Solaris

14.04.2018

Solaris?
Prázdnem si plující tajemství velikosti planety rámované nýty obitými zrcadly oken tísnivě prázdné kosmické lodi s hrstkou ze sebe sama zoufalých existencí v ní.
Tenhle žánr dalece přesahující klenot směle doporučuji všem.

5 těžce klasických *****

10.04.2018

první půlka hodně čtivá, u druhé už je to trochu prokousávání se ke konci.. ale rozhodně stojí za přečtení.

04.04.2018

Krásná kniha. Za svých pubertálních dob jsem hltal sci-fi, všechno co mi přišlo pod ruku. Snad jenom Philip K. Dick mě oslovil tak jako Solaris.
Můžeme se zamýšlet nad morálními dilematy, která vyvstávají před hrdiny. Můžeme se zamýšlet nad samotnou definicí života, co už je život, kde končí. Pro mě to ale není hlavní devíza knihy. Proč jsem se nemohl odtrhnout od textu, je zvláštní snová atmosféra bizarní planety, podivnost oceánu, jeho "chování" a "staveb", jejichž smysl je nám utajen. Stanisław Lem vystavěl zvláštně krásný fantastický svět, který se zcela vymyká našemu chápání, který je obtížně popsatelný pomocí lidských pojmů. Po mnoha desítkách let výzkumu planety, přes stohy vědeckých prací, stále Solaris navozuje tísnivý pocit někde úplně vzadu v mozku - podvědomý strach z neznáma.

27.03.2018

Nemohu napsat, že by Solaris byl špatný román, jen po dobře vymyšlené úvodní zápletce, bohužel příběh vyšumí do ztracena.
Poslední kapitola, kdy Kelvin bilancuje, je naopak povedená.

27.03.2018

Velice podmanivé a to hlavně tou zvláštní atmosférou. Planeta Solaris je tak zvláštní a přitom tak přitažlivá, že na ní ani vaše krásná sousedka (či soused) nemá. Jedno je však velice zvláštní. Čtení bylo fajn, ale neměl jsem ten super pocit, takový ten wow efekt. Přesto nad knihou často přemýšlím. Zůstala v myšlenkách, idejích a z hlavy ne a ne pryč a to se zas tak často nestává...

15.03.2018

Mým Solaristům...
Proslulá Lemovka,poctivé i pravé scífko a to doslova-hard jak vyšitej.Filozofování s fyzikou,tajemno s otázkami,psychologie pocitů,stavy zmatennosti a spousty nezodpovězených otázek tak typických pro,jak jinak je to přeci vědecká fikce.Nečekat Marťánky s anténkama,vysílá je večerníček,má na to licenci a šlape na kole za koncesionářský.
Je tomu bezmála několik hodin co se do tichého neznáma odebral Stephen Hawking.Jeho vědomí je na cestě do světů možná právě podobných,vzdálených naší představivosti a chápání.Jeho neutuchající mysl je důkazem jež překonalo i takovou věc jako je nepřízen osudu,která však dokáže objevovat teoreticky nepochopitelné,vzdálené všednodennímu vnímání.Mimochodem,co je vlastně to čemu říkáme láska? Z toho,aby se jeden umiloval a nebo prej prochází žaludkem.Tak to je vám taky taková záhada.Otáčíme do stránek Lemovy knihy,třeba nám napoví.
Takřka přibližně jsou nepochopitelnému vystaveni i pokusníci u planety Solaris.Hloubavý a přemýšlivý čtenář (předpokládám) :-) je tak v kůži nevyzpytatelného...ale čeho...snad své představivosti či blouznění a nebo později jakéhosi chorého myšlení ? Co od nás chce ta podivnost,co je zač,jak komunikovat a chápat...navždy snad skryté jednoduché odpovědi.
Každopádně svým způsobem,jsme i my Solaristé.Pohlceni oceánem a nezměrnou touhou porozumět i pochopit co se to kolem nás děje.
I když nejsme zrovna kandidáti věd co jim zrovna uniká mimoidní svět,kapánek nám v tom napomáhají všici ti vizionáři Lemové,Hawkingové a jim podobní.Jak jsme všemu budto blízko a nebo vzdáleni necht si přítomní i budoucí Solaranané zkuste přijít už sami.Ve své podstatě,jsme každý sám...
No řekněte,jak to dělaj kosmonauti? Vím co dělaj pionýři,vím co dělaj skauti,ale jak to dělaj kosmonauti? S tím splachováním bych to ješte pochopil,ale,když je stav beztížný je vykonat potřebu obtížný.A čtou při tom knižku? Některý věci se daj vysvětlit kapánek snáz než samotnej Solarismus,takže se držte přistáváte,zas tak lehko nebude,ale Solaris si vás získá svým létama prověřeným tajuplným vlivem.

13.02.2018

Na mě asi moc složité. Krásné dialogy, v kterých člověk poznává postavy, ale zároveň i dlouhé popisy, při kterých jsem obdivovala autorovu fantazii, která mně zřejmě chybí. Protože se nevzdávám, tak jsem dočetla do konce, který se mi nelíbil. Nečekala jsem happyend, jen možná něco srozumitelnějšího.

09.02.2018

Někdy dost zdlouhavé a nudné.

24.11.2017

Žijeme v epoše technické revoluce,která nemá obdoby ve světových dějinách. A v jedné jediné generaci jsme svědky změn o kterých se naším předkům ani nezdálo.Žánr scifi je nyní jaksi v defenzivě,protože dnešnímu člověku nemá příliš so nabídnout a dnes se tomu říká spíše fantasy..
Toto Lemovo dílo však přetrvalo a fascinuje dodnes, protože je víc než o tom co asi budou dělat a jak budou vypadat lidé budoucnosti...Klade otázky jak bychom se zachovali,kdybychom byli v kůži hlavního hrdiny? A na to není jednoznačná odpověď.Každý jsme jiný a každý by to udělal nějak jinak...

Zajímavé, ale užil jsem si to až jako dospělý. Jako dítěti se mi to zdálo otravné.

12.11.2017

Námět dobrý, ale nedotažený. Zpracování nuda.

27.10.2017

Do žánru se občas vnořím, nejsem ani velkým znalcem, ani skalním fanouškem. Spíše zvědavým a přiměřeně nadšeným návštěvníkem, takže se mi stane, že některé klasické texty zachytím se zpožděním takřka generačním...Měla jsem trochu potíže s imaginací, prostředí se mi nějak lépe vizualizuje prostřednictvím příběhu, než vědeckých pojednání a odborných textů. Ovšem v pasážích, kde šlo o popření vlastního geo/antropocentrismu a pokus o změnu stanoviště pozorovatele, jsem se cítila dobře a snahu hlavního solaristy, jednat jako člověk i v situaci, která lidská není, jsem ocenila jako krásnou, byť nesmyslnou.

28.09.2017

"Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další lež. Nehledáme nikoho - než zase lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme si s jinými světy rady. I ten jeden je pro nás příliš velikým soustem."

Pro mě tenhle úryvek vystihuje jak postoj lidstva/vědců k Solaris, tak vztah Krise k Harey. Kdepak love story, chybí (opět chybí, chtělo by se mi napsat) právě ten jeden krok od něj k ní, aby se dalo mluvit o lásce. A kapitoly o solaristice mi vyprávějí dvojí: Jak nálada vědecké komunity koresponduje s "nábojem" momentálních solaristických teorií (ke konci knihy tímtéž výmluvně procházejí i obyvatelé stanice) - Solaris je mlčícím zrcadlem, odrážejícím nás samotné. A jak jsme posedlí potřebou zmocnit se, ovládnout, i kdyby to neznamenalo nic víc než bez porozumění pojmenovat a zkatalogizovat. ("Jen si představ, dali jsme jména všem hvězdám a planetám - a co jestliže se už nějak jmenovaly?")

Četla jsem Solaris, tuším, potřetí, teď s velkým časovým odstupem. A kdysi dávno jsem viděla i Tarkovského film. Nevybavuju si své předchozí dojmy a myšlenky, ale zůstává mi pocit, že tentokrát to bylo nějaké jiné. Asi věk :o)

Tuhle knihu jsem přečetl poprvé ve třinácti. V té době mě oslovil hlavně epický děj hlavního hrdiny a jeho pokus o pochopení principu dvojího vstoupení to téže řeky.
Hlavní myšlenka, že člověk nehledá doopravdy kontakt s jinou inteligencí ale hlavně smysl té vlastní, mě neustále nutí číst ji znovu a znovu. Čím jsem více k bilanční hranici svého života, tím častěji :-)

13.09.2017

Musím říci, že jsem před čtením moc nevěděl o co půjde, ačkoliv jsem před dávnými léty viděl film, vůbec mi v hlavně neutkvěl. Představoval jsem si náročný psycho-horor ve sci-fi kulisách, ale výsledek je dost jiný. Sci-fi složka zde není pouze kulisou na pozadí, ale je všudypřítomnou podstatou. Příběh není "strašidelný", ale hluboce lidský a emocionální. Knihu bych rozdělil do třech částí, prví část, která sahá cca po polovinu knihy rozvijí hlavní děj, má spád a velmi mě bavila. Kontakt s naprosto odlišnou formou vědomí (?), psychologické vyrovnávání se hlavního hrdiny s "hostem" a originalita celé atmosféry knihy mě doslova pohltily. Následně Vás však kniha zahltí kapitolami (o Solaristice, popisu oceánu), které ačkoliv člověk musí obdivovat autorovu fantazii, prostě nejde úplně pojmout a přiznám se, že jsem v nich hodně přeskakoval. Konečná fáze knihy je pak hodně diskutabilní, protože opravdu nedává příliš odpovědí, na které člověk čeká a nechává knihu jaksi neuzavřenou. Mě však přišla skvělá! Ano neuzavírá příběh a rozuzlení postav, ale nabízí pochopení. Pochopení naprosté malosti a bezvýznamnosti člověka v tváří tvář kolosálnosti vesmíru a jeho zákonům. Nikoliv však v nihilistické skepsi, ale v opravdovém smíření. Takže... Nehledejte zde příběh, který zhltnete jako malinu, nečekejte zde "hollywoodské" sci-fi bejkárny pro nemyslící oběti konzumního vyprázdněného života. Zde najdete skutečnou hloubku a nakonec i pochopení. A za to tuto knihu cením, i přes ty výše uvedené pasáže.

30.08.2017

Psychologické postmoderní dítko sci-fi. Zajímavé myšlenky a vykreslení vztahu (i viny). Popis oceánu vyžadoval velkou dávku fantasie a nekonvenčního myšlení. Občas tíživé, lehce svou paranoiou připomínající P. K. Dicka. Rád bych znal povahu hostů ostatních vědců, ale tu autor neprozradil. A někdy pro mě byly vědecké popisy oceánu příliš dlouhé.

25.08.2017

Námet je super – kontakt s tak odlišnou formou mimozemského života, že s ňou nedokážeme ani len nadviazať kontakt. Navyše sa odohráva na pustej vesmírnej stanici kde sa dejú veľmi znepokojivé veci. Nádeje na filozofického Votrelca mi ale zhasli, keď sa gradácia deja zasekla niekde pri zauzlení – k vyvrcholeniu a rozuzleniu sa autor vôbec nedostal. Záver je utnutý takým spôsobom, až som pochyboval, či mojej kópii knihy nechýba polovica strán. Škoda, väčšinou to bolo totiž veľmi zaujímavé čítanie (s výnimkou dvoch úmorných pasáží v knižnici). 6+/10

25.08.2017

Dokonalé! Vlastně by stačila tahle jedna jediná jednoslovná věta, ale nedá mi to, téma lidského vědomí mi je hodně blízké, a tak se pokusím o pár vlastních slov :-). Musím přiznat, že na mě Stanislaw Lem hluboce zapůsobil svým originálním pohledem na omezenost lidského vědomí, poukázáním na to, jak v kontrastu s celým vesmírem je lidská bytost naprosté nic, a když sleduji, kam naše lidská civilizace směřuje, vážně bychom si to měli alespoň občas připomenout :-).
Autor ukázal na spousty otázek, které si vnímavý čtenář může klást, odpovědi pak nechal na každém z nás (jiné prostě zatím nejsou :-)), ten, kdo chce, může jen přemýšlet o možnostech ...
... inteligence nám tak naprosto nepoznatelné, ne, že bychom nechtěli, ale jde tu spíš o určitou nemožnost, limity, které nás omezují v našich schopnostech, limity našich smyslů, našeho vědomí (ať už si to přiznáme, nebo ne, zatím toho o našem vědomí víme, přes veškerý pokrok v oblasti zkoumání lidského mozku, jen naprosté minimum),
... chápání, resp. jak se postavíme k tomu, co je mimo náš dosah, mimo naše možnosti, co nás přesahuje (a zatím jsme v tomto směru, podíváme-li se do minulosti i do současnosti, neprojevili nijak výraznou schopnost pojmout transcendentní záležitosti, snažíme se o to, to ano :-), světová náboženství, věda, ale třeba i politické systémy, se předhánějí, kdo přinese lepší „nápad“ :-).

Otázek je hodně, odpovědí málo, důležité je, že tohle je jedna z knih u kterých můžete přemýšlet, pokud budete chtít ... o příběhu lidstva, které se marně snaží pochopit ...

„Odvěká víra zamilovaných a básníků v sílu lásky, která je silnější než smrt, ono finis vitae sed non amoris, která nás pronásleduje už celé věky - je lež. Ale ta lež je jenom zbytečná. Nikoli směšná.“

16.08.2017

Pozoruhodná, inteligentní, komorní scifi s nádechem psychologie a filosofie. Nedávno jsem četl Stokerova Draculu a kupodivu mají tyto dvě knihy jeden podstatný aspekt společný - jak se má člověk postavit k něčemu, co přesahuje meze jeho chápání, vlastně by podle něj vůbec nemělo existovat, a přece to tu fyzicky je. Dalším ústředním bodem knihy je otázka, zda lze mít plnohodnotný vztah k něčemu, co jako člověk vypadá, myslí a chová se (navíc jako člověk, ke kterému jsme kdysi měli velmi silný citový vztah), ale přesto to člověk není. Těším se, že se někdy kouknu na některý z filmů, kterým byla kniha předlohou.