Srdceryvné dílo ohromujícího génia

Název knihy je samozřejmě obrovskou nadsázkou, ale že je Eggers velmi talentovaný spisovatel, to je patrné od prvních řádků. A přes své mládí v době psaní knihy (neměl ještě ani třicet let) už tehdy měl kupodivu čtenáři co říct. Pravda je, že spousta jeho zajímavých postřehů, teorií a myšlenek je schována v poněkud chaoticky působícím textu, o to autentičtěji však vyznívají. Osobně se mi nejvíce líbila první třetina knihy a pak závěr, které jsou sevřenější, uspořádanější, tradičněji pojaté, protože se soustředí na ústřední motiv a možná i důvod knihy – smrt obou rodičů hlavního hrdiny a její důsledek, spočívající v nutnosti ve věku „dvacetianěcolet“ převzít péči o ještě ani ne náctiletého bratra (zapomněl jsem dodat, že jde v podstatě o autobiografii). Kniha je ovšem působivá i jako celek, a v zásadě se nedivím, že v USA v době vydání (rok 2000) vyvolala takový poprask a autor se stal takřka symbolem a mluvčím tzv. generace X. U nás by se něčeho podobného asi nedočkal s ohledem na kulturní odlišnosti dané hlavně předchozím historickým vývojem, ale když pominu literární kvality knihy, zaslouží si přečíst i jako úžasný dokument o USA (zejména San Franciscu a Chicagu) tehdejší doby, o americkém způsobu života, hodnotách a myšlení či o již zmiňované generaci X.

Rozhodně zajímavý popis dospívání dvou bratrů, kteří během poměrně krátké doby ztratí rodiče a musí se spolehnout jen na sebe a na své okolí. Tento klasický koncept je osvěžen tím, že samotný autor vstupuje do svého vyprávění, je totiž jedním z bratrů. Během děje se pokouší analyzovat sám sebe, své pocity, obhajovat své konání, ale též se vyrovnává se svými selháními a poklesky. Tato psychoanalytická vrstva baví. Baví i vytříbený jazyk a devádesátkové reálie tehdejších USA.