Soumrak západního liberalismu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor přesvědčivě zachycuje dynamiku současné krize liberální demokracie a ukazuje, jak hegemonie Západu postupně oslabuje. Do jaké míry doopravdy souvisel ekonomický a geopolitický vzestup západní civilizace s myšlenkami na rozvoj individuální svobody a rovnoprávnou účast občanů na politické moci? Příliš dlouho panuje nepodložené přesvědčení, že vzestup Západu se odehrál na základě všeobecně uznávaných hodnot, které proklamuje a šíří, a že většina obyvatel Západu je samozřejmě chápe a sdílí. A že vítězné tažení demokracie a svobody už nemůže nic ohrozit. Edward Luce svým textem dokládá, že realita nám ukazuje něco docela jiného....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398835/big_soumrak-zapadniho-liberalismu-HPL-398835.jpg 438
Žánr:
Literatura světová, Literatura naučná, Politologie, mezinárodní vztahy

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Retreat of Western Liberalism, 2017


více info...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Kniha Soumrak západního liberalismu

Tomas@S
14.02.2021

Líbilo se mi téma knihy, dozvěděl jsem se i poměrně hodně zajímavých informací ze současnosti i z historie. Co se mi nelíbilo tak ten typický novinářský styl, kdy autor skáče od tématu k tématu, skládá za sebe útržky informací, které spolu ani nesouvisí, zkrátka drží se u povrchu, nejde nikdy do hloubky tématu a vyhýbá se analýze. Je to škoda, protože téma je velmi zajímavé.

Kattie
24.01.2021

Autor sám v závěru přiznává, že je kniha stručná. Pro mě to bylo odlehčující čtení. Historické publikace si jistě zaslouží 400 stran i více, ale poslední dobou jsem četla knihy, které se zabývaly nějakým tématem a už to bylo trochu bla bla bla a dalo by se to shrnout na čtvrtinu. Proto naopak u této knihy oceňuji její délku a alespoň bude pravděpodobnější, že se dostane k širšímu okruhu čtenářů. Myslím, že kniha odkazuje na mnoho dalších zdrojů, kterými je možné si rozhled rozšířit. A dovedla mě například, i skrze komentáře níže, k dalším pramenům. Pro mě je podstatné, že hlavní myšlenku to má jasnou, dalo mi to některé věci do souvislostí a především - konečně jsem se dostala k nějakým liberálům, kteří přijímají kritiku, protože z běžného života a i z některých knih člověk získává dojem, že je svět černobílý.


Pasadenka
03.01.2021

Nezačíná to špatně a ani to špatně nekončí. Jen to mezi tím je jaksi příliš krátké!

Docela mě knížka bavila a donutila mě „odebírat“ celou edici. Konkrétně tento kousek není zas tak obsáhlí a nikterak nenabízí odpověď na nepoloženou otázku, jak je to s tím úpadkem západního liberalismu.

Jak sám autor píše, je to taková rychlá – rozuměj aktuální – reflexe stávající doby – jo je to už pár let od vydání. :) Autor se snaží reflektovat pohyb západního liberalismu současnosti s blízkou minulostí. Neděje se tak nikterak složitě. Spíše naopak. Jemně našlapuje kolem a na příkladech ukazuje určitou skepsi nad současným děním.

Celkově knížka není špatná. Je hodně krátká, docela úderná, a i když autor protěžuje tu svojí, závěrem se nebojí ukázat, že jeho hodnocení není až tak normativní, jak by mohlo vyznívat.

Za mě dobrá, jednoduchá a snadná knížka, která i když nepřidává k tématu něco nového, tak stojí za přečtení. I když. Pro mě to byl na konci pocit: Jako, a to je vše? :D Ale zas necelých 200 stran žurnalistického textu můj údiv hned schladilo. :) Takže nakonec 4 hvězdičky. :P

Benedikt
23.02.2020

Skôr obsiahly novinový článok ako fundovaná kniha o úpadku západného liberalizmu. Čo sa týka novinárčiny, tak možno vyzdvihnúť, že kvalitné žurnalistické spracovanie je schopné zatieniť obsahovú prázdnosť. Okrem skôr náhodných ako cielených postrehov o aktuálnych problémoch liberalizmu, sa v knihe nič svetoborné nedozviete.
Luce skôr múti vodu, témy ktorými sa zaoberá sú náhodné, rozhodne nejde po podstate a už rozhodne nepredkladá zásadné postrehy k smerovaniu alebo zmene. Kniha je často v špekulačnej rovine s hysterický či apokalyptickým nápevom.
Knihu rozhodne odporúčam nezorientovanému čitateľovi. Ľahkou formou tu autor predkladá priblíženie problému súčasnej politickej ako aj sociálnej situácie.

gladya
28.11.2019

Dávám pět hvězdiček za to, jak na mě knížka zapůsobila. S některými výhradami, které zazněly v komentářích, ovšem souhlasím.

Tahle knížka stojí za přečtení. Oceňuji to, že autor jde podle mě opravdu k jádru problému a hlavně to, že jasně formuluje, proč lidé volí populisty. Z knížky cítím pochopení pro ty, kdo volí populisty, ne pohrdání, které se vůči nim z liberální bubliny občas ozývá.

Všichni politici a elity, kteří mají pocit, že liberální demokracie by měla mít ještě šanci, by si tuhle rozsahem útlou knížku měli velmi pozorně přečíst. A vlastně všichni lidé, kteří se k liberální demokracii hlásí. A když se neprobereme, tak my nebo možná další generece už v liberální demokracii žít nebudeme. V úlevě, že prezidenské volby nevyhrál Hofer nebo Le Penová nesmíme zapomínat, jak velký průšvih je to, že klidně mohli vyhrát. A kde všude populisté posilují.

Ne ve všem s autorem souhlasím, to je asi u tohoto žánru v pořádku. Možná je trochu vidět, že autor v liberální demokracii vyrůstal. V postkomunistických zemích působí i další faktory. Pravda, pohled na jejich specifika by autorovy závěry nevyvrátil, ovšem jeho analýzu by mohl obohatit.

Až budu mít čas, dám jsem i některé citáty. Zatím jen jeden zajímavý postřeh o těch, koho liberální demokracie nezajímá a nikdy nezajímala. Autor popisuje z Francie konkrétní příklad bývalých voličů komunistů , kteří přešli k Le Penové. A rozumí, proč tak volí.

jarda5290
21.08.2019

Velmi doporučuji v kombinaci s Opuštěnou společností od Erika Taberyho.

Thrawn89
01.02.2020

Komentář rozdělím na dvě části, nejdříve se dotknu fenoménu \"překvapených liberálů\", ke kterým patří i pan Luce a poté k samotné knize.

Pan Edward Luce je typickým příkladem nového polepšeného liberála (liberály zde míním mediální, politické a kulturní opinion makery poslední generace po konci studené války). Jde o lidi (u nás typickým příkladem pan Erik Tabery), kteří budovali liberální kapitalismus jako konečnou fázi dějin (Fukuyama), kde liberální hodnoty Západu, trhu a osvobození jednotlivce zvítězily nad zaostalými tradicemi, národním státem a lidskou přirozeností. Tito lidé byli pilíři oné iluze, že kola dějin se točí stále vpřed. A nyní jsou v šoku, že se tato kola mohou začít točit zpět (přirovnání převzato od Václava Bělohradského). Dokud se ono kolo točilo vpřed, byli si jistí svoji pravdou, jejich kritika byla označována tu za návrat komunismu, tu za zaostalé myšlení nehodné 21. století nebo byla prostě a jednoduše ponechána na okraji zájmu (jak správně poznamenal v komentáři níže bulat, to co nyní liberálové jakoby objevili, věděl již dávno třeba v našem prostředí Jan Keller). Zvolení Trumpa, Brexit či nárůst národně-konzervativních sil (nepoužívám pojem populisté, ze kterého se stala nálepka, kterou si liberálové zjednodušují situaci, které nerozumí) jsou důsledkem světa, který stvořili a chránili. Kolo se začalo točit zpět, většiny v národních státech začali volit jinak než liberálové čekají a ti jsou z toho v morální panice (viz odkaz na Fukuyamu na straně 179). Zatímco překvapení nad světem, který pomohli stvořit je u všech liberálů stejný, reakce jsou rozdílné. Od popírání reality za rouškou politické korektnosti, přes strach z lidu a jeho většiny (oikofobie) vedoucí k úvahám o nedemokratickém liberalismu (autor v knize zmiňuje) až po racionální analýzu a snahy situaci zlepšit.

Autor je po většinu knihy na správné cestě. Srozumitelně a čtivě analyzuje situaci, do které jsme se dostali. Popisuje současný elitářský liberalismus jako \"vládu prázdnotě\", hovoří o odtržení etablovaných stran a politických institucí od lidu a jeho potřeb (zvlášť fatální je odtržení levice, která se ze strany dělníků a dalších hůře placených zaměstnanců stala soft-liberální silou morálního diktátu hlásaného politiky, jejich asistenty a dalšími zakempenci ve státní správě nebo neziskovém sektoru, kteří o reálném životě lidí ve své zemi nemají ani páru) či o technokratizaci vládnutí, které jsme např. svědky v Evropské unii. Zvlášť dobré jsou poznámky o od reality odtrženého Hillarylandu. Analýza to není příliš hluboká, vypadá spíše jako dlouhá, z patra vedená přednáška, ale svůj účel plní především svojí přístupností.
Autor bohužel zabijí sám sebe a svoji jinak dobrou analýzu naprosto zjevnou nenávistí k Trumpovi, která je pro americké liberály zdá se nepřekročitelnou mantrou. Také příliš mnoho prostoru zahraničně-politickým otázkám či dokonce vyfabulovaný konflikt s Čínou knihu sráží o třídu níže. Ale oprostíme-li se od této pro USA typickou deformaci, nelze než knihu označit jako dobrý návod pro liberální bublinu k vyhlédnutí do reálného světa. Pro ty, kteří chtějí jít více do hloubky nebo ty, kteří nejsou překvapenými liberály ale existuje mnoho lepších knih, třeba ten Keller.

thorir
15.09.2019

Z mého pohledu poněkud rozporuplný text, možná dokonce ukázkový případ kognitivní disonance na straně autora, i když to zřejmě nadsazuji. Na jedná straně skvělé, dech beroucí a analytické dvě třetiny, na druhé straně, v poslední třetině textu, autorova úporná snaha popasovat své liberální (levicové) názory a výchovu s pozorováním neútěšné reality současného světa a hlavně s volbou Trumpa prezidentem USA.

V první části knihy autor velmi jasně popisuje současný stav a jeho možné příčiny, kritizuje destrukci středních vrstev, izolaci elit ve městech, zvětšující se rozdíly v příjmech. Kritizuje abstraktní vyjádření světových vůdců, téměř neurotické opakování nic neříkajících frází (víc Evropy, víc mezinárodních dohod, lepší komunikace …). Kritizuje Davos a nic neříkající obecné závěry, zcela odstřižené od běžné lidské reality. Západ ztratil vizi. Ani jedna ze stran nenabízí řešení, protože žádné nemá. Poukazuje na nepochopení situace s nástupem průmyslu 4.0, robotizace, nasazování AI, ztrátu míst, poukazuje na stagnaci západu, mezd, nemožnost běžné populace např. zajistit si bydlení nebo vzdělání. Stagnaci považuje za zásadní problém, spojuje ji s vůlí národa posouvat se dopředu, motivací lidí inovovat, podnikat, zkoušet se prosadit. Pryč je duch amerického snu ("podle jedné statistiky je dnes americký sen více pravděpodobný kdekoliv jinde než v Americe").

Další část mimo jiné popisuje iluze liberálních voličů v Americe. V několika větách bystře analyzuje prohru Hillary Clintonové, jako naprostý nedostatek empatie se střední třídou, striktní zaměření kampaně na nebílé obyvatelstvo a naopak naprosté opomenutí bílého obyvatelstva. Liberálové vnímají demografické trendy jako něco co jim za pár let přihraje zemi zdarma do rukou, v případě vítězství Trumpa bylo přání otcem myšlenky. Svalování viny na bílé nacionalisty je pak v očích autora pouze jakési morální zadostiučinění, utvrzování se ve své morální nadřazenosti. S protistranou není možné diskutovat, protistranu je třeba odsoudit a nejlépe onálepkovat jako fašisty, rasisty, bílé nacionalisty.

Autor silně varuje před identitární politikou, která dnes tak silně rezonuje západním světem. Je prosazována zanedbatelnou ale o to hlasitější (Twitterovou) menšinou, propagována poslušnými progresivními lokaji v podobě médií a novinářů, kteří pro klik zaprodají duši a zcela ignorována masou obyčejných voličů, kteří tak oprávněně získávají pocit, že jejich problémy nikoho z politických elit nezajímají. Může se pak ještě někdo divit nárůstu preferencí takzvaných populistických stran? Mimo jiné poukazuje na pokles podpory demokracie mezi nejmladší populací západních zemí, zejména mezi bohatými příslušníky generace mileniálů. Trend je tudíž hrozivý.

Potud vše OK. Následuje to, kvůli čemu knihu vnímám rozporuplně, pověstná kognitivní disonance.

Poslední část začíná fabulací americko-čínské války, vše poháněno dnes již zcela iracionálním strachem z Trumpa v prezidentském úřadě. Ukazuje slepou nenávist liberálních elit vůči Trumpovi a nevyhne se jí ani autor. Jde zde vidět, jak hluboko je tato nenávist u „demokratických“ voličů zakořeněna. Neustále slyším a čtu něco o nekompetentnosti Trumpa vykonávat prezidentský úřad, přesto, zcela objektivně, není o nic méně (nebo více) kompetentní než byli jeho předchůdci. Žádnou zásadní botu neudělal, ale cokoliv řekne nebo udělá je okamžitě rozcupováno levicově liberálními novináři (s tím bych i souhlasil, zpětná vazba je třeba), přesto mi připadá, že všichni tito jedinci si tak nějak (pod)vědomě přejí, aby se nějakou zásadní chybou v úřadu skutečně znemožnil. Možná by si měli uvědomit, byť je to zřejmě přes oslepující nenávist těžké, že zásadní chyba v úřadu amerického prezidenta může ve finále opravdu znamenat válku, a nemyslím, že bych vyměnil válku za možnost vidět, jak se Trump v oválné pracovně skutečně znemožní. Trump (Babiš, Zeman, Orbán, Salvini, Le Pen, …) není příčina úpadku, Trump (a ostatní) je symptom. Čímž je nijak neobhajuji, tyranii nechci zleva ani zprava.

Přes kritiku však knihu doporučuji k přečtení, v prvních dvou třetinách si čtenář urovná myšlenky stran ústupu západu ze slávy, v poslední třetině se ta racionálně smýšlející polovina čtenářů upřímně pobaví nad iracionální hysterií volby US prezidenta roku 2016. Liberálně-levicově orientovaná polovina čtenářů, nenávidějící Trumpa, pak zůstane i nadále uzavřena ve své komnatě ozvěn a tedy i pro ně bude čtení požitkem.

Na závěr komentáře jedna citace, která poněkud zachraňuje poslední část textu:

„Trump podle mého není největší hrozbou, i když je rozhodně dost děsný. Po podzimu nastává zima, a já se daleko víc bojím toho, kdo přijde po něm.“

1