Splétač větrů

Upřímně? Do téhle knihy jsem se neplánovala pouštět. A to ani navzdory nádhernému vizuálu. Jenže jsem na ni začala narážet čím dál častěji a převažovaly nadšené reakce. Když se z ní navíc stal měsíční výběr holek ze skupiny, bylo rozhodnuto. A jsem fakt ráda, protože tohle by byla velká škoda minout.

Příběh vás vtáhne okamžitě do děje. Dynamický, akční začátek plný napětí, tajemství, postupně se odkrývajících pravd a zvratů, které vám nedají vydechnout. Tajemný cizinec, silná hrdinka, výrazné vedlejší postavy a drsný svět plný magických tvorů… to všechno doplňuje originální systém živelné magie, kde se oheň střetává s větrem a společně ženou příběh vpřed tempem, které vás nutí otáčet stránku za stránkou.

Ano, uprostřed přijde klidnější, méně akční pasáž, kterou ale neberu jako slabinu, spíš jako přípravu půdy. Protože to, co se odehraje na konci? Nervydrásající jízda, která vás okamžitě donutí vyhlížet další díl.

Největší kámen úrazu pro mě byla romantická linka. Penn na mě působil až příliš ochranitelsky – místy vyloženě jako kontrolující macho, který Rhyu vnímá spíš jako křehkou panenku, i přesto, že mu k tomu nikdy nedala důvod. Strašně jsem chtěla, aby si Rhya dupnula a vzala otěže do vlastních rukou. Přitom jejich povahy mi odděleně fungovaly skvěle. Společně? Slowburn, který místy trochu drhnul.
Naštěstí je tu Soren. A s ním i velmi slibný náznak milostného trojúhelníku… a to víme všichni, že je něco, na co já slyším . Takže do dalšího dílu mám hodně vysoká očekávání.

A ten konec? Pořádná jízda. Nervy napnuté jak kšandy a silné vyvrcholení, které se neobešlo bez slz na krajíčku. A já teď nutně potřebuju vědět, kam se tenhle příběh posune dál. A hlavně – kdo bude ten čtvrtý do party?

Kniha není špatná ale, po dočtení vlastně nevím, o čem to bylo. Neurazí, nenadchne, nějak nemám potřebu číst druhý díl.

Kniha není špatná. Protože má teď vyjít druhy díl, četla jsem ji znovu. Nenadchlo mě to tak jak napoprvé, ale na další díl jsem zvědavá. Je to příjemná YA bez spicy scén pro mladší čtenáře. Líbí se mi i pojetí magie, ale vztah mezi hlavními postavami mi nepřišel moc propracovaný. A podle anotace na dvojku to vypadá, že se to ani nezlepší.

Na knihu Spriadačka vetra som bola veľmi zvedavá už od momentu, keď som ju prvýkrát uvidela. A priznám sa – na prvý pohľad si ma získala najmä nádhernou obálkou a oriezkou. No našťastie, príbeh ponúka viac než len krásny vizuál.

Autorka nás zavedie do magického sveta, v ktorom sú ľudia obdarení mágiou prenasledovaní a nútení skrývať sa. V tomto nebezpečnom svete žije aj Rhya – obyčajné dievča, ktoré však netuší, že v sebe ukrýva niečo oveľa väčšie.

Julie Johnson nás nešetrí pomalým úvodom. Už od prvých strán sa Rhya ocitá v ohrození života a pred istou smrťou unikne len o vlások. Jej osud sa však ešte viac zamotá vo chvíli, keď ju unesie tajomný muž menom Scythe. Temný, neprístupný a zároveň zvláštne príťažlivý bojovník, ktorý ju vezme na nebezpečnú cestu na Sever – do kráľovstiev, ktoré sa ešte stále dokážu brániť.

Rhya ma bavila od začiatku. Je odvážna, tvrdohlavá a má poriadne ostrý jazyk. Nebojí sa postaviť ani mužovi, ktorý by ju mohol jediným slovom umlčať.

Scythe je jej presným opakom – tajomný, mrzutý, často nevrlý… no zároveň oddaný, čestný a vo svojej krajine rešpektovaný. Dynamika medzi nimi funguje najmä vďaka ich slovným prestrelkám, ktoré dodávajú príbehu humor aj napätie.

Prvá polovica knihy má podobu dobrodružného putovania. Rhya a Scythe na svojej ceste čelia rôznym nebezpečenstvám a postupne spoznávame svet plný mágie, férov a ďalších fantastických bytostí. Veľmi ma bavili aj členovia Ohnivého bratstva, ktorí do príbehu prinášali odľahčené momenty a skvelé dialógy.

V príbehu postupne odhaľujeme Rhyinu skutočnú identitu a s ňou aj fakt, že jej osud bol predurčený oveľa skôr, než si dokázala predstaviť. Okrem nebezpečenstva zo sveta okolo seba tak musí bojovať aj s vlastnými novými schopnosťami.

Romantická linka sa rozvíja pomaly v štýle enemies-to-lovers, čo mám osobne veľmi rada. Napriek tomu by som možno čakala ešte o niečo viac iskier a chémie medzi hlavnými postavami. A priznám sa, v príbehu som už zachytila aj náznak ľúbostného trojuholníka. Ak sa moje podozrenie potvrdí, druhý diel môže byť ešte poriadne dramatický.

Spriadačka vetra je pútavý začiatok romantasy série s magickým svetom, dobrodružnou cestou a postavami, ktoré majú potenciál ešte poriadne zamiešať kartami. A ja mám pocit, že najväšie dobrodružstvo iba začína.

Táto knižka si určite zaslúži viac pozornosti a odporúčam ju najmä čitateľom, ktorí majú radi romantasy, enemies-to-lovers, magické svety plné čarovných bytostí či odvážne hlavné hrdinky.

Hezké, ale po dočtení, už druhý den nevím o čem to bylo. Dobré knihy si pamatuju i několik let po dočtení-dopodrobna. Bohužel.

Mega sa mi to páčilo. Bolo to fakt dosť opisné a výpravné, ale vôbec mi to nevadilo, lebo autorka mala čo opisovať — ten svet aj celý príbeh boli super vymyslené.
Čo bolo slabé, bola romantická linka ktorá pôsobila odfláknutá. Ak čakáte spicy moments, tak toto fakt nie je ten typ knihy. Ani mi nejde o to, že to nebolo spicy, ale medzi hlavnými postavami sa miestami povedali dosť silné veci, ale hrdinka vyzerala že má v tom momente selektívnu hluchotu a zrazu sa nad tým vôbec nezamýšľala aj keď inak analyzovala úúúplne všetko.... Ale pocit parádneho príbehu prevažuje, takže sa každopádne teším na druhý diel.

Tohle bylo ku.....y dobré, nutně potřebuji druhý díl. Nezměnila bych ani písmenko ani čárku jak se mi to líbilo. A ten konec panebože.

Zaujal mě popis i obálka a drsný úvod mě vtáhl. Ale....Ze začátku mě opravdu štvalo to, co Erinien pode mnou. Penn sebou tahá Rhyu jako špinavé, otravné kotě a nic jí neřekne, nic jí nevysvětlí a chová se jako ultimátní vůl. A docela dlouho trvá než se někdo vůbec obtěžuje cokoliv objasnit. Malá tajemství patří v knize k nějakému tomu plot twistu, aby čtenáře udržel bdělého, ale tohle mě po chvíli značně otravovalo. Proč byl takový problém jí to říct hned? Nebo aspoň něco.
Ušetřilo by to tunu hádek a zbytečných potyček a nejspíš by si k sobě taky našli cestu mnohem rychleji a lépe. I proto opravdu trvá než se tam začnou utvářet nějaké vztahy nebo i jen přátelství a tím pádem mi ze začátku přišlo, že není důvod si kohokoliv oblíbit. Nebylo totiž jak. Změnilo se to až když se děj posunul dál, ale i tak mi to neustálé tancování kolem sebe a utíkání před sebou, přišlo trošku zdlouhavé a nebavilo mě to. Pak to totiž působilo, jako by se ty city vylouply odnikud. Takž souhlasím, že dialogy a obecně komunikace těch dvou, je vážně tragédie.
Ale příběh je zajímavý a není to tak předvídatelné, jak jsem ze začátku čekala. Obě postavy jsou pak mnohem snesitelnější. Škoda, že takový Soren neměl víc prostoru. Za tu chvíli, co tam byl, si mě získal mnohem víc. Oceňuju i absenci erotiky, všude je toho už moc a je to na jedno brdo. Celkově mě příběh zajímá a proto jsem zvědavá na další díl. Ale doufám ve zlepšení, pokud jde o vztahovou linku.

Vážně mě štve, jak s hlavní hrdinkou nikdo pořádně nemluví a nic jí ani v půlce knihy nevysvětlí. Mluví se tam dost ale málokdy k věci.
V první půlce se mi nedaří najít si vztah k Rye a ani k Pennovi a chemie mi přijde minimální. A ty jejich slovní půtky, to je tragédie. Prskají jako dvě kočky a chytají se každého slova, mluví jako dva pubertáci. Shrnuto: dialogy nejsou úplně silnou stránkou knihy. Příběh ale udržuje čtenáře zvědavého. Vztahová rovina to dost kazí. Vždycky když se něco začne dít, začne hlavní hrdinka řešit co k ní asi Penn cítí atd a je to zbytečně dokola.
Oceňuji, že to není žádné "porno" hlavní hrdinové se sotva dotknou. Kromě Ryi a jejich nelogických myšlenkových pochodů mě štve i Penn který je na může se stoletými zkušenostmi dost nekonzistentní. Velmi často jedná jako malý kluk. Čekala bych že bude mít nad Ryou trochu nadhled, když je to sotva dvacetileté pískle.
Další díl si ale přečtu protože příběh má potenciál. Souhlasím s Dizzy3 co se paralely s Dvory týká. Pokud to bude stejný vývoj tak Sorena miluju už skoro od první chvíle co vstoupil do děje, takže to by mě jen potěšilo.

První díl fantasy série zaměřené především na vztahy hlavních postav. Neměla jsem přehnaná očekávání, četla jsem už totiž předchozí autorčinu tvorbu, nakonec mne ale kniha překvapila čtivostí. Postupné odkrývání toho, kdo je hlavní hrdinka a co umí, se i na tu klišoidnost velmi dobře četlo. Útěk před pronásledovateli byl napínavý. Jen kvůli romantické lince jsem teda doslova skřípala zuby. Nepochopitelná a neodpustitelná hrubost ze začátku příběhu se nějakým zázrakem a lusknutím prstu přetaví v epickou lásku? Uf, za mne teda tohle bylo krapet přes čáru. Romantika? Ne, to ani omylem. Přesto si nejspíš další díl ze zvědavosti přečtu, protože zbytek příběhu mne, překvapivě, vlastně zaujal.

Tohle vypadá na zajímavý začátek nové fantasy série. Magie, láska a velké množství překážek. Fae, příšery a základní magické elementy. Moc se těším na další díl

Při čtení jsem si vzpomněla na Tolkiena. Putování, Středozemě, půlčíci...příběh je výpravný, akční, dynamika mezi postavami zajímavá. Popisy mi vůbec nevadily, naopak jsem si dokázala svět lépe představit. Plusy: zajímavý svět, prostředí, hlavní hrdinka a její vývoj, mínusy: banda skvělých přátel mužského hrdiny ,která vždycky miluje jeho lásku, začíná být ohraná. Hrubost Scytha na začátku nepochopitelná, čekala bych že bude skákat radostí,když našel,co hledal. Podobnost s Dvory mne nenapadla,pravda ale,že jsem je četla už docela dávno. Shrnuto: kvalitní fantasy, pokračování si určitě přečtu.

,,Strach znamená pouze to, že stále ještě máš co ztratit."

Obálka knihy mě upoutala na první pohled a jelikož fantasy mám ráda, tak jsem ji hned hodila na TBR, že si ji přečtu a došlo na ni už.
 
Díky poměrně drsnému začátku jsem se do knihy hned ponořila a s chutí jsem začala poznávat postavy a tento svět. Po dočtení mám však takové smíšené dojmy, přestože se mi to líbilo, tak tu bylo ale pár drobností, které mi to lehce kazily.
 
Jako první to bylo chování hlavní hrdinů k sobě navzájem. Jejich vztah byl zvláštní. Obecně mě v knihách uzavřené mužské typy baví, ale Scythe se někdy choval tak, že jsem nad ním musela kroutit očima. Rhye některé věci vyčítal, a přitom to šlo spíš za ním.
 
Svět byl zajímavý, ale trochu mi tu chyběla mapa, která by asi pomohla se v některých věcech zorientovat. Někdy mi také přišlo, že tu bylo až moc popisu a něco jsem si neuměla úplně představit, ale zrovna tohle je asi spíš můj problém . Autorka některé informace odhaluje postupně, ale díky určitým náznakům člověk něco dokáže vytušit sám.

I když tedy pro mě v některých věcech se nevyužilo potenciálu, tak rozhodně nelituju, že jsem se do knihy pustila, a těším se na pokračování, protože ten konec… Jako jsem ráda, že se nestalo to, čeho jsem se bála, ale to, co se ve skutečnosti stalo mě zasáhlo zase jinak a je mi to tááák líto.

Jsem fanoušek knih o vílách, takže tohle byla jasná volba co si přečíst. Kniha mě velmi mile překvapila, nicméně k tomu, aby mě "dostala do kolen" jí něco chybělo. Bavilo mě to, na čtení jsem se těšila, zajímal mě osud hlavních hrdinů, ale prostě tam tomu něco chybělo a nebo tam taky něco bylo zbytečně navíc. Tak si o tom pojďme něco říct.

Kniha začíná hned brutálním začátkem, který okamžitě vtahuje do děje a hned čtenáře vhodí do totální akce. Tenhle začátek mi sednul a okamžitě mě příběh vtáhnul do děje. Kniha je opravdu neskutečně čtivá. Má hodně dobré tempo a je nabitá akcí. Hluchých míst je opravdu málo a tak není problém s čtenářovou pozorností. Svět, je naprosto famózně popsaný (někdy teda až moc). Kniha obsahuje opravdu detailní popisy a celkově ten worldbuilding je vymakaný. Navíc se ty informace o světě dozvídáme postupně, což vlastně udržuje takové napětí a zároveň tajuplnost. Hlavní hrdinla Rhya je totálně skvělá a hned jsem si jí zamilovala. Není to žádná ufňukaná nána, ale není to ani totální badass hrdinka, která pokosí vše, co jí do cesty přijde. Její chování je uvěřitelné a bylo opravdu snadné si k ní vytvořit nějaké pouto. Za to druhý hlavní hrdina - Penn - už to má u mě trošku složitější. Moc se toho o něm nedozvíme a většinu knihu buď mlčí nebo vrčí nebo je věčně napruzenej. Moc jsem jeho chování nedokázala tolerovat a místy mě to dost štvalo, protože zrovna, když spolu ti dva měli mluvit, tak spolu prostě NEMLUVILI a jenom se štěkali. Ale dobře, nebudu jen negativní, protože jejich škádlení a provokace a sarkasmus - hlavně Rhya má neskutečně ostrý jazýček - to bylo skvělé. Hodně jsem se u toho bavila, Rhya je skvělá a co řekla, to byla perla :D Vedlejší postavy jsou totálně skvělý. I jejich linky mě zajímali a bylo skvělé, že v knize také dostali nějaký prostor. Nejvíc mě však zklamala romantická linka. Upřímně, kdyby tam nebyla, vůbec by mi to nevadilo. To, že se má nějaká romantika vyvýjet mezi hlavními hrdiny je jasné, ale je to totálně neuvěřitelné. Jak se do sebe mohou zamilovat, když ten s ní jedná jak s kusem hadru a nemluví s ní a ona ho vlastně vůbec nezná a navíc jí neposlouchá?! :D To jakože ta romantika se má vzít kde? No upřímně strašně doufám, že v dalším díle tomu autorka dá jinou šťávu a budu tomu věřit více... a nebo ať tam ta romantická linka není, vůbec by to knize neuškodilo. Navíc trochu čichám čichám milostný trojúhelník a to já nerada, tak doufám, že se pletu :D

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s Albatros Media.

Nevim nevim… na jednu stranu to má vážně potenciál - myšlenka s živly je nová a neotřelá.. Na druhou stranu mi to neskutečně připomínalo Dvory a tohle mne provázelo celou knihou..(což je škoda - Dvory miluju, ale tohle kopírování fakt ne). Penn je Tamlin i s tou svojí ochranářskou povahou a Soren je zkrátka Rhys.. mají i docela dost stejné povahy. Spousta situací jako kdyby byla z Dvorů, ale přepsaná tak, aby se hodila a ladila - např. Rhyiny šaty na svátek Fyremas a ohňostroj je podle mě Hvězdopád a útok na město mi neskutečně připomínal útok na Velaris…a takhle by se dalo najít víc věcí..
Co mi vadilo bylo i žalostně málo přímé řeči, zato spousta a spousta popisů všeho možného až jsem to ke konci knihy nevydržela a přeskakovala.. A jako, kdy se stihli Penn a Rhya do sebe zamilovat, když spolu v podstatě nepromluvili a nevídali se? Vždyť se víc vídala s jeho kamarády než s ním.. na jedné stránce ji nesnáší a když jsem otočila na další tak tam už ji miloval..a když Rhya objevila najedou svoje tajemné schopnosti a zničeho nic mohla být všem nebezpečná kdyby se přestala ovládat? tohle bylo krapet nedomyšlené… a takhle bych mohla pokračovat.. spousta věcí nešla do hloubky a to kopírování mi nesedělo..

Myšlenka skvělá, ale provedení trochu pokulhávalo..

Splétač větrů je fantasy kniha, která vyšla teprve nedávno. Původně jsem ji číst vůbec neměla v plánu, ale síla bookstagramu mě nakonec přesvědčila.

Do příběhu jsem se pustila bez jakýchkoliv očekávání. Dokonce jsem si ani nepřečetla anotaci. Možná i proto mě tak mile překvapilo, jak rychle mě kniha vtáhla. Zaujala mě už od první stránky a tento pocit mi vydržel až do samotného konce.

Hlavní hrdinka Rhya hned zpočátku prchá a je zajata, ale má štěstí, protože ji zachrání tajemný muž, u kterého se brzy ukáže, že není tím, za koho se vydává. Právě díky němu Rhya začíná objevovat svou vlastní moc. Postava Rhyi mi byla okamžitě sympatická – líbila se mi její osobnost, přímočarost a to, že si na nic nehrála.

Zaujala mě i postava prince Penna. Už od začátku jsem si kladla otázku, jestli je to ten pravý, a musím říct, že mi to vrtá hlavou ještě teď. Penn byl velmi tajemný a bylo zajímavé vidět jeho pravou tvář a dozvídat se tak plno zajímavých informací o něm.

Vztah mezi Rhyou a Pennem se vyvíjel pomalu, ale přirozeně a jejich chemie byla příjemně uvěřitelná.

Mnoho čtenářů přirovnává tuto knihu k sérii Dvory od Sarah J. Maas. Zpočátku jsem s tím nesouhlasila, ale čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc mi podobnosti přicházely na mysl. Nejde ale o žádnou kopii – příběh je originální, i když některé prvky jako víly, schopnosti nebo slavnosti mohou připomínat Dvory.

Přesto je Splétač větrů napínavý, čtivý a plný zvratů i akce. Určitě si zaslouží mnohem víc pozornosti, než se mu zatím dostává.

Já osobně se už nemůžu dočkat dalších dílů! Hodnotím plným počtem hvězdiček :)

Poté co Rhya ztratí svého přítele a mentora Eliho je na útěku. Zajmou jí však žoldáci, kteří loví půlčíky což je právě Rhya. Před popravou jí zachrání velitel žoldáku Scythe. Od Scythe zjistí je jedna ze čtyř pozůstalých, kteří jsou předurčení k obnovení magické rovnováhy. Ale co když Rhya zjistí že Scythe je ve skutečnosti princ Penn a není to jediné co před ní skrývá.

Tak tohle bylo něco neskutečného hned mě to vtáhlo do děje a nemohla jsem se od knihy vůbec odpoutat.

Rhya se obrátí život ze dne na den. Za mě byla statečná a milá dívka kterou jsem si hned v příběhu oblíbila.

Scythe alias Penn ze začátku nemilosrdný velitel žoldáku který ukrýval hodně tajemství. Byl pro mě velkou záhadou a vůbec jsem nevěděla co jsi mám o něm myslet. Celou dobu v příběhu mě jen překvapoval tím, co jsme se o něm dozvěděla.

Moc se mi líbila jejich chemie a jejich dialogy jsem přímo zbožňovala.

Už začátek je plný akce a nečekaných zvratů. A když jsem četla dále dozvídala jsem se dalších překvapujících momentu, které se objevují.

Příběh je vyprávěn z pohledu Rhya. Určitě nečekejte u téhle knihy nějaké pikantní scény. Tady je to spíše slow burn romanci. Protože jim to dost trvalo, než si to oba uvědomili.

3,5* - No, tak to mám konečně za sebou. Co k tomu říct? Jako fantasy je to skvěle napsané, vystavěný svět s bohatými popisy. Jenže těch popisů bylo už místy až moc. To ale nebyl ten hlavní problém.

Hlavní problém jsem měla s Pennem. Respektive - s jeho nárokováním si hlavní hrdinky. Protože to bylo to, co celou dobu dělal - dělal si na ni nárok, aniž by jí dal možnost něco říct. Komunikace mezi nimi byla prakticky nulová. Vyhýbal se jí, ignoroval ji, anebo na ni jenom podrážděně vrčel. Když jí Soren zachránil život, Penn obviňoval JI! z toho, že málem umřela.

Celá romantická linka byla vystavěná prakticky na ničem. On s ní nemluvil, učil jí jenom její sílu potlačovat, ne se s ní cvičit, a pak najednou prostě jeden večer na ni vyhrkl, že je pro něj vším? Když jí předtím X týdnů ignoroval? Ale do dalších dílů půjdu, zajímá mně, jak se svět a blížící se válka bude vyvíjet, a taky jak se to bude vyvíjet s hlavními postavami. Je mi jasný, že tu bude milostný trojúhelník, a já chci víc Sorena. #TeamSoren

Pro všechny..!

Kniha je výborná na léto/letní večery a já sama jsem ji četla v Chorvatsku na dovolené a perfektní.
Dějová linka pro mě byla poměrně neokoukana. Samozřejmě romantická linka se už tak nějak opakuje shrnula bych ji asi takto bed-boy který je tajemný a neuvěřitelně přitažlivý a dívka v nesnázích. Ale je dobře propracovaná a myslím že to není věc kvůli které bys tese neměli nechat odradit. Jinak se ocitáme ve fiktivním světě kde hlavní hrdinka příběhu žije a její druh je vyvražďován smrtelníky ona je chycena a on ji zachrání ale řekneme že je tvrdý. Já jsem icetla že moc romantického děje zde není a to je provda ale prej se dočkáme v dalších dílech.

Spojler...! A ty co četli , převážně.
Penn byl úžasný ale musí vám přirůst k srdci což se u mě úplně nepovedlo hned vysvětlím -Soren. Né dělám si srandu rozvedu to král Soren kterého se všichni boji kvůli jeho pověsti nebezpečný, nelítostný ale vyrovnaný "narozdíl od někoho,,.
A já bych klidně souhlasila stim aby to bylo jako ve dvorech kde je taky v prvním dílu Tamlin ( je to tak správně??) a pak te to jen a jen Ryshand. No já si prostě oblíbili Sorena a jakože když o něm přemýšlela v posledním odstavci knihy tak třeba??
Kdo taky miluje Sorena a myslí si že vyhraje.????????