Soumrak dne

Před lety jsem viděl výbornou zfilmovanou adaptaci s Anthony Hopkinsem, ale román je ještě bohatší. Je geniálně poskládaný a reflexe Stevensova života je opravdu silná. Ishigurova životní témata jako zrádnost paměti a neschopnost komunikace jsou zasazeny do bouřlivého předválečného období a poté do 50. let, kdy Velké Británie prochází svým úpadkem.

*"Ovšem domnívám se, že když se člověk ohlíží nazpět a ony zlomové momenty hledá, má sklon je vidět všude."*

Právem klasika, ovšem... Adaptace je lepší. A to výrazně. Rozdíl mezi nimi je, že předloha je vyprávěna pohledem Stevense, kdy speciálně v neustálém řešením "definice důstojnosti" jsou hodně znát autorovy japonské kořeny. A paradoxně to do skrz na skrz anglického románu sedne. Ovšem stírá se tím ona působivá "fasáda nepřístupnosti" a nosný element "jedince zdánlivě bez názorů, emocí a osobního života". Ishiguro naopak lépe, podrobněji a méně jednoznačně pracuje s rovinou "politika appeasementu jakože jen tak mimoděk". Oba přístupy mají něco do sebe a oba jdou ruku v ruce ne proti sobě.

Krátké, čtivé, podnětné, prostě jak již bylo zmíněno, právem klasika.

PS: Překlad vydání z roku 2010 je, nikoli přímo otřesný, ale minimálně kvalit knihy nehodný. Tu a tam zůstala britská stavba věty, tu a tam je evidentní že pro ustálený britský idiom se hledal tuzemský ekvivalent poněkud na sílu. A cider nalévaný v anglické vísce do džbánu přeložit jako "jablečné víno" také značí, že se překladu nedostalo druhého faktického čtení.

Moje první kniha od Ishigura a jsem nadšená. Dostala jsem ji jako dárek od kamaráda a přesně odhadl, že je to kniha pro mne.

Co je zajímavé... Pro každého z nás bylo tématem knihy něco jiného v souvislosti s tím, co prožíváme. Jsem si jistá tím, že až si ji třeba za 5 let přečtu znovu, zase bude pro mě tématem něco jiného. Proto si myslím, že je kniha velmi komplexní, i když to není zřejmé na první pohled.

Já jsem měla jsem Stevense ráda a chápala jsem ho, i když to ve mně vyvolává dojem, že jsem asi divný brouk. :)
A slečnu Kentonovou jsem si oblíbila moc. Líbilo se mi, jak se hlavnímu hrdinovi snažila život trochu rozcuchat. Byla to postava načrtnutá lehkými tahy a přitom tak snadno představitelná a živá.

Ano, tahle kniha mi připadá jako postupně se zpřesňující kresba, vedená svižnými tahy tuše.

Kniha o vzťahu sluhu, suchopárneho chrena (ktorý svojim vylešteným strieborným príborom zapríčinil 2. svetovú vojnu) a gazdinej, ktorá má permanentný PMS.

16.08.2025

Je pro mne docela obtížné tuto audioknihu okomentovat tak, aniž bych vnímala negativní pocit z hlavní postavy tohoto příběhu. V průběhu několika málo dnů, nám autor přiblížil profesní život majordoma. Pan Stevens je na tuto profesi velmi hrdý i když to z mého pohledu je pouhý šéf služebnictva. Budu si muset na podobné téma poslechnout více audioknih, protože jsem k této postavě majordoma zaujala silně negativní postoj, což mne minimálně podvědomě ovlivnilo v hodnocení této audioknihy. Po nadšení z knihy Klára a Slunce, jsem měla mnohem větší očekávání. Audiokniha je načtena fantasticky a jeden bod k dobru jsem knize dala za znamenitý přednes pana Jana Vlasáka.

Dočetla jsem a tak nějak ve mně přetrvává smutek, nostalgie...
K panu spisovateli se určitě po čase zase vrátím, mám ty jeho knihy ráda.

Velice pěkně podáno, s takovou tou japonskou uhlazeností přenesenou na majordoma, který byl s odpuštěním úplný magor, silně omezený člověk. Já bych z něho vyletěl z kůže po pár dnech, prostě bych ho nesnesl. Film je též velmi povedený, viděl jsem před dvěma lety. V mnohém se shoduje s knihou, ale mám pocit, že i když byl Hopkins i Emma skvělí, režisérovo podání obou hlavních postav je trochu jiné, než cítím z knihy. 80%, 22. 4. 2025.

19.03.2025

Od Ivoryho filmové adaptace (mimochodem výtečné) jsem přemýšlel nad názvem díla. Až na konci knihy se vyjevilo malé tajemství - byl to příměr k podzimu lidského života... Ach, jaké to prozření.
Ishiguro myslím velmi přesně vystihl povahu člověka, který své pracovní nasazení vyzdvihl nad své osobní touhy. Touhy, to je silné slovo. Ve své patologické povaze onen majordomus britského panství hledá význam slova důstojnost. "Důstojnost znamená neobnažovat se na veřejnosti", říká ve svých myšlenkách. Svou práci vnímá jako oddané poslání, emoce neprojevuje, ani si je nepřipouští.
Nádherný je jeho střet s humorem. V pozdní části knihy dochází ke katarzi: "Žertování není vůbec hloupé, je klíčem k vřelosti mezi lidmi."
Hořké katarzi...

Ishiguro se čte dobře, jedná se o tu literaturu u které máte při čtení dobrý pocit, že se něčím obohacujete
Byl jsem zvědavý, proč zrovna Soumrak dne dostal Nobelovu cenu, asi chápu oč autorovi šlo a co se všem líbí, ovšem nejsem cílovka a i když mě kniha bavila a velmi příjemně se četla, přestože se jednalo o smutný příběh, nemyslím, že na ni budu dlouho vzpomínat
Čteno primárně do ČV

Klasický a výborne napísaný román od Ishiguroa, ale nič iné som ani nečakal. Navyše veľmi dobre čítavé. Smutný príbeh, len čo je pravda, excelentne vystihnuté a vyhmátnuté.... Čo už, taký je život, slovami klasika...

Přečteno pro výzvy.

Velmi zajímavá kniha - zpracováním i námětem. Ze začátku jsem měla problém se začíst, ale pak se rozjel strhující příběh. Neznala jsem a byla jsem okouzlena. Rozhodně doporučuji.

Na druhé čtení zvyšuji na plný počet. Tohle je fakt dobře napsané a výborně to vystihuje mentalitu této společenské vrstvy.

Zvláštním způsobem smutná kniha. Prakticky žádný děj, jen vzpomínky, které připomínají rekapitulaci života pana Stevense, tělem i duší majordoma.

"Dal jsem mu to nejlepší, co ve mně bylo, a teď - totiž - asi mi toho na rozdávání už moc nezbývá."

Pokud čekáte na nějakou dokonalou audioknihu, je to tahle.
Soumrak dne je famózním koncertem Jana Vlasáka, který celou knihu posunul o několik příček výše.

Pan Stevens byl celý život majordomem na Darlingtonském panství. Službě zasvětil svůj život, a ač se jeho práci nedá nic vytknout, dá se položit otázka, co to měl vlastně za život?
Jen povinnost a ani kousek prostoru pro jakýkoliv cit…

Ač to může znít trochu nezáživně, celá kniha je opravdu bravurně zpracovaná a vystavěná. Není tu moc prostoru pro akci. Vyprávění je pomalé a celé ho víceméně trávíme ve vzpomínkách starého muže, ale to rozpracování psychologie postavy je dokonalé.
Sama nevím, jak by se mi to četlo v papíru, protože některé pasáže byly opravdu dlouhé, ale v audiu jsem si dokázala užít i ty pomalejší chvilky.

Samotnou mě to překvapuje, protože kdyby mi někdo řekl, jak moc se mi to bude líbit, nevěřila bych, ale tohle je opravdu velké doporučení!

Tak tohle jsem opravdu nečekala.
Trochu jsem se bála,že kniha bude nudná.Ale to teda rozhodně nee.Dokonce je i místy vtipná.
Krásný a čtivý příběh.

Nezapomenutelná kniha. Loajalita a oddanost ve službě na úkor vlastního štěstí. Krásný i film.

Ako prvý som videl skvelý film s Anthonym Hopkinsom a Emmou Thompson a až po rokoch sa ku mne dostala knižná predloha. Filmu dávam 4*, ale knihe nemôžem, hoc sa priznám, že som sa jej bál zbytočne. Bál som sa totiž, že ma čaká neskutočná politická nuda. Našťastie, okolo politiky sa autor motá skutočne len symbolicky. Áno, v dome, v ktorom Stevens slúži, sa možno dejú historicky dôležité udalosti, ale prechádzajú okolo neho ako rieka v koryte: ani on, ani ona si nič nevšíma, roky okolo nej plynú a ona je stále rovnaká. Stevens je natoľko „dôstojný“, až občas pripomína autistu. Chápem, že ak je človek zvyknutý na primitívne romance, tak ho Súmrak dňa neosloví, ale mne sa práveže páčilo, ako nenápadne na pozadí bublali city. „Len“ s tým „drobným“ rozdielom, že o nich nikto nahlas nehovorí. A tak roky utekajú a menia sa na desaťročia a zrazu je na všetko neskoro, čas sa nedá vrátiť. Kniha mi ušla rýchlo, bavila ma, ale nemôžem úprimne povedať, že by ma nejak zvlášť strhla. Ak by som si mal vybrať, či si ešte raz pozriem film alebo prečítam knihu, vybral by som si film.

(SPOILER) Velmi silný prožitek autor přichystal pro svého čtenáře.
Klademe si otázky a hledáme vlastní odpovědi, ať patříme to té či oné společenské třídy.
Každý ví, že nemůže tvrdit, že se ho netýká, co se právě děje ...
Nezáleží, jak dlouho spokojeně či nespokojeně žijeme, ale jak se projeví laskavost v našem rozhodnutí.
Jak projevit svou lidskou podstatu , tedy žít a nechat druhého taky žít, aby i on si mohl svobodně utvořit vlastní názor a vnímal odpovědnost za svůj život i svojich potomků.
Autor odhaluje rozmařilost elit, naprostou vyprázdněnost a odtženost od
reality, kde pro soucit s druhým, místa není. Fašismus je slepý.

/PS:Opět "elitářům" hákové kříže nevadí...? opět nevadí ani bezpočet zbytečně mrtvých... pro elitářský život ?
Umí elita rozeznat humanitní pomoc od útočných zbraní? Pro mnohé tragická ztráta a pro několik vyvolených zisky?
Promění elita jedním klikem občany ve vojáky? Dopis odeslaný do datové schránky je považován za doručený...?!/

Kniha splňuje mrazivé téma čtenářské výzvy.
Přečteno: 871, hodnoceno: 82% - 669krát, komentováno: 169, nejvíce palců: 119 alef.
Doporučuji.
Doporučení výstižně vyjádřila v závěru svého komentíře: cérka 30.3.2024.