Srdce světa
Jay Lake
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29850/bmid_srdce-sveta-k5V-29850.jpg
3
41
10
Její Veličenstvo královna Viktorie stále vládne Nové Anglii a americkým državám, obrovské vzducholodi Královského námořnictva křižují nebesy a Země se dál otáčí na ohromném mosazném soukolí, které Bůh vsadil na nebesa, a spořádaně, půlnoc za půlnocí a rok za rokem, putuje kolem Slunce. Ve městě New Havenu žije jistý mladík jménem Hethor, který se pod dohledem svého mistra učí řemeslu a umění, za nějž vděčíme Bohu stejným dílem jako člověku: hodinářství. Jedné podivné noci získá jeho život nový směr. Po probuzení spatří živoucího mosazného anděla, jenž se obrovskými křídly dotýká nízkého trámoví podkrovního pokoje. Anděl mu oznámí, že byl vyvolen. Srdce světa dotikává a je třeba ho natáhnout. Hethor musí získat Klíč nebezpečenství, objevit způsob, jak stroj seřídit a zachránit tak Zemi. Na důkaz své návštěvy mu nebeská bytost zanechá stříbrné peříčko ze svého křídla. Krev ulpělá na jeho ostrém okraji je dostatečným důkazem, že Hethor nesnil. Aby splnil příkaz svého Boha, podnikne nevinný a nezkušený mladík dlouhou a nebezpečnou cestu k jižnímu pólu. Na konci strastiplné pouti nalezne sílu a pozná sám sebe.... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2010 , Laser-books (Laser)
Originální název:
Mainspring , 2007
více info...
Přidat komentář
Země je rozdělena obří zdí na dvě poloviny. Obě jsou od sebe naprosto odlišné. Světem se line tikot srdce světa, protože v této knize je vše kolem řízeno "božským hodinářem". Hlavní hrdina má proto ty nejlepší předpoklady, aby se mohl vydat na dlouhé putování a razit si díky náhodám cestu k cíli. Lake vytvořil zajímavý svět a bylo příjemné v něm nějakou tu hodinku strávit. Samozřejmě, že se podíváme na i přes zeď... a hlavně... optimismus můžu hlavní postavě jen závidět. Hlavní příběh není kdovíjak originální, čtenář si zde nejvíc užije popis světa... a někoho zaujme i lehce zoofilní romance.
Na tenhle clockpunkový román jsem se chystal dlouho. Do značné míry mě zklamal, ale nechci říct, že jde o vysloveně špatnou knihu. Jay Lake vykreslil opravdu zajímavý alternativní svět, kde je vše řízeno tikotem hodin, a to včetně živých bytostí i Světa (míněno planety) samého. Nehledě na náboženství, kolem nějž se tady vše točí. A v tomhle světě plném skvělých vizuálních obrazů se odehrává dobrodružný příběh, bohužel ne úplně zdatně napsaný. Hlavnímu hrdinovi, hodinářskému učeni Hethorovi, se zjeví anděl a pověří ho důležitým úkolem. Hethor se vydává na cestu, která mimo jiné zcela změní jeho pohled na svět a úplně převrátí jeho život. Největší problém je, že se ve světě pohybuje zcela náhodně, potkává velmi černobílé postavy i podezřelé množství těch, co mu ihned uvěří a pomohou. V tom jsou vykresleny dost pohádkově a těžko uvěřitelně. Co mi vadilo ještě víc, je samotný způsob cesty - Hethor prostě jde, ani neví kam, a náhoda ho pokaždé někam zavede a ejhle, ona je to přesně ta trasa, jakou potřeboval. Autor tu náhodu v rámci světa vysvětluje jako vedení boží prozřetelnosti, čili o náhodu se nejedná, vše je tak, jak má být. Jenže to prostě nestačí, pocit nahodilosti tímhle vysvětlením nezmizí. Dalším velkým nedostatkem je často chybějící motivace (a ta už bohužel schází samotné zápletce) a mnoho detailů zůstává nevysvětlených, spousta momentů působí samoúčelně a i když jsou zajímavé, nic o jejich pozadí se nedozvíme.
Román začíná být dobrý teprve v poslední třetině, kdy se Hethor dostane k jakémusi kmenovému společenství humanoidní rasy. A tady mě začal fakt bavit. Jay Lake taky nenápadně najel na různé filozoficko náboženské otázky (na žádné nové, ale i tak to potěší) a konečně dávalo vše v příběhu i smysl. Je pravda, že ani ta poslední třetina neoplývala originalitou, ale aspoň místy nebyl děj předvídatelný a nakonec i ten strašně klišé závěr se zdá být odpustitelný a pochopitelný. Jen je škoda, že tak nevypadala celá kniha. A vlastně nejslabší byla tam, kde autor ukazuje onen úžasný clockpunkový svět, nicméně i ty dobré kulisy zabíjí vším ostatním, nepovedeným. Výsledkem je rozpačitá fantasy, která zanechá pocit smutku, že z ní autor nevyrazil víc.
Námět se mi zdál velmi zajímavý, ale už na začátku mi připadalo, že je to pro autora příliš velké sousto. Skvělé popisy vzducholodí a prostředí se dost tloukly s prvoplánovou podobou s křesťanstvím - např. uhodinovaný Kristus apod. Detailní popis sexu s opičí ženou mi připadal úplně zbytečný a přiznávám, že i dost nechutný. Do dočtení jsem se nutila, protože mě zajímalo jak z toho autor "vybruslí" a uznávám, že docela se ctí. Nicméně další knihu od něj už si nepůjčím.
Prvotním pocitem po dočtení byl údiv nad tím, jak si dnes profi renomovaný autor může dovolit přijít s myšlenkou typu „To láska je srdcem božím“. Ovšem je fakt, že když pomineme naivitu, je to docela povedená a čtivá kniha, která celkem pěkně odsýpá. Za největší klad bych považoval exotiku a objevování nejrůznějších míst v průběhu cesty, Jay Lake pustil svoji fantazii na špacír.
Žánr: Romány, Sci-fi a fantasy. Za sebe ještě dodávám, Oddychová četba. Kniha nenudila, ale něco mi tam scházelo. Dávám za tři, a malé plus za nápad.
Kniha mě příliš nenadchla. Už dříve jsem od autora četla Květinovou zkoušku a ani jeden titul se mi ne a ne dostat pod kůži. Nemohla jsem se začíst, jakoby ten úžasný svět, který autor vymyslel, byl nějaký strašně povrchní. Gradace na posledních zhruba deseti stranách k celkovému dojmu také zrovna nepřispěla. Možná prostě nejsem typ čtenáře, kterému jsou Lakeovy knihy určeny.
Sice všude samé negativní komentáře, ale mě se kniha líbila. Celé Hethorovo putování bylo užasné a ten konec nečekaný.
Jedna z nejhorších fantasy knih, co jsem kdy (bohužel) přečetla. Autor přišel s úchvatným steampunkovým nápadem, který vzápětí pokazil příliš zbrklým a přeskakujícím dějem, který spolu téměř vůbec nesouvisel. Také vmíšením křesťanských prvků, které mi tady absolutně nesedí..
Hihihi. Hehehe. Hohoho. Promiňte, ještě teď se pošklebuji tomu, jakou hrůznou naivitou, obehraností a směšností se vyznačovaly poslední stránky Srdce světa.
Nemohu ale popřít, že je to posun proti zbytku knihy, která se nevyznačuje vůbec ničím, jen zoufalým mlácením prázdných stránek - tolik vaty jsem viděl naposledy v lékárničce.
Jistě, mohly mě varovat už první stránky, kde archanděl Gabriel sdělí hlavnímu hrdinovi, samozřejmě sirotkovi, nevinnému a nezkušenému, že je vyvolen zachránit svět. Proč? No, prostě proto, že se to hodí. A tak začíná cesta plná nepravděpodobných zázraků a chlebů, které padají na zem zásadně nenamazanou stranou.
Zpočátku, kdy to vypadá, že by to celé mohlo k něčemu vést, je kniha nejlepší. Vlastně i docela čtivá. Říkal jsem si, že je to sice tupé a primitivní, ale že to jistě povede k nějakému důmyslnému zvratu. Nu, nevedlo. A vrstvení dalších a dalších zbytečných "dobrodružství" se hodně rychle začne zajídat. Co je mi potom, že jsou v textu snaživě popisována různá bizarní místa, když jazyk jejich popisu není nijak zvláštní a slouží jen jako ozdoba? Některá prostředí už mi přišla vymýšlená hodně na sílu, nenápaditě, ve snaze přetlačit tvůrčí zácpu. Srovnání s Vernem je pro pana klasika vyloženě urážlivé, starý dobrý Jules alespoň věděl, o čem píše (a uměl to!).
Hrdina Srdce světa, Hethor Jacques, je takový kačer na provázku, tahaný celou dobu kupředu, bez nějaké větší logiky či návaznosti. Občas mi to připomínalo staré adventury, ve kterých hráč musel spojit kečup a žehličku, aby odlákal kočku. Hethor se stejným způsobem vrhá do na první pohled naprosto nesmyslných činností a na nepochopitelná putování. Nikdo mu neřekl, jak má vlastně ten svět spasit, ale on prostě udělá to, co ho napadne jako první, protože cítí, že tak dosáhne splnění svého úkolu. Jo, jasně. Rozliční fatalisté a příznivci automatismu v chování si můžou zatančit třasák, my ostatní hořce plačme.
Zhruba každých třicet stránek ztratí vědomí při nějaké strašlivé katastrofě, aby se probudil živý, relativně zdravý a zachráněn. Napadá mě spousta slovních hříček, jak spojit deus ex machina a steampunk a prohlásit, že je to vlastně dobře; jenže Srdce světa si to nezaslouží. A vyvrcholení je skutečně královskou korunou blbosti a lacinosti.
Je to škoda, protože něco viktoriánsky steampunkového, mosazného a zároveň uchvacujícího bych si přečetl docela rád.
Štítky knihy
Srdce světaKniha Srdce světa je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 58x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 46x |
| Chystám se číst | 21x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |
V chodu Země, která se pohybuje po obrovském božím soukolí, se objevují nepravidelnosti. Mladý hodinářský učeň Hethor Jacques je vyvolen, aby závadu opravil a celý stroj znovu natáhl. Musí se tak vypravit na dlouhou a strastiplnou cestu, překonat řadu nástrah a protivenství, při nichž poznává nejen povahu světa, v němž žije, ale především sám sebe, aby nakonec stanul před úkolem, jenž si vyžádá všechnu jeho sílu a přesvědčení. Jay Lake vybavil svého hrdinu citlivostí vůči svému okolí a odhodláním hory přenášet, kteréžto vlastnosti mu pomáhají splnit úkol. Hethorův svět je obdivuhodný a je velká škoda, že z něho poznáme jen nevelký kousek. Celý román je vlastně o Hethorově putování za vidinou záchrany světa, za povinností, která mu byla uložena božím poslem, za nadějí, že se dokáže vymanit z pout bídné existence a vykonat zázrak. „Jaký člověk, takový Bůh. Jaký Bůh, takový svět,“ přeříkává si ve chvílích, kdy je mu nejhůř. Srdce světa je z části fantasy, z části pohádka, boží agitka a dobrodružná road movie, na jejímž konci však překvapivě nečeká žádné ohromující rozuzlení, ale spíše malá domů, která - alespoň pro mě - byla tak trochu zklamáním.