Srdce svého nejez
Karel Šiktanc
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432122/bmid_srdce-sveho-nejez-NjV-432122.png
3
15
2
Soubor veršů, který významný český básník napsal v letech 1981-1986. Sbírka získala Cenu Jaroslava Seiferta. Básně Karla Šiktance opět provází dusná atmosféra normalizační doby. Je to jakýsi ponurý kaleidoskop, jenž v sobě nese zakódovanou morální absenci, promítnutou do neklidných dějů a událostí. Do Čech vstoupily výjevy, kdy "hvízdá bič", kdy se autorova milovaná Praha mění v kafkovské velkoměsto - a navíc do příběhů vstupuje i hluboký prožitek bolesti a smutku, neboť básníkovi umírá otec. I přes tyto neblahé zkušenosti, přes poznání "koliko děsu v mírné duši" se skrývá, stojí Šiktanc pevně připoután k rodné krajině, k poutům a vazbám, jež ho s ní spojují. Ví, že přes všechna příkoří a strádání ji nikdy neopustí, o čemž svědčí i výmluvně zvolený titul: "Srdce svého nejez".... celý text
Přidat komentář
Zase jsem si na chvilku odskočila k poezii za mým oblíbeným Karlem Šiktancem. Tentokrát to na mě ale bylo docela velké sousto, básně jsou krásné, ale ne všechny jsem pochopila. K téhle sbírce se budu muset ještě někdy vrátit
Část díla
Autorovy další knížky
| 1990 |  Adam a Eva |
| 1962 | Heinovské noci |
| 1990 |  Český orloj |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 2000 | O dobré a o zlé moci |
Kniha Srdce svého nejez je v
| Přečtených | 21x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 3x |
Jedna z ikonických Šiktancových sbírek. Obdivuju jej, jak se vždy pustí do nějakého obrovského tématu a pere se s ním jako s obrem - aby z něj nakonec vydoloval pohled člověka jakožto jedince. A tak se velké téma (země, paměť a předávání zkušenosti, mužství a ženství, otcovství a synovství, stárnutí a smrt...) stává osobní zkušeností, která se čtenáře přímo dotýká, aniž by ztratila na komplexitě.
V téhle knize je témat hned několik: umírání otce, rodná země, vztah ke společnosti, pokušení emigrace. A témata se prolínají, odvíjí se v podivné příběhové linii. A tak mluvčího sbírky odvádějí z bytu dva tajní a vezou jej k výslechu, ten kdo vyslýchá je ale les a vítr, opodál v lomu na nemocniční posteli leží blouznící otec atd. apod. Svět je synkretický, ale ne nivelizující, vše se v něm jakoby pere. A básník na strohé dotazy odpovídá dlouhými větami veršů, které postupně také začínají připomínat blouznění.
Neskutečně výmluvné svědectví vlastní pozice ve společnosti, protože autentický Šiktanc musel působit očima dobového byrokrata právě takto.
Totéž se děje na rovině obrazů, které zůstávají ostré a přehledné, aniž by usilovaly o vyložitelnost, o výklad světa - pojímají jej nepřehledný, magický, zraňující.
Místo na konci sbírky, kde zazní verš z názvu je silné, ale to je celá kniha. Je to koncentrovaná syrová výpověď, která má hutnost a energii facky.
A jazyk samotný - nepopsatelný a nádherný. Ze všech míst, které by si zasloužily citovat vybírám namátkou tři (byť takto vyňaty zdaleka nevyzní):
"Blikalo rádium. / A kušny Krušných hor lapaly po dechu, / až oči králičí lezly jim z lepechů, / až v hrobích kručelo"
"A že ovcím zima v chrámu / sloužilo se v masným krámu / na putynce od zelí / Zabils Boha? Zapřels mámu? / Kup si novou panoránu! / Kup si nový průčelí!"
"Šla tma noc, / šla od Klapýho, / koukal jí kus hambatýko. // V poslední řadě, opřenou o přeháňku na nebi, / spatřil jsem podřimovat matku."