Smutek andělů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Druhý díl románové trilogie nejúspěšnějšího současného islandského spisovatele Jóna Kalmana Stefánssona Smutek andělů popisuje život rybářské obce devatenáctého století nacházející se ve fjordu poblíž severního pólu. První díl trilogie, Ráj a peklo, nás uvedl do života rybářů, kteří periodicky vyplouvají na moře a bojují o život za věčného střídání běsnících živlů, bouřek, vánic a mrznutí. Namísto Miltonova Ztraceného ráje nyní jako nit prolínající se textem a kontrastující s ním na řadu přichází Shakespearův Othello. Ten rezonuje s drsným prostředím, kde se lidé v důsledku náročných životních podmínek opíjejí, a upíjejí, jejich city nabývají na nebezpečné intenzitě a pomluvy rozsévají jedovatá semena, která mají větší šanci se uchytit a nadělat větší škodu, neboť v lidské duši se toho skrývá mnoho. Najdou se však naštěstí tací, jejichž úsměv vyzařuje onu vzácnou laskavost, díky níž je tenhle svět snesitelný. Kdo takové lidi pozná, najednou prozře a vidí, jaký to má všechno smysl....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/233253/smutek-andelu-ZCz-233253.jpg 4.637
Série:

Ráj a peklo (2.)

Orig. název:

Harmur englanna

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Dybbuk
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Smutek andělů

Přidat komentář
shelma
28. března

Tolik nádherných myšlenek a tak silný příběh. Po první části jsem věděl, že bych nemohl být na Islandu rybářem a po druhé části vím, že ani pošťákem. Tak těžký život tam mají. Važme si toho, že se u nás máme tak dobře.

novecento
24. února

Když sněží, to pláčou andělé, říkají indiáni v Kanadě. Nebeský smutek je krásný. Ve druhém dílu Stefanssonův hlavní hrdina (chlapec) stále hledá sám sebe v každodenních strastech krutého života a všudypřítomné smrti na pobřeží severního moře. Putuje podél islandského pobřeží, jako pomocník pošťáka Jense. Cestou v nepříznivém počasí si oba procházejí svůj život, radosti i strasti a chyby, které udělali. Je to takové islandské putování (ne road movie, jak to nazval LBZ), ale stojí to určitě za přečtení.
Autor: Některé knihy mají zásadní význam, jiné jsou jen pro zábavu. Některá slova jsou skořápky v čase a možná se v nich ukrývá vzpomínka na tebe. Nebe si tu moc neužijeme, berou nám ho bouře temné jako smrt a hory, které jim ještě přidávají na síle. Ale občas, když se po bouřce vyjasní, se nám zdá, že na nebi zahlédneme bílou šmouhu, jakou tam zanechali andělé, vysoko nad oblaky i horami, nad lidskými chybami i polibky, bílou šmouhu, jako příslib velké blaženosti. Ten příslib v nás vzbuzuje dětinskou radost a probudí dlouho zapomenutý optimismus. Být mužem znamená vědět, kam mám namířeno, a nedělat kolem toho žádné cavyky. Sny jsou odvrácená strana života, všechno má alespoň dvě strany: měsíc, kameny, štěstí, stesk i zrada. Čas umí být podlá bestie, všechno nám nadělí jen proto, aby nám to zase vzal. Boj o život a snění nejdou dohromady, ani básně se solenými rybami nikdy nepůjdou dohromady a snů se nikdo nenají. Je zajímavé, jak většinu autorových postav pronásleduje nenasytná každodenní touha po černé kávě. I já dovedu meditovat nad hrnkem dobré kávy, ale na Islandu v 19 století jsem to až tak nečekal. Knihu doporučuji.

akdar72
27.09.2018

Přitiskni se ke mně, samota mi vadí.
Přitiskni se ke mně a chlad se ztratí.
Přitiskni se ke mně a všechno bude krásné.
Přitiskni se ke mně a přestanu se bát smrti.
Přitiskni se ke mně a všechno zradím.

harena
29.03.2018

Jedna z knížek, které se nečtou pro příběh, ale pro náladu, atmosféru a pocity. A anotace je naprosto zavádějící. Kniha je o cestě, o myšlenkách, důležitá jsou slova.
"Venku skučí vítr, burácí a netrpělivě čeká, až zase vylezou ven, aby si měl s čím hrát, sníh ho jako hračka už omrzel a tady jinak není nic než hory, trvá tisíc let, než se pohnou, sem tam možná nějaká liška a krkavec, ale zvířata větru nedovolí, aby s nimi zacházel tak zle, jako s člověkem..."

"Andrea si ho přečte, uvažuje chlapec, ale co pak? Vydají se jeho slova do té sloty a vrátí se i s ní? Nebude pak za ni zákonitě odpovědný? Možná by pak musel sám něco obětovat, aby jí pomohl? Co je to odpovědnost? Pomáhat ostatním tolik, že si tím člověk zničí vlastní život?
Slova můžou být náboje ale i záchranné jednotky."

Naprosto skvěle o knize napsali čtenáři pode mnou, líp to popsat neumím. Hned si musím objednat třetí díl.

LBZ
04.03.2018

První díl se mi hodně líbil. Tady ten druhý je z větší části "road movie" ve sněhu, větru a zimě občas proložená nějakou myšlenkou. Je to opravdu dlouhé a už mě to místy dost nebavilo. Navíc i kdyby byly podmínky jen z poloviny takové, jak jsou popisované, tak by už dávno zehynuli i všichni příslušníci elitních jednotek námořní pěchoty... :-/

mirektrubak
27.02.2018

„Mnozí lidé raději mlčí, když je život trápí, protože slova často bývají jen neživé balvany nebo obnošený oblek. Můžou ale být také plevel, zhoubné bakterie, shnilá polena, která neunesou ani mravence, natož lidský život. Přesto jsou slova jeden z mála prostředků, které nám skutečně poslouží, když se zdá, že všechno ostatní zradilo. Pamatuj na to. A také na to, co nikdo nechápe, totiž že ta nejbanálnější a nejnepravděpodobnější slova někdy zcela nečekaně unesou velkou tíhu a dokážou život bezpečně přenést přes hluboké propasti.“
V neposlední řadě vášnivá oslava literatury – a v obecnějším smyslu vlastně obhajoba verbální komunikace.

Ale především další strhující jízda mrazivým Islandem, opravdový koncert slov, kombinace sugestivního popisu krutých živlů, vnitřního světa hrdinů a nadčasových myšlenek skupinového vypravěče (chóru mrtvých předků?). A v tom všem jako jasně viditelná Ariadnina nit chlapcova houževnatost, tvrdohlavá vůle žít celému světu i osudu navzdory.
Nějaké chyby bych opravdu těžko hledal, snad jen že občas se myšlenky vypravěčů a formulované obecné pravdy dostaly nebezpečně blízko banalitám a trochu také koketovaly s patosem. Ale to, co by mně jinde vadilo hodně, tady nevadí skoro vůbec, protože Stefánsson vytváří tak podmanivou atmosféru, že to do ní zapadne.
Naopak bych rád vyzdvihl, jak dokáže být často citlivý, přestože je hlavním tématem boj s přírodou (metaforicky boj s osudem, se životem), tak mnohé scény jsou přirozeně dojemné – mě tímto způsobem nejvíc zasáhla třeba samozřejmá pohostinnost Marie s Jónem.

Na konci knihy Ráj a peklo jsem měl pocit, že je příběh uzavřen a nijak jsem do dalšího dílu nepospíchal, ale u Smutku andělů je to jinak – Jón Kalmar nás zanechal přímo uprostřed děje ve značném napětí. Takže honem, honem, která nejbližší pobočka knihovny má k dispozici poslední díl trilogie? Cože, zrovna ta moje?! Tak to mě omluvte, končím s komentářem a běžím si pro Lidské srdce.

Šerďa2012
26.12.2017

Popravdě do knihy jsem se nemohla začíst a tak jsem ji odložila.

Makropulos
02.11.2017

Sedím tu, a přestože hoří v kamnech, mám pocit, že jsem obalená ledem a kolem zuří šílená sněhová bouře. A kromě toho jsem zoufalá, protože nevím, co je s Chlapcem a Jensem. I druhá část mě opravdu dostala. Přitom jsem ze začátku měla pocit, že to tentokrát bude víc o myšlenkách, i se mi to trošku špatně četlo. Ale to trvalo jen chvilku a jsem rozhodnuta, alespoň některé z těch myšlenek vypsat k autorovi do „Citátů“. Ale to, čím jsem si s hrdiny teď prošla, bylo opravdu velmi silné. Původně jsem si myslela, že s třetím dílem počkám, vložím mezi nějakou odpočinkovou četbu, to ale teď nemohu. Ještě že ten třetí díl už mám. I v této knize jsou důležitá slova, knihy, ale hlavně lidské vlastnosti, hlavně ty špatné, které ubližují, usmrcují a opět život a smrt, hory a moře, ale i láska, někdy zvláštní, nejistá, nenaplněná, láska k těm, kteří už tu nejsou, i láska probouzející se a velmi křehká. Brilantní a zvláštní způsob psaní. Přímá řeč jako ve scénáři, uvedená jménem nebo osobním zájmenem s dvojtečkou bez uvozovek, ale jen občas, asi ve chvíli, kdy je třeba to vyprávění trochu zrychlit, nevím. Pečlivě volená slova a tady myslím, že překladatelka neměla lehkou práci, takže můj obdiv patří i jí. Opět, stejně jako první část, doporučuji.