Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34610/bmid_spalovac-mrtvol-34g-34610.png
4
4536
570
Psychologický hororový román o pracovníku krematoria Karlu Kopfrkinglovi, z něhož se částečně vlivem nacistické ideologie, částečně tím, že byl ovlivněn orientální filosofií, stává maniak. Jde vidět, jak postupem děje se stává z člověka, který nadevše miluje svoji rodinu, bezcitný vrah, který propadl určité ideologii. Kniha byla zfilmována roku 1967 Jurajem Herzem v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským.... celý text
Přidat komentář
„Ejhle, vskutku, jak se dá silou, charakterem prospět lidstvu. Slabí a méněcenní jsou přítěží, k boji o zítřek nepřispějí.“
Dlouho mi trvalo, než jsem slohu Ladislava Fukse přišel na chuť, protože on zrovna nepatří mezi spisovatele, kteří by účelově šli čtenáři na ruku. Jakmile jsem však uvykl poklidnému tempu vyprávění, plnému opakujících se motivů a zdánlivě nikam směřujících dialogů, byl jsem připraven odepsat celou záležitost coby přeceňovanou satiru, namířenou proti maloměšťáctví. Jenže pak jako studená sprcha přišel dramatický závěr, který mě svým chladnokrevným šílenstvím připravil o dech. Vždyť on pan Kopfrkingl nebyl v jádru špatný člověk. Jen upřímně věřil v ideje druhých, aniž by se byť jen na okamžik pozastavil nad tím, jak absurdní vlastně jsou. Aneb jak snadno se podléhá tomu, co nás podvědomě hřeje na duši…
Spalovač mrtvol není prvoplánová agitka varující před fanatickými vizionáři. Podtext i poselství jsou skryté mezi řádky, ale o to víc se člověku „vypálí“ do mysli.
(SPOILER)
Byť jsem se Spalovačem mrtvol byl již ve středoškolských letech seznámen prostřednictvím brilantní filmové adaptace (kterou mimochodem dodnes považuji za jeden z nejlepších filmů z těch vzniklých v tuzemských končinách), setkání s knihou má samozřejmě poněkud jiný dopad. Výhodou mi v tomto případě bylo, že jsem díky filmu již znal mnohé symboly a témata, s nimiž autor v díle pracuje, a tak můj přístup nebyl zcela panický, ba co víc, dokonce jsem mohl hlouběji zkoumat i to, čeho bych si při zcela panickém přístupu napoprvé zřejmě vůbec nevšiml. Po této zkušenosti s velkou komplexností, vrstevnatostí a skromnou košatostí autorovy tvorby se ještě více těším na opětovné shledání s Fuksovým Panem Theodorem Mundstockem, jenž mě při prvním přečtení povrchově zcela zdrtil, avšak se mi do něj nepodařilo proniknout tak hluboko, jak bych chtěl.
Asi nemá smysl snažit se detailně rozklíčovat jednotlivé prvky, kterými nás v díle autor záměrně mate a nutí k zamyšlení, protože jejich smysl jen stěží lze racionálně odvodit od ostatních obrazů, které nám Fuks na stránkách své knihy představuje. Jejich interpretace tak v závěru velmi často podléhá značné subjektivitě a jak se může zdát jedno vysvětlení správné, druhé si klade na svou pravdu obdobný nárok. Zakončení tak bývá zcela běžně interpretováno tak, že pana Kopfrkingla odvezou „andělé“ ve svém bílém voze do „Jeruzaléma“ (Bohnic), což je vyvození, které dává zcela smysl. Poslední dvě stránky se ovšem nesou v duchu takřka halucinogenních popisů, u nichž není pochyb, že se pan Kopfrkingl posunul na zcela jinou úroveň myšlení a vnímání. Navštívil ho tibetský mnich, jenž se ho jako halucinace chystal uvést na tibetský trůn jakožto novou reinkarnaci Buddhy. Následně přicházejí oni andělé chystající se ho odvést do jejich „nebeského“ vozu. Není ovšem i toto halucinace? V posledním odstavce vidíme, že se pan Kopfrkingl dožívá konce války a okénkem sanitního vlaku vidí onen „jeho spasený svět“. Sanitní vlak by napovídal, že skutečně byl celou tu dobu v psychiatrické léčebně, nicméně v dalším momentě tento poměrně jasný dedukt autor opět rozráží větou, že v kupé byli lidé bez nohou a bez rukou, což evokuje válečné zraněné. Byl i pan Kopfrkingl takto zmrzačený? Nevíme. Pokud nebyl, tak co potom dělal v kupé, kde byli samí bezrucí a beznozí? Nevíme. Nebo máme snad brát onu zmrzačenost jako pouhou metaforu? Těžko říct. A jak si vysvětlit to, že jméno jednoho z „andělů“ odvádějících ho z jeho bytu bylo Piskoř (ryba)? Pouze jedna interpretace by se hledala jen stěží. A souvisí to nějak s tím, že autor v díle velmi často dává svým postavám jména zvířat (Fenek, Srnec, Pelikán, Lišková, Zajíc, Beran) a tyto postavy zpravidla souvisí s „jeho“ krematoriem? A jaký je smysl stále opakujícího se motivu mladičké růžolící se dívky v černých šatech, kterou poprvé (?) spatří hned na první stránce knihy a jejíž motiv se line celým příběhem? Lze si jeho podivný vztah pana Kopfrkingla k vlastnímu synovi Milimu interpretovat jako autorův pokus vyrovnat se jaksi skrytě a neexplicitně se svou vlastní odlišnou sexualitou? A proč je vlastně pan Kopfrkingl takový (podivný, ambiguidní, plný rozporů a jaksi „nepevný“), jaký je? Lze to spojovat s pasáží, kde pan Kopfrkingl hovoří o citech zvířat a citové deprivaci u lidí? A bylo manželství pana Kopfrkingla a jeho manželky „Lakmé“ skutečně tak dokonalé, jak o něm Karl/Roman zasněně a typicky „s úsměvem“ hovoří? Nebyl přeci jen sebeklamající a přetvařující se lhář (had, který byl z nějakého důvodu součástí pavilonu dravců i přes to, že hadi měli pavilon vlastní, v pavilonu dravců, v němž jeho vztah s Lakmé začal) podvádějící svou manželku s prostitutkou (možná s tou, kterou spatřil na boxerském zápase a na kterou musel z nějakého důvodu neustále hledět?) a bojící se pohlavních nemocí (opakované prohlídky u doktora Bettelheima, ovšem vždy „racionálně odůvodněné)? Nedokazuje to snad to, že po smrti své Lakmé („Co abych tě, drahá, oběsil?“) mu promiskuita nebyla vůbec cizí? A otázek je bezpochyby mnohem, mnohem více.
Na straně 54 pan Kopfrkingl hovoří panu Dvořákovi při čekání na konec jednoho z pohřebních obřadů: „Nic jiného není lidský život než bytím k smrti, (…) Před námi je tma a po nás je tma, ten život je jen chvilka mezi dvojím temným nekonečnem.“ Pokud (snad až) se k této mistrovské knize dostanu někdy znovu, zcela bezpochyby se ji pokusím číst právě v duchu těchto dvou představených myšlenek. Možná, že se mi odkryje další kus Fuksovi brilantní skládanky.
Devět z deseti.
Vskutku zajímavá kniha. Autor píše o tom, jak sociální nátlak může velmi ovlivnit psychicky nestabilní jedince. Pochmurná tematika z prostředí protektorátu. Krátké čtení, které může nadchnout, ale nemusí.
Spojení "Spalovač mrtvol" snad aspoň jednou v životě slyšel každý český, potažmo slovenský čtenář, i když třeba vůbec nemá ponětí, kdo byl autor tohoto díla Ladislav Fuks.
Kniha pojednává o panu Kopfrkinglovi, Němci žijícímu v Čechách, který své němectví nikdy nepovažoval za něco důležitého, dokud nepřišla 2. světová válka a s ní rasová genocida. Kopfrkingl pracuje ve spalovně mrtvých těl, přičemž zpopelnění po smrti velmi vychvaluje, válku nesnáší a tak do poloviny knihy ho budete mít pro jeho názory ve velké oblibě. Postupně se však Kopfrkingl nechává strhnout názory svých německých druhů a v popředí vystupuje fakt, že jeho žena je částečná židovka, tudíž i jejich děti mají židovskou krev. Stačí jediná scéna a Kopfrkingla začnete nenávidět do morku kostí, kam se Vám zavrtá i děsivý mrazivý pocit, který se v podobě husí kůže rozšíří všude po těle.
To dílo je samo o sobě dokonalé, perfektní psychologický rozbor totálního rozkladu lidské mysli. Fuks pracuje se stále se opakujícími větami a frázemi, které v průběhu knihy svým způsobem mění význam, což vytváří čím dál hustší, tíživější až hororovou atmosféru, takže přestože je dílo dokonale zpracované, obsahově v něm není dokonalého nic. Obsahově je kniha jedním z nejméně dokonalých textů, které jste kdy četli, tím spíš, že je tak hrůzostrašně reálná a znepokojivá. Kolik takových Kopfrkinglů, kteří se nechali strhnout přesvědčením, jež jim vtloukla do hlavy ideologie nacismu, asi bylo....
Knihu jsem poslouchala v audioverzi, kterou načetl Lukáš Hlavica, jenž dílo doslova oživil svým podmanivým hlasem, a já tak do příběhu pronikla mnohem hlouběji, než kdybych knihu četla sama.
Tuhle literární lahůdku jsem si dopřála podruhé po mnoha a mnoha letech. Někdy je výhoda, knihu doma nemít, pak je čtení po letech opět překvapivé, úderné.
Jak tohle komentovat? Můj krátký komentář z roku 2015 vystihuje stručně to, co jsem si z četby v mládí pamatovala. A dodávám, málokdy si po přečtení řeknu, kniha je dokonalá; tady to tak cítím, nic tu nechybí, nic nepřebývá, stupňování atmosféry i hrůzyplných výjevů je dechberoucí. Dokonalá ve své absurditě, grotesknosti, hrůze; sám autor měl o téhle knize říct, že to je horor, je to tak, i když horor poněkud jiný. Děsivé čtení plné panoptikálních opakujících se scén, frází a obrazů, které v nás vyvolávají strach a oslovují naše podvědomí, úděs z pana Kopfrkingla, přeslazeného prosťáčka, papouškujícího cizí názory, slabocha, kariéristy a psychopata v jednom, úděs z pokorné Lakmé i poslušného Miliho, to vše na pozadí pochmurných let 1938 a 1939, stupňující se totality a všeobecného společenského strachu.
Po přečtení jsem si zopakovala stejně skvělý a nadčasový film…
Zvláštní kniha. Atmosféra mi nepřišla ani tak hororová a děsivá jako spíš zneklidňující. Oříškem byl i specifický styl psaní, občas trochu těžší na čtení, občas hůře rozklíčovatelný např. opakované objevování různých archetypů postav (pořád jsem hledala jaký význam tam mají) a občas vskutku morbidní. Co ale bylo nad slunce jasnější, že Karl Kopfrkingl to neměl v hlavě v pořádku už od samého začátku a více než jako neškodný, mírumilovný podivín mi připadal jako psychopat s naučenými emocemi, rigiditou v běžných každodenních činnostech a totální absencí vlastních názorů, které pak cele přebíral od svého okolí a papouškoval je až do omrzení. A Ladislav Fuks nám velice názorně ukázal, jak je tento typ lidí tvárný a v rukou šikovného manipulátora dokáže spáchat ta nejhorší zvěrstva a současně být přesvědčen, že vše, co vykonal, dělá pro dobro lidstva, dobro samotných obětí, lepší svět... a můžete doplnit cokoliv, protože tento druh méně inteligentních, zmanipulovaných fanatiků je nebezpečný v každé době a kdekoliv na světě. Trochu mě mrzel konec, který mi přišel uspěchaný a musela jsem si ho přečíst dvakrát - měla jsem pocit, že jsem nějakou část přeskočila. Za mě tedy něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Jsem zvědavá na film, z kterého jsem zatím nějakým nedopatřením viděla vždy jen části, ale dokonale slizkého Rudolfa Hrušínského z hlavy jen tak nevymažu.
(SPOILER)
Tak tohle bylo drsné, velmi drsné. Řekl bych, že Spalovač mrtvol patří k těm titulům, kde je rozjezd trochu pomalejší a je důležité se jím prokousat. Pak vás totiž čeká naprosto temný příběh jedince, který si rád čte o Tibetu a stane se dalajlámou. Dalajlámou krematoria.
Autorův styl psaní je dosti specifický a nemusí každému sednout, příběh je však naprostým unikátem. Z hlediska historického a politického je Spalovač mrtvol pro Českou republiku velice přínosný. Protože žádní další podobní dalajlámové přijít nemohou, podobná pohroma se stát nemůže. Rozkvět třetí říše je zde vykreslen naprosto parádně, až děsivě. Je třeba si podobné historické periody našich dějin připomínat.
Film jsem ještě neviděl, brzy se však na něj pustím. Jsem zvědav, jak se filmová adaptace, tak složitého díla povedla.
Tak mi přišlo trošku zvláštní, že se v knize stále opakují dokola stejné věty. Chudák syn pana Prachaře, snad ten alkoholismus nezdědí po otci....nebo....já jsem abstinent. Nevím proč autor určité věci opakoval pořád dokola. Film jsem neviděl, hodnotím jen knihu. Bylo to celkem dobré....
Nemám moc ráda české autory, ale pan Fuks mě velmi kladně překvapil. Příběh mi připomínal viktoriánský nádech s nacistickými padouchy v hlavní roli. Jako milovník zvrácených věcí a historie jsem si knížku zamilovala.
Priběh "hodného a citlivého " člověka , který pod vlivem událostí zničí celou svou rodinu a nakonec se že všeho zblázní.
Co se může vylíhnout z nenápadné šedé kukly... Jiné než film, ale vynikající.
Nevím, zda jsem jen nedával dobrý pozor, ale mám pocit, že oproti filmu, zde chybí: "Dáš si rakvičku, nebo věneček?"
Vzpomenu si na to, kdykoli vidím nějaký z těchto cukrářských výrobků.
Unikátní dílo. Zvláštně tíživé a depresivní. Chápu, že někomu nemusí sedět, jelikož autorův styl je dosti specifický. I když je patrné, k jaké interpretaci příběh směřuje, v mém případě je vše přehlušeno zvláštní atmosférou knihy.
Knihu sem měla v povinné četbě na střední škole. Jinak bych se k ní asi nikdy nedostala. Musím říct, že se mi dost líbila. Teď když nad tim přemýšlím trochu jinak, nechápu, co mě tak fascinovalo. Znovu bych si ji už nepřečetla. Ani filmové zpracování mě neláká.
(SPOILER)
I přesto, že kniha byla nenáročně napsána, na mě už od začátku působila nudně. Nečekala jsem sice žádný akční děj, ale i tak jsem byla spíše zklamána. Kdybych si ji nevybrala k maturitě, asi bych ji ani nedočetla. A to je to poměrně tenká knížečka.
Nicméně, po psychické stránce je to celkem zátěž. Člověk se stane svědkem otřesné proměny. Ze začátku člověk pozoruje sice podivínského, možná lehce naivního a nenásilného může, který se díky šikovné manipulaci svého nacistického přítele stává vraždícím maniakem a udavačem, jež věří, že vše dělá pro dobro svých obětí. Což je opravdu otřesné. Já osobně si tuhle knihu už v životě znovu nepřečtu.
Tak tohle nedoporučuji, vůbec mě to nebavilo. Musela jsem se nutit, abych to dočetla...
Budu trošku za knižního kacíře a prohlásím ono okřídlené vyjádření - výjimka potvrzuje pravidlo! Ovšem ne z hlediska literatury, ale kinematografie! "Spalovač mrtvol" je pro mě zatím jediný příklad, kdy film na míle daleko překonal knihu. Fuksův román je sice výborný a atmosférou mrazivý, ale Juraj Herz příběh povznesl na plátno v nadčasových rozměrech. A vlastně i více sugestivně. Veškeré scény navodí mnohem větší stísněný pocit než jak je vyjádřeno na papíře. Příběh a postavy nemá význam zde rozpitvávat, ale "Spalovač mrtvol" rozhodně za přečtení stojí! Už jen kvůli tomu, jakou metamorfózou hlavní protagonista Karel Kopfrkingl projde. Děsivá skutečnost, která vám nedá jen tak spát!
"Nic v lidském živote neni jisté. Budoucnost je vždycky nejistá a tahle nejistota je zdroj všeho strachu. Ale aspoň jediná věc je v živote jistá, a to je smrt. Takže vlastně v skutku... zaplať panbůh za ni..."
Na myšlienke vyššie nie je nič zvrátené, problém nastal, keď už nebola istá iba smrť, ale aj nová krásna ríša pod Hitlerom. Postava Kopfrkingla je geniálne napísaná, jeho naivný, sladký, otravný a kvetnatý monológ sa postupne viac a viac pod vplyvom ideológie a pána R. obrusuje a zdrsňuje, až nastáva krásny literárny kontrast a vnútorný "prerod" v štýle "co abych tě, drahá , oběsil?" Doba a okolnosti poskytli príležitosť pre skutočného Kopfrkingla - falošného anjela činiaceho zvrátené dobro respektíve diabla, ktorý sám o sebe prehlasuje, že nie je.
Síce aj plastelína je menej tvarovateľná ako pán Kopfrkingl, ale abstinentom a nekuřákem ostal stále a nepodvolil sa, takže zas také sto percentne jednoznačné to predsa len nebude! Aspoň niečo :)
Krásne na tejto knihe je aj to, že ju napísal "bratr" Čech, skutočne, ak by podobné dielo (iba s iným miestom) napísal nejaký Američan/Angličan, bolo by to možno najospevovanejšie dielo nielen českej literatúry, ale aj jedno z najospevovanejších diel svetovej.
Tuhle knížku můžete buď obdivovat, nebo nenávidět, záleží na tom, jak ji pojmete. Už od začátku je jasné, že se nejedná o duševně zdravého člověka. I mě pan Kopfrkingl dost lezl na nervy. Já jsem film neviděla, ale trochu jsem tušila, že to nebude rozhodně červená knihovna, jak se to ze začátku jevilo. Napsané to bylo dobře, nemám co bych vytkla, líbilo se mi to.
Zcela upřímně jsem na rozpacích. Po přečtení Fuchsova Pana Theodora Mundstocka jsem se těšila na zajímavější dílo. Spalovač mrtvol je originální a zvláštní počin, ale oproti předchozímu jmenovanému mu něco schází.
Podle mě, hodně uškodil příliš pomalý rozjezd, který se natahuje podstatnou částí knihy, aniž by došlo k nějakému vývoji nebo zvratu. Zato finále, které bylo dobré a i emotivní, by si určitě zasloužilo více rozvést, některé věci dopovědět.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Kniha Spalovač mrtvol je v
| Právě čtených | 60x |
| Přečtených | 7 490x |
| Čtenářské výzvě | 673x |
| Doporučených | 436x |
| Knihotéce | 879x |
| Chystám se číst | 824x |
| Chci si koupit | 186x |
| dalších seznamech | 60x |
Zkráceně bych to popsal jako neuvěřitelnou cestu do chorobné mysli hlavního hrdiny, kterého nátlak postojů mimo jeho rodinu ovlivní natolik, že si je schopen omluvit neomluvitelné. Jeden z nejsilnějších příběhů, co jsem četl a krátká ochutnávka z doby, kdy se k moci dral nacismus.