Souboj světových názorů

09.06.2019

O duchovno se zajímám dlouho, ale od Deepaka Chopry jsem nic nečetl. Naopak Leonard Mlodinow je můj oblíbený autor. Sice jsem od něj četl jen tři knihy, ale všechny byly vynikající.
Knihu jsem tak koupil kvůli němu. Jenže mě nakonec zklamal. Chopra udělal chybu s výběrem oponenta. Měl si vybrat Sama Harrise, který je také vědec a ateista. Ten totiž význam spirituality chápe a dokáže rozlišovat mezi náboženstvím a duchovnem. (viz Spiritualita bez náboženství).
Mlodinow totiž argumentuje především protinábožensky. Jenže Chopra už na začátku říká, že mu jde o „novou duchovnost“. Mlodinow spiritualitu nijak nepopírá. Prostě o ní nemluví. Navíc oba celou dobu řeší hlavně problém vědomí, se kterým v dnešní době nijak nedokážeme pohnout. Logicky se pak v knize ničeho nedoberou.
Problém neporozumění je ještě umocněn výběrem témat. Diskuse o vesmíru, stvoření života, problému mozku a rozumu, existence Boha či nějakého vyššího smyslu, prostě umožňuje jen filozofický přístup. Kapitoly v knize tak spadají do, řekněme, teoretického duchovna?
Trapně se přiznám, že jsem prvních 100 stran četl dvakrát, protože jsem měl pocit, že mi něco uniklo. Ale byl to jen pocit. Jeden z autorů napíše esej a druhý ho má k dispozici a může na něj zareagovat. Máme tak vždy esej a reakci oponenta, ale žádný závěr. A tedy žádnou diskusi. Tahle struktura knihy se mi nelíbí a divím se, že kniha v této úpravě vůbec vyšla.
Na začátku čtení se mi hodně líbily naučné pasáže od Mlodinowa. O vesmíru, o fyzice nebo různá historická fakta. Ani první kapitoly od Chopry nebyly úplně špatné. Jenže úroveň reagujících článků byla slabá. Postupně převládla metafyzická témata a kniha se pro mě stala nezajímavým intelektuálním cvičením. Uchopení problematiky oběma autory je na mě příliš teoretické a filozofické. Ikdyž Chopra řekne, že Bůh s duchovnem přímo nesouvisí, nakonec to u tohoto tématu skončí.
Přikláním se samozřejmě na stranu Chopry. Nechápu proč si Mlodinow téma lépe nenastudoval. Jenže podle mých zkušeností u ateistů běžná věc. Chtěná nevědomost a přístup „nic o tom nevím, ale budu se o tom bavit“ je fascinující. Možná si myslí, že pro ně Dunningův–Krugerův efekt neplatí nebo co.
Jinak tomu fakt nechápu. Fakt ne.
Mám dojem, že Chopra má navrch jen proto, že se celá kniha odehrává na jeho hřišti. Pokud v životě neměl LSD nebo nezažil odpovídající spirituální či psychedelický zážitek, tak je dost možné, že by ho Harris rozsekal. Vzal by mu Boha a další filozofické hračky a pak by se uvidělo.
Tahle je nezaslouženým vítězem souboje.
Pokud vás zajímá „nesmrtelnost chrousta“ nebo „duchovní filozofie“ asi to pro vás bude vynikající kniha. Nebo pokud máte rádi neexistující rozpor mezi vědou a náboženstvím. Pokud vás zajímá praktická spiritualita, tak je zbytečné to číst.
Protože naučné pasáže jsem znal, tak mi přečtení skoro nic nedalo. Já mám v této otázce jasno a tak asi nepatřím mezi cílové čtenáře. Můj přístup je mnohem bližší Knize o štěstí, kterou jsem četl nedávno. Protože se oba autoři v diskusi míjí, je v knize příliš mnoho zbytečných pasáží. Moc oceňuji vydání knihy s tímto tématem, ale obsah se bohužel příliš nepovedl. Velká škoda. 55%