Srdcetápání

Srdcetápání ma vtiahlo do života skupiny mladých ľudí, ktorí sa síce denne stretávajú v tom istom meste, no každý z nich bojuje s niečím úplne iným. Niekto sa snaží utiecť pred vlastnými pocitmi, niekto sa drží minulosti až príliš silno a niekto len túži po tom, aby ho konečne niekto videl takého, aký naozaj je. Medzi prednáškami, nočnými rozhovormi, správami, ktoré ostávajú bez odpovede, a vzťahmi plnými neistoty sa postupne odkrývajú ich malé osobné katastrofy.

Na tejto knihe sa mi páčilo hlavne to, ako prirodzene pôsobila. Nič nebolo zbytočne dramatické, no o to viac jednotlivé situácie boleli. Autorka veľmi dobre vystihla ten vek, keď človek už nie je dieťa, ale zároveň ešte stále úplne nevie, čo robiť so svojimi emóciami. A presne preto som mnohým postavám rozumela viac, než som čakala.

Každá kapitola vo mne vyvolala trochu inú emóciu. Pri niektorých postavách som cítila frustráciu, pri iných smútok a občas aj bezmocnosť, pretože som presne videla, kam ich rozhodnutia smerujú. Napriek tomu som ich nesúdila. Skôr som mala pocit, že sledujem ľudí, ktorí sa jednoducho snažia zvládnuť život najlepšie, ako vedia, aj keď pri tom občas ubližujú sebe aj ostatným.

Veľmi sa mi páčilo aj to, akú atmosféru kniha mala. Bola jemne melancholická, miestami surová, ale zároveň veľmi komorná a tichá. Niektoré pasáže pôsobili tak obyčajne, až boli skutočné. Presne ako momenty, ktoré človek v živote prežije a uvedomí si ich dôležitosť až spätne.

Srdcetápání nie je príbeh o dokonalej láske. Je o zmätku, nesprávnych rozhodnutiach, strachu z odmietnutia aj o tom, aké náročné je byť k sebe úprimný. A práve preto vo mne táto kniha zanechala oveľa silnejší pocit, než som po prvých stranách očakávala.

RECENZIA - Srdcetápání - Eliška Pohnerová

Máte radi príbehy, ktoré sú písané z pohľadu viacerých postáv?

Po tom, čo som videla obálku tejto knihy, som hneď vedela, že ju musím mať. Tŕňové srdce z ruží a celkový temný vizuál knihy spolu s názvom naznačovali poriadny srdcabôľ a ja som bola zvedavá, o čom príbeh bude. Anotácia niečo naznačuje, ale úprimne je toho málo, aby si človek urobil komplexný obraz.

V prvom rade, ak nemáte radi zamotané romantické drámy rozprávané viacerými postavami, táto kniha nebude úplne pre vás. Príbeh rozpráva celkom sedem osôb, pričom každá z nich má v deji svoje dôležité miesto a aj keď sa to zo začiatku nezdá, sú navzájom prepojené.

Každá postava prechádza ťažkým obdobím vzťahovej níže a vyrovnáva sa so zlomeným srdcom, alebo problémami vo vzťahu. Bojujú samy so sebou, s prijatím toho, kým sú a koho milujú. Príbeh je tak trochu tragický, pretože je ukážkou toho, že aj keď niekomu odovzdáme celé naše srdce a sme ochotní zniesť mu modré z neba, nie vždy to musí stačiť. Omnoho častejšie skončíme so zlomeným srdcom.

Niektoré postavy v príbehu sa so svojimi traumami vyrovnávajú ťažšie a sú nútené vyhľadávať odbornú pomoc. Tu autorka poukazuje na to, že nie je hanba poprosiť o pomoc. Neznamená to, že sme labilní a slabí. Každý občas šliapne vedľa a potrebuje pomocnú ruku.

Spomenula som, že sú postavy poprepájané. Ak by som to vzala objektívne, jedná sa o dve partie mladých ľudí, ktorých niektorí členovia sa poznajú a vytvorili si medzi sebou priateľstvo.

Na začiatku som bola trochu zmätená, kým som si zvykla na autorkin štýl písania a to, že je to takto previazané. No akonáhle som sa do jednotlivých vzťahov dostala, užila som si to. S mnohými som súcitila a vedela sa s nimi stotožniť. Veď kto by v dnešnej dobe nemal aspoň raz zlomené srdce.

Koniec ma veľmi prekvapil a akosi mi z neho bolo ťažko na srdci. Ostali tam neuzavreté príbehy a ja naozaj dúfam, že to bude mať pokračovanie (a ja už viem, že na ňom autorka pracuje), pretože by ma takýto záver naozaj mrzel.

Noah, Izák, Kryštof, Ema, Laura, Jakub, Leo to jsou mladí lidé v jednom městě, v jednom čase, kteří tu prožívají své příběhy. Všichni mají ale jedno společné, snaží se srovnat s láskou. Láskou bolavou, ale krásnou, která se každého z nich dotýká jiným způsobem a přesto je svým způsobem spojuje, ale taky rozděluje. Učí se žít s láskou, ale i sami se sebou, a srovnávat se s bolestnými věcmi a poznávat sami sebe.

Srdcetápání není příběhem klasický romantický román. Spíš než celkový příběh se dočkáte jednotlivých „částí“, které jsou každá věnovaná jednomu (případně dvěma) lidem, kteří řeší nějaký problém s láskou a vztahem. Zpočátku mě to hrozně mátlo, nebyla jsem schopná se zorientovat, ale asi ke konci druhé takové části jsem se chytla a pak už mi to dávalo smysl a začalo to do sebe zapadat. Líbilo se mi, jak jsou ty části každá samostatná, ale přitom jsou nějak propojené. Dohromady jsou ale harmonické, nepřijde mi, že by jeden nebo druhý příběh nějak vyčníval, jsou pěkně sladěné zejména hloubkou příběhu. Co je zajímavé, tak sem někde četla, že kapitoly by šly poskládat vlastně jakkoli za sebou, vyjma té poslední a vlastně je to pravda. Je to hrozně zvláštně psaná kniha, originální.

Jednotlivé příběhy jsou psané z pohledu různých hlavních osob v er formě. U této knihy je to dobře, zde by ich forma postrádala smysl a čtenáře by hodně mátla. Takhle můžeme každý příběh vidět z trochu širší perspektivy a lépe se v něm zorientovat. Postavy podle mě nejsou popsané nijak do hloubky, co se týče třeba vzhledu nebo povahových rysů. Dozvídáme se o nich spíš tak mimovolně z vyprávění, z jejich náhledů na život nebo situace, se kterou se zrovna v knize potkávají. Je pak docela obdivuhodné, jak autorka dokázala o postavách psát někdy docela silné věci na tak krátkém prostoru jedné kapitoly. Žádná z nich totiž není úplně hlavní, každá má svůj omezený prostor. Nevybudovala jsem si tak k nikomu vysloveně vztah, spíš jsem se je vnímala jako takový celek, i když k sobě všichni úplně nepatřili.

Tato kniha dle mého názoru není úplně o příběhu, ale spíš o pocitech. O tom, co dospívající prožívají a jak se vyrovnávají se starostmi na poli lásky, které jsou ovlivněné spoustou různých faktorů. Ukazuje nám různé podoby vztahů, a také tím, co je trápí, jak prožívají třeba vlastní odlišnost, nebo překonávají traumatické situace. Autorka umí pracovat skvěle se slovy, kterými umí vyvolat emoce, aniž by psala napřímo a popisně. A to je velmi cenné.

Není to určitě letní romantika k bazénu, ale hlubší kniha k zamyšlení. A jako takovou jí můžu doporučit. Budu nad ní určitě ještě pár dní přemýšlet.

Děkuji nakladatelství Petunky za zaslání knihy na recenzi.