Sophiina volba
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34435/bmid_sophiina-volba-iQC-34435.jpg
4
3187
500
Rozsáhlý psychologický román zpracovává originálním způsobem etický aspekt 2. světové války a nacistických vyhlazovacích táborů z pohledu Američana. Autor vypráví tragický příběh z podzimu 1947, kdy se v newyorském penziónu setkává začínající spisovatel s polskou emigrantkou, která přežila koncentrační tábor, a s charismatickým židovským vědcem. Osobní tragédie hrdinky je podbarvena zážitky, jimiž prošla a které jí znemožňují návrat k normálnímu životu. Věcné pasáže z Osvětimi se dostávají do souvislosti s americkým rasismem a vědomím, že konec války neukončil utrpení a traumata přeživších obětí. Kniha je sugestivní výpovědí o zlu a destruktivních silách v lidské psychice, o problému viny a kolektivní odpovědnosti za to, čeho se může člověk dopustit na druhém člověku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1988 , OdeonOriginální název:
Sophie's Choice , 1979
více info...
Přidat komentář
Rozsáhlý Styronův román je vybudován na odkazu faulknerovské prózy, sáhodlouhé souvětí, často se linoucí přes půl stránky však nejsou na obtíž čtení. Děj, ač pro někoho možná až příliš rozvleklý, pracuje s bergsonovsky laděným prolínám minulosti a přítomnosti, kdy rány minulosti nejsou nějaký odosobněním fyzikálním pojmem, ale citelným zářezem do duší, a některé se přes to už nikdy nedokážou přenést. V závěru románu Styron přesně vystihuje fenomén čirého zla, jakým byly koncentrační tábory, abych to volně parafrázoval, na otázku:
Kde byl v Osvětimi Bůh?
Lze odpověď: A kde byl člověk?
Styron koncentrační tábor nezažil, ale přesto se mu velmi dobře ústy Sophie podařilo vylíčit absurditu a absolutní degradaci lidskosti, která bezpochyby utrpěla velikou ránu. Dějiny jsou plné krutostí a válek, a člověk se může pořád ptát, kolik dalších takových románů musí ještě být napsáno, aby se to znovu a znovu neopakovalo.
U Styrona oceňuji, že se až tolik nenimral s dějem odehrávajícím se v koncentračním táboře, jelikož to sám nezažil, neznamená to, že o tom nemůže psát, každopádně určitý respekt k lidem, který to zažili na "vlastní kůži" je u Styrona znát, a tak nás v určité části knihy spíše odkazuje na jiné knihy, které bezprostředněji a autentičtěji zachycují události, na které je sice těžké vzpomínat, ale na které by se rozhodně zapomenout nemělo.
Typ knihy, u které byly nutné během četby občasné pauzy. Ačkoliv je schopna si čtenáře podmanit během několika prvních stran, komplexnost a emoční náročnost děje mu nedovoluje se při čtení kompletně uvolnit. Styron mistrovsky zachytil ironii lidského osudu, zmítaného průběhem druhé světové války a jejich dopadech na společenské myšlení. Knihu bych doporučila čtenářům rozhodným dostat se až na její samotný vrchol a pokračovat do konce.
Nejhorší volba jakou může matka projít. Nedivím se,že pak žila tak jak žila. Zapomenout stejně nejde. Ani já na tuhle knížku. Ale číst znovu? Ani náhodou.
Dočteno. Rozporuplné pocity a bohužel i zklamání. Nesympatické ploché postavy, sadistický blázen a feťák Nathan idolem hlavních hrdinů knihy, osudové rozhodnutí popsáno pouze na 1-2 stranách, následky rozhodnutí pro psychiku a život Sophie jen v náznacích, děti se v románu skoro nevyskytují, vztah k matky k nim skoro nevyjádřen, vše prostupující rasismus a antisemitismus, všichni Jižani jsou rasisti a všichni Poláci antisemité a hlavně ta nekonečná rozvleklost a omáčka nesouvisející s dějem ani postavami. Jestli má toto být Román pro muže, tak Babička je Román pro ženy. Závěr krásný. Tragická smrt milenců a krásné filosofické myšlenky, to je moje. Shodou náhod nebo je to spíš znamení, je osudové rozhodnutí v mém vydání na straně 666.
Detail, to je to, co mi působilo největší problém. Bože jak se někdo může tak rozepisovat o něčem, co by jiný autor shrnul do několika vět či max jednoho odstavce...
Zvláště začátek knihy je tak náročný. Než se potkají 3 hlavní hrdinové, trvá to věčnost.
Postupně se ale těch mnoho dějových linií začne proplétat a vám se začnou spojovat různé souvislosti a začne vás to vtahovat čím dál více. Konec je strhující a ústřední téma viny je už všudypřítomné s jediným možným východiskem...
Myslela jsem, že kniha jde rovnou na solar a že je skutečně jen o koncentráku apod. Ale místo toho je tam spousta "vaty" ohledně polucí mladého nadějného spisovatele. Mno, byla moje chyba očekávat něco. Jinak samozřejmě velice emoční čtivo.
Najstrasnejsia kniha akú som v svojom živote čítala. Najhoršia voľba pred akú môže byť žena v živote postavená. Nepredstavitelne strašné. Na mňa to veľmi silne pôsobí aj keď si teraz spomeniem a to je 31 rokov čo som ju čítala. Nočná mora navždy.
Knihu jsem poprvé četla jako povinnou četbu na střední a znovu po ní sáhla cca po 20 letech. Je to opravdu obsáhlá kniha, Stingovo vyprávění mi přišlo občas zdlouhavé, ale na vyprávění Sophie jsem se vyloženě těšila, ač musela řešit tu nejšílenější volbu... Viděla jsem i film, ale kniha je kniha.
Audiokniha. Měl jsem respekt pouštět se do tak rozsáhlého díla při práci, no nakonec jsem to zkusil a nelituji toho. Dostal jsem víc než jsem čekal. A v případě audioknihy s profesionálním přednesem toho bylo fakt požehnaně. Nejen že jsem neočekával části pojednávající o americkém jižanském rasizmu, i části v Osvětimi v Sophiiných vzpomínkách byli dechberoucí. A nejen části s Hessem.
Další kniha - audiokniha u které jsem bulil počas práce. A to nechcete, tak ji radši nečtěte.
Túto knihu som odkladala neuveriteľne dlho, pretože som vedela, do čoho cca pôjdem. A nesklamala. Dávka depresie a úzkosti, ktoré ma po dočítaní ešte dlho sprevádzali je asi neklamným znakom, že sa mi dostala až pod kožu. Miestami mi vadili Stingove nekonečné erotické opisy. Každopádne hodnotím veľmi kladne.
Čo ma skutočne veľmi prekvapilo je to, že kniha je veľmi, veľmi čtivá. Úprimne sa priznám, že to som nečakala, ale čítala sa mi vážne dobre, strany mi ubiehali jedna za druhou. Čo ma tiež prekvapilo, ale už negatívne, je to, koľko priestoru Sophia dostáva – čakala som príbeh ženy, ktorá bola v koncentračnom tábore a musela spraviť nepredstaviteľnú voľbu a miesto toho som dostala iba občasné útržky z jej predchádzajúceho života. Väčšina knihy sa totiž točí okolo Stinga, ktorý je rozprávačom, a to ma veľmi nebavilo, hlavne jeho večná sexuálna frustrácia, jeho neustále snívanie o sexe a o nejakých ženských. Tiež sa mi nezdal veľmi sympatický, prišiel mi ako povaľač, ktorý mierne zneužíva svojho otca. Takisto postava Nathana mi veľmi nesadla. Na jednu stranu bol príliš dokonalý, na druhú stranu nechápem, že po jeho žiarlivostných výbuchoch sa s ním Sophia ešte zahadzovala a to isté aj Stingo. Ale priznávam, že koniec Nathanovho príbehu ma prekvapil, to som nečakala. Príbeh Sophie ma veľmi zaujal, je naozaj silný (ako všetky príbehy z koncentračných táborov) a je skutočne škoda, že ho tam bolo tak málo a že jej samotná voľba, ku ktorej to celé spelo, je popísaná iba na pár stranách a to tiež iba tak, neemotívne. Niektorým jej rozhodnutiam počas následného života v New Yorku som nechápala, ale myslím, že po tom všetkom, čím si musela prejsť, ju nikto nemal právo súdiť. Hlavne mala môj obdiv za to, že stále dokázala fungovať a žiť ďalej.
Celkovo sa mi kniha teda čítala dobre, ale jej dej ma až natoľko nebavil. Rozhodne by knihe prospelo, keby bola o pár (sto) strán kratšia.
Nadčasové dílo líčící příběh jedné nešťastné ženy, která přežila Osvětim. V knize je vyobrazen nejen život v Evropě za 2. světové války, ale skvěle je zde popsána problematika rasismu v USA ve 40. letech. Hlavní postavy jsou úžasně psychologicky vykreslené.
Než jsem začal číst tuto knihu, tak bych nikdy nevěřil, že ji zhodnotím jako zklamání. Dílo, jehož název je terminus technicus pro nejtěžší rozhodování, a které zná prakticky každý, aniž by ho kdy četl.
Silný příběh nešťastné Sophie je prokládán zcela banální stýskáním panice a málo pochopitelným účinkováním "božského" Nathana, jehož skvělost a výjimečnost nelze ovšem během pětiset stran prakticky objevit. To celé je umocněno vcelku nudným opakováním stejných schémat historek se Stingovými sexuálně zvláštními partnerkami a Nathanovými výbuchy žárlivosti, přičemž obému se dostává nezaslouženému prostoru.
Jako celek mi to tedy k sobě úplně nepasuje a těžké Sophiiny volby (což by byl výstižnější název knihy) tak nakonec zapadají pod množstvím stránek s grafomanskými popisy něčeho, co prakticky okamžitě zapomenete.
Sophiina volba pro mne navždy bude tím nejtěžším rozhodováním, které musí matka či obecně člověk podstoupit, ale v této knize jsem její sílu bohužel neprožil.
Četla jsem to už dávno. Kniha přesvědčivě mapuje dopad (zdaleka nejen) válečných hrůz na život křehké oběti. Tím bolestivější, že ani Sophiina současnost není o mnoho útěšnější a pasáž z metra, nebo chování jejího milence k ní jsou občas skoro na stejné úrovni nechutnosti, jako chování nacistů. Zároveň je jedinou postavou z ústřední trojice, s níž lze sympatizovat, díky prožitým traumatům. Nathan potom je nemocný a též politováníhodný člověk. Ale Stingo mě jednoznačně štval. Jeho hlavní tažení napříč románem je poháněné snahou konečně přijít o panictví (přičemž nadává na všechny holky, který mu to neumožnily) a psát román. Vlastně na mě působil jako takovej spisovatelskej parazit, dvojnásobně těžící z hrdinčiny bolesti, aby ji mohl svést a aby o ní mohl časem vyprávět. Omlouvá ho snad jedině mladý věk. Smutná a bezútěšná kniha, která mi (opět) dokazuje, že ženy jsou vždycky největšími oběťmi mužských tužeb.
Román pro muže. Pokud tuto škatulku ještě nikdo nevytvořil, toto dílo je nesporným adeptem. Nebo možná román "Já já já... muž". Román ideální pro dramatizaci, což by mu muselo dle mého jenom prospět. Celkem bez lítosti bych totiž oželela pár set stránek a žádná z rovin Styronova románu by dle mého nijak zvlášť neutrpěla. Ani ta spousta psychoanalytiků a jungovských, freudovských a filozofických úvah mě příliš neutěšila, což je na pováženou. Ano, Sophie je ústřední postavou, je však současně pouze jednou z řady postav Styronova románu, často dost upozaděná, jakkoli právě její příběh je ten nejzajímavější. Neméně hlouběji, či snad ještě více se autor zabývá postavou vypravěče/začínajícího spisovatele Stinga, která mi imponuje snad ze všech nejméně, tedy svou postavou vlastní, svým mladším spisovatelovým já.
Román je esencí tragédie životní, duševní, fyzické, historické... a zasahuje do životů všech hlavních protagonistů - Sophie, Stinga i Nathana. Styron staví do protikladu nacistické koncentráky, polské kolaboranty a "svobodomyslné" Američany, i ty pak dále štěpí na otrokářský, rurální Jih a pyšně nevědomý, průmyslový, rozvinutý Sever. Styronův záměr je nepochybně hluboký a je zřejmé, že tématu se věnuje do nejnemožnějších podrobností. To člověk pochopí až ve chvíli, kdy zjistí, koho postava zfrustrovaného Stinga, hlavního vypravěče vlastně představuje. Ona závažná, osudová Sophiina volba - nutnost učinit závažné rozhodnutí a zvolit ze dvou neslučitelných možností - v románu vykrystalizuje až v samotném závěru, čímž tento temný příběh nesmazatelné viny a hluboké nespravedlnosti kulminuje. Spisovatel si však toto vyvrcholení nakonec nechá lehce proklouznout mezi prsty a opět se věnuje svému tehdejšímu ublíženému já a jeho pocitům reagujícím na ono odhalení. Román s obrovským potenciálem, kolem mého srdce však prošel s velkým obloukem.
Sophiina volba byla další dílo z mých knižních dluhů, věděla jsem, že bych příběh měla znát, ale pořád jsem čtení odkládala, protože jsem tušila, že to čtení nebude lehké. Docela mě teda překvapilo, že velká část knihy byla věnována Stingovu vyprávění a jeho erotickým představám, které vlastně knize vysloužily zákaz v několika zemích. On to ale všechno popisoval s takovou zbožnou úctou a nekritickým obdivem k ženskému tělu, že to vůbec nepůsobilo vulgárně.
No a potom samozřejmě příběh Sophie s její volbou, kterou by nechtěla zažít žádná matka, vzbuzuje to ve mě neskutečnou úzkost a hrůzu. Pocity jsou nepopsatelné a příběh určitě nezapomenutelný.
Poprvé jsem ji začala číst asi v 15 letech a nedočetla. Podruhé kolem 20let a zase nic. Takže jsem to uzavřela, že 3. pokus bude poslední. Takovou věhlasnou knihu přece musím přečíst. No, kdybych si nepomohla audioknihou v podání M. Stránského, nevimnevim.
Každopádně - čekala jsem víc. U nás se slovní obrat, že je něco Sophiina volba občas použil, tak jsem měla potřebu porozumět. Jenže Sophiina volba se odbyla vlastně na jedné stránce a zbytek byl hromada úvah.
Neřekla bych (narozdíl od jiných čtenářů), že je tam nutně jedno hlavní téma - koncentrák (a rozhodně je škoda Sophiinu volbu přiřadit k současnému boomu románů z koncentráků) Neřekla bych ani, že všechny ty úvahy jsou hromada balastu.
Pode mě to funguje jako celek, jako výpověď tehdejší doby, ale je toho opravdu hodně, není to lehké čtení a taky, knížka je z roku 1979. Já jsem v tu dobu ještě nebyla na světě, ale vím, že knížky a filmy měly více vrstev, než je dnes běžné.
Zkrátka, nebylo to takové to: hup na krávu a je tele :-)
3,5 *
Přiznám se, že si nějak nevím rady s hodnocením této knihy.
Příběh je velmi silný a většina čtenářů ho zná (předpokládám) z obecného povědomí.
U mě to mělo takový účinek, že jsem pořád čekala, kdy se tedy objeví ten velký okamžik Sophiiny volby - a on "nečekaně" přijde až v závěru knihy a to ještě skoro jen tak mimochodem - žádné srdceryvné vyprávění, jen holá fakta.
Sophiin příběh od jejího dětství, přes zážitky z Osvětimi až po soužití s Nathanem v Americe bylo zajímavé. Nicméně mi úplně nevyhovoval styl psaní. Vím, že se takto knihy dříve psaly a odpovídá to tedy době, ale rozhodně to není žádná odpočinková četba. Naopak je potřeba se dost soustředit, aby se čtenář neztratil ve spleti myšlenek vypravěče Stinga (které mi často přišly až moc rozvláčné a s příběhem nesouvisející). Příběh přeskakuje z hlavní dějové linky v roce 1947 v Brooklynu, do roku 1943 v Osvětimi, případně do dřívějších let v Krakově a ve Varšavě, do let 1946-47 v rámci vysvětlení vztahu Sophie a Nathana, až do roku 1967, kde se z ničeho nic v jedné chvíli ocitneme, abychom se následně vrátili zpět.
Za mě tedy velká spokojenost s příběhem a velká rozpolcenost s formou, jakým je podán. Časové skoky mi nedělaly takové potíže, jelikož se daly dobře sledovat, ale neustálé odbočky a úvahy s nemálem cizích / málo používaných slov mi daly opravdu zabrat. Knihu jsem z toho důvodu četla déle než jsem zvyklá a ke konci už jsem si proto jen přála, ať už to nějak skončí.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Kniha Sophiina volba je v
| Právě čtených | 123x |
| Přečtených | 5 309x |
| Čtenářské výzvě | 590x |
| Doporučených | 457x |
| Knihotéce | 1 314x |
| Chystám se číst | 1 843x |
| Chci si koupit | 274x |
| dalších seznamech | 43x |
Tak zajímavý námět a tak zbytečně zdlouhavá kniha. Spousta absolutně nudných pasáží.I když jsem poslouchala jako audioknihu musela jsem to ukončit ,protože něco co by mě tak nebavilo už jsem dlouho nezažila….