Souostroví Gulag

Souostroví Gulag https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337470/bmid_souostrovi-gulag-cU8-337470.jpg 5 275 58

Největším památníkem hrůz a represí Sovětského svazu, kde každý občan mohl být prakticky z libovolných důvodů buďto zastřelen nebo poslán k práci na Sibiř do nehostinných podmínek. Nechť je vyslyšen alespoň malý zlomek ze všech těch výkřiků a vzlyků. Souostroví Gulag je totiž složeno nejen ze zkušeností samotného Solženicyna, nýbrž i mnoha těch, které potkal stejný osud. Některé příběhy vynesl v paměti, jiné mu byly poslány v dopisech. Většina však upadla v zapomnění. Jedná se o třísvazkové, samizdatové, exilové vydání z Curychu, roku 1974.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Historie , Historické romány

Vydáno: , Konfrontace (Curych)
Originální název:

Архипелаг ГУЛАГ (Archipelag Gulag) , 1973


více info...

karelpeter
karelpeter
02.01.2024 2 z 5

Ta kniha je fakt nekonečná.

jezo31
jezo31
18.09.2023 5 z 5

Unikátne dielo, slovami neoceniteľné, písané štýlom akým dnes už málokto publikuje... bez ohľadu na tieto superlatívy však musím priznať že z môjho pohľadu trochu nevyvážené z jedného osobného dôvodu - niektoré pasáže som doslova zhltol, niektoré ma doslova uspávali. Aj napriek tomu sú Solženicinove knihy nabité nielen faktami, informáciami a dejom, no rešpekt si zasluhuje postoj, odvaha, vynaliezavosť a úsilie autora pri ich písaní v dobe a podmienkach v ktorých vznikali. Pokus o umeleckú štúdiu, ktorý podľa mňa predčil pôvodný zámer autora.


Permoník368
Permoník368
22.07.2023 5 z 5

Jako vše, co jsem od Solženicyna četl, opět se jedná o unikátní dílo, a v tomto případě i značně objemné. Není snadné se jím prokousat od začátku do konce. Nejedná se o poutavý napínavý román, ale o obsáhlé a otřesné svědectví o tom, co zažívali političtí vězni v první půlce trvání Sovětského svazu. Politickým vězněm se v té době mohl stát prakticky kdokoliv, kdo se nějak znelíbil anebo jen čirou náhodou. Takových nešťastníků bylo obrovské množství a jejich osudů je kniha plná od začátku do konce. Tím se Souostroví Gulag zároveň stává jakousi velice poučnou kronikou toho, jak se v Sovětském svazu zabydlelo zlo. Kdyby nám tak tato knížka pomohla ono zlo rozeznávat! Na to ale není jednoduchý recept. Tohle zlo totiž přichází k lidem pokaždé s jinou maskou a podává nám ruku navlečenou v jiných rukavicích. Proto je nesnadné jej rozpoznat a nezadat si s ním.

V Souostroví Gulag najde čtenář i řadu historických údajů a souvislostí, hlavně z období 2. světové války, které nejsou běžně známé. Jsou tu i cenná moudra takřka filosofické povahy. Několik z nich jsem si během čtení knihy vypsal a chtěl je dát do svého hodnocení. Když jsem ale četl předchozí komentáře, zjistil jsem, že čtenáře Thorira zaujaly téměř ty samé pasáže jako mě. Proto doplním pouze jeden citát:

"Moc je jed, to je známo po tisíciletí. Kéž by nikdy nikdo nezískal materální moc nad jinými! Ale pro člověka, jenž věří, že nad námi všemi je něco vyššího, a jenž proto zná své meze, není moc ještě zdaleka zhoubná. Pro lidi bez této víry je však moc něco jako smrtelný jed. Pro ně není před touto nákazou záchrany."

Kotrlat
Kotrlat
09.05.2023 4 z 5

Solženicyn sepsal patrně nejpodrobnější kroniku sovětských pracovních táborů. Právě komplexnost knihy, v tomto vydání čítající přes 1 600 stran, je největší předností i slabinou zároveň - místy se jedná o velmi složité čtení, kdy je třeba se prokousat zdlouhavým popisem procesů a v mnohém opakujcících se příběhů jednotlivých vězňů či skupin. Člověk při pročítání cítí beznaděj, ale vzhledem ke koncentraci teroru postupně otupuje. Přesto je význam knihy nedocenitelný a v mnohém stále aktuální.
Je nepochopitelné, že někdo může obhajovat režim, který ve společnosti vypěstoval v lepším případě naprostou lhostejnost k osudu druhých, v tom horším udavačství a touhu parazitovat na jejich utrpení s mottem: "Dnes zemři ty a já až zítra."
Autor se přitom neutápí v sebelítosti z prožitých příkoří (občas dokonce přiznává, že jiní na tom byli hůř), ale s bolestivou ironií poukazuje na obludnou absurdnost sovětského "práva". Protože i když se člověk dostal do spárů ministerstva vnitra náhodou, kvůli pomstě nebo třeba proto, že úřady zrovna potřebovaly naplnit kvóty zadržených, byl ztracen: "Přijmeme-li za své stanovisko pracovníků justice, musíme se zeptat: proč má mít vlastně soud dvě možnosti, když při všeobecných volbách je také možnost volit jen jednoho kandidáta? Vždyť osvobozující rozsudek je i ekonomický nesmysl! To totiž znamená, že informátoři, výkonné orgány, vyšetřovatelé, prokuratura, vězeňská stráž i ozbrojený doprovod ti všichni pracovali nadarmo!"
Snad se dočkáme dne, kdy i Rusové projdou očistným procesem a většinově si uvědomí, že Stalin byl podobným, ne-li větším zločincem než Hitler, jehož porážku každoročně tak velkolepě oslavují...

heavy66
heavy66
11.02.2023 5 z 5

Jak hodnotit tak významné a komplexní dílo jako je Souostroví Gulag? To není obyčejná kniha, to je kronika politiky státního násilí uplatňované na celých národech. Tisíce událostí, svědectví, jmen, po kterých by neštěkl pes, nebýt autora. Těžké čtení!

Zkusím příměr k Pánovi prstenu. Josif Visarionovič Sauron, nekromant, černokněžník, temný pán Sovětského Mordoru. Devět prstenů pro nazgúly si rozdělí třeba Ježov, Jagoda, Berija, Molotov, Kirov, Kaganovič, Vorošilov, Jurovskij, Blochin.
K tomu tisíce skřetů v uniformách NKVD. A ukrajinský hladomor, solověcké schodiště, bělomořsko-baltský kanál, práce v lese při 50 pod nulou, miliony obětí. A jediný Pytlík Solženicyn, který nic nenese, nenapravuje, jen poslouchá a zapisuje.
Člověk by řekl, že se národ poučí, ale v současném novém Mordoru vzpomínají na ten starý s láskou a sentimentem jako na dobu slávy a prosperity! Vězte, že ten režim byl a je zlý, nevěřme mu ani slovo, braňme se mu zuby, nehty!

thorir
thorir
09.01.2023 5 z 5

„Kdyby to bylo tak jednoduché! – že kdesi jsou lidé s černou duší, kteří ve zlém úmyslu páchají černé skutky, a že je třeba je jen rozeznat od ostatních a zničit. Avšak čára, jež dělí dobro od zla, protíná srdce každého člověka. A kdo zničí kousek vlastního srdce …?“

Je to dva roky, co jsem tento monumentální a legendární epos přečetl a dodnes mnou rezonuje jako málo co. A počítám, že rezonovat bude silně i nadále. Je to drsné svědectví hrůzného režimu, kdy lidskost a lidství bylo zničeno a zašlapáno do bláta a krve a humanismus spláchnut do kanálu, do žumpy spolu se svobodou a pravdou. Je to hluboká a rozsáhlá sonda do duší a myslí lidí žijících v nevyzpytatelné tyranii a v absolutním teroru a ukazuje zrůdnost komunismu a kolektivismu v plné nahotě.

Autor postupně ve třech knihách ukazuje absurdní nelidskost sovětského systému, dokazuje, že tento plesnivý a hnijící stát od začátku potřeboval miliony a miliony otroků, aby mohl, ve své izolované zaslepenosti, „dohnat a předehnat“ kapitalistický svět. Z této potřeby se zrodil strašlivý systém feudálních pracovních táborů – GULAG – a tento pomocí masového teroru mučivým způsobem zničil a zahubil nepřeberné množství lidí. Systém, který obětoval a zabil tím nejkrutějším způsobem miliony a miliony na oltáři nesmyslné ideologie.

Text je nesmírně působivý a rozebírá sovětský komunistický systém do posledního detailu, do poslední částečky. Popisuje systém absurdního trestního práva, zatčení, vyšetřování, obvinění, transporty, pobyty v táboře, úmornou, vysilující a zničující práci, udávání, monstrprocesy, komunismus – rakovinu společnosti, rozpad vazeb a atomizaci ruského obyvatelstva, ideologický jazyk, postupnou metaforickou hnilobu lidí, jejich myslí a duší - nelze se divit, že Rusko je dnes tam, kde je, po desítkách a desítkách let téhle hrůzy.

Často jsem četl bez dechu, ruce sevřené v pěst nad absolutní nespravedlností. A často jsem se ptal sám sebe, zda bych to utrpení vydržel? Nevím a jsem rád, že si na to nemusím odpovídat. Ne, nečte se to snadno, text je obtížný, někdy sarkastický, často smutný a absurdní. Čtenář žasne a autor stále a znovu a znovu ukazuje nové a hlubší lidské dno. Přesto, nebo právě proto, doporučuji každému. Jako varování před podobnými excesy a tendencemi do budoucna – neboť mladí svazáci, v různých podobách, opět vystrkují růžky, jako memento lidského selhání, memento nesmírné zloby, krutosti, nenávisti a dogmatismu, a jako vzpomínku na ty miliony obětí. Važme si možnosti žít ve společnosti, kde svoboda a pravda jsou stále ještě považovány za jedny z těch nejvyšších ctností. Epos je jasnou obranou proti tyranii. Proti tyranii, která nikdy nespí.

„Ideologie! To dává zlosynovi kýžené ospravedlnění zločinu i nezbytnou vytrvalou tvrdost. Je to společenská teorie, která mu pomáhá, aby své činy očistil sám před sebou i před jinými a slyšel nikoliv výčitky a prokletí, nýbrž pochvaly a pocty. Tak inkvizitoři čerpali posílení v křesťanství, dobyvatelé ve vlastenectví, kolonizátoři v civilizaci, nacisté v rase, jakobíni a bolševici v rovnosti, v bratrství a ve štěstí budoucích pokolení.“

Kabuky
Kabuky
01.01.2023 5 z 5

Drsné, ale velmi poučné dílo.

Horal123
Horal123
07.11.2022 5 z 5

Ruce líbat Alexandu Solženicynovi za toto dílo. Ne, že by se jednalo o literární lahůdku, ale ten obsah by nikdy neměl zapadnout v zapomění a musí být pro nás navždy varováním. Temná bolševická síť se v rámci posilování vlastní moci v Rusku dopustila masivní genocidy na vlasním národě ! Popraveno bylo více než milion ( ! ) lidí, gulagy prošlo dalších 10 milionů. To je holý fakt. Historici naznačují, že skutečná čísla mohou být ještě větší. Smyšlené procesy, mučení, hromadné vraždění, otrokářské praktiky v lágrech. Taková byla realita rudé vlajky. Alarmující je, že mnoho Rusů dnes nevnímá toto období svých dějin negativně a Sovětský Svaz je pro ně stále něco Velkého. Proboha, milión popravených za nic... Jaký argument ještě předložit. Jen hlupáci se nepoučí z historie.

Tuto knihu určitě doporučuji, a to zejména těm, kteří dnes na Václaváku volají po starých časech a po sblížení s autokratickým Ruskem.

a304
a304
13.10.2022

(SPOILER) Citace: "Téměř vždy je nemožné správně zhodnotit události v době, kdy je prožíváme, pochopit jejich význam a pravděpodobný následek."

Autor zažil tvrdé podmínky pracovního tábora . Popisoval jaké podmínky vytváří člověk pro druhého. Nastavoval kritické zrcadlo neduhům společnosti, ale nepochopen a zbaven občanství r. 1974.

/ Stejně pokračoval i v Americe, kde upozorňoval na komerci, která vede společnost na šikmou plochu a sune k mravnímu dnu, opět nepochopen, proto se vrací r. 1994 zpět do vlasti, zemřel v Moskvě r. 2008./

Co mne zaujalo, krom mnohého jiného, jak silná osobnost zůstává přes útrapy člověkem, nepodléhá ani osudu ani sebelítosti, ale raději pozornost věnuje svému cíli. Plánuje den co den, jak přežít do příštího dne. Soustředit se na to, co mohl. Odměnit se každou hodinu, za odvahu žit a neztratit naději, že dosáhne svého cíle. To není málo. Krajíc chleba, příděl na den, rozdělil na sousta a každou hodinu se slavnostně odměnil za odvahu přečkat nesnáze, soustem. To bylo nejvíce, čím mohl posílit svou lidskou důstojnost, nepodlehnout morálně, nenechat se zlomit.
Obdivuji jeho odhodlání vrátit se do vlasti, většina emigrantů , takovou odvahu nenalezla. Mravnost a láska jsou spojené nádoby, jedno podporuje - spíše umocňuje druhé. Oceňuji, že věřil, že přes bezpočetné chyby, kterých se neustále dopouštíme, dobro převládne a opět si najdeme společnou cestu, proto ukazoval na chyby, kterých se máme zbavit, jen k tomuto rozhodnutí musíme dozrát, a počkat a správnou chvíli, každé zrání má svůj čas.
Alexandr - veliký nebyl placen nějakým sdružením, jehož zájmy by prosazoval.

O autorovi jsem věděla, ale netroufla jsem si komentovat, ale protože čest se nedá nakupovat v marketu, tak jsem se osmělila připomenout vyšší princip.
Zbrojení není ochrana lidskosti, obyčejné životy deformuje, ničí vztahy.
Solženicyna doporučuji.

lucavka
lucavka
30.08.2022 5 z 5

Kdo nepřečetl, jako by ani nebyl...
Asi tak by se dal shrnout velmi silný dojem, který ve mně kniha zanechala. Je to pořád dokola stejné, kdo hledá argumenty proti současné dezinformační mašinérii, tak zde jsou. Alespoň co se Ruska a Ukrajiny týká. Dozvíte se mnoho o Banderovcích, vztahu Ruska a Rusů k Ukrajině a Ukrajincům. A zjistíte, jak si z nás někteří dělají vyloženě pr*e*. Snad vám kniha rozšíří obzory. A komu ani toto veledílo nepomůže, je ztracen.

Míra_V
Míra_V
06.02.2022

Super, super, super. Více cením rozebírání důvodů v druhé a třetí části. První je spíše výčet krutostí, bez kterého by ale další části neměly smysl. Jsem rád, že jsem si našel čas a dočetl až do konce. Doporučuji co nejširšímu okruhu čtenářů. Říká se, že s historií bychom se měli seznamovat, abychom ji nemuseli znovu prožít. Po přečtení si začnete všímat drobných paralel současnosti s dílem. Nechci malovat čerta na zeď, ale je třeba být obezřetní.

uzivatel0681
uzivatel0681
21.04.2021

Tohlé je nejchudší kniha, kterou jsem četl.

skunkos
skunkos
22.01.2021 5 z 5

Hltal jsem každé slovo, všechny díly, včetně poznámek pod čarou. Fantastické dílo.

ujira
ujira
12.11.2020

Chápu, že vypsat všechny útrapy, ponížení, nespravedlnost, nelidskost, za všechny oběti stalinského režimu i poststalinské vlády Sovětů nelze stroze, ale číst toto dílo je kontraproduktivní. Všechen žal, utrpení, nespravedlnost v takovém množství člověka otupuje. Přesto jsem ráda, že jsem mohla poslouchat audioverzi a získat tak představu o režimu, který není omluvitelný, křivdy spáchal nenapravitelné a obětem ponechal pouze možnost odpustit. Obdobně jako Fašismus.

DuchDoby
DuchDoby
06.07.2020 2 z 5

Ano, šokující, mrazivé, alarmující.....ale nezáživné.
Ta kniha se mi v podstatě nelíbila.

martin_aston
martin_aston
04.06.2020 5 z 5

Nemôžem povedať, že sa mi Súostrovie páči. Ani že ho mám rád. Nebola by to pravda.
Pravda je však v tejto knihe, mrazivá a krutá, o červenom pekle, a tom, že na ceste do raja neexistujú skratky. Dielo je naozaj objemné, a naviac veľmi hutné, občas je človeku pri čítaní ťažko z toho, čo dokáže urobiť človek človeku.
Jedinou výčitkou je dĺžka knihy. V skrátenej podobe by som odporučil ako povinné čítanie. Tak ako by mala byť povinná návšteva Auschwitzu, či čítanie knihy "Utiekol som z Osvienčimu".

Tomha
Tomha
04.05.2020 5 z 5

Knihu jsem si přečetl až mnoho let poté, co zdobila mou knihovnu. A asi je to dobře. Možná bych ji dřív neuměl plně docenit. Všichni známe z různých vyprávění hrůzy života v koncentračních táborech (ač si je zdaleka neumíme představit), po dočtení této knihy si ale pokládám otázku... kde se vlastně děly větší zrůdnosti? Bylo to ve jménu státu. Velkého Rudého Bratra. O to víc to možná děsí.

Montezuma
Montezuma
21.04.2020 5 z 5

"Zvrhlost stalinismu je prostě v osobivé "jistotě", s níž dává menšině právo znásilnit většinu prý na základě lepší znalosti společného obecného prospěchu. Nic v tomto tvrzení není lidsky mravné, nic rozumné, nic není závazné, nic neplyne nutně z ničeho; je nesmysl, že by část byla celkem a že by prospěch části mohl být prospěchem celku, a tato krkolomnost se dokonce opakuje dvakrát, jednou dělnická třída platí za celé lidstvo, podruhé "uvědomělá" část proletariátu má zastupovat celou dělnickou třídu; je nesmysl, že by kterákoliv část, ba část části, mohla, ba předem musila mít lepší znalost obecného (ba i vlastního) prospěchu než kterákoliv část jiná; je nesmysl, že by znalost dávala sama sebou právo jiné než právo přesvědčovat, dokonce už vědění nerodí automaticky právo vést, nanejvýš schopnost vést; je nesmysl, že by si kvalitu nejlepšího poznání (tedy i právo vést, ba násilím vést) mohlo samovolně přičíst kterékoliv jiné a jednotlivé učení. Krátké spojení k násilnému panství nad člověkem zakrývá ve skutečnosti dlouhé klikacení od nesmyslu k nesmyslu.
Bylo by s podivem, aby se nedovršilo nestvůrností druhou: prospěch revoluce je nejvyšším mravním zákonem, dobrem je to, co revoluci prospívá, zlem všechno, co jí škodí, revoluční účel světí prostředky, a hodí-li se za účinný prostředek lež, lži, je to tvoje povinnost.
Hledal jsem pro obě zrůdnosti stručná jména, stalinská ovšem; znějí: vedoucí politická role komunistické strany a třídní morálka, a celý stalinský socialismus je v nich, všechno ostatní je případně nedůsažné, je to jen obrovité pojmové lešení okolo jádra věci, všestranná masquage k nerozpletení." - Václav Černý

morienhithwen
morienhithwen
08.04.2020 5 z 5

"Ruská pera píšou jen s velikým rozmachem" aneb "Když přicházíš, nebuď smutný, když odcházíš, moc se neraduj". Měla jsem v plánu mu vyčíst mírné opakování, ale jelikož mě v závěru prosil o odpuštění, tak mu to nevyčítám. Stejně, jedenáct let seděl a jedenáct let o tom psal knihu, kdo jsem já, abych mu cokoliv vyčítala, god damn it.

Sudin
Sudin
05.04.2020 4 z 5

Zhruba do poloviny mě to celkem bavilo, pak už mi přišlo že to je pořád na jedno brdo a začal jsem stránky jen prolétávat. Myslím že si dám teď chvilku pokoj od takové hutné literatury.