Spát v moři hvězd. Kniha I.
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452511/bmid_spat-v-mori-hvezd-5fq-452511.jpg
4
472
109
Spát v moři hvězd série
1. díl >
Měl to být rutinní průzkum neobydlené planety. Ale když pod povrchem neznámého světa narazí xenobioložka Kira Navárezová na pozůstatek mimozemské stavby, změní to navždy nejen ji, ale i chod lidských dějin. Hrůzy i zázraky prvního setkání s novým druhem, monumentální bitvy o osud lidstva a nejvzdálenější kouty galaxie – to je budoucnost, která Kiru čeká, když se rozhodne odhalit pravdu o tajemné mimozemské civilizaci. *Kniha 1 není první díl série, ale jen první část samostané knihy (originál byl vydán jako jedna kniha).... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , Fragment (ČR)Originální název:
To Sleep in a Sea of Stars. Part One , 2020
více info...
Přidat komentář
Nejsem velký zastánce sfi-ci . Od knížky jsem proto neměla žádná očekávání. První setkání s tímto autorem kupodivu dopadlo dobře. Příběh me rychle vtáhl do děje. Nikde se to netáhlo. Všechno běželo jako po másle.
Svět a postavy za mě byly super. Rychle jsem si je oblíbila. Všechno bylo krásně promyšlené.
Co bych vytkla a co pro mě bylo chaotické byly popisy. A hlavně popisy bitev. Z toho jsem byla hodně zmatená. Potom ještě moc technických detailů.
Hodnotila bych to tak na 4,5 ale dávám půl hvězdy za obálku.
Celý příběh začínal dost pozvolna, a přestože se četl dobře, takové to nutkání vracet se ke knize kdykoliv to jen jde, tam chybělo. Když jsem si ale jeden den sedla a konečně se dostala k prvnímu zlomu v příběhu, najednou vše nabralo spád a od té doby jsem už knihu nechtěla dát z ruky.
Nemohla jsem si nevšimnout jistých podobností s Eragonem, a tím samozřejmě nemám na mysli příběh. Hlavní hrdinka Kira je podobně jako Eragon chtě nechtě vtažena do víru událostí, které sama nemůže ovlivnit a s následky se musí vypořádat. Získá schopnosti netušených rozměrů a v celém příběhu tak hraje klíčovou roli. Jistý vzor podobnosti jsem našla i u dalších postav, ale ono to vzhledem k naprosto odlišnému tématu nevadí.
Jde vidět, že Paolini si svou představu o vesmíru velice dobře promyslel. Spletitá historie, detailní popisy galaxií, technologií, zbraní či vesmírných lodí - to vše tady najdete. Dodává to příběhu na uvěřitelnosti a já zajásala i nad každou vesmírnou mapou, kterou jsem v knize našla.
V momentě, kdy se pak na scéně objevily i další mimozemké civilizace, dostal příběh pořádné grády. Dojde i k několika zásadním a překvapivým zvratům. Jediné, co bych tedy vytkla je povaha samotné Kiry. Působila na mě místy trochu bez emocí a měla jsem dojem, že vše zvládá se zenovým klidem. Když jsem si představila sama sebe na jejím místě, asi bych neměla daleko k nervovému zhroucení. Nakonec mi ale i tak přirostla k srdci, stejně jako kapitán Falconi, který byl za mě ještě spolu s lodním mozkem nejlepší postavou v knize. Každopádně se ale na pokračování příběhu moc těším a po dočtení jsem si šla udělat předobjednávku.
Vida, Ch.P. přešel od fantasy ke scifi, ale proč ne? Příběh docela zvláštní, avšak čtivý. Tedy ne že by to místy trochu nedřelo, když se Kira nimrá v minulosti nebo ve vzpomínkách Měkkého Ostří, ale nepřesahuje to únosnou míru.
Délka se hodnotí těžko - je to první část a v elektronické knize čísla stránek nejsou, ale necelý měsíc na přečtení stačí. Ke konci jsem se ale už v ději poněkud ztrácel a tak jsem ukončení prvního dílu uvítal.
Druhý si určitě přečtu taky, doufám, že bude brzo.
(SPOILER)
Bylo by to odpočinkové "popcornové" sci-fi, tedy vlastně spíš vesmírné fantasy, které se dokonce promění v "quest" na magický předmět, jen kdyby nemělo nějakých 600 stránek a nebralo by se tak vážně. Přitom je kniha psaná velmi jednoduše až naivně, ve smyslu "nekomplikovaně" jazykově i dějově, drsné se to snaží být až dost. Věci se na stránkách prostě dějí, zvraty jsou přijímány často a opakovaně až příliš samozřejmě, ať jde o tragédie jednotlivce, nebo o změny galaktické historie - Vybuchla loď? Přišel jsem o ruku? To, v co jsme nejvíce doufali, nefunguje? Nu, OK, co se dá dělat... A lineární děj pokračuje... Popisy míst, technologií i lidí se objevují proměnlivě a výběrově (v rozdílné podrobnosti). Zároveň se kniha (především její začátek) namáčí do vod dívčího romantického young adult žánru, který pak sem tam vystrkuje růžky...
Nejsmutnější na celé věci je pak zahozená příležitost stovek stránek k nějakému uspokojivému zakončení a první díl končí uprostřed děje. Je spousta knižních sérií a s nimi varianty, jak je rozdělit do více knih - nějaké překvapení, cliffhanger, uzavření menších dějových línií. Tady jsou menší konce porůznu v knize. Ten první je velice podivný (porušuje se kde co, obětují se lidé a nakonec se zjistí, že magický předmět, po kterém jdou tři rasy, je rozbitý? A nikdo ho ani neposbírá? Není jediný zmíněný pokus o opravu či prozkoumání?) a přináší s sebou jedno deus ex machina. Ten druhý, že třetí rasa je spojení prvních dvou díky technologii krunýře, sice jako čtenář beru po nepřekvapující většině knihy jako příjemné zpestření, jen je pak tedy nutné vysvětlovat některé (zdánlivě) nelogické dřívější děje a kniha se následně podivně uměle protahuje dál do nezakončení...
Na druhou stranu v sobě kniha přece jen něco má - samotná pointa krunýře není špatná a její rozvíjení mě bavilo. Podobně se sem tam objevují zajímavé koncepty lidstva vesmírné doby, jako jsou tisknutelná semena, lodní mozky lidských lodí (spojené s hezkou pointou vnějšího pohledu mimozemšťanů na lidi - kdo je komu nadřazen a je lodní mozek jen druh člověka?), programovatelná zvířena či kultura implantátů a genetických úprav (od "překryvů" als. počítačů v očích přes zdravotní úpravy např. přerušující menstruaci po výrazné vojenské změny lidského těla).
Páni. První 3 kapitoly byly tak strhující a šílené, že by to vystačilo na celou knihu. Sci-fi prakticky nečtu, takže nemám srovnání. Ale jsem nadšená. Mile mě překvapilo, že Paolini napsal něco tak promyšleného a složitého. Ta složitost je pro mě na škodu, protože čtu, abych si odpočinula a neudržím vždy zcela 100% pozornost, což je u tohoto děje problém. Ale můj problém. Je mi líto Alana, i když prakticky v knize nebyl. A jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Tady se taky může stát úplně cokoliv.
Páni.. Kniha byla vážně pěkná. Tedy, sozste věci jsem nerozuměla, vubec jsem nevěděla o co šlo, na druhou stranu příběh byl zajímavý, pěkně se četl a ubyhalo to rychle, i když tam vlastně moc akčních linek nebylo, stejně bylo co číst. V pár okamžicích, osloveních či názvech jsem zaznamenala přítomnost Eragona, ale bylo to potěšující si na něj znovu vzpomenout.
Každopádně se těším na pokračovací, protože ač nerada, musim přiznat, že bych si knihu potřebovala přečíst znovu, takže doufám, že druhá kniha mi tyto záhady vyjasni.
Po x letech se Paolini rozhodl opustit draky a vtáhnul nás do hloubek vesmíru. A Sci-fi mu sedne. Není to sic žádná Nadace nebo Duna. Je to takové nenáročné čtení se spoustou dobrých nápadů a s příběhem, který nás nenechá jen tak zaklapnout knihu a přestat číst.
Sci-fi moc nečtu, ale Eragona jsem si zamilovala, tak jsem se tomu rozhodla dát šanci a nelituji. Musím uznat, že někdy jsem se ztrácela v těch víc technických částích, ale to jsem čekala. Na začátku mi to přišlo trochu utahané, ale to byla jen cca první třetina, zbytek knihy byl úžasný. Těším se na druhý díl.
Příjemné, pomalu plynoucí sci-fi ve stylu Poutníků od Becky Chambers, to já můžu! A ta obálka? Ach...
Rozhodně nečekejte epické bitvy (i když pár jich tam je) a nekonečnou akci, jde spíš o psychologii postav, posouvání limitů, překonávání sama sebe, přijmutí sama sebe, smíření, odpuštění... Ale pokud ke knize budete přistupovat tímhle způsobem, dostanete fajn čtení, které vás zabaví na několik večerů.
Musím říct, že mě docela šokoval ten zvrat na začátku a celkově směr, kam se celý příběh po těchto událostech začal ubírat, čekala jsem úplně něco jiného, stejně tak mě překvapilo, že to není úplně tak young adult, ale určitě ne v negativním slova smyslu. Autor se dobře popral i s technickou stránkou věci, až se těžko věří, že je to opravdu jeho první sci-fi, postavy se mi líbily, jen škoda, že hlavní hrdinka nebyla o něco zajímavější a výraznější.
Ano, je to rozhodně hodně dlouhé, ale nejvíc mi vadily pasáže, kde jsme se vraceli do vzpomínek Měkkého ostří. Chápu, že měly svůj účel, ale většinou to bylo tak zmatené, že jsem stejně nepochopila, co tím chce autor říci, stejně tak jsem vlastně moc nepochopila to hlavní "odhalení". Celkově je závěr rozhodně slabší částí knihy, ale asi to autorovi nemůžu mít za zlé, vzhledem k tomu, že to v podstatě závěr knihy není, jen se Fragment, nevím, z jakého důvodu, rozhodl příběh rozdělit na dvě knihy. Uvidíme, jaké bude pokračování.
Od všemi vychvalovaného Paoliniho jsem si už nějakou knihu chtěla přečíst opravdu dlouho, a Spát v moři hvězd mě svou anotací hrozně zaujalo. Ne že bych byla ve výsledku zklamaná, ale spíše už teď vím, že jeho knihy nejspíš nebudou nic pro mě. Tohle je typická sci-fi - najdete zde úplně všechno, co od toho žánru pravděpodobně očekáváte, jako například nejrůznější technologie, mimozemšťany a mnoho dalšího. Můj největší problém byl však s tím, že zde bylo až příliš popisných pasáží. Jakože obdivuji autora, že do knihy zapracoval tolik odborných informací a je vidět, že se v tomhle tématu vyzná, ale jak tomu má sakra rozumět normální člověk? Skoro většinu času zde byly popisovány jednotlivé vynálezy a různé fyzikální podstaty, až mi z toho šla hlava kolem a ve výsledku vím stejně úplný prd. Některé pasáže, jako například různé bitvy byly vážně zajímavé a čtivé, ale většinu času jsem měla problém, abych neusnula. Dost mě taky štvala hlavní hrdinka. Celou dobu mi byla absolutně nesympatická a v jejím chováním bylo vidět, že myslí jenom na sebe. Každopádně bych neřekla, že je tahle knížka špatná, autor píše fakt skvěle, jenom mně prostě tolik nesedla a do dalších dílů se nejspíš pouštět nebudu.
3⭐/5⭐ Pokud jste opravdu velkými milovníky sci-fi, tak pravděpodobně budete z téhle knihy dost nadšení, ale na mě jednoduše byla až moc složitá.
Za knihu děkuji Albatros Media
Tak tohle bylo veliké překvapení. Eragona miluju, čekala jsem proto něco ještě lepšího než série Odkazu ("vždyť Paolini už je starší a moudřejší"). Ze začátku jsem byla neuvěřitelně nadšená, ale v některých částech knihy jsem se naopak dost nudila. Dokonce jsem záměrně přeskakovala zdánlivě nezajímavé části, ale stejně jsem se k nim pak vracela.
Kniha na jednu stranu předčila má očekávání, byla zasazená v zajímavém prostředí, děj měl hlavu a patu, technické věci byly snadno pochopitelné, (i když mi někdy připadaly malinko nedomyšlené), rozuzlení bylo poměrně originální, dějová linka se nezadrhávala. A myšlenkou o mimozemských civilizacích není nikdy nadarmo se zabývat. Za tuto samotnou "stranu" knihy bych dala pět z pěti.
Na druhou stranu, kniha mi v některých pasážích přišla trochu zdlouhavá, zbytečně detailní, ale i zdlouhavé části byly napsané relativně pěkně a příběhu neubližovaly, pouze přidaly pár stran navíc. Hlavní faktor ovšem byl, že jak děj postupoval, začala jsem nacházet čím dál větší podobnost v některých prvcích Kiřina chování a celkově i v ději - postup v sebeovládání například. Tenhle faktor mi pohled na knížku trochu zkazil, ale ne moc.
Celkově bych hodnotila čtyřmi a půl hvězdami.
Toto je moje první sci-fi. Boží. Sice úplně něco jiného než jsem čekala. Moc se mi líbila
Super scifi! Řekla bych, že celkem promyšlená, akorát mi přišlo, že autor úplně neřešil ty technické věci, ty se mi zdály jen takové povrchové, jako by sám o tom nic nevěděl - působilo to na mě dojmem, že mu moc odborníků neradilo, což ale není nutně špatně. Musím říct, že chvilkama jsem se ztrácela, jako bych nedokázala pochopit, co tím chce vlastně říct, ale postupně jsem se vždy zorientovala. Celkem škoda že zůstalo hodně otázek nezodpovězených, ale třeba se vše dozvíme v pokračování.
Těžce vydobyté čtyři hvězdy. Na dalšího Paoliniho jsem se těšil. Bylo mi jasné, že nemám mít úplně velká očekávání, jelikož autor přesídlil k sci-fi a cílí na mnohem dospělejší publikum. Což nemuselo vyjít. Po přečtení knihy jsem ale spokojený. Kniha se četla velmi dobře. Charaktery postav byly skvělé napsané a různorodé. Má to ale i velké mínusy. Paolini už nepíše tak jednoduše jak za časů Eragona, což je na jednu stranu dobře, na druhou stranu byly často vzpomínky mimozemšťana špatně čtivé (což bylo i možná i cílem, ale na čtenáře to působí rušivě). Největším mínusem je ale celá zápletka knížky, která mi nepřišla nijak extra zajímavá. Popravdě celá knížka neměla v sobě žádné napětí. Tu touhu, díky které bych knížku nejradši neodložil, dokud nebude přečtená. Ta tam nebyla. Také je nutné počítat, že se opravdu jedná o rozpůlenou knížku, kdy v tomhle díle dostaneme jenom jednu polovinu bez žádného ukončení. Těším se ale už na druhou část.
Jeden z nejočekávanějších titulů roku 2020 rozhodně nezklamal. Po klasické fantasy plné draků, trpaslíků a elfů se Christopher Paolini vydává na pole klasické sci-fi. Jeho nové knize se nedá upřít vskutku impozantní znalost tematiky (z všelikých popisovaných technologií a procesů – ať už jde o pohony lodí, zbraně, mimozemskou civilizaci a její historii a mytologii či jakékoli jiné technologie, jde jednomu až hlava kolem) a značná popisnost. Díky tomu působí popisované reálie uvěřitelněji, což je velké plus. Ona popisnost může ale místy až nudit a být trochu na obtíž dynamice příběhu. Jde však o nadprůměrné čtení se značným potenciálem (nutno dodat, že je ve hře i filmová adaptace, na níž se má Paolini se sestrou Angelou přímo podílet), které jde doporučit zejména fanouškům hardcore sci-fi. Za sebe mohu říci, že i přesto, že mi kniha místy připadala příliš popisná a vybrané příběhové motivy lehce okoukané, jsem se při čtení dobře bavil a na pokračování se budu těšit.
Zajímavá kniha od autora Eragona. Jiný žánr i jiný způsob psaní, ale bichle to jsou pořád ;-) Spát v moři hvězd je hezky napsaná kniha a i když sci-fi moc nečtu tato kniha se mi líbila a doporučuji. Těším se na další díl.
Eragon je pro mě láska už od mládí. Na tuhle Paoliniho knihu jsem se tudíž moc těšil a bohužel mě moc nebavila. Chvílema opravdu nuda, chvílema celkem fajn čtení. Jako celek ne víc jak 3/5. Nad dalším dílem budu uvažovat až vyjde.
Štítky knihy
vesmír mimozemské civilizace mimozemšťané záchrana planety sci-fi kolonizace vesmíru
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Kniha Spát v moři hvězd. Kniha I. je v
| Právě čtených | 41x |
| Přečtených | 606x |
| Čtenářské výzvě | 134x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 358x |
| Chystám se číst | 464x |
| Chci si koupit | 132x |
| dalších seznamech | 8x |
(SPOILER) Zdravím všechny fantasy šílence.
Už je to tady, náš drakofil pan Paolini nám konečně vydal další knihu a i když to není další pokračování našeho oblíbeného jezdce na přerostlých ještěrkách musím uznat, že se povedla.
V první řadě, jak už je mým zvykem hodnotíme obálku. Ta je opravdu povedená a Lindy Martin se trefil do černého. Vazba šitá a kvalitní, takže určitě najde místo ve vaší knihovně, automaticky za mě +1*.
Teď už k ději, takže pozor na spoilery!
Jelikož asi autorovi došla fantazie v odkazu dračích jezdců a nikdo neví, jestli se dočkáme dalšího pokračování, tak potřeboval určitě na nájem.
Proto vsadil na úplně nové dílo a rovnou zabrousil do nového žánru a to do sci-fi. Takže zdravím všechny sci-fi blázny :D
Nicméně sázka se mu určitě vyplatila.
Spát v moři hvězd se odehrává v blízké budoucnosti nám vzdáleném vesmíru, i když tak blízké zase ne.
Lidé zde běžně cestují mezi planetami a postupně odkrývají nekonečný vesmír. Hlavní hrdinkou je Kira, xenobioložka prozkoumávající potencionálně vhodné planety pro osídlení lidmi.
Po krátkém úvodu na nové planetě zde Kira nachází teprve ve vesmíru druhou stavbu, která nepochází od lidí.
Při průzkumu tohoto mimozemského objevu Kiru napadne záhadný organismus, který s ní splyne.
Pak už to jde z kopce, učí se nově nabité schopnosti, díky jejímu parazitickému mimozemskému kámoši, co žije v jejím těle. Na to však nemá čas neboť lidé jsou napadení majiteli tohoto organismu a ona je jediná, kdo s mimozemšťany dokáže komunikovat.
Jak Kira dokáže zažehnat novou válku, která může vyhubit lidstvo? To se dozvíte po přečtení této knižní série, která se má skládat ze dvou dílů.
Za mě něco nečekaného. Z díla jde vycítit obrovský posun autora od ostatních knížek a přitom zůstává autor konstantní ve svém krásně přehledném vypravování.
Kniha se mi líbila a už se nemůžu dočkat dalšího dílu. 5/5*