Slunovrat

Přečteno jedním dechem. Ten konec jsem nečekala. Prima strávený večer. :)

Pohodová detektivka ze severu Švédska. Některé věci ze života hlavních hrdinů a z vyšetřování mi sice úplně nesedly, ale s detektivní zápletkou jsem spokojená a určitě si přečtu i další díl.

Velmi průměrná detektivka, ani jedna z postav pro mě nebyla moc zajímavá, celé to působilo dost utahaně. Zkusím si ještě přečíst druhý díl.

Měl jsem problém se začíst. Chytl jsem se až někdo kolem sté stránce;(
Pak mi vadila spousta jmen v knize,občas jsem se ztrácel.
Po dočtení jsem takovej rozporuplnej,zda se mi to vlastně líbilo. No zkusím 2. díl, třeba mne více zaujme.

Slunovrat je pro mě veliké zklamání. Úvod působil slibně a zdálo se, že by příběh mohl nabrat zajímavý směr, ale postupně se z něj vytratilo tempo i napětí. Děj se začal nepříjemně táhnout a já jsem se přistihla, že mě čtení spíš unavuje než těší. Mrzí mě to, protože potenciál tam byl, ale nakonec šlo o jednu z těch knih, které jsem dočítala spíš ze setrvačnosti než ze zvědavosti. Někdy se to holt stane.

Další parádní severská atmosféra, tentokrát nás příběh zavede do severního Švédska. Oslavy slunovratu, nějaká ta vražda a hon na pachatele - ideální kombinace pro příjemné čtení.

Fredrik před lety přišel o rodiče i bratra při námořním neštěstí a od té doby to s ním jde z kopce. Navíc má pocit, že svého sourozence pořád někde vidí, což jeho posttraumatickému stresu nikterak nepřilepšuje.

Když má Fredrik pocit, že bratra zas zahlédl s ředitelem jednoho prestižního hotelu, rozhodne se, že ho bude sledovat, aby mu prozradil, kde se jeho bratr skrývá. To ovšem netuší, že ho sledování zavede až na daleký ostrůvek na severu Švédska.

Tam se Fredrik náhodou setkává se Sofií, se kterou před lety prožili krátký románek. Sofie je shodou okolností vyšetřovatelkou místní policie. K Fredrikově smůle se po oslavách slunovratu objeví na ostrůvku mrtvola a Fredrik vypadá jako hlavní podezřelý. Jeho zběsilý úprk začíná a zamotá přitom všechno možné. Policii se vydat nemůže, tedy mu nezbývá než po vrahovi pátrat sám.
Podaří se mu to?

Čtivé, napínavé, severské - tyto ingredience mají u mě úspěch zaručen a já už netrpělivě vyhlížím volné pokračování s názvem V temnotě, které teď právě vyšlo. Za mě velké doporučení!

Kniha mi v lecčems trošku připomínala Zmizela v mlze od M. Klevisové, a to hlavně nastíněním života na severu a popisem přírody, počasí. Jinak je o trochu akční, více krve, ale v ucházející míře. Mě se děj líbil - bylo tam napětí, linka do historie, pátrání na vlastní pěst, milostný vztah, osobní problémy ... a těším se na další díly ze série :)

Lehce nadprůměrná "severská" detektivka - ostrovní reálie, atmosféra nejdelších dní v roce, nezbytná milostná linka. A mnohokrát ověřené (či provařené) vypravěčské postupy - stíny minulosti, kdo bude další na řadě, slepá ulička a bingo .... Nic třeskutě originálního autorka čtenářům nenabídla, ale četlo se to celkem slušně - a když je to léto ....

Nebylo to špatné, i když to byl druh spíš takové "ženské" detektivky, s romantickou linkou a opisem pocitů. To zrovna nevyhledávám. Víc mi ovšem vadilo, že příběhu chyběl spád a tempo, místy se to vleklo, a taky ploché, vlastně takové "nijaké" postavy. Výsledek byl nakonec uspokojivý. 3/5

Poctivá detektivka. Tajemství z minulosti (s přibývajícím dějem odhadnutelné), sympatická policistka se zamotaným osobním životem, její dávný přítel a zajímavé prostředí švédských ostrovů. Funguje to.

Příjemné prostředí méně známé oblasti Švédska, děj, který přirozeně plyne ve správném tempu, a tajemství minulosti. Ač je z textu patrná ženská ruka (detailní popisy pocitů jednotlivých postav, romantická větev příběhu), je to druh detektivky, kterou si čtenář s klidným svědomím může zabalit na dovolenou a nudit jej nebude. Kupodivu jsou zajímavější spíš vedlejší postavy, ale i s těmi hlavními si člověk vystačí, byť příběh Estonie je opravdu jen v pozadí.

Kniha se mi četla úplně sama. Sice jsem si konec domyslela, ale vůbec mi to nevadilo. Těším se na další knihy.

Kniha byla napínavá, děj rychle odsejpal.

Románový debut švédské autorky LINY AREKLEW s názvem SLUNOVRAT na první pohled upoutá svou fotogenickou obálkou. Ani se mi nechtělo věřit, že se jedná o první díl kriminální série.

Dějištěm je turisticky atraktivní ostrov Ulvön a ústřední vyšetřovatelkou je svérázná Sofie Hjorténová. Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit pomalejším rozjezdem, protože nakonec jsem byla velmi spokojená.

Příběh se odvíjí ve dvou současných linkách. V jedné se seznamujeme s Fredrikem, který přežil jako jediný z rodiny tragickou námořní nehodu. Fredrik se potýká s psychickými problémy, trpí utkvělou představou, že jeho bratr Nils stále žije. Tato domněnka ho zavede až na ostrov na severu Švédska, kde se připlete k vraždě. Stává se jedním z podezřelých, a tak se snaží vypátrat vraha na vlastní pěst, aby se očistil.

V druhé sledujeme vyšetřování z pohledu policie, kde hlavní úlohu hraje Sofie. Frederika zná již z dřívějška a nyní se potkávají znovu, stráví spolu noc, což celou situaci, která následuje, jenom zkomplikuje.

Chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetla. Na vině byla nejspíš špatná orientace, kdo je kdo, a pomalejší tempo. Postavy mě hned zkraje nezaujaly. Nicméně jsem vydržela a jsem ráda. Vyprávění postupně dostalo tu správnou dynamiku, kdy toužíte odhalit tajemství, které sahá daleko do minulosti. Něco málo tušíte, ale potřebujete se utvrdit, že to tak skutečně je. Nechybělo překvapení na závěr.

Kromě vyšetřování tu visí otazník, jak se bude dál odvíjet soukromý život hlavní hrdinky Sofie. Okouzlilo mě prostředí. Já na ten sever budu muset vyrazit .

Slunovrat mi malinko připomínal knížky Kristiny Ohlsson nebo třeba sérii „komisařka z ostrova“ německé autorky Anny Johannsen, které patří k mým oblíbeným.

Série z ostrova Ulvön má v originále zatím 5 dílů a já doufám, že se dočkáme překladu.

Za knížku na recenzi děkuji Nakladatelství Bourdon.

Chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetla. Na vině byla nejspíš špatná orientace, kdo je kdo, a pomalejší tempo. Postavy mě hned zkraje nezaujaly. Nicméně jsem vydržela a jsem ráda. Vyprávění postupně dostalo tu správnou dynamiku, kdy toužíte odhalit tajemství, které sahá daleko do minulosti. Něco málo tušíte, ale potřebujete se utvrdit, že to tak skutečně je. Nechybělo překvapení na závěr.

Kromě vyšetřování tu visí otazník, jak se bude dál odvíjet soukromý život hlavní hrdinky Sofie. Okouzlilo mě prostředí. Já na ten sever budu muset vyrazit .

Slunovrat mi malinko připomínal knížky Kristiny Ohlsson nebo třeba sérii „komisařka z ostrova“ německé autorky Anny Johannsen, které patří k mým oblíbeným.

Série z ostrova Ulvön má v originále zatím 5 dílů a já doufám, že se dočkáme překladu.

Severské detektivky jsou oblíbené pro svou atmosféru a prostředí, které je pro nás obvykle temné a mrazivé. Slunovrat v tomto asi také nezklame – izolovaný ostrov, oslavy slunovratu, neklidné moře – to vše vytváří působivé kulisy, které dodávají příběhu skutečně tu správnou severskou atmosféru. K dobru knize musím také přičíst zajímavou hlavní postavu – Fredrika- jehož trauma z minulosti působí poměrně uvěřitelně a vnáší do děje jistou psychologickou hloubku.

Knize však musím vyčíst absenci svižného spádu – rozjezd byl děsně pomalý a celkově to působilo na severskou krimi poměrně táhlé. To mi osobně kazilo celý dojem z knihy. Všechno ostatní – jako například to, že děj byl poměrně dobře predikovatelný, knize odpouštím. Ale od severské krimi opravdu očekávám spád a napětí. Nic z toho jsem při čtení necítila.

Slunovrat je poměrně průměrná severská detektivka. Má dobrou atmosféru a zajímavý psychologický prvek, ale ničím zásadně nepřekvapí. Pokud hledáte solidní thriller bez velkých inovací, bude se vám líbit. Jestli však očekáváte něco, co vás opravdu vtáhne a ohromí, budete nejspíše trochu zklamáni.

Zdlouhavé, nezajímavé a k uzoufání nudné: i když se to četlo rychle, na těch 400 stranách se toho děje pramálo. Ani z oslav slunovratu a místa děje autorka nevytěžila vůbec nic pro čtenáře. I klíčové postavy nestály za nic. A odvolávka na potopení Estonie zůstala také jen odvolávkou, nic k tomu autorka nepřičinila.

Začátek byl zdlouhavý, až jsem přemýšlela, že knihu odložím... Ale nakonec jsem ráda, že jsem dočetla

Zajímavé čtení na víkend, občas trochu zamotané, ale čtivé, takže asi časem sáhnu po dalších dílech autorky, mám ráda, ženy vyšetřovatelky, to je hlavní lákadlo, i když Sofie byla opravdu svá