Komu zvoní hrana

Námětem k tomuto románu byla autorovi španělská občanská válka. Děj se odehrává ve 3 dnech, které prožije na straně republikánů americký dobrovolník Robert Jordan. Partyzáni chtějí vyhodit do povětří most, po kterém by nepřítel mohl dopravit posily, Jordan sice o zdaru akce pochybuje, ale podřizuje se. V průběhu těchto událostí se Jordan zamiluje do dcery republikánského starosty, který byl zavražděn fašisty. Most se sice podaří zničit, ale při jeho destrukci zemře několik Jordanových společníků a Jordan se sám vážně zraní. Na konci již není schopen dalšího pochodu, a tak zůstává nedaleko bojiště a umírá. Jordan představuje typického hrdinu Hemingwayových příběhů, je mužný, odhodlaný žít svobodně i v kritických situacích, blízko smrti a zla. Význam nemá jeho smrt, ale to, pro co zemřel. Smysl románu vyjádřil autor úvodním motem: „Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem součástí lidstva. A proto se nikdy neodvažuj ptát komu zvoní ta hrana. Zvoní tobě.“ Autorem těchto slov je anglický básník John Donne (1572–1631)....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/357/komu-zvoni-hrana-357.jpg 4.21134
Série:

Spisy Ernesta Hemingwaye (4.)

Originální název:

For Whom the Bell Tolls (1940)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, František Borový
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (112)

Přidat komentář
aardvarka
14. června

Příběhově skvělé, čtivé (i když dlouhé), nešetří se válečnými hrůzami, asi největším positivem jsou zajímavé a sympatické postavy. Je zde snaha o objektivitu, ať už jde o dvě vyprávění ženských postav, nebo postavu slušného fašistického důstojníka. Pokud si ale člověk přečte Orwellův Hold Katalánsku, všimne si marginalizace osudu POUM nebo vykreslení zpitých, nepoužitelných anarchistů (v Holdu hlavních tahounů války. Což se klidně mohlo změnit, vzhledem k tomu, že se s nimi komunisté nedělili o své materiální dodávky ze SSSR...) Zatímco na Orwella a jeho kamarády zhruba o rok dříve, než se Komu zvoní odehrává, komunisté udělali hon, pro Hemingwaye jsou – chtě nechtě – tou silou, na které stojí demokracie Španělska. Aby to bylo objektivní, i zde je ukázána výjimka v podání komunistického psychopata, před kterým postavy zachrání slušný (!) novinář Pravdy (v obou případech jde o historické postavy, což mě potěšilo). Nu co, je to román a navíc ještě hodně dobrý román, ze kterého si člověk odnese, že občanská válka je svinstvo, ale lidi jsou pořád úžasní.

Baushka
09. června

Kolikrát jsem knížku chtěla odložit? Příliš mnohokrát. Opravdu je psaná příliš jednoduchým jazykem, neopakují se pouze myšlenky, ale i věty. Téměř mi to přišlo, jakoby měl E. H. za úkol napsat co nejvíce slov na úkor čtivosti. Prvních 400 stran by zasloužilo pokrátit na stovku, přidat posledních 100 stran a pak bych nebyla tolik zklamaná.

E. H. si ani zde neodpustil svou zálibu v býčích zápasech. Navíc některé popisy mi nepřišly převeditelné do představy. Dávám si od E. H. pauzu.

hoho99
19. května

Podle mě skvělé pojetí příběhu z války ve Španělsku. Popsáno, jak hrůzy války vnímá obyčejná partyzánská skupina kdesi v horách. Průnik tří dnů v životě dobrovolníka bojujícího za to, čemu věří a jeho soudruhů - partyzánů. Líbí se mi postavy. Jak hlavní hrdina Robert Jordan, tak viejo Anselmo a zajímavá osoba je určitě Pablo. Jak říká partyzán Agustín, válka je kurva. A podle toho také příběh dopadne.

IVANA0123
11. dubna

Nemám ráda knížky o válce, ale tato knížka je spíš o tom co dělá válka s obyčejnými lidmi a koho dělá z obyčejných lidí. Ve válce člověk přemýšlí jinak a dělá věci, které by normálně neudělal. A hlavně krade lidem možnost prožít normální život. Knížka se nečte úplně lehce, ale je dobré ji přečíst.

Marekh
06. dubna

Kniha se mi líbila, konec knihy byl smutný.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Kdo myslíš, že to má snazší? Ti, kdo mají nějaké náboženství, nebo ti, kdo prostě berou všechno tak, jak to je? Je to pro ně hrozně velká útěcha, ale my víme, že se není čeho bát.

Zlé je jenom ta ztráta. Umírání je zlé jenom tehdy, když dlouho trvá a bolí tolik, že to člověka ponižuje. Právě v tom spočívá to tvoje štěstí, rozumíš? U tebe nic takového není.

Ne, to není správné! Protože můžeš ještě něco udělat. Dokud ještě víš co, tak to musíš udělat. Dokud si ještě uvědomuješ co, tak na to musíš počkat. No tak. Ať už přijdou. Ať už přijdou. Ať už přijdou.

domino1701
29. března

Do knihy jsem se prostě nemohla začíst, na to, že to má 400 stránek se tam toho tolik neodehrálo. Dvě hvězdičky dávám za smutný konec, který mě dojal.

Damato
19. března

Ernest Hemingway píše úžasně a to že nerozumím válečným věcem je jen a jen můj problém. Proto jen ty 4 *, protože jsem celou knihu nedočetla, neměla jsem na to asi tu správnou čtenářskou motivaci. Ale nějak je mi trapně dát knize pana Hemingwaye méně.

annes
01. března

Knihu jsem vydržela přečíst jen díky sledování příběhu Roberta a Marii.

Makaja
19. února

Mám Hemingwaye ráda, jen to téma se mi moc nelíbilo

Kmotr99
13. února

...(aj)

RudýOnkel
11. února

Je škoda, že o tomto konfliktu je strašně málo knih, filmů nebo povědomí u obyčejných lidí. Bere se jako něco druhořadého, jakoby to nebylo nic. Však zde si Němci a Sověti zkoušeli svůj zbrojní arzenál. Kniha vám letí před očima jako pendolíno. Opravdu se rychle čte, a pokud si myslíte, že děj ve 3 (potažmo 4) dnech na asi 400 stran je strašně zdlouhavý, opak je pravdou. V knize se vám řekne vše, abyste pochopili, proč se tato válka nesmí opomíjet.

Příběh 9/10

Romance 7/10
Akce 8/10
Humor 4/10
Napětí 9/10

Peternikdy
09. února

Asi sa tu už povedalo všetko, čo sa o tomto románe vôbec povedať dá...perfektný aj mizerný, otriasajúci aj nudný, táraniny aj hlboké úvahy. Všetko možné. A je to tam, naozaj. Prečítal som si to rád a takmer jedným dychom, no už to v živote čítať nechcem

scroft
11. ledna

Spolu s E.M. Remarquem můj nejoblíbenější autor. Knížka mne pohltila, chvílemi jsem ani nadýchala, snad abych spolu s hlavním hrdinou nepřilákala nežádoucí pozornost :) Rozhodně stojí za přečtení.

Katy25
11. ledna

Kniha mě moc nezaujala. Jo jasně je to z války a každého to tak neláká si to přečíst. Je to vlastně o občanské válce ve Španělsku. Příběh mnoha myšlenek a pocitů. Kdyby jsem to neměla jako povinnou četbu, tak bych si to sama asi nikdy nepřečetla. Kniha mě už od začátku nějak nenakopávalá, že bych udělala jo to mě bude bavit. Dá se říct, že jsem stěží otáčela stránky této knihy. Četla jsem to jen kvůli referátu.

katulinek99
03. ledna

Tato kniha mě příliš nezaujala. Byla zdlouhavá, hůře se mi četla a nebavila mě hlavní dějová linka. Milostný příběh mi přišel uspěchaný a dost neuvěřitelný. Navíc se zde objevovaly nudné popisné pasáže. Když bych to měla srovnat s knížkou E.M.Remarqua, Na západní frontě klid, rozhodně se mi více líbila druhá jmenovaná. Navíc ani téma španělské občanské války úplně mi není mým šálkem čaje.

Tylluan
28.12.2017

398 stránek. 3 dny děje. 1 až příliš uvěřitelný příběh plný pocitů a myšlenek. Skutečné veledílo. Jenom se musím přiznat, že se tam objevilo pár pasáží, kdy jsem se trošičku nudil.

lisc
21.12.2017

Začala jsem ji číst kvůli čtenářské výzvě, ale moc se mi nedařilo se začít a prokousávala jsem se jí doslova "násilím". Přitom si vzpomínám, že před lety jsem s chutí přečetla od Hemingwaye několik knih. To mě přivedlo k úvahám, nakolik čtenářský vkus podléhá módním vlivům, nebo jak se mění s věkem člověka.

85098211
23.11.2017

Knihu jsem četla už před mnoha lety v rámci povinné četby, proto si na ni zase až tak dobře nevzpomínám. V paměti mi ale utkvělo, že mne kniha zaujala a líbila se mi. Takže ji hodnotím na základě těchto vzpomínek ;-).

LucyMi
12.11.2017

„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj : smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“

Propojení lásky, násilí a hledání smyslu lidského života. Dokonalé ❤️

Meri47
05.11.2017

Po knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě. Nějak jsem se nemohla jejím dějem prokousat i když musím uznat, že je vlastně úžasně napsaná. Prostě tento styl psaní mi moc nesedí.

LynnGunn
27.10.2017

Knížka u které vždy, když se blíží konec, potřebuji kapesník :)

Sova15
13.10.2017

Nevím, jak knihu hodnotit. Hemingway je jistě výborný autor, jinak by nezískal ceny....Ale nemohla jsem se vžít do role partizána (jak už někdo psal), některé pasáže byly příliš rozvleklé. Jiné zajímavé. Krásně vykreslené postavy, jejich pocity. Rozmlouvání hlavního hrdiny se sebou samým.... K přečtení mě vedly dva důvody - bod ve čtenářské výzvě a vzpomínky na dovolenou v Andalusii, kdy nám z této knihy četla průvodkyně v autobuse. Ta hrozná scéna o ubití fašistů se stala ve městě Rondo, ke kterému měl Hemingway vřelý vztah. Je tam po něm i pojmenovaná ulice.

Scathia
10.10.2017

Hemingway je vynikající spisovatel, přes 70 let stará kniha a člověka přesto naprosto pohltí. Skvělá historická výprava do války zmítaného Španělska, do dob, kdy ještě nikdo netušil, kam až se zrůdnost fašistické ideologie rozroste.

parxel
19.07.2017

Na první pohled je tato kniha poněkud zdlouhavá a roztahaná. To však nemění nic na tom, že je celkem čtivá a některé výjevy jsou popsány velmi živě, že máte pocit jakoby jste byli přímo v centru dění.

Když však přijde na řadu láska a pocity, tak je Hemingway kýčovitý jako stádo růžových velbloudů. Zde však příběh ze své vlastní podstaty vylučuje cukrkandlování na minimum a tak naštěstí zůstane pouze u "králíčka" a "země se pohnula", ale i tak to bohatě stačí.

Naopak pokud jde o vylíčení hlavního hrdiny jako racionálně uvažujícího člověka, který v rozhodujícím okamžiku nepřipouští žádné "ale", tak tam jsem Hamingwayovi uvěřil každé slovo. To je prostě poloha, která mu sedí, jak palčáky na tulení ploutve. Ze stejného důvodu však Hamingway nikdy nebude mím oblíbeným autorem.

Dávám 4 hvězdy, protože i když mi Hamingwayův styl v určitých ohledech nesedí, tak musím uznat, že se jedná o poměrně slušné čtení.

DasaN
29.06.2017

Kniha není vůbec špatná, ale je dost zdlouhavá. Příběh je pěkný, ale nějak jsem se nemohla vcítit do role partyzána v občanské válce.

jahex
25.05.2017

Musím říct, na rozdíl od ostatních komentářů tady, je to jediná Hemingwayova kniha, kterou jsem přečetl a hrozně mě bavila. Hltal jsem každou stránku, každé slovo... Pravda, už je to dlouho, co jsem ji četl (někdy v době maturity?), ale o to víc si pamatuju, že jsem neměl v ruce knížku z válečného prostředí, která by mě dokázala tak vtáhnout do děje. Hlavní hrdina pořád chlastal absinth a pamatuju si, že jsem chtěl zažít ten pocit rozlévajícího se tepla do těla, když si ho loknete. Při první příležitosti jsem si objednal panáka a... shořela mi huba. Od tý doby jsem ho nepil, ale na knížku vzpomínám pořád a rád.

triatlet
14.05.2017

Přečetl jsem napotřetí a trvalo mi to půl roku...
Hemingway sice dokáže zachytit válečné utrpení věrohodně, naturalisticky, ale píše takovým stylem, že je to pro mě i čtenářské utrpení.
Milostný motiv srovnatelný s Titanicem nebo Osobním strážcem.
"Milovali jste se?" zeptala se žena.
"Co ti řekla?"
"Nechtěla mi nic povědět."
"Ani já ti to nepovím."
"Tak jste se teda milovali," řekla žena. "Zacházej s ní pokud možno opatrně."
"Co když bude mít dítě?"
"To by nevadilo," řekla žena. "To by nijak nevadilo." (s.78/79)
Vadil mi překlad Jiřího Valji (Vyšehrad, 1987) - proč nemůže napsat Pilar, Pablova žena a píše žena Pablova? Zpočátku jsem se ztrácel, jestli kromě Pilar a králíčků jsou v jeskyni ještě další ženy.
Na oslovení "králíčku" jsem byl alergický. Pasáže z jeskyně mi přišly zdlouhavé.
Chyběly mi vysvětlivky - překlad španělských slov.
Zachycení vzájemného lynčování fašistů i republikánů, ponižování, znásilňování je drastické, ale čtivé.
Zajímavé jsou aluze na Dolores Ibárruri a jejího syna. Neotřele působí i popis komunistického vedení v Madridu.
Občas se v Robertových vnitřních monolozích objeví zajímavá myšlenka: "Jestli dnes zemřu, bude to škoda, protože několik věcí už vím. Rád bych věděl, jestli je chápu, protože jsem přecitlivělý, poněvadž nám zbývá tak málo času. Nic takového jako málo času neexistuje."
Závěr je očekávatelný, ale podobně jako v Körnerově Slepém ramenu překvapí, jak ho autor vyřeší.

sjuzn9815
24.04.2017

V polovině jsem to vzdala, bohužel knihu nedokážu dočíst. Nejspíš to bude tím, že se děj odehrává ve třech dnech, přišlo mi to hrozně zdlouhavé. Hemingwaye ovšem nezatracuji, určitě se k němu někdy vrátím nebo zkusím jinou z jeho knih.

KláraChD
10.03.2017

Dobrodružná kniha z období španělské války. Děj mě bavil, byl zajímavý, ale v některých chvílích až moc zdlouhavý. Pro mě je válečné pole nepředstavitelné místo. A Hemingway umí vyprávět barvitě a realisticky. Doporučuji!

Ema22
08.03.2017

Do téhle knihy se prostě nemůžu začíst, zkoušela jsem to několikrát, ale marně.