stojíme na mieste a postavy sa celý dej nikam nevyvíjajú, až úplne na konci sa akoby niečo udialo a zrazu prišli k osvieteniu a začali premýšľať inak.

Je to škoda, prvý diel ma absolútne dostal a úprimne môžem povedať, že mi pri ňom ušla aj slzička, tak som mala asi moc veľké očakávania od pokračovania.

Knižka je zaujímavá témami, ktoré rozoberá, bohužiaľ, štýl, akým témy rozoberá mi tentokrát nesadol.

Knížka Pilná jako včelka mě zasáhla mnohem víc než knížka Stačí mávnout křídly. Obě knížky jsou hezky napsané. Zde budu hodnotit knížku Pilná jako včelka. Líbí se mi obálka. Bavilo mě prožívat příběhy postav. Vždycky se najdou postavy, který mi přirostou k srdci a někteří ne, to je i v životě. V Šarlotě jsem se trochu viděla, taky jsem perfekcionistka, ale nikdy jsem na střední neměla samý jedničky. Prožívala jsem stejný problém jako Julka. Autorka poukazuje na problémy dnešní mládeže, je dobře, že se o tom mluví. Knížka je silná jak obsahem, tak i psychicky. Málem jsem se rozbrečela, minulý týden jsem byla taková psychicky labilnější než obvykle. Když Šarlotě přetekl přes hlavu perfekcionismus, byla sama doma, nemohla se nadechnout, omdlela, třepaly se jí ruce, zavolala Damiánovi a ten zavolal záchranku a běžel za Šarlotou jako blázen cestou cestu. Bylo to pro mě silný, stejně tak jako když Damián zjistil, že se jeho sestra Julka sebepoškozovala. Zjistit tohle je důležitý stejně jako jiný problém a připustit si to a vyhledat psychologickou pomoc, pro Damiána to jistě bylo těžký a co teprve pro tátu. Perfekcionismus není nic hezkýho, ničí to život. Knížka mě tak navnadila na přemýšlení, jestli jsem měla nějakýho učitele ve škole, kterej se oblíkal podle toho, co nás v hodině čekalo. Jak popisovala učitele na fyziku, tak mi to připomínalo mýho učitele na fyziku na základce s těmi košilemi, akorát nám nikdy nedával najevo, co nás v hodině čekalo. Zavzpomínala jsem si. Kdyby se mě někdo zeptal, jakou knížku by si měly přečíst všechny věkový kategorie, tak knížku Stačí mávnout křídly a Pilná jako včelka

Tohle pro mě bylo šlápnutí vedle. Většinou beru YA knihy (i od českých autorů) jako odpočinkovou změnu a zpestření. Ale tady jsem se takřka úplně minul s tématem, postavami i jazykem. Věřím, že kniha sama o sobě není vyloženě špatná a (i podle zdejších hodnocení) ostatní autorčiny počiny by mě oslovily víc. Tady jsme se ale bohužel nepotkali.

První díl mi asi utkví více, i když v tomto se naopak více vidím... Pěkně volená a důležitá slova, jen je vidět, že příběh byl psán autorkou mladší než já a prostředí střední mi již také dodává dost nadhledu, ovšem nemohu knize upřít čtivost a relativní autentičnost. 4/5

SMK mě naprosto učarovalo a tak jsem neváhala s koupí tohoto pokračování. Než jsem se k němu ale dostala, trošku to trvalo. Díky bohu, že návaznost je spíš volnější a tak to nebyl žádný problém.
Postava Šarloty je hodně komplikovaná. Myslím, že spousta lidí se v ní najde, minimálně s tím perfekcionalismem, jen dost z nás dojde dřív k závěru, že jim to za ty nervy nestojí. Problém u mě nastává, že mi prostě nebyla sympatická, hlavně co se týká svým postojem k přátelům a vlastně i k rodičům.
Jejich přístup se mi naopak moc líbil, i když nebyl dokonalý (asi jako nic na světě a kdyby byl, bylo by to vlastně podezřelé). Snažili se být chápající a dávat dceři dostatečnou volnost a v nejhorší chvíli byli opravdu oporou.
Oproti tomu, Damiána jsem si oblíbila hned. A taky jsem ho neskutečně litovala, protože řešil dost vlastních problémů, musel rychle dospět a do toho všeho se snažil vyřešit problémy své přítelkyně, která ho neustále odsouvala na druhou kolej.
Knize se nedá upřít kvalita v rozhovorech, kde jsou lidé ochotní spolu komunikovat, omluvit se a přiznat si chyby. Velmi pěkně popsané rozpoložení postav dá člověku náhled na různé neviditelné problémy, jako je právě workoholismus, žití v chudobě či sebepoškozování i ne úplně tradičními způsoby.
I když mě první díl oslovil víc, hlavně tou hravou formou vyprávění ve dvou časových rovinách, nemůžu říct, že by mě Včelka zklamala. I já, totálně mimo cílovou skupinu, jsem si uvědomila, s čím se asi potýkali někteří mí spolužáci a donutila mě popřemýšlet nad tím, jak se co nejlépe vyhnout tomu, aby mé vlastní děti skončili jako Šarlota, když mám sama sklony k perfekcionalismu.

Pilná jako včelka zpracovává téma perfekcionismu, což je za mě velmi opomíjený a nepochopený problém, se kterým se setkávám čím dál častěji. Šarlota mi právě díky tomu byla neskutečně blízká a myslím si, že by její příběh mohl spoustě lidem ukázat správnou cestu, jak najít sama sebe. Velký problém za mě ale je rozvleklost celého příběhu. Na své poměry jsem knihu četla opravdu dlouho a moc se mi do ní nechtělo. Po zvratu, který mě rozbrečel, jsem už naopak nemohla knihu odložit a dočetla ji na jeden zátah.
Celkově by příběhu prospěla akce a další zvraty, pak bych mohla dát i vyšší hodnocení.

Stačí mávnout křídly se mi líbilo trochu víc.
Ale tohle je naprosto krásný a úžasný.

Skvělá knížka!! Osobitý styl psaní, dospívající se tady najdou a dospělí můžou povzpomínat na mládí nebo knížku využít k pochopení svých dětí, vnoučat...

DNF. Snažila jsem se, fakt, ale víc se tím trápit nebudu. Chtěla jsem si Pilnou jako včelkou proložit čtení Muffinu a čaje, protože jsem se nemohla začíst, ale asi jsem neudělala úplně nejlíp. Tahle knížka zpracovává skvělé téma, o kterém se moc nemluví, jen bohužel strašně kostrbatě. Úsečné věty, kostrbatý styl, je to strašně natažený. Pardon, nic pro mě.

Osobně mě více oslovil první díl "Stačí mávnout křídly", avšak "Pilná jako včelka" také měla své kvality. Ačkoliv to není zcela můj žánr, musím uznat, že kniha se stala zajímavější až na 153. stránce, kdy se příběh začal skutečně rozvíjet. Hlavní postava Šarlota reprezentuje mnoho mladých dívek, které se často na sebe kladou příliš velké nároky, což může mít negativní dopady na jejich psychiku. Jak se říká, všeho s mírou. Její partner Damian je také výstižným příkladem reálného života. Milostné scény jsou napsány velmi citlivě a realisticky. I když kniha není úplně v mém stylu, považuji ji za důležitou a doporučila bych ji k přečtení jak dívkám, tak chlapcům, protože témata jako sebepoškozování a další poruchy jsou v dnešní společnosti velmi aktuální. Těším se na další díla od této talentované autorky.

Asi není tajemstvím, že SMK je moje láska. Takže jsem nutně musela mít i toto pokračování. Protože příběh Damiana a Šarloty? To je přesně to, co potřebuju.
No... ale do čtení jsem se pustila v době svoji čtecí krize a trochu se bojím, že jsem tím svým pocitům z knihy trochu ublížila. Ale i tak se pokusím o kvalitní recenzi.
Příběh Šarlot mě nejednou pořádně zasáhl. A přiznám se - nacházela jsem se v ní častěji, než by mi bylo milé. Protože co se týče známek ve škole, jsem na tom dost podobně. A o to víc mě její příběh zajímal a dokázal hlouběji zasáhnout. Damián je další neuvěřitelně silná postava. Mám ho moc ráda a jeho příběh... má můj neskonalý obdiv. A jsem moc ráda, že tato postava dostala tolik zasloužený prostor. No a tito dva spolu? Nové favourite couple. Byli neskutečně krásní a sledovat jejich vzájemný příběh bylo nádherné.
Co se ale týče celkového příběhu a plynutí děje... tady to za mě trošku pokůlhávalo. Protože na rozdíl od Křídel jsem neměla nejmenší problém knížku kdykoli odložit.
Za co ale ode mě dostane knížka 10/10 jsou písničky ke knize. Pardon, ale jsem naprosto závislá na obou dvou.

Ano, za mě to možná bylo trošku slabší než SMK, ale to nic nemění na tom, že to byla skvělá knížka.

4/5

instagram: @sabi_z_knihy

Kniha, která mi přinesla nejvíc čtecích krizí (četla jsem jí opravdu dlouho vč. několika denní pauzy, kdy jsem si vytýkala, že nečtu a nic nového nerozčítala) za celý můj život a upřímně bych to vzdala nebýt čtenářské výzvy zde na Databázi knih.

Nejsem cílová skupina, ale toto bylo moc. Hodně překlepů v druhé části knihy, nedynamický děj, nadužívání hovorových výrazů (zde
mi to hodně vadilo; asi i kvůli tomu, že je to kniha pro mladé a může způsobit snížení gramatické gramotnosti), nelogičnost (proč je na konci knihu najednou věnován prostor dalšímu protagonistovi, když celou dobu vidíme jen pohledy dva), přehánění (to, že má někdo nezdravý vztah k učení hned není na psychologa), nereálnost (takhle mladí teenageři nemluví a když by náhodou byli tak komunikačně zdatní /což nejsou mnohdi ani padesátiletí lidé/, tak určitě nemají v pubertě čas řešit /navíc na úrovni dospělého -vystudovaného psychologa s x letou praxí/ problémy jiných a mít emoce tak na uzdě + chování dospělých v reálu také takové není /SPOILER: např. si neumím představit, že by rodiče řekli holce dva roky před maturitou, že je ok mít horší známky anebo tak vše nechat na nezletilých dětech/).

Na knize oceňuji to, že má potenciál pomoci lidem s psychickými problémy vyhledat pomoc a současně i ukázat dobrý přístup k situaci kamarádům či rodině duševně trpících lidí a ukazuje správnou komunikaci i její důležitost v praxi (na druhou stranu návod úplně neposkytuje, protože bohužel platí, že aby mohlo být komunikováno, je potřeba zájmu obou stran a mnohdy v praxi ten zájem oboustranný není, tudíž se nedá ani komunikace zahájit).