Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47165/bmid_soumrak-dne-PBA-47165.jpg
4
671
171
Lze se celý život opájet iluzí o důstojnosti našeho úkolu? Majordomus Stevens si s ní bohatě vystačí. S buldočí zaslepeností si předsevzal sloužit svému pánovi do roztrhání těla, až tím neméně svědomitě promarnil i vlastní vyhlídky. Největší potíž je však v tom, že tento toporný lokaj není tak docela „mužem bez vlastností“. Když před zraky čtenářů bilancuje své předválečné působení na panství lorda Darlingtona, působí dojmem navýsost oddaného, předvídavého a za všech okolností delikátního sloužícího. Chybí mu nicméně to lidsky podstatné – osobitý názor, špetka hrdosti i schopnost projevit plnohodnotný cit –, a tak zasévá smutek a zkázu všude tam, kde by namísto kamenné tváře byly zapotřebí selský rozum či vlídné srdce. Ishigurův tragikomický, krutý, ale také nádherně stylově vycizelovaný příběh značně narušuje tradici ostrovního „komornického románu“, založenou zábavnými prózami Jane Austenové nebo P. G. Wodehouse. Nejslavnější kniha jednoho z nejpozoruhodnějších britských spisovatelů současnosti, jehož dílo vytrvale poukazuje na ostrovní snobismus a všeničící uzavřenost, byla roku 1989 odměněna Bookerovou cenou a patří k nejpůsobivějším psychologickým románům poslední čtvrtiny 20. století. Její stejnojmenná filmová adaptace se sirem Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích, kterou v roce 1993 natočil režisér James Ivory, získala osm nominací na Oscara a čtyři nominace na Zlaté glóby.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2010 , Leda , Rozmluvy
Originální název:
The Remains of the Day , 1989
více info...
Přidat komentář
Touto knihou jsem dokončila letošní Čtenářskou výzvu (kniha získala Man Bookerovu cenu) a jsem ráda, že nakonec padla moje volba zrovna na toto dílo. Příběh anglického majordoma začíná sice nenápadně, tempo je pomalé, věci se opakují, myšlenky rozbíhají a zase sbíhají - zkrátka jde o uvěřitelně podané vzpomínání stárnoucího muže - postupně se ale objevují zajímavé náznaky a situace, ve kterých se ukazuje, jak snadno člověk může podlehnout iluzi vlastní důležitosti (jak se píše i v anotacích). Nebo snad pocitu, že slouží vyšším cílům. Pan Stevens je neobyčejně oddaný zaměstnanec svého pána, služba je mu nade vše. Dalo by se říct, že i nad jeho vlastní život. Jeho činy jsem sledovala se směsicí obdivu a údivu. Profesionalita na prvním místě. Opravdu může být někdo takový suchar? Nic si nemyslet, a pokud ano, nedávat to najevo. Neprojevovat city ani pocity. Být v první řadě služebníkem a teprve potom lidskou bytostí.
Pan Stevens není Jeeves ani Saturnin a Soumrak dne je spíš smutný příběh s hořkým koncem. Skoro mi ho v bylo v závěru až líto. Jenže, jak se říká, každý svého štěstí strůjcem.
Kniha mě lákala tématem a navíc jsem čekal nějaké společné prvky s panstvím Downton, minimálně vhled dovnitř toho, jak to na takových panských sídlech chodilo.
Spojlery! Za mě je to veskrze smutný příběh o tom, jak se dá promarnit život. Jak přesvědčit sám sebe, že v rámci dosažení dokonalosti ve své práci má cenu nesedět u postele umírajícího otce. I když i Stevens snad nakonec pochopil, když se mu slzy draly do očí, že se snaží přebít svojí přirozenou reakci. Shrnuto podtrženo - dobré, ale znovu bych to číst nemusel.
Zajímavý kříženec, spojující anglické umění understatementu a japonskou práci s tím, co není v díle obsaženo. Ačkoli mi konec přišel poněkud polopatický, zůstává jakési tajemství a chuť přečíst si to znovu.
Kniha se skládá převážně ze vzpomínek majordoma Stevense, pod kterými je ale možné zahlédnout hned několik velmi hlubokých a silných lidských příběhů. Sám hlavní hrdina je však dost odtažitý a nezúčastněný, takže toho čtenáři moc neprozradí a nechává velký prostor fantazii. Dílo je také plné různých filozofických úvah, Stevens se zamýšlí nad důležitostí člověka a jeho úlohou v dějinách lidstva i nad dalšími tématy, které pro někoho mohou být poměrně nezáživné. Soumrak dne není zábavnou četbou, je to velmi náročné dílo, které po čtenáři žádá veškerou pozornost. Na tuhle knihu je dobré si vynahradit čas. Osobně se mi kniha četla trochu zvláště. Na jednu stranu velmi lehce, protože je výborně napsaná a v podstatě čtivá. Vzhledem k obsahu jsem se k ní ale zrovna dvakrát nehrnula, zvláště, pokud jsem měla náladu na něco oddychovějšího.
Uff, za tohle nízké hodnocení se skoro až stydím, ale nemůžu si pomoct.
Už dlouho jsem nečetla knihu s takhle propracovanou a promyšlenou stylistickou formou. Styl vyprávění naprosto odpovídá hlavní postavě - je typicky stařecký, se spoustou vzpomínání na doby minulé, selektivní pamětí, odbíháním od tématu, ztrácející se a překvapivě se vracející nití vyprávění. Hlavní postava majordoma Stevense od nás čtenářů pro své nespolehlivé vyprávění vyžaduje aktivní přístup. V zásadě musíme v jeho promluvě pátrat po nepatrných zmínkách a malých náznacích, které vypravěč zmíní spíše náhodou a přitom mají markantní význam. Jedině tak je totiž možné proniknout rolí profesionálního majordoma, kterou Stevens hraje pro své okolí i pro sebe samého, a dostat se k člověku.
Vyprávěné už mě bohužel nebavilo tolik jako vypravěč a styl vyprávění. Ani citová linka se slečnou Kentonovou (a svým způsobem i lordem Darlingtonem), ani historická linie zabývající se meziválečným a válečným obdobím mi nepřišly dostatečně silné na to, aby knihu utáhly. Chyběla tomu hloubka, důležitost. Něco, co by ze Stevense udělalo skutečně zásadní postavu, kterou chcete rozebírat a po jejíž motivech chcete pátrat. Takhle mi to ale přišlo, jako kdyby Išigura z kanonu vypálil diabolku do vzduchovky.
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy 2019.
Vybrat knihu, jež vyhrála Man Bookerovu cenu, bylo poměrně složitou záležitostí - zejména proto, že mě žádná příliš nelákala svým tématem a když už některá ano, nemohl jsem ji nikde sehnat. Nakonec jsem sehnal Soumrak dne, ale hlavně kvůli obálce jsem se do něj musel dost přemlouvat, protože věštila přehnanou romantiku.
Pan Stevens je takový protipól Oblomova, dala by se vytvořit škála lenivosti a pracovitosti, kde na jedné straně by byl Oblomov a na druhé straně právě pan Stevens. Workoholik tělem i duší s empatií stříbrné lžičky, jehož jedinou vášní je práce a jediným cílem být v ní co nejlepší. Sám pro sebe si proto vytvoří ideál majordoma, kterého se snaží dosáhnout, až v průběhu času ale začne uvažovat nad tím, zda jeho ideál je opravdu tím, na čem v životě záleží.
Nezastírám, že mě Soumrak dne velmi mile překvapil. Jednak jsem se u něho skvěle bavil, když se na jeho pozadí se odehrávaly velké světové události, o kterých se pouze povrchně zmiňoval, ale jejichž význam byl (resp. mohl být) obrovský, jednak jsou jeho témata i pro dnešní dobu aktuální. Mnozí lidé si až na sklonku života uvědomí, že se příliš oddali práci a nezbyl jim čas na sebe samé, nebo hůře na ty, kterým na nich záleželo a kteří na ně spoléhali. Pokládá také otázku, zda je rozumné oddat se nekriticky víře v moudrost jedné osoby a nejen její předpokládanou moudrost nezpochybňovat, ale také o ní nepřemýšlet. V dnešní době, kdy začínají nabývat na síle kulty osobnosti některých jedinců, bychom si tuto otázku měli klást také.
"V zemi, jako je naše, lidé skutečně mají jistou povinnost přemýšlet o politice a utvářet si vlastní názor. Ale život je život, a sotva můžete od obyčejného člověka očekávat, že si vytvoří "vlastní názor" na řadu věcí. Taková představa nejenže je nereálná, ale silně pochybuji, zda je vůbec žádoucí. Ovšemže existuje jistá mez, kam až obyčejný člověk ve schopnosti učit se a poznávat může dojít, a požadavek, aby každý jednotlivec přispíval "vlastním názorem" do hlubokomyslných debat o národních otázkách, asi není docela moudrý."
A teď babo raď, jestli je to argument pro zastupitelskou demokracii, proti přímé demokracii nebo proti demokracii jako takové...
Za mne vcelku nudná knížka, která byla i prakticky o ničem. Osobnost pana Stevense mi byla značně nesympatická, uvažovala jsem jestli netrpí nějakou psychickou nemocí. Třeba film trošku reputaci knihy napraví.
Příjemná kniha, ve které děj prostě plyne. Nečekejte velké zvraty ani komplikovanou zápletku. Pan Stevens vám odvypráví svůj příběh, na který si musíte udělat svůj názor. Není to rozhodně jednoduché čtení, ale přinese vám příjemnou intelektuální stimulaci. Po přečtení jsem viděla i film, který mi celý příběh představil zase v trochu jiném světle a nezbývá mi než doporučit obojí.
jedním slovem ... katastrofa, já vám nevím, ale asi jsem fakt literární barbar, jelikož nechápu za co tahle kniha obdržela cenu.... vybráno kvůli čtenářské výzvě a už nikdy více. Díky výzvě jsem objevila spoustu super knih, které bych jinak nečetla, ale toto... aby prvních 50 stran nebo kolik se řešila důstojnost majordoma.... no děs běs a bohužel nemohu doporučit a musím dát odpad... nenašla jsem nic, za co bych tu hvězdičku udělila a u knihy jsem doslova a do posledního písmene trpěla, absolutně to není pro mě, někoho jiného může bavit
Čtivý román o upjatém anglickém majordomovi, který si téměř dokázal namluvit, že jeho honba za "důstojností" mu naplnila život.
Čtenářská výzva, přesně. K tomu Hopkins na titulní stránce... Celkem se ze zvědavosti těším na film, doufám, že to bude lepší než předloha. Když už se Stevens po tolikáté začal vracet k nějakému večeru, momentu, atd., tak mi jen proběhlo hlavou "Nee... už je to tu zas...".
Rozumím tomu, proč je to tak dobrá kniha, ale není pro mě.
Kdybych knihu nepotřebovala do čtenářské výzvy, asi by pro mne zůstala bez povšimnutí. Překvapilo mě, jak se dobře četla. Z hlavního hrdiny mi bylo až úzko, kvůli jeho strohosti až bezcitnosti. Místy mi ho bylo i líto a když už jsem si myslela, že projeví nějaké city, zase nic. Kniha určitě stojí za přečtení, protože si při čtení člověk uvědomí, že takhle by žít nechtěl.
Tento čtivý příběh vypráví majordomus Stevens, který celý život prožil na panství Darlington. Vypráví o svých každodenních povinnostech a svých chybách, také o všem co obětoval a promarnil v honbě za dokonalostí.
Zajímavý hořkosladký příběh napsaný velmi pěkným jazykem nutí čtenáře k zamyšlení. Musím však přiznat, že nebýt výzvy asi bych knihu nepřečetla. Ale rozhodně nelituji.
Jedna z těch knih, kdy pochopíte její genialitu až na konci, protože všechno docvakne a zapadne na to správné místo a pochopíte smysl toho všeho, co se v knize "řešilo". Prostě parádně vystavěná. Navíc vzbuzuje spoustu otázek. Asi se shodneme, že zmíněná "důstojnost" rozhodně není dnes zvláštní ctností a rozhodně to není nic líbivého. Ale odsoudit bych to po přečtení a položení se do hlavního hrdiny taky nemohla. Jemu to dávalo hluboký smysl, nám ne, ale to ještě neznamená, že ho to nemá. Vlastně by se dalo obdivovat nasazení s jakým je člověk zaujat věřit konkrétní myšlence a setrvat v ní, ať se děje, co se děje. Prostě po všech stranách fascinující čtení a jsem vděčná, že jsem si tuto knihu i díky výzvě přečetla.
S hodnocením musím jít proti proudu, asi tato kniha nebyla pro mne. Přiznávám, že jsem ji dočetla jen kvůli čtenářské výzvě. Je prakticky bez děje a jde jen o vzpomínky a myšlenky hlavního hrdiny. Což by nevadilo, ale hlavní postava nebyla vůbec příjemná. Autor vytvořil neskutečného suchara, podle mého názoru parodii na anglického majordoma. Navíc je to pěkný xenofob a osina, takže některé jeho úvahy mě dost vytáčely. Ale abych byla spravedlivá, musím vyzdvihnout popisy anglické krajiny. Na malém prostoru dokázal autor vystihnout atmosféru venkova a popsat přírodu. Z toho čiší velká láska k místu.
I když je to asi divná asociace, připomínal mi pan Stevens ženy z kmenu Padaung (takové ty s žirafími krky) - přestože to na něm nebylo vidět, způsoboval si vlastně něco velmi podobného, když si trvale deformoval svoji osobnost takovým způsobem, že tyto zásahy už se staly neoddělitelnou a nevratnou součástí jeho identity.
Možná by se majordomova cesta za iluzí mohla zdát komická, ale já jsem se tomu nějak nedokázal smát. Stevensovo dobrovolné sebemrzačení duše, jeho pomýlená pýcha (nejvíc hrdý byl na sebe ve vzpomínkách na momenty ve svém životě, ve kterých byl nejdál tomu, co běžně považujeme za lidskost), jeho totální nepochopení významu slova důstojnost - to vše mi přišlo opravdu hodně smutné, vždyť co může být smutnější než příběh člověka, který by v zásadě mohl být pro druhé lidi (nebo konkrétní jednu druhou osobu) darem, ale za cíl svého života si vybere pravý opak, umlčení člověka v sobě, jakousi podivnou sebe-robotizaci.
Trochu jsem při čtení myslel i na Karla Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol, myslím, že měli se Stevensem společnou schopnost a ochotu zapřít sami sebe a zaměnit se za obraz, který předpokládají, že jejich okolí očekává vidět. V tomto aspektu román může promlouvat naléhavě i k nám - pokládat nám otázku, kde je hranice akceptovatelného potlačování své osobitosti, co je ještě užitečné a vhodné (pro úspěch v práci, bezkonfliktní vycházení s blízkými apod.) a co už je pro nás destruktivní.
Nádherná kniha, u které jsem žasla nad geniálností formy, jakou byla napsána. Její příběh se mi zprvu jevil nepříliš důležitý a užívala jsem si především stylu, ale ke konci, jsem jím byla už natolik zaujatá, aby mi na posledních několika stranách zlomil srdce.
Štítky knihy
Anglie zfilmováno anglická literatura společenské romány komorníci Bookerova cena služebnictvo sluhové, lokajové
Autorovy další knížky
| 2017 |  Pohřbený obr |
| 2018 | Neopouštěj mě |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Kniha Soumrak dne je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 875x |
| Čtenářské výzvě | 285x |
| Doporučených | 54x |
| Knihotéce | 192x |
| Chystám se číst | 413x |
| Chci si koupit | 76x |
| dalších seznamech | 11x |
Smutný príbeh, ale priznám sa, že som sa do čítania nútila.