Spřízněná duše
Nicholas Sparks
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417220/bmid_spriznena-duse-x7c-417220.jpg
4
264
84
Hope Andersonová stojí na své životní křižovatce. Je jí třicet šest, s přítelem chodí již šest let a svatební plány jsou v nedohlednu. A aby toho nebylo málo, její otec těžce onemocněl. Hope se proto rozhodne, že stráví týden na rodinné chatě v Severní Karolíně, aby připravila dům na prodej, a zároveň si vezme čas, aby se zamyslela nad svou budoucností. V tu chvíli míří do Severní Karolíny také Tru Walls, kterému přišel dopis od jeho údajného otce, jenž by právě tady měl žít. Tru se tedy rozhodne, že odjede ze Zimbabwe, kde se živí jako safari průvodce, a odhalí všechna tajemství, jež obklopovala jeho již zemřelou matku. Náhoda tomu chtěla a cesty Hope a Truea se osudově zkříží. Jejich vztah je až nepochopitelně intenzivní, ale jejich city musí nakonec ustoupit volbám, které proti sobě drsně postaví povinnosti k rodině a osobní štěstí.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Every Breath , 2018
více info...
Přidat komentář
Po dlouhé době kniha, která mě vtáhla. První 2kapitoly jsem si říkala... tuctový románek. Ale příběh mě pohltil. Miluju osudovost. Několikrát jsem u knihy uronila slzu dojetí.
prostě průměr. Dočetla jsem, ale není to můj šálek kávy, očekávala jsem mnohem více, takže zklamání, ke knize se rozhodně už nikdy nevrátím.
Jako pardon, ale tohle bylo otřesný. Kdybych knížku nedostal k Vánocům, tak se jí spolehlivě vyhnu, protože nemám rád tyhle přeslazené romány, ale díky "Spřízněné duši" aspoň vím proč. Nápad je vlastně fajn, poštovní schránka mě zaujala. Líbí se mi, že je příběh (značně) inspirován skutečností, hlavní postavy mají zajímavé příběhy, proto mě zajímá, PROČ autor píše tak nudným stylem? Z duše nesnáším, když někdo popisuje děj zpětně takovým stylem, že to vypadá jako návod na uvaření polívky. Retrospektivita podle mě neznamená: popiš děj, jak nejnudněji umíš, a ještě přitom ani jednou nepoužij přímou řeč a nedovol čtenáři, aby se seznámil s prostředím a třeba si SÁM udělal názor na postavy. Čtenáři autor nedal absolutně žádnou příležitost si děj okusit - jen jim ho převykládal, jako to dělají studenti na internetu, když nechtějí číst povinnou četbu. To, čemu naopak věnoval až příliš pozornosti, byly milostné linky a pocity hlavních postav. A jo, jo, jasně, o tom jsou tyhle romantické knížky, jenže jak může být důležitější popis toho, že pár neví, co bez sebe bude dělat, než ukázat, jak to opravdu snáší? True je sakra zajímavá postava, ale proč nás autor NIKDY neprovedl jeho profesí? Proč nám neukázal, jaká jeho práce ve skutečnosti je a co obnáší? Hope má taky zajímavý životní příběh, ale vidíme jen to, jaká je nejistá a ustrašená ze všeho bez toho, abychom přímo viděli, jak problémy řeší. Fajn "Utrpení mladého Werthera" je taky jen o pocitech, a přesto je to báječná knížka. Jenže Goethe vás nechal vymáchat v emocích mladého Werthera díky jazyku a metaforám - Sparks tomuhle nesahá ani po kotníky, protože jeho styl psaní na mě působí, že tu knížku psát nechce, ale potřebuje zaplatit účty. K tomu všemu ještě připočtěte nerealistické situace, ze kterých se mi chtěly protáčet oči. Takhle reálný život nefunguje... Konec byl tak nudný a předvídatelný, že jsem ho jen přelítl očima za dvacet minut, abych mohl číst něco lepšího. Budu rád, když na tuhle mizernou knížku zapomenu. Vůbec se mi nelíbila.
Je mi to líto, ale za mě je to dost slabá kniha od Sparkse... Na mě moc přeslazené a přijde mi, že se tam nic moc nedělo... V jiných knihách má i napětí, trochu drama a někdy i akci a přitom jsou to také romantické knihy... Škoda...
Tohle Sparks umí. Romantický příběh popsán velmi příjemnou a čtivou formou. Typická červená knihovna. Takže pokud si chcete zlepšit náladu a začíst se do příběhu, ze kterého na vás dýchne vlahý přímořský vzduch a osudová láska, určitě zkuste jeho Spřízněné duše. I když je pravda, že autor má ve své sbírce i lepší kousky.
Za mě je tato kniha typickou "červenou knihovnou" se vším, co k ní patří. Ne, vůbec tento příběh neodsuzuji, přiznám se, že jsem po něm sáhla z naprosto prozaického důvodu, a ten byl přečíst si něco "hodně romantického", z čeho mi budou stékat slzy po tváři.
A N. Sparks dokáže tyto požadavky splnit. A navíc jsou jeho příběhy uvěřitelné, o čemž svědčí i ten fakt, že většina jeho knih bývá velmi úspěšně zfilmována.
Ale asi se mi víc líbí právě ta filmová podoba příběhů. Nevím, já mám u romantických knih vždy takový podivný pocit, že ve skutečnosti by se příběhy takto odehrávat nemohly. Že je tam spousta náhod, životních zkoušek, které ale nakonec dopadnou dobře, pochopení, smíření... A když se tak podívám na svůj život, musím konstatovat, že spíše se musím srovnat se vším, co mě v životě potká, sama. Že se málokdy životní peripetie obrátí ve šťastný konec. Že se někteří lidé míjejí, protože to tak má být, a protože je spousta okolností, které jim nedovolí žít svůj život jinak.
Možná je to momentálním nastavením, že nevidím věci v růžových barvách. Nemyslím si o sobě, že jsem pesimista, naopak se snažím vyrovnat s nástrahami života s úměvěm na rtech, ale život sám od sebe plyne a osudové okamžiky se mi nestávají.
Nápad se schránkou na dopisy - Spřízněnou duší - se mi moc líbí. Již v minulosti jsem do některého z komentářů psala, jak je smutné, že se naše doba zbavuje psaného slova. Že již málokdo dokáže sednout ke stolu, vzít papír a tužku a své myšlenky a pocity svěřit papíru... a ten pak poslat někomu dál. Doba se zrychlila, a vztahy také. Moje osobní zamyšlení - zkusme si zase psát dopisy. A posílat je. V obálce, poštou, kdy na každý list musíme pár dní čekat. Je na to čas, teď ano. Možná nás překvapí, jak se naše mysl otevře. A třeba objevíme kousek svého "já", o kterém již dlouho nevíme. Krásné vánoce 2020 všem čtenářům a čtenářkám!
Tak tohle se panu Sparksovi opravdu povedlo!
Jen pro upozornění, celý příběh je smyšlený, to mne na konci knihy velmi rozhodilo a nemohla jsem tomu uvěřit.
Příběh vypráví o šetatřicetileté Hope, která se trápí životem. S přítelem se po několikáté rozešli. Ona je sama, bez dětná, svobodná, nezasnoubená. Všechny kamarádky a sestry se již vdaly a mají děti. Do toho její otec těžce onemocní.
Tru je milý chlap - běloch, ale narodil se, vyrůstal a žil v Africe. Je rozvedený, má syna a nemůže mít další děti. Jednoho dne dostane dopis s letenkami od svého biologického otce. Rozhodne se odletět do Ameriky.
Hope a Tru se potkají na pláži v Severní Karolíně. Oběma je po chvíli jasné, že to mezi nimi jiskří, proběhne románek, který je na celý život velmi ovlivní a zasáhne.
Překrásná kniha, doporučuji!
v prvních sto stranách jsem nemohla autora najít, knihu řadila k jeho slabším kouskům... a najednou tam byl, najednou do mě udeřila smršť emotivních písmenek, pro která jeho dílo tak miluju... knihu bych zařadila někam lehce pod průměr jeho knih... má lepší a samozřejmě i horší, přesto se mi líbila
Óda na lásku...
Nicholas Sparks je mým milovaným autorem, který mě životem provází od mých čtrnácti let, kdy jsem přečetla Talisman. Od té doby těžko nalézám romantičtější příběhy než jsou ty jeho. Na jeho knihy se vždy nesmírně těším a užívám si je. Čtu je pomalu, vyloženě je usrkávám a nasávám atmosféru Severní Karolíny, protože tam se ocitneme skoro vždy, když sáhneme po jeho knihách. Čas s těmito knihami si vždy pamatuji a nesmírně ráda na ně vzpomínám.
A věřím, že se k nim budu v životě vracet. Možná ke všem. Do jedné.
Spřízněná duše je nesmírně nádherná kniha, která se musí prožít naplno. Je tak překrásná, že se mi o ní ani nechce psát, protože vím, že slovy nejde popsat.
Tru a Hope - dva lidé, s nimiž bude opravdu bolestné se rozloučit. Jsou tak úžasní, tak opravdoví. Prožíváte s nimi nástrahy života a přejete jim jen to nejlepší. Už jen to dobré. A ono se zase musí něco stát.
Příběh mě pohltil, fascinoval, těšil. Chtěla jsem v něm být. Doopravdy být. Na těch plážích, v těch chatkách, v tom světě spřízněných duší...
Kniha, která se hodí k létu. Ke čtení na osamocené pláži za zvuku vln.
Příběh dvou lidí, o kterém nevíte, zda byste ho prožít chtěli či nechtěli.
Dokázali byste složit lásce takové oběti?
Pěkný příběh, který se odehrává nejprve v minulosti a poté v současnosti. Kniha o osudové lásce, které nebylo přáno. V závěru jsem pouze nepochopila, jestli se autor skutečně inspiroval něčím příběhem nebo to bylo smyšlené.
Dlaší nádherný příběh z pera mého nejoblíbenějšího spisovatele, na kterého nedám dopustit. Každý jeho příběh je jiný a propracovaný do nejdrobnějších detailů.
Spřízněná duše je nádherný příběh o lásce na první pohled. Hlavním hrdinům nebylo souzeno být spolu a byly rozděleni. Krásné vyprávění a příběh tak kouzelný, že jsem na konci uronila slzu a ne jednu.
Po dočtení ve Vás zůstane příběh ještě hodně dlouho a já jsem měla velkou chuť jet se podívat na Spřízněnou duši, protože jak sám autor ke konci uvedl, jedná se o skutečnou poštovní schránku, kdy lidé píšou dopisy a následně je vloží do schránky Spřízněné duše. Bylo by hodně zajímavé si nějaký dopis z té schránky přečíst. Kdo ví, třeba jednou se tam podívám :D na stará kolena.
Moc, moc doporučuji!!!
Prave mam docteno a mam z toho rozporuplne pocity. Je to ma prvni kniha od Sparkse a nejak nevim, zda jsem sahla po slabsi knize nebo mi to nesedlo. Cetlo se to pekne, ctu hodne romantickych knih. Co mi tu chybelo byla nejaka akce, dej. Delo se toho dost a vlastne nic. Nejvic mne zaujala slova autora v uvodu a v zaveru. Kniha je spise o dialozich hlavnich postav. Libil se mi namet s postovni schrankou. Jinak si z knihy nic nevezmu. Dokonce ani v zaveru mne nic uz nesokovalo (ackoli mohlo), jen jsem ji chtela docist. Dam si od Sparkse ted oddych a treba casem zase neco zkusim. Po tolika uzasnych recenzich se divim, ze mne to nedostalo ????
Další pěkná kniha od autora. Konec byl pěkný, ale je pravda, že druhá část mě tolik nebavila, ta první byla lepší. Ale stejně doporučuji milovníkům romantických knih. :)
Pěkná obálka a hezký příběh o náhodném setkání dvou lidí ....
Oni v sobě nalézají spřízněné duše - ale ....
Spřízněná duše je ve skutečnosti poštovní schránka na Ptačím ostrově v Severní Karolině....
a tam i vy můžete zanechat svůj příběh ....
Pro letní dny čtení jako stvořené ....
Tvorbu Nicholase Sparkse mám celkem ráda, některé knížky jsem si zamilovala, jiné mě nezaujaly. U této jsem první část doslova hltala, druhá půlka mě místy moc nebavila. Nicméně ji řadím mezi povedenější knihy :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Milý Johne |
| 2013 | Zápisník jedné lásky |
| 2010 | Poslední píseň |
| 2013 | To nejlepší z nás |
| 2012 | Bezpečný přístav |
Kniha Spřízněná duše je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 368x |
| Čtenářské výzvě | 59x |
| Doporučených | 24x |
| Knihotéce | 252x |
| Chystám se číst | 227x |
| Chci si koupit | 68x |
| dalších seznamech | 3x |
Nejsem čtenářka romantických příběhů. Jelikož je hnusná doba a jelikož má normální četba se točí kolem historie a dob válečných,chtěla jsem přečíst něco "odlehčeného". Tato kniha mi nejdříve přišla jako opravdu hoodně červená knihovna,ale po začtení se,jsem byla ráda,že jsem mohla na chvilku nahlédnout do životů Hope a Truea. Myslím,že ač příběh není pravdivý,spisovateli se velmi povedl a že až tolik přehnaný nebyl. Láska a zázraky s ní spojené existují. Nicholas je zřejmě zajímavý spisovatel a ráda si přečtu i další jeho knihy :)