Sophiina volba
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539/bmid_sophiina-volba-19n-539.jpg
4
3187
500
Rozsáhlý mnohovrstevnatý román (1979) začíná okamžikem, kdy se mladý jižanský spisovatel Stingo přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy začne být proti své vůli vtahován do citového dramatu mezi jeho sousedy: přecitlivělý Žid Nathan se propadá do zničující duševní choroby a krásnou Polku Sophii poznamenalo prožité v utrpení v Osvětimi. Stingo sleduje, jak jejich osudy směřují k tragickému závěru, a poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné škody na lidské duši. Pomocí psychologické drobnokresby a epické malby charakterů i prostředí obnažuje autor otázky viny, kolektivní odpovědnosti a povahy zla, ať už jde o nacismus či o americké stigma otrokářské minulosti. Sophiina volba zůstává románem trvalé literární hodnoty.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , Knižní klubOriginální název:
Sophie's Choice , 1979
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Pět set stran je úplně o ničem, jen se tam dozvídáme o autorových sexuálních pronlémech, o tom, jak moc miluje Nathana, který bere drogy a ubližuje Sophii. A po kouskách zvíme půlku života hlavní postavy, z něhož většina je lží a tak si je musíme vyslechnout ještě jednou správně. Po těch nevímkolika sáhodlouze popsaných stránkách zvíme, že Sophie měla syna a jak se ho snažila zachránit. Dalších hodně stran o nevím čem (ty jsem nečetla, protože už jsem to nedala, ale někde tam se dozvíme, že ty děti byly dvě). A na DVOU A PŮL STRÁNKÁCH na straně 645-647 se konečně dozvídáme, koho že si to vlastně vybrala. Z celé knížky, kdy 646 neuvěřitelně nudných stran čekáme na děsně emoční Sophiinu volbu a autor nám ani nedá možnost se pořádně rozbrečet. A pak se zabijou.
Ok, uznávám, že to je dílo s velkým D, ale mohlo by být lepší, strhující a ne nudné tak, že přeskakujete po stovkách stran. Fakt mě to mrzí, protože nápad je skvělý.
Sophiina volba je mnohovrstevnatý román. Vykresluje podobnost mezi Polskem a americkým Jihem, kdy přítomnost jiné rasy v obou z těchto zemí dokázala z lidské povahy "vykřesat" bohužel většinou ty nejhorší možné rysy.
Současně vypráví příběh Sophie, která se snaží vyrovnat se s následkem prožité, kruté a mrzačivé nacistické hry.
Říká se, že každý máme na výběr. Ale dokázali bychom nést následky vynuceného absurdního rozhodnutí? Do jaké míry bychom byli schopni snášet tíhu celoživotní viny? Byli bychom vůbec schopni zbavit se bolestných traumat a obnovit svoji životní víru a psychiku?
Jediné, co bych vytkla, jsou příliš četné a zatěžující podrobnosti a Stingova dychtivost po sexuálním naplnění, která mi Sophiino vyprávění narušovala.
Jinak rozhodně doporučuji.
Sophiina volba je především několik románů v jednom. Napočítal jsem celkem tři: 1) Bildungsroman o spisovatelských začátcích traumatizovaného Stinga (autorova alter ega), který je zároveň chlapecky citlivým a nesmírně důkladným vypravěčem; 2) milostný román o bouřlivém vztahu titulní hrdinky Sophie a jejího povahově složitého partnera Nathana, jenž vyústí v tragédii antických rozměrů; 3) elegický příběh z Osvětimi, který je co do počtu stran paradoxně nejkratší, avšak mimořádně intenzivní a rozhodně představuje jádro celé knihy. To, z čeho by jiný autor nejspíš udělal tři samostatné prózy, spojil Styron do jednoho díla, a to způsobem, který bere dech. Navzdory rozsahu a zmíněnému opravdu důkladnému vyprávění, je příběh nabitý dějem, dramatickými popisy a psychologickými analýzami. Nicméně opravdu mimořádné je Styronovo umění kompozice; to, jak rytmizuje jednotlivé epické a časové plochy, jak mezi sebou všechny tři romány v jedné knize vzájemně komunikují, jak se vzájemně významově posilují a prohlubují. Například paralela mezi nacismem a otrokářstvím; nebo paralela mezi životem v lágru a anonymním zlem ve velkoměstě; či paralela mezi trpící, válkou zničenou chudou Evropou války a vykořeněností, materiálním dostatkem a nudou newyorských obyvatel, z nichž někteří, včetně Sophie, sem přišli udělat za svým dosavadním životem tlustou čáru a začít znovu. Ale staré běsy se nedají škrtnout. Vracejí se prostřednictvím výčitek svědomí, projevují se ztrátou sebeúcty a sebedestruktivními sklony. Hluboká, krásná kniha, zároveň drásavá a bolestná. Kniha, která člověka promění.
Kdyby se daly hodnotit dvě části této knihy zvlášť, dala bych linii z koncentračního tábora za plný počet hvězdiček, ale nějak mne neuchvátila linie z poválečného období.
Nejsilnější okamžik z celé knihy byla samozřejmě "Sophiina volba". Jako žena si vůbec nedovedu představit, že bych něco podobného měla řešit. Asi bych se s tím, podobně jako Sophie, nikdy nesrovnala.
Ach joo... čekala jsem opravdu příběh z Osvětimi a jsem zklamaná. Z celé knihy bych řekla, že je 200 stran o Osvětimi a zbytek nezáživná omáčka. Za mě velké zklamání!!!
(SPOILER)
Rok po maturitě jsem se rozhodla přečíst si něco z klasiků. Sophiina volba pro mě byla kniha tajemná, protože, ač jsme se o ní ve škole nějak zmínili, věděla jsem o ději pouze to, že se Sophie musela rozhodnout mezi jakýmisi (možná svými) dětmi a ani ťuk víc. Neměla jsem tedy jediný spoiler, což je u klasik ze školy spíš vzácné, a byla jsem za to ráda.
Bavilo mě zejména autorovo načasování odkrytí jednotlivých informací. Tak do půlky jsem se semtam strachovala, jestli jsem si stáhla do čtečky správnou knihu, tak byl děj jiný oproti mým očekáváním (pořád jsem si říkala "Kde jsou sakra ty děti?!"). Potom začala Sophie vyprávět Stingovi svůj životní příběh, přičemž mu občas zalhala a přivedla tak čtenáře na slepou stopu. Vzpomínání na velmi temné časy bylo bohatě prokládáno současností aktérů a atmosférou poválečného New Yorku.
Jsem ráda, že osudná strašná volba je naředěna příběhem z léta a podzimu 1947, díky tomu je to mnohem lehčí čtení. Navíc právě lovestory Sophie a Nathana a jejich přátelství se Stingem je na knize to originální.
Ač nemám ráda, když jsou souvětí extra dlouhá a rozvětvená, v Sophiině volbě mi to tolik nevadilo. Přiznám se ale, že někdy jsem si musela souvětí přečíst dvakrát, aby mi neunikal jeho význam.
Co bych knize vytkla, že obsahuje (na mě) spoustu zbytečných faktů a narážek na USA té doby a jejich historii, což pro děj není tak moc podstatné a jinému než americkému čtenáři to mnoho neřekne. V knize se také objevovalo mnoho cizích výrazů hlavně z jidiš a polštiny, u kterých bych uvítala vysvětlivku.
Celkově knihu rozhodně doporučuji. Sophiina minulost mi dala mnohé dějepisné informace, které jsem neznala, a dává i jisté ponaučení nebo řekněme to jinak, má silné poselství. A rámcový příběh, tj. lovestory Sophie, Nathana a Stinga, je dle mě originální a velmi vydařená beletrie.
(SPOILER)
Bohužel, u téhle klasiky nemůžu být úplně pozitivní. Můj hlavní problém spočíval v tom, že jsem do knížky šla s tím, že je to knížka o holokaustu. Profesorka literatury nám na gymplu o Sophiině volbě mluvila velmi poutavě, ale jaksi se zapomněla zmínit, že téma druhé světové války se v knížce vyskytuje pouze okrajově, dohromady to dávalo asi tak 250 stran z těch 720. Kromě toho nám při výuce prozradila prakticky celou zápletku, takže mě při čtení vlastně ani nemělo co překvapit nebo šokovat.
Co je ale nejdůležitější, byla to hrozná nuda. Chápu, proč je označována za klasiku, i proč jí ostatní čtenáři tak milují. Z hlediska americké historie nebo tématu rasismu má Sophiina volba hodně co předat, na své si přijdou také milovníci filosofie či sáhodlouhých popisů, ale já jsem zkrátka čekala příběh o holokaustu a ten jsem sice dostala, ale v mnohem menší míře, než bych si přála.
Jediné, co mě opravdu bavilo, bylo sledovat vztah Sophie a Nathana. Už od začátku bylo jasné, že to ten kluk nemá v hlavě v pořádku, takže odhalení jeho psychické nemoci nebylo žádným překvapením. Zároveň to byl také jediný důvod, proč jsem knížku vůbec dočítala, prostě jsem chtěla vědět, jak to mezi Sophie a Nathanem nakonec dopadne.
Za sebe Sophiinu volbu bohužel doporučit nemůžu, v seznamu maturitní četby určitě najdete spoustu jednodušších a podle mého názoru mnohem hodnotnějších děl. Nebyl to až takový propadák, chvílemi mě čtení dokonce i bavilo, ale kdyby byla knížka o 300 stran kratší, užila bych si jí více.
Moc věcí v této knize má vazbu na americkou kulturu,hlavní linka úžasná ale mnoho nesrozumitelného
Tato kniha má skutecne zajímavý a jedinečný dej, ale trochu tomu ubírají zdlouhavé a únavné pasáže.
Styron zřetelně navazuje na faulknerovskou bohatě členěnou větu, která si činí neobyčejné nároky na čtenářovu spolupráci a průběžné dešifrování skrytých významů a souvislostí - lépe bych nevyjádřila pocity po přečtení tohoto velkého díla, tak jak to napsal Jaroslav Nenadál.
Je to pro mě velký zážitek, protože před 20 lety jsem ji nedočetla. Ze začátku mě to opět nebavilo, ale vzdát jsem to nechtěla. Postupně mě Stingo svým vyprávěním o Sophii, Nathanovi a o sobě natolik pohltil, že jsem opravdu ráda, že jsem se donutila. Ani mě tak nedostala ta strašná Sophiina volba, o které jsem věděla. Co mě dostalo, je tato věta, a to se nedají zadržet slzy. Dotaz: "Řeknete mi, kde byl v Osvětimi Bůh?" Odpověď: "Kde byl člověk?"
Četla jsem mnoho knih o Osvětimi, ale tahle se řadí mezi ty knihy, kdy to zvěrstvo prožíváte beze zbytku a nemusí tam být vše popsané, stejně to z knihy vycitite.
Uf, tak to tedy byla jízda... Opravdu jsem tuto knihu četla poprvé a to i přes to, že jsem ji již měla mít přečtenu ve svých "nácti" letech, jako povinnou četbu. Popravdě nevím, zda bych ve věku teenagera tuto knihu správně pochopila a našla v ní to, co správně čtenáři má přinést! Poněvadž a především se téměř na každé stránce čtenář setkává až s neudržitelným chtíčem autora, jenž zde celkem výrazně dává na odiv své sexuální potřeby. Nemluvě o psychických až psychiatrických problémech ostatních hlavních protagonistů.
A právě v tom je ta absurdita života, to popření lidskosti. Kdy je člověk totálně vykořeněn a zbaven všech lidských i osobních práv. Kde není možno najít zastání, ale ani pochopení toho, co se děje. To prostě nelze vůbec vstřebat a obsáhnout... takovou pokřivenost až obludnou bestialitu. A nevím, zda bych vůbec bez té přesycené výstřednosti tehdejší americké nátury, byla schopna toto vše vstřebat, pochopit a unést.
Nacistické konečné řešení a absolutní využitelnost lidského života je prostě zrůdnost! Vůbec nemohu porozumět tomu, jak toto mohl kdy člověk člověku provádět...
Děj knihy je poutavý a finále smutné a svým způsobem krásné. Jednu hvězdičku jsem musela ubrat za neskutečně zdlouhavé popisy .... čtenář musí být občas trpělivý, aby se přes nějaké pasáže přenesl ... takový typ Jiráska ....
Ač zezačátku mě kniha moc nebavila (protože vypravěč Stingo popisoval svoje začátky v New Yorku v poválečné době, přičemž v každé větě použil minimálně jedno cizí nebo zbytečně odborné slovo), tak nakonec jsem se do ní začetla a zanechala ve mně hluboký dojem. I když jsem věděla dopředu, o co půjde, stejně jsem to obrečela... a mrazí mě z toho pořád. A asi to hned tak nepřestane... a vlastně ani nemůže. Z věty "Ich kann nicht wahlen, ich kann nicht wahlen!" se mi svírá srdce a násilím si zakazuju na to myslet víc, než už se stalo. Silný příběh, silné emoce. Ať ale skončím pozitivně - kladně hodnotím i to, že se člověk dověděl hodně detailů o druhé světové válce, aniž by kvůli tomu musel louskat učebnici dějepisu :).
Sophiina volba je kniha, která nabízí spoustu podnětů k zamyšlení. Není to jen otázka svědomí a viny, vzájemné postavení amerického Severu a Jihu, ale také řada úvah, ve kterých se autor zamýšlí nad důvody, jež vedly lidstvo k páchání tak hrůzného zla, příčinami existence koncentračních táborů, zkoumá vnitřní psychologii Rudolfa Hösse či podobné faktory, které ovlivňovaly nástup nacismu v Polsku a přítomnost rasismu v USA. Styron se nepokouší popsat nacismus pomocí líčení děsivých podmínek, fyzického strádání a bolesti, ale sondou do lidské psychiky, v níž se odehrávaly věci mnohdy ještě dramatičtější a hrůzostrašnější. Sophie musí ve svém životě učinit několik zásadních voleb, které tvoří vzájemně propojený řetězec a končí zřejmě jediným možným řešením.
Neuvěřitelný příběh ženy, která stojí před nepochopitelným rozhodnutím, které ze svých dětí nechá žít.
Bavili jsme se o Nabarveném ptáčeti zejména v souvislosti s jeho prvoplánovou bombastičností a snahou byt originální za každou cenu, šokovat lidi (což ale v případě Marhoulova filmu rychle zmizí přes udělení onoho lva), kniha zapadla už dávno a dostal jsem dotaz, kterou knihu s tématikou druhé světové války, holokaustu a utrpení lidí bych proti tomuto dílu postavil jako jeho pravý opak. Tedy jako knihu pravdivou, bolestně se zadírající až pod kůži, prostě knihu kvalitní, která má co říct a naopak nechce být za každou cenu "originální". A napadla mě ihned Styronova Sofiina volba. Ono totiž to její dilema, děsivost volby, které dítě obětovat, aby druhé mohlo přežít není jenom otázkou druhé světové války a není to nic nového po celou dobu existence lidstva. Kolik lidí za těch více jak šest tisíc let muselo řešit tuhle volbu, která dobré anebo uspokojující řešení nemá. Ano, je zde mezní situace daná prostředím koncentračního tábora. Onoho nacistického, německého. Totéž se asi odehrávalo o tisíc a více kilometrů dál na východ a nejen v Sovětském Svazu. Ti, které popuzuje velmi otevřený popis sexuálních scén si neuvědomují, že je zde tím jenom vyjádřený rozpor mezi oním Sofiiným dokonalým tělem, předmětem Stingovy touhy a její nevyléčitelně zraněnou duší, která klid najde snad až po odchodu ze života. Druhým silným momentem pro mě je počínání Sophiina židovského přítele Nathana, který na ní jako na Polku a křesťanku v určitých momentech hází vinu za holokaust, který si Židé neoprávněně přivlastnili.
Dodnes z něj třískají v Americe kapitál ti, kdo nikdy v Evropě nebyli a ani oni ani jejich jejich příbuzní událostmi ve Německu třicátých a čtyřicátých let nebyli nijak dotčeni. Tuším, že to někde psala Iva Pekárková, která se octla v New Yorku ve společnosti mladého amerického Žida, který vykřikoval, že on by nikdy žádnému Němci nepodal ani ruku a naopak starého člověka, který jako jediný z rodiny onen holokaust přežil. Ten mu řekl, že kdyby si prošel tím, čím musel projít on, nikdy by takhle okázale svoji nenávist k nějakému příslušníkovi jiného národa dávat nemohl, protože se tím staví na stejnou úroveň jako oni nacisté.
William Styron navštívil v druhé polovině osmdesátek socialistické Československo. Myslím, že to byla od něj odvaha, protože komunisté přes okázalou kritiku fašistů (Němci byli ve skutečnosti taky socialisté a dokonce se titulovali Volksgenosse, německy je soudruh v tom našem smyslu Genosse) a falešnému se stavění proti nim museli cítit, že jsou ve skutečnosti ze stejného těsta. A tak není divu, že W. Styron byl zařazen do tajné počítačové báze východního bloku, která v Moskvě shromažďovala údaje o skutečných i domnělých nepřátelích. Inu, byl v dobré společnosti, byl tam třeba i Simon Wiesenthal, když už jsme u té problematiky.
Líbí se mi, kolik lidí si všimlo onoho Kde byl v Osvětimi Bůh. Je to skvělé odmítnutí frází typu že Bůh zemřel v Osvětimi. Fráze bombastické a hloupé. To zlo páchali konkrétní lidé z konkrétních pohnutek a byli k tomu vedeni z jiných pohnutek jinými lidmi. Že tito lidé hodili za hlavu všechnu slušnost, lidskost, soucit byla zase jenom jejich věc. A i to je zde ukázáno velmi dobře stejně jako fakt, že vlastně většina lidí v Americe se nikdy ani neobtěžovala poznat, co se stalo a děje v jejich vlastní zemi, natož v tak pro ně vzdálených galaxiích, jako jsou ostatní kontinenty...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Kniha Sophiina volba je v
| Právě čtených | 122x |
| Přečtených | 5 310x |
| Čtenářské výzvě | 590x |
| Doporučených | 457x |
| Knihotéce | 1 314x |
| Chystám se číst | 1 844x |
| Chci si koupit | 274x |
| dalších seznamech | 43x |
Upřímně - myslela jsem si skoro 20 let, že kniha je úplně jiná a z velké části o něčem jiném než ve skutečnosti. Kdyby šlo jen o příběh Sophie, bylo by moje hodnocení rozhodně vyšší, ale pasáže ze Stingova osobního života a jeho myšlenkové pochody byly pro mě někdy tak otravné, že být jich ještě o trošku víc, asi bych někde kolem strany 200 se čtením skončila.Styronovi už se do budoucna nejspíš vyhnu.