Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2012/bmid_spolceni-hlupcu-wqM-2012.jpg
4
1209
251
Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci...... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 1995 , Argo
Originální název:
A Confederacy of Dunces , 1980
více info...
Přidat komentář
Tak toto nemělo chybu. "přihlouplý" Ignácius, "vychytralá" matka, problémy každodenního života, ale vše ve vtipném podání, místy hraničící až s bizarností. Zvláštní styl, ale čtivý.
Vyplatí se přečíst už pro ten výborný překlad - krásný jazyk a bohatý slovník českých slov, který je zde použit. Výrazy jako "ňoučata" "vrah rodinných tradic" a "somrák" mě budou rozesmávat ještě dlouho.
Opravdu zajímavá kniha. Musím uznat, že je hodně originální. Je to něco úplnĕ jiného než jsem zatím četla.
Velmi groteskní a karikaturická, až člověk chvílemi nevěří. Ale psáno tak, že nakonec věří.
Ze začátku jsem měla pocit, že je toho na mne moc. Postavy se zdály být neskutečné. Je ale třeba vytrvat. Poté do sebe začne vše zapadat a kniha Vás ve skvělém tempu dovede až do finále.
Tato kniha je stravitelná pro určité lidi. Je potřeba zahodit vše, co od knihy nebo románu čekáte!
Pokud nebudete nic očekávat a nebudete ovlivněni komentáři jiných, pak tato kniha je relax, oddech, kde se nic neděje, ale přesto se tam děje tolik, že rozum zůstává stát, nad autorovou genialitou, jeho stylem psaní, jeho vykreslením místa, atmosféry a postav. Je to poklad v knihovně!
A potom přichází i ten spontánní smích, při čtení některých kapitol, kdy člověk nečeká nic a najednou je zahlcen tou satirou a chtě-nechtě, vypukne v smích!!!!! :-))))))
Geniální kniha a geniální překlad J.Kořána. Popisovat nemá žádnou cenu, nutno přečíst :-)
Neumím hodnotit humoristické knihy, ale tohle je poklad. Aj-vaj, ať žijí mongoloidní degeneráti!
Knihu mi doporučila kamarádka, že prej je to strašná sranda. Tak jsem se do toho pustil. Po několika desítkách stran jsem si říkal "Co to je za idiota"? Okamžitě se mi vyjevil Rimmer z Červeného trpaslíka v díle Polymorf s mottem „Mutanti ven!“. Občas jsem v Praze chodíval na nějaké přednášky, kde se debatovalo o všem možném. Velice často se tam v publiku objevoval takový postarší pán, který kladl neskutečně komplikované otázky, které se často opíraly o Platóna, ekonomickou krizi a surrealismus. Byl to zřejmě profesor s dvaceti tituly, ale bavit se s ním nedalo. Zkombinujte Rimmera vysátého polymorfem a tohoto profesorského kreténa a dostanete Ignácia Reilleho. Hrdinu, který je natolik na přesdržku, že Vám zhruba v půlce knihy zkazí chuť na další čtení. Pokud to ale přejdete, čeká Vás nádherná zápletka ze zkaženého New Orleansu, která se nebojí nahoty, drog ani rasismu. Zajímavé čtivo.
V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha od autora mladšího 30 let", protože knihu autor napsal na vojně, někdy v osmadvaceti, leč nikdy nevyšla za jeho života. Spáchal sebevraždu právě kvůli nezájmu vydavatelů. Jeho matka ji vydala o několik let později, kdy už na to byl svět připraven a přivítal nadčasový příběh a odměnil jej posmrtnou Pulitzerovou cenou. Čest Toolově památce.
Ne, tohle se fakt nedalo ani dočíst. Nemám rád ten pocit, když se ke knížce nerad vracím a prakticky jen čekám, co se stane, aby mi to nepřipadalo jako ztráta času na úkor těch dobrých knih, které na mé přečtení ještě čekají. A už vůbec nemám rád, když je hlavní postava černobíle vykreslená. Na každém záporákovi by se dalo najít něco - cokoliv pozitivního, ale na Ignáciovi už ne. Nepamatuji si, že by mě někdy tak moc literární postava srala a přál jsem jí smrt a mučení v plamenech pekelných. Vlastně ano, je to Holden z další přeceňované "klasiky" Kdo chytá v žitě. Nedá se to číst a už vůbec to není nijak geniální. Satira to jistě je, ale už vůbec ne vtipná. Nedivím se, že Toole spáchal kvůli takovému textu sebevraždu...
Jedinečná postava na literárnej scéne, satira a mesto New Orleans tak, ako si ho Toole pamatal. Môžeme hovoriť o neobyčajnom šťastí, že aj napriek dlhoročnému odmietaniu bolo Spolčení hlupců nakoniec vydané.
Nedokážem knihu zaradiť ku žiadnej inej, je to skvost s vyhraneným štýlom a nekonečnou smiešnosťou.
Super kniha. Byla chvíle, kdy jsme se dost nasmála, někdy zase ne, ale určitě tuto knihu doporučuji všem, kteří se chtějí pobavit a zjistit, že nějakého toho "svého" Ignáciuse Reillyho jistě někdy v životě potkali :D
Tohle prostě nedám. Bude to zřejmě první kniha v mém životě, kterou nejspíš nikdy nedočtu. Končím zhruba po 200 stránkách, kdy se poslední tři dny mučím a nutím knihu číst, přečtu odstavec a znechuceně odkládám. Nezasmála jsem se ani jednou, absolutně nechápu, co se tím autor snaží říct. Spousta rádoby filozofických žvástů, ale veškerá myšlenka žádná. Vše mi přijde splácané páté přes deváté. Asi jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Zřejmě je můj duch příliš chud a sláb, aby odhalil genialitu tohoto veledíla, nebo mi chybí nějaký chromozom...
No a nebo mám něco se záklopkou, těžko říct...
Toto satirické dílo je skutečně pozoruhodné svým humorem a svými postavičkami - Ignácius J. Railly, jeho matka Irena, Myrna Minkoffová, Gus Levy, Angelo Mancuzo a další. Na můj vkus však až příliš přehnaná karikatura a navíc docela dlouhá (s humorem je to jako s kořením). Každopádně jsem se nahlas nezasmál (to jsem ale suchar, co?), i když si o sobě myslím, že mám smysl pro humor. Nejvíce jsem kvitoval Ignáciův filosofický světonázor, jeho snahu o kultivaci politiky, teologie a geometrie, Boëthiovu 'Filosofie utěšitelka', jeho světonázorový souboj na dálku s Myrnou. Nejoblíbenější postavou však pro mě je Burma Jones! A samozřejmě Ignáciovy lamentace na Štěstěnu: "Ach Štěstěno, ty zvrhlá nevěstko!" a na své podlomené zdraví a záklopku... Možná by si kniha zasloužila i 4 hvězdičky, ale dneska ji přiřadím do stejného ranku jako Ryanovu "Jak jsem vyhrál válku"... Holt, nemám ten správný vkus a smysl pro morálku a geometrii!
Podle obálky jsem si myslela, že to je spolčení hlupců proti jednomu, který hlupcem není. Ale ne, tato kniha je prostě o tom, že nikdo není špatný ani dobrý, jen jsou všichni hrozní hlupáci.
Štítky knihy
satira humor americká literatura 60. léta 20. století Pulitzerova cena New Orleans
Spolčení hlupcůKniha Spolčení hlupců je v
| Právě čtených | 48x |
| Přečtených | 1 664x |
| Čtenářské výzvě | 173x |
| Doporučených | 182x |
| Knihotéce | 587x |
| Chystám se číst | 735x |
| Chci si koupit | 112x |
| dalších seznamech | 22x |
Knihu Spolčení hlupců jsem se pokoušel číst kdysi před lety a nedočetl. Tehdy to pro mne bylo příliš náročné čtivo, rozhodl jsem se však dát jí ještě jednu šanci. Hlavní hrdina Ignácius Reilly je... no, zkrátka na pěst. Ten člověk je naprosto neuvěřitelný, takže jsem se velice podivil, když jsem se v komentářích dočetl, že s někým takovým se lidé setkávají docela často, což je poměrně zvláštní, protože já jsem ještě žádného Ignácia Reillyho nepotkal, možná se jen dobře maskují. Spolčení hlupců je humorná kniha a Ignácius je zcela jistě záměrně přehnaná postava, přesto jsem se neubránil myšlenkám, co je ten člověk vlastně zač. Jako největší hlupák mezi jinými hlupáky mi moc nepřipadal, jevil se mi spíše jako vyšinutý blázen se sociopatickými rysy. V kontrastu s jeho zápornými vlastnostmi a nechutným chováním je však jeho rozkošná vzletná mluva, která mne zpočátku velmi bavila, některé dialogy, hlavně ty s matkou, jsou prostě kouzelné. Ostatní dějové linie bohužel tak zábavné nejsou, byť jsou okořeněné jadrným dialektem neworleanských spodních vrstev. Postupně se stala úmornou i hlavní linie s Ignáciem, poslední třetinu knihy jsem spíše protrpěl a měl jsem co dělat, abych ji vůbec dočetl. Pochvalu zcela jistě zaslouží překlad, ten je mimořádně vydařený. Celkově hodnotím třemi hvězdičkami.