Smrtka

Záhadnější než ranní mlha nad městem a stejně neúprosně chytlavá jako meloun v srpnovém vedru, tahle jízda nabízí víc otázek než když si zapomenete klíče doma a do práce zbývá pět minut. Jiskry mezi smrtí a životem tančí s lehkostí baletky, co zrovna zapomněla boty, a přitom vás nenechají vydechnout ani na vteřinu. Ne každý den se setkáte s tak rafinovaným koktejlem napětí a filozofie, který chutná jako sladký oříšek z nejtemnější čokolády. Když si myslíte, že víte, jak příběh skončí, přijde zvrat jako koření do už tak pikantního guláše a vy si přejete víc. Zima v srdci, oheň v duši a ta nevyslovená otázka, jestli by se měl smrtka učit rozdávat i radost, vás udrží přilepené víc než seriál, co právě jede na Netflixu. Vypravěč si pohrává se životem jako s pavučinou a vy se divíte, jak z takovéhle pavučiny může vzejít něco tak oslnivého. Kdo říká, že smrt nemůže být zábava, asi nikdy nezažil tenhle okouzlující tanec mezi řádky.

Ve světě, kde jsou lidé nesmrtelní, existují smrtky, které mají zabránit přelidnění. Chápu, proč ten systém vznikl, ale přijde mi zvláštní, že smrtky mají úplnou volnost, můžou si vybrat, koho a jak zabijí. Některé z nich kosí i trýznivě, což mi připadá neetické.

Lidé si myslí, že jsou vyspělí, ale podle mě jen technologicky. Morálně na tom nejsou o moc líp než dřív. Myslím, že právě vědomí smrti dává životu smysl.

Být smrtkou je nejvyšší lidské poslání."

Dystopie. Nebo utopie? Nesmrtelnost, dlouhověkost, šance prožít řadu životů díky možnosti omlazení... Nedostižný sen? Jenže jaká může být budoucnost bez přirozené regulace živých tvorů na planetě? Takže Smrtka? Jenže smrtka je zdě opět jenom člověk se všemi svými neduhy a nectnostmi. Nebo ctnostmi.

Shusterman nabízí dobrodružný příběh YA velkého filozofického formátu. Být či nebýt? Kosit či nekosit? Kdy? Koho? Jak? Proč? Cílová skupina jsem sice jen částečně, příběh mě ale svou myšlenkou zaujal. Uznávám, že v příběhu je taky několik nelogismů, přičemž ten největší spočívá v nejkritičtějším rozhodnutí smrtky Faredeye. Taky bych si myslela, že dělat hlupáky ze všech krom Rowana, vč. Citry, mi nepřijde moc věrohodné. Smrtka Anastázie mě ale určitě nemine. A smrtka Lucifer snad taky ne.

Musím přiznat, že když mi knihu Breberuše doporučila, nebyl jsem zrovna přesvědčen o tom, že se mi do ní chce jít. A vida, příběh mě zaháčkoval od prvních řádků. Svět budoucnosti se mi sice vřele nelíbil, ale to není chyba autora, mně už ten veškerý "pokrok" totiž leze krkem; mně prostě dva lidé, kteří sedí proti sobě u stolu a komunikují spolu za pomoci chytrého telefonu, připadají jako idioti. A ono se to stále zhoršuje a vnímá to tak zřejmě i Neal Shusterman. Zajímavý svazek; mělo to atmosféru postapo příběhů, byl to tak trochu thriller a byl to i filosofický text a bylo to sakra dobré. Docela rád bych se v nejbližší době s nějakou / nějakým C. s. potkal.

Zajímavý svět smrtek, budoucnost, o kterou bych nestála. Těším se na další díl.

Ach jo, vždycky když se objeví nějaká střela knížka tak to dopadne stylem že vlastně autor ani nepočítal s pokračováním, což je v případě Smrtky škoda protože na konci vlastně zahodí všechno co by mohlo v dalším díle nějak dobře působit. Smrtka je pecka knížka, zajímavý koncept lidské nesmrtelnosti,kde aby svět mohl fungovat, musí rovnováhu nastolovat řád pseudo arbitrů+světu vládne umělá inteligence.No co víc chtít, knížka pěkně utíká (místy až zběsile), máme tu pár zajímavých postav a pak najednou konec a vlastně ani moc náznaků že by bylo smýšleno pokračování a to je prostě problém, když teď už víme že je celá triologie. Připomíná mi to Dunu která taky naservírovala parádní záporky aby je do konce knihy nechala zdechnout jen proto, že sám spisovatel asi nečekal že bude dalších snad pět knih. No každopádně pokračování mě zajímá tak uvidíme dál.

(SPOILER) !!! DROBNÉ SPOILERY !!!
Mé pocity z této knihy jsou mírně smíšené. Ze začátku se mi to dost líbilo, pak po zvratech to šlo celkem dolů a závěr to zase spravil.

Svět je samozřejmě nelogický. Lidi běžně mají děti (a to několikrát, i po tom, co už obrátili list), takže populace by rostla hezky exponenciálně. Pokud smrtky pokosí ročně 5 milionů lidí, je to jako odebrat náprstkem vodu z jezera, do kterého teče velká řeka. Absolutně k ničemu. Takže veškeré poslání smrtek a všechny ty filozofické řeči okolo by byly jen hloupé kecy o ničem.

Taky nevěřím tomu, že se lidstvo kdykoliv v budoucnu dostane do situace, že už nepůjde jít dál. V knize je to odbyté tím, že kolonie na Marsu a Měsíci zkolabovaly a tím se dokázalo, že to nejde.

Jenže to je tím, že jsem šťoural... Někoho jiného to třeba trápit nebude :-).

Většinu knihy jsem si myslela že čtu nějakou špatnou verzi, jinou, než všichni co zanechali komentáře s kladným hodnocením. Fakt několikrát jsem si říkala co to je za blbost, některé scény mi přišly hrozně prvoplánové a chemie mezi hlavními hrdiny totálně nucená a do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Musím ale přiznat že ten konec to celkem vylepšil, nakonec (doslova konec, jednalo se tak o poslední čtvrtinu knížky) jsem stránky hltala a dokonce jsem se pustila i do dalšího dílu a knížku nevyhodila z okna, jak jsem původně plánovala. Každopádně perfektní nápad na příběh.

Zajímavé čtení. Knihu bych si sama asi nevybrala, ale byla mi doporučena.
Líbila se mi myšlenka a konec jsem čekala, že bude jiný, ale nevadilo mi to. Líbilo se mi jak si překladatel pohrál s jazykem.
Možná mi na začátku přišlo, že svět není moc vysvětlený a vše jsem pochopila až po chvíli čtení. I když se mi kniha líbila, do dalšího dílu se pouštět nebudu.

Ale jo. Bylo to dobré. Člověk musí mít na paměti, že je to pořád young adult. To, co mi ve vyjádřených myšlenkách chybělo nechávalo velký prostor pro mé vlastní myšlenky a filosofování a to bylo vlastně moc fajn.

Hoci už nepatrím medzi cieľovú skupinu žánru young adult, k prečítaniu tejto knihy ma presvedčili pozitívne recenzie a musím povedať, že som rád, že som sa k nej dostal a dal jej šancu. Už dlho sa mi totiž nestalo, že ma nejaký príbeh dokázal strhnúť tak, že som knihu doslova zhltol na posedenie a nedokázal sa od nej odtrhnúť. Svet, ktorý predstavuje autor vo svojom diele je desivou dystopickou víziou budúcnosti, ktorá má svoje pravidlá a zákonitosti, pričom tento svet mi prišiel svojim spôsobom veľmi unikátny a originálny, hoci neutešený a značne depresívny. Príbeh síce využíva tradičnú schému cesty hrdinu je však podaný veľmi čtivo a obsahuje niekoľko momentov a zvratov, ktoré čitateľa nútia pokračovať neustále ďalej. Nečakane a prekvapivo pre mňa jedna z top kníh, ktoré som sa poslednú dobu čítal.

Co to sakra je?
Měla jsem od knihy velká očekávání, hlavně kvůli recenzím. Když jsem se pustila do prvních pár stránek, říkala jsem si: WTF? – ale v pozitivním slova smyslu. Bylo to něco úplně nového, s originálním námětem a filozofickými myšlenkami.

Četla jsem tedy ze zvědavosti dál… no a pak už to pro mě začalo být nudné, divné a brutální. Dostala jsem se jenom do deváté kapitoly a vůbec nemám chuť číst dál. Možná se ke knize jednou vrátím a hodnocení upravím, ale momentálně to pro mě není.
Možná v tom hraje roli i to, že jsem milovník fantasy a sci-fi mi moc nesedí.

Tato recenze mě samotnou velmi mrzí, protože jsem se na tuto knihu těšila skutečně dlouho. Podle anotace a nadšených ohlasů jsem věřila, že se bude jednat o titul, který mi sedne – stylově, tematicky i atmosférou. Bohužel se tak nestalo. Konečné tři hvězdičky jsou vlastně výsledkem mírného záchranného oblouku v závěru knihy – jinak by hodnocení zůstalo na 2–2,5*.
Začnu ale tím pozitivním.
Autor vytvořil fascinující, promyšlený utopický svět, v němž lidstvo překonalo smrt. Přirozeně se zde otevírají hlubší etické i filozofické otázky, které mě zaujaly a přinutily nad nimi přemýšlet. Zvláště oceňuji nápad, aby Smrtky přijímaly jména historických osobností z tzv. Věku smrtelnosti – jednoduché, ale nesmírně efektní řešení, které má v sobě nečekanou sílu.
Veliké uznání patří také vedlejším postavám – zejména Ctihodným Smrtkám Faradayovi, Curie a Voltovi. Byly charakterově propracované, vnitřně konzistentní a nesly děj kupředu víc než samotní protagonisté. Jejich přítomnost byla pro mě natolik zásadní, že právě díky nim jsem knihu nakonec dočetla.
A zmínku si zaslouží i záporák Goddard. Přestože autor nerozvíjí jeho vnitřní psychologii detailně, Goddard funguje jako personifikace krutosti a bezohlednosti systému, čímž výrazně přispívá k napětí a morálnímu konfliktu v příběhu. I tak z něj cítím nevyužitý potenciál...
Tím se dostávám k tomu horšímu.
Hlavní postavy – Citra a Rowan – pro mě bohužel nefungovaly téměř vůbec. Až do posledních asi 80 stran mi bylo zcela jedno, co se s nimi stane. Citra mě po většinu knihy spíše iritovala svým téměř až arogantním chováním a Rowan působil… jako salát. Nemastný, neslaný, unylý. Možná v tom byl nějaký autorský záměr, ale výsledkem je, že jsem k nim necítila žádnou emocionální vazbu.
A pak je tu ona romantická linka. Omlouvám se, ale mezi Citrou a Rowanem neexistovala sebemenší chemie. Celé to působilo uměle, nepřirozeně, jako by autor měl dojem, že do každého YA příběhu prostě musí vložit romantiku – bez ohledu na to, jestli to dává smysl. Přitom by dávalo mnohem větší logiku nechat jejich vztah vyvíjet pomalu v průběhu celé trilogie. V této podobě na mě působil vztahový motiv lacině a rušivě – natolik, že to knize ve výsledku ubírá celou jednu hvězdičku v hodnocení.
Ještě dodám poslední postřeh, který o lecčems vypovídá: z celkových cca 380 stran mě doopravdy bavilo právě asi jen posledních osmdesát. Ano, byly napínavé, konečně jsem cítila tah na bránu i emoce – ale přijít až tak pozdě je zkrátka málo. Právě tato závěrečná část knihu zachránila od nižšího hodnocení. Celkově ale zůstávám u toho, že Smrtka měla ohromný potenciál, který zůstal z velké části nevyužitý.
Pokud jde o pokračování, zatím nejsem rozhodnutá, jestli do dalších dílů půjdu.
3*/5*

Sérii miluju!
Neznám YA, které by nabízelo takovou filozofii a velmi mě to bavilo. Svět je úžasně vymyšlený. Bavily mě postavy a jejich vztahy - snad jen bych vytknul typickou YA trope, kdy musí být romantické pnutí mezi hlavními hrdiny opačného pohlaví.
Doporučuji všem fanouškům sci-fi, tohle je moderní základ. Popularita série je zcela zasloužená.

Moje první setkání s tímto autorem – a ačkoliv YA není úplně mým obvyklým žánrem, zde naprosto rozumím, proč tahle série ve čtenářích vzbuzuje takové nadšení. Neal Shusterman vytvořil fascinující svět, který vás pohltí a přinutí se zamyslet, ať chcete, nebo ne. Je to výborně napsané, plné zvratů a morálních dilemat, které rezonují se světem, ve kterém žijeme.

Lidé svrhli vládu a řízení světa přenechali “centrálnímu mozku”. Největší problém ale přichází s tím, že lidstvo přestalo přirozeně umírat. Kolonizace jiných planet dopadla fiaskem a je nutné, aby se o rovnováhu na Zemi někdo postaral. Je proto určená elita tzv. Smrtek - vybraní obyvatelé, jejichž úkolem je “eticky” zabíjet. Jenže, lidé budou vždy pouze lidmi a ne každý zvládne takovou moc a postavení – a když do toho vstoupí ego, peníze nebo touha po násilí, stává se z toho zvrácená hra a ze Smrtek vrazi.

Mě osobně bylo při čtení spíše úzko. Nutilo mě to přemýšlet o morálce dnešní společnosti, o hodnotě života i o tom, kam může směřovat svět, kde je všeho až příliš. Co když lidstvo zničí samo sebe ne kvůli nedostatku, ale právě kvůli přebytku?

Anyway.. Jsem zvědavá, kam se příběh dál posune, takže v sérii rozhodně pokračuji.

Smrtka mě zasáhla jako kniha, u který jsem vůbec nečekal, že mě takhle pohltí. Ze začátku jsem váhal. Ten námět mi přišel trochu ujetý. Ale jakmile jsem se začetl, začalo to všechno dávat smysl a bylo jasný, že mám před sebou něco výjimečného. Ten svět je krutej a fascinující zároveň. Myšlenka, že smrt je něco, co se dá řídit, mě nutila přemýšlet nad věcmi, který mě dřív ani nenapadly. Co bych na místě těch postav dělal já? Ty postavy samotný mi fakt sedly. Byly uvěřitelný, měl jsem k nim blízko a fandil jsem jim. Všechno to bylo psaný tak, že mi to před očima běželo jako temnej, ale nádhernej film. Tempo bylo perfektní. Napětí, akce, filozofie, všechno v rovnováze. Žádná hluchá místa, jen jízda, která se s každou kapitolou zrychlovala. A když jsem skončil, zůstal ve mně zvláštní mix úžasu a tichý fascinace. Tohle je jedna z těch knih, kvůli kterým čtu. Rozhodně jdu dál a celou sérii si nenechám ujít.

Rozhodně se jedná o velmi originální nápad. Má to skvělé myšlenky, zajímavé postavy a rozhodně to stojí za přečtení, ačkoliv se to tedy nečte úplně jednoduše. Trošku škoda, že nebyla víc rozvinutá ta "romantická" linka a to třeba tak, že mohlo dojít k více rozhovorům či interakcím, které by to vše více utvrdily a rozhodnutí na konci knihy by tak dávalo lepší smysl. Takhle to na mě totiž působilo jako hrozně dětinský vztah na to, že šlo vlastně o život a o smrt.

Úplně něco nového, úplně něco úžasného. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout ani na chvilku. Teď už jen trpělivě čekám na březen, až konečně vyjde druhý díl v češtině.

Do knihy jsem šel naslepo a zpočátku mě zaskočila její jednoduchost, než mi došlo, že je určená mladším čtenářům. Působila na mě místy nelogicky, některé věci si říkaly o hlubší promyšlení.
Asi každého během čtení napadne, že by šlo dilema s přelidněním ve futuristickém světě řešit jinak a efektivněji než brutálními zásahy smrtkami.

Přesto mě příběh vtáhl a svižný styl mě bavil. I když jsem měl pocit, že mi jeden díl stačí, zvědavost mě možná přece jen přiměje sáhnout po pokračování.
83%