Sputnik, má láska
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24006/bmid_sputnik-ma-laska-bIN-24006.jpg
4
1300
156
Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy. Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů zmizí beze stopy. K. se ji vydává hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti. Díla japonského spisovatele Haruki Murakamiho (1958) byly přeložena do třiceti jazyků. Mj. je autorem románů Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark. V říjnu 2006 mu byla v Praze udělena mezinárodní Cena Franze Kafky.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2009 , Odeon
Originální název:
Spútoniku no koibito , 1999
více info...
Přidat komentář
Murakami píše krásně uhlazeně. Tento příběh bych ovšem uvítal trochu delší, přeci jen se toho dalo vyprávět ještě mnohem víc. 70% a přikloním se ke 4*, 11. 2. 2024.
Kniha mi občas připomínala jak Norské dřevo, tak Na jih od hranic, na západ od slunce. A zároveň si myslím, že obě zmíněné knihy byly lepší, než je tato. I tak ale šlo o zajímavé a poutavé čtení. Líbila se mi postava Fialky a její trochu ztřeštěný životní styl začínajícího spisovatele... Zápletka na Řeckém ostrově byla taktéž zajímavá. Klasicky tady najdeme motivy samoty, magického realismu, neopětované lásky a plno dobrých metafor či skrytých narážek.
Murakami má čtivý styl, v tomto případě jsou hůře stravitelné storky Mjů (proč zešedivěla a je prázná), vnitřní prázdnotou trpí i učitel, jeho kleptomanský žák a matka Jinak si užijete obvyklých koček i mystického konce knihy. Přečteno v jednom dni. Jenom musím souhlasit s těmi, co tu upozorňují, že Murakami má lepší knihy.
První kniha od spisovatele a jsem mírne překvapená. Kniha mě bavila a nebyt knižní výzvy tak se k ní asi ani nedostanu. Za mě zajimave a rozhodně si přečtu něco dalšího.
Zatím jsem četla pouze bezbarvého Cukurua a ten se mi líbil víc. Ale už se těším na další knihy autora.
(SPOILER) Nejprve jsem si myslel, že jsem výjimečně - stejně jako v Norském dřevu - narazil na Murakamiho realistu, ale brzy jsem byl vyveden z omylu. Těžko říci, jestli ta trocha nereálna knize pomohla, nebo naopak - myslím, že by tenhle komorní příběh trochu netradičního milostného trojúhelníku obstál sám o sobě. Tím spíše nejsem přesvědčený o nutnosti toho snad happy-endu, ale Murakami zjevně nerad zatěžuje své čtenáře špatnými konci. I tahle kniha mě utvrdila v závěru, že Murakami patří mezi autory, kteří si stále znovu a znovu zpracovávají svá oblíbená témata (paralelní světy, samota atd.) a v zásadě stále týmiž způsoby. Pokud si ale člověk dá přiměřeně dlouhou pauzu mezi jeho knihami, vůbec to v tomto případě nevadí.
Murakami je pro mě autor číslo 1. Mám jeho všechny knihy v duši i knihovně. Jsou můj poklad . A když se chci dostat pryč z tohoto světa , vezmu kteroukoli z nich a nechám se unášet. Čtu ,odkladám, přemýšlím, vracím se, sním. Je nepřekonatelný. Pavlina- sputnik .
Čte se to snadno, což skvělé, jelikož má člověk čas nad vlastními úvahami, ale to nejpodstatnější mě osobně mnohdy nedochází. Beatníková život začínající Fialka bojujíc s identitou i svým textem, zhoubná, přesto půvabná bojovnice něčeho ztraceného v minulosti i v sobě samé Mjú, či rozhovor nejspíš výtečného učitele K. s podivným klukem kleptomaniakem, jehož máti tak trochu o přestávkách klátí. Spousta nových momentek, postav, přesto si však myslím, že má Murakami mnohem lepší knihy a Sputnik je jeho průměr.
Dodatek: Byť každou Murakamiho knihu hltám a s každou jeho postavou mám patrně více společného, než se spoustou lidí z mého okolí, tak jsem až u této knihy zjistil, do jaké míry je pro mě důležitý vševysvětlující závěr pana překladatele Tomáše Jurkoviče i z oblasti japonských reálií. .
Mám opravdu rozporuplné pocity. Na jednu stranu byla kniha dokonalá, čtivá, poutavá a do jisté míry poučná, ale po odhalení dvou světů jsem měla pocit, že tahle část snad do knihy ani nepatří. Jako bych sledovala život a problémy úplně jiných postav. Ale za tuhle, pro mě nepohodlnou věc, nechci srážet body opravdu kvalitnímu dílu. Za mě rozhodně solidní dílo plné hezkých myšlenek a nebudu lhát, chtěla bych být v pozici Fialky. Měla až neuvěřitelné štěstí.
Ale jo. Tohle se mi líbilo. Moje první Murakamiho knížka a zároveň první komplikovaná knížka po opravdu dlouhé době, kterou beru do rukou. Nad textem musí čtenář místy přemýšlet, dedukovat, polemizovat sám se sebou, zkoumat, bádat, hledat spojitost a smysl. Obsahově stojí kniha na společensko reflexivních a filozofických základech. Přesto si myslím, že se nejedná o literaturu vyloženě náročnou, nevstřebatelnou. Mnohdy (nebo spíš zpravidla) je naprosto dostačující text docela prostě vnímat, nechat se jím prostupovat, vnímat, jaké nálady přináší a jaké emoce v nás vyvolává. Vlastně mám pocit, že tímto způsobem je možné Murakamimu porozumět mnohem snáz než složitými úvahami a hledáním logiky.
Haruki ma (podla mna) aj lepsie knihy. Sputnik je ale tak intimny, uzavrety, jednoduchy pribeh, a obsahuje pasaze ktore urcite stoji za to precitat. Vsiakne pod kozu, hlavne ak ste v zivote prezili nieco podobne, pripomenie vam vase platonicke lasky, neznesitelnu samotu uprostred ludskej spolocnosti, alebo trebars len zenu, ktoru ste stretli. Z tohto pohladu zaradujem Murakamiho medzi spisovatelov, co vedia zakrutit nozom v rane. Pozor na jeho knihy, dokazu vtiahnut az do depresie.
Krátký a krásný poetický příběh o hledání vlastní identity, z kterého čiší osamělost, ale psaný tím nejkrásnějším jazykem.
str. 117
"Tehdy jsem to konečně pochopila. Že jsme si sice byly navzájem skvělým doprovodem na cestě, ale nakonec jsme jen osamělé kusy železa, kroužící každý po jiné oběžné dráze. Zdálky se zdáme být nádherné jako padající hvězdy. Ve skutečnosti ale nejsme nic než vězni v celách, kteří nemohou nikam jít. Když se dráhy, po kterých obíháme, občas protnou, můžeme se setkat svými pohledy, nebo se možná mohou dotknout i naše duše. To je ale jen na krátkou chvíli. V příštím okamžiku už jsme zase beznadějně samy. Dokud jednoho dne neshoříme na prach a nevrátíme se zpátky k nule."
str. 127
"Doléhalo na ni očekávání,vzrušení, zoufalství, zmatek, hněv i strach. Nálada jí v jednom okamžiku stoupala, v dalším zas padala pod bod mrazu. Zdálo se jí, že všechno určitě půjde, pak zas hned měla dojem, že se všechno musí pokazit."
Líbí se mi způsob, jak spisovatel skládá svoje myšlenky, jak se vyjadřuje a líbil se mi i závěr. Můžeme o něm přemýšlet a litovat, že neumíme psát, jako Haruki Murakami.
Připomnělo mi to období mého dospívání, když jsem si sedala tajně před mámino velké zrcadlo a dívala se za něj... Pak jsem "té druhé" psala dopisy. Je to velmi zvláštní pocit, díky přečtení knihy jsem si na ty snové okamžiky vzpomněla, jako by to bylo včera.
Tentokrát jsem s hodnocením knihy na rozpacích.
Příběh byl sice zajímavý, jazyk autora vytříbený, ale celkově na mě knížka nezapůsobila. Nedýchla na mě atmosféra, vše mi připadalo psáno jako by ve stejné rovině.
Tenhle autor je úplně marný a ztracený. Jeho knihy nemají žádnou jiskru, nápad, prostě jsou k uzoufání nudné. Při jejich čtení má čtenář tendenci spáchat harakiri. Vždy na něj narazím díky čtenářské výzvě, je držitelem snad každé zbytečné literární ceny.
Po dočtení vlastně vůbec nemám pocit, že by titul Sputnik, má láska, měl jakékoliv dočinění, či spojitost s Norským dřevem. Nevím, proč je toto propojení tak propagované, i přesto, že v jádru jsou obě knihy naprosto odlišné.
Vzhledem k tomu, že Murakami je mým nejoblíbenějším autorem, sám pociťuji, že jeho díla hodnotím skrz růžové brýle. Je to však těžké, jeho příběhy, styl a témata mě prostě vždy pohltí. V tomto případě jsem se však do úplného pohlcení nedostal. Neříkám, že to je román špatný, to bych říct fakt nedokázal, jen je prostě něčím jiný.
Asi jsem taky naštván tím, jak to skončilo. Nechci zde spoilovat, a proto se nebudu zaměřovat na jednotlivé dílky příběhu. Cítil jsem však jistou odfláknutost s blížícím se koncem. Spíše je však pravděpodobnější, že jsem autorovo sdělení nepochopil.
I tak je to literární dílo se vším všudy. Haruki psát prostě umí. Je to umění.
Dávám tak slabých padesát procent. Je to kniha o samotě, o pocitu nepochopení a chvílemi jsem z toho všeho měla depresi.
Uznávám kvalitní literární sloh a hloubku myšlenkových pochodů, ale asi jsem potřebovala větší dávku energie a radosti.
Vaše upoutávky mne odradily od přečtení Doslovu. Ale doslovy stejně nečtu, pokud je nenapíše autor formou Epilogu. Nerad také používám citáty z děl, raději přidávám své pocity z přečteného a myšlenky autora, které si z knihy odnáším do dalšího života. Zaujala mne autorova úvaha o smyslu psaní jako takového, z jeho pocitu z psaní, zda je psaní dokonalé, a pokud ne, co má na něm zlepšit, tak, aby s dílem uspěl, aby dílo bylo dokonalé. To není možno nikdy splnit, nemůže nikdy uspokojit všechny čtenáře, vždy se najde někdo, kdo bude mít výhrady. A totéž platí i o životě, máme žít tak, abychom každý byl spokojen, bez ohledu na okolí. A k "ložnicové scéně": pro milující osobu musí být vždycky obrovským šokem, když není láska opětována, nebo je úplně jiná, než byla očekávána. A trvá značně dlouho, než se s tím dotyčná osoba vyrovná, pokud se s tím vyrovná. Někdy ne. Ani autor neví, co s tím, proto nejasný, či víceznačný konec!
Štítky knihy
Řecko japonská literatura lesby, lesbismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Sputnik, má láska je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 2 018x |
| Čtenářské výzvě | 123x |
| Doporučených | 66x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 246x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 12x |
(SPOILER) Tento příběh nebude úplně má láska jako Sputnik měla svou... Ze začátku mě to nadchlo. Ponořil jsem se do milostného příběhu dvou lesbických žen, o kterých Murakami píše. Poté se děj pro mě stal nezajímavým a konec trošku nedotáhlý do konce... Jedna hvězda za to že je Murakamiho, druhá za lesbický příběh, se kterým jsem se prozatím setkal jen u jeho knih (Norské dřevo), třetí - líbila se mi symbolika Kafky. Resp. označení vypravěče jako "K".