Spánek

od:


KoupitKoupit eknihu

„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná povídka Harukiho Murakamiho, jejíž protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/18_/182405/spanek-182405.jpg 3.6718
Orig. název:

Nemuri / 眠り (1990)

Žánr:
Literatura světová, Novely
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (168)

Přidat komentář
zanetkov77
02. prosince

Velmi zvláštní povídka, která, navzdory své zdánlivé jednoduchosti, v sobě má hlubší podtext. Vzhledem k krátkému rozsahu je nutné se o to víc zaměřit na samotné myšlenky „mezi řádky” nežli například na postavy, ke kterým si nelze vytvořit nějaký vztah nebo jistý postoj. Mě osobně se Spánek dotkl, protože mi přijde, že mládí hlavní postavy (knihy, studium literatury) se ztotožňuje s mým a zároveň její přítomnost je něco, co je mým strachem - strachem ze stereotypního života, z toho, že přestanu číst a hlavně z toho, že všechny ty knížky a příběhy zapomenu. To, že protagonistka začala trpět touto zvláštní nespavostí bez únavy, je vlastně skvělým prostředkem, který ji pomohl k tomu, aby si uvědomila, co ji kdysi naplňovalo, co má ráda, čemu se chce věnovat a že se nechce nechat konzumovat návyky. Uvědomila si, že má svou rodinu ráda, ale zároveň nevěnovala dost času svým potřebám a paradoxně si to uvědomila teprve když měla celou noc pro sebe. Ne všechno mi v té povídce dává smysl a z toho náhlého konce jsem byla poměrně zmatená, ale ta základní myšlenka mě poměrně zasáhla a přijde mi důležitá. (Mimochodem, půl-hvězdičku také za ty krásné ilustrace!)

„Tohle jsem já, jaká bych měla opravdu být, uvědomovala jsem si. Tím, že jsem odhodila spánek, jsem totiž rozšířila sama sebe. Hlavní je dokázat se soustředit, cítila jsem. Žít život člověka, který se soustředit nedovede, to je jako mít otevřené oči a stejně vůbec nic nevidět.”

Anie.M
24. listopadu

ze Spánku mám rozporuplné pocity, pomalejší rozjezd a až po půlce jsem si říkala, že to nabírá nějaký smysl, že to není o ničem. někdy je dobré se zamyslet, jaký je tedy můj cíl. co chci v životě dosáhnou, dělám pro to něco nebo jsem jen mechanický strojek, kterého ovládá rutina.
zamyšlení o smrti mě upoutalo asi nejvíce, ale tak nějak mi tam chybělo pár stránek navíc, aby se ta myšlenka dovedla alespoň do poloviny. ten useklý konec mi prostě nesednul, možná později se nad tím zamyslím z jiného úhlu pohledu.
musím dát tedy jen tři hvězdičky na rozdíl od Podivné knihovny a Birthday girl, které jsou super.

anna0480
22. listopadu

První kniha, od mnou tak milovaného japonského autora, která mě zklamala. S ohledem na jeho ostatní knihy, které mě všechny do poslední nadchly a při jejich četbě jsem cítila ono "něco", pro co mám právě Murakamiho ráda, zde chybělo. Možná jsem čekala nějakou větší pointu a ne tak ukvapený a urychlený závěr, možná jsem čekala, že se s postavami dokáži více zžít. Nevím, pro mě zklamání a zatím nejslabší kniha, kterou jsem od něj četla.

JessieEx
22. listopadu

Při čtení knížky jsem večer usnula, ale nevypovídá to nic o kvalitě knihy :) spíš to téma samo o sobě a pozdní hodina mě ukolébaly. Kratičká kniha plná kouzelných ilustrací od Kat Menschik mě opět dostala! Ač se v příběhu nic moc neděje, Murakami má neskutečný talent napsat to "nic moc" čtivě, zajímavě a inteligentně. U poslední knížky, co jsem četla, jsem měla pocit, jakoby to autorka psala pro hlupáky. Ale tak se nemá se čtenářem zacházet. Můj milovaný spisovatel to moc dobře ví a ke svým čtenářům přistupuje jako k inteligentním a chápajícím lidem. Za to mu děkuji, je radost to číst, přemýšlet nad tím a v duchu jásat, jak se mu to zase povedlo :)
A mimochodem se mu také povedlo nalákat mě, abych se konečně pustila do Anny Kareniny :))

Kaik
14. listopadu

Další Murakamiho svérázné zamyšlení, tentokrát na téma nepotřeby spánku. Ale možná to o spánku vůbec nebylo. Možná to bylo o prázdnotě života, o jeho marnosti a každodenní rutině. O hledání smyslu toho všeho... Kdo ví?

Kristy78
12. listopadu

Tentokrát zklamání. Asi nejslabší, co jsem od Murakamiho četla. Je to stále on, vnitřní svět hlavní hrdinky, nečekaný konec, který opět nutí k zamyšlení, jak to vlastně je, co mi to má říci, ale jaksi to nebylo úplně ono.

Mitculka
05. listopadu

Murakamiho tvorbu miluju, je to můj oblíbenec, tohle mi ale nesedlo tolik jako jeho jiná díla. Chvílemi to vypadalo zajímavě, převládalo ale spíš takové zvláštní nic. Nejlepší byl asi konec, který mi ale i na murakamiovský styl přišel moc otevřený. Romány od autora jsou vždy neskutečné, povídky jako takové ale taky nechci odsuzovat, třeba Podivná knihovna se mi líbila. Ale Spánek bohužel nebude můj favorit. Plusem jsou pěkné ilustrace.

Malarkey
16. října

Po přečtení Útoku na pekárnu jsem od kolegyně z práce dostal nabídku, že by mi půjčila i tuto povídku převedenou do velice pěkné pevné vazby s obrázky. Musím se ale přiznat, že tato povídka mě už natolik nezaujala. Četla se opět jedním dechem, což o to. Problém jsem ale měl s myšlenkou nebo alespoň samotným závěrem. Pořád jsem přemýšlel, co tím vším autor zamýšlí, až byl vlastně konec a já si vlastně uvědomil, že se nestalo nic zásadního, nic překvapujícího, ani nic, co by mě vysloveně uhranulo a já si uvědomil, že si Spánek zaslouží i grafické zpracování. Útok na pekárnu byl ve své podstatě alespoň absurdní a suše vtipný. Spánek nic z toho nemá.

intelektuálka
14. října

Haruki Murakami rád pokládá otázky o smyslu našeho života...

Kniha by měla mít spíše název "nespavost"

"Na první noc, kdy jsem přestala spát, si vzpomínám velice živě. Zdál se mi tehdy ošklivý sen."

Mladá bezejmenná žena necítí naplnění svým životem, manželský stereotypní život jí nestačí a utíká tedy do polovědomí mysli.

Závěr mi připadá jako varování - pokud se svým životem něco neudělá,
může to být nebezpečné...

Lenny33
02. října

Typický Murakami. Velmi čtivé, zvláštní a když příběh začne gradovat, tak ho autor utne a je konec. 3,5*

malkina11
23. srpna

Na téhle knize jsou skutečně zajímavé a ocenění hodné jen ilustrace Kat Menschik. A vůbec tak nějak celkově toto dílko klame tělem...na omak působí luxusně, neb je vytištěno na kvalitním papíře...ale ten text...Murakami je tak trochu podivín...nedokáži dost dobře pochopit, proč spisovatel (muž) vypráví povídku, která se věnuje těm nejniternějším myšlenkám ženy. Pokusil se o to a nepochybuji o tom, že by se mu to mohlo povést ...někteří muži ženám docela rozumí :-))) Nemohu si pomoct, ale tady to působí hrozně křečovitě a divně...
Zcela zásadně mi nevyhovovala ich-forma, text mi připadal zahlcený slovesnými tvary popisujícími jednání protagonistky :"Vzdychla jsem si. Hodně hlasitě jsem si vzdychla...vyšla jsem z ložnice a vrátila se do obýváku. A znovu jsem pila brandy a četla si knížku. Odložila jsem knihu a zašla do dětského pokoje. Otevřela jsem dveře...atd."
Unavovalo mě to už od začátku a snažila jsem to svést na název knihy. S ohledem na nízký počet stran, jsem se to ale rozhodla dočíst...Tohle se Murakamimu prostě nepovedlo...nic naplat, je to možná jen důkaz toho, že tvůrčí krize občas postihne i ty nejlepší.

amaenium
21. srpna

Velmi zvláštní povídka. Nevadilo mi zde, že hlavní postava brala své povinnosti jako návyky, starání se o syna, péče o domácnost a podobně, naopak to podtrhlo myšlenku, že při odprostění od spánku se jí rozšiřuje život, svět a možnosti. Konec byl nečekaný, utnutý v okamžiku možného zvratu, v okamžiku tom “nejakčnějším”.

jaroiva
18. července

Než se pustím do delších knížek od Murakamiho, snažím se ho tak nějak oťukat při těch kratších.
Psycho atmosféra této knížky byla dost dobře vykreslená, i když mě vzhledem k malému rozsahu knihy nestihlo čtení tak pohltit.
Závěr jsem ale fakt nepochopila.

TomTomis
16. července

Průměr. Nevím, ale nemohu těmto krátkým textům přijít moc na chuť. A navíc mě nijak neuspokojil ten prapodivný konec. Miluju Murakamiho rozsáhlejší romány.

VerJer
13. července

Nevyřešená zápletka, divný, useknutý konec, a přesto oceňuji čtyřmi hvězdičkami. Čtivá povídka o ženě, která skrz nedostatek spánku vnímá svůj život jinak. Ráda si knihu za čas přečtu znovu, určitě v ní mezi řádky uvidím něco jiného...

MartiusGray
09. června

Příběh o ženě která je v domácnosti a všímá si jak ji život utekl mezi prsty, aspoň tak jsem to vnímal já, vystudovaná, chytrá, vzdělaná, žijící ale stereotypní nudný život, kdy se ji ani vlastní muž již nelíbí a spíše na něm hledá chyby. Celkově na svém stereotypním životě hledala chyby a tak vždy když vše utichlo, začala žít na úkor spánku..... Hodnocení je slabá tři, jedna hvězda za Murakamiho, jedna hvězda za kresby a krátkost příběhu a jedna hvězda za nápad knihy, z těchto krátkých "povídek" mám raději tedy útok na pekárnu, která je na tom o kousek lépe. Nevím zda se mi to četl špatně, že jsem muž, rozhodně jsem její chování shledával spíše jako stěžování si a neustavičnou nespokojenost..... přečetl jsem, vrátil do knihovny mezi další Murakamiho knihy a myslím, že už si ji nikdy neotevřu. Bude jen na poličce spolu s dalšími.

hakunamatata
25. května

Tato kniha mě táhla níž a níž a když jsem čekala rozuzlení s tím, že mě opět vyplivne ven a nechá mě nadechnout se, nestalo se. Nechala mě na dně s naprostým nepochopením.
Absence jmen způsobuje vnímání vztahů jako zcela odosobněné, což je zde naprosto skvělé. Ilustrace jsou dokonalé.
Ale přesto, že jsem zůstala na dně, bylo to mělké dno. Oproti tomu Norské dřevo mě zdeptalo na pár týdnů. O tomhle za pár dní nevíte.

Beer_bro
18. května

Zajímavá kniha.
SPOILERY!: Díky zmizelé potřebě spát se žena v domácnosti "vrací" do mládí. Vrací se jí staré návyky a mládne i od pohledu (to jí alespoň připadá ve zrcadle). Nikdo ale změnu na ní nepozoruje. Přemýšlí a vzdaluje se tak trochu realitě, odcizuje se.
Manželství ji změnilo. Působilo to na mě jako kritika manželství a postavení ženy ve společnosti. Vystudovala literaturu s prací s plným počtem bodů, milovala čtení a čokoládu k tomu. Vdala se, přišla tím o čtení, sladké, příležitostný alkohol. Stala se někým jiným a sama se ptá, jak se to vlastně přihodilo.
Anna Karenina byl román na pokračování, mimochodem. A rozumět všemu v něm už po třech přečteních? Kdyby to bylo tak jednoduché. Studoval jsem ruskou filologii, něco o tom vím. Podtrhuje to schopnosti hlavní postavy, které byly zahozeny.
A ten konec? Otřesy reflektují její životní situaci. Tento konec se sem hodí.

pecinka21
13. května

Tak nějak nevím co si o této knize mám myslet , asi nevím co tím chtěl "básník" říci. Nelíbilo se mi že hrdinka tam svému synovi říká "dítě" je to tak neosobní nerodinné, jako by brala vše jako povinnost a ne jako radost. Ilustrace jsou ale pěkné doplňují příběh.

LadyHip
16. dubna

Zajímavé čtení. Popis každodenního stereotypu se mi dostal pod kůži, stejně tak myšlenky, které by přece neměly žádnou ženu napadat... Můj první střet s autorem, ale jistě ne poslední. Originální postřehy i myšlenky v lehce servírovaném čtivém příběhu a krásné kresby - za mě to fungovalo. Jen mě zamrzel ten otevřený konec. Chtěla jsem jít s hlavní postavou dál...

adorjas
16. dubna

Poviedku som prvýkrát čítala v zbierke Slon mizne, a netuším prečo, ale myslela som si, že osobitné vydanie bude znamenať nejakú "extended" version. Žiaľ, nestalo sa to tak, čo ma mrzí, lebo s takouto témou by som siahodlný román čítala ostošesť.

A čo ku knihe? Opäť Murakami, opäť super, niet čo dodať. A inak som to vnímala ako hľadanie zmyslu života hlavnej postavy, kto je, čo je, čo dosiahla, kam smeruje. Či to má celé zmysel, či nestagnuje...

Marekh
08. dubna

Kniha se mi líbila včetně ilustrací.

Citát z knihy, který mne oslovil:

Žít život člověka, který se soustředit nedovede, to je jako mít otevřené oči a stejně vůbec nic nevidět.

Hathor89
29. března

Začátek této knihy se mi příliš nelíbil. První věta ano, dalších pár stránek mi přišlo o ničem. A pak se ve mně něco zlomilo. Najednou jsem začala chápat. Typický druh japonské ženy (možná velké části moderních žen). Péče o domácnost. Stereotyp. Každodennost. Život ztracený v povinnostech. Ztráta iluzí. Muž. Dítě. A co dál? Není to málo? Vím o oblíbenosti Franze Kafky, ale v této knize mi absence jmen připadala příšerná. Takový neosobní vztah k rodině. Nechápu. Alespoň si člověk uvědomí, že si musí život užívat. Mít rodinu a zároveň své zájmy … a snažit se to spojit, alespoň někdy. Trochu mě zklamal otevřený konec. Nemám je ráda. Chtěla bych vědět, jak to dopadlo.

Anna 13
16. března

V jednoduchosti je krása...

Ponocovat je slast. S touto knihou ještě prohloubenější...
Jen otáčet stránky a na jazyku si nechat rozplývat kostičky čokolády...

Nečekala jsem, čím Spánek je, dokud jsem ho nepřečetla...
Počítám s tím, že se mu budu v následujících nocích opakovaně věnovat!

Tohle čtení je skvostné...

Makropulos
15. března

Ráno vstane, udělá snídani manželovi a dítěti a po jejich odjezdu do školy a do práce jede na denní nákupy. Pak připraví rychlý oběd pro sebe a pro manžela a když se manžel opět vrátí do práce, jede plavat na půlhodiny do bazénu – ne, že by ji to nějak zvlášť bavilo, ale nechce přibrat, pak chvíli bezcílně bloudí po městě nebo se doma pokouší číst, ale není schopna se na čtení soustředit. Když se dítě vrátí ze školy, dá mu svačinu a dítě jde ven. K večeru připraví večeři, při které si povídají a pak se dítě chvíli dívá na televizi nebo hraje s manželem nějakou hru a pak, když jde dítě spát, manžel si čte noviny a poslouchá hudbu, a přitom s ní nezávazně konverzuje. A tak je to každý den.
Takový je tedy její život. Počáteční zamilování a radost ze sexu už jsou pryč a každodenní stereotyp je jediné, co zůstalo. Tak z toho bych asi taky měla noční můry. Takže si vlastně myslím, že celé je to ošklivá noční můra, a že se nám hrdinka probudí až po tom konci.
Je to jedna z ranných Murakamiho prací a připadá mi trochu, jako by si autor zkoušel, co dokáže a co čtenáři vydrží. Takže panu Murakamimu 3 a za krásnou knihu jedna další hvězda.

Stínováholka
28. února

Za mě naprosto úžasná povídka. Tak akorát dlouhá, aby řekla vše, co je třeba a nenudila. Velmi se mi líbil závěr, který, jak jsem zjistila, lze interpretovat více způsoby. Celkově v povídce panuje magická atmosféra, která mě donutila hlavní hrdince tak trochu závidět. Dobře zvolený styl ilustrace. Pro mě to bylo to nejlepší, co jsem od Murakamiho zatím četla.

ajikkk
26. ledna

Krátký a svižný příběh, který balancuje na hranici fantaskna, kam běžně pro knihy nezacházím. Tahle povídka měl ale bavila. Konec mě vysloveně rozčaroval, ale nemám to Murakamimu za zlé. Jedná se o tak šílený příběh, že si s ním mohl udělat, cokoliv se mu zachtělo. Samotná zápletka byla tak jednoduchá, a přitom úžasně nápaditá. Určitě je to jedna z knih, na kterou nezapomenu, přestože nejde o nějaký velký bestseller.

MartinaSedlina
31.12.2017

Povídka se mi celkem líbila. Není to jako jeho romány, ale ke zpestření dne dobré. Opět k zamyšlení. Pro mě jeden z možných popisů matky v domácnosti a jejích nejniternějších pocitů, které Murakami odhaluje bez zábran.

Janniska
30.12.2017

První kniha od tohoto autora.Dost mě zaujal styl jeho psaní.Vykresluje postavu velice sobeckou,bez citu,zároveň přemýšlivou nad životem,jeho smyslem,smrtí a co bude po ní?Určitě sáhnu po jeho další knize!

DomYume
29.10.2017

Krásný příběh plný ponurého vyprávění. Hlavní hrdinka trpící nepsavostí je krásným odrazem japonských žen v domácnosti. Pro některé čtenáře, lidi možná nepochopitelné. Japonsko je však velmi specifická země a Haruki Murakami jakožto zástupce japonského spisovatele je zase velmi specifický autor. Dejme tyto dvě věci dohromady a vznikne krátká leč krásná povídková kniha Spánek.
Nejsem naivní a vím, že víše zmíněná slova nejsou hlavní myšlenkou knihy. Příběh je napsaný pěkně a Haruki Murakami nás jako vždy drží v šachu naprostou záhadou. Především pak konec knihy v nás může vyvolat nesoulad. Za mě osobně jsem však ztotožněný s autorovými nečekanými zvraty.

Děkuji Haruki Murakamimu za další výpravu do Vašeho světa a za krásné ilustrace od Kat Menschik