Smrt si říká Engelchen
Ladislav Mňačko
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126726/bmid_smrt-si-rika-engelchen-rtx-126726.jpg
5
500
80
Sugestivní příběh partyzánského oddílu v beskydských horách je zároveň dramatickým příběhem zániku kopaničářské vesnice Ploština za 2. světové války. Román se odvíjí jako pásmo vzpomínek jednoho z raněných partyzánů, který se těžce vyrovnává se skutečností, že jejich poslední boj zavinil smrt jejich hostitelů. Problém viny, s nímž se partyzáni musejí vypořádat, se rozrůstá v otázku cílů a prostředků, jimiž je cíle dosaženo. Kniha vychází z osobního autorského prožitku a je nesena snahou o pravdivé zachycení partyzánských bojů na pomezí Moravy, a současně je i varující vzpomínkou na bezejmenné hrdiny, kteří partyzánům pomáhali a často nesli tíži nacistické msty.... celý text
Válečné Literatura slovenská
Vydáno: 1963 , Československý spisovatelOriginální název:
Smrť sa volá Engelchen , 1959
více info...
Přidat komentář
Kniha kterou jsem přečetl doslova jedním dechem. Má spád, děj, napětí. Možná svou roli sehrálo i to, že se kniha odehrává v místech které znám. Naštěstí jsem si přečetl knihu dříve, než jsem si přečetl úvodní text na tomto webu. Byl bych určitě ochuzený o spoustu překvapení.
Literárně dobře napsaná kniha, nicméně obsahově mě na řadě míst otrávila. Komunismu poplatný popis událostí se mi chvílemi zdál až úsměvný. Horda partyzánů jen tak nechala běžet padesátku německých vojáků. Všichni neustále, včetně dvou německých přeběhlíků (vážně i oni?), mluví o Němcích jako o bestiích a zvířatech. To, co vyváděli partyzáni a Rudá armáda po Východní Evropě, nechme raději stranou. Zkrátka nesnáším černobílý pohled na dějiny. A slavný Engelchen se objevil asi tak ve třech větách, vlastně ani moc nevíme, kdo to byl. Dílo mě nenadchlo, i když přiznávám, že se čte dobře a plynule. Jeho napsání bohužel spadá do období, kdy byl Mňačko nadšeným komunistou. Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby jí napsal v 60. letech nebo později.
Konec války a doba těsně po válce. Němci, partyzáni, kolaboranti a ti ostatní. Vše bylo černobílé, jen s malým množstvím šedi, smrt všudypřítomná a rychlá. I díky této drsné výpovědi se dá porozumět v té době rostoucí síle komunistů a jejich velké podpoře ve společnosti, což se projevilo v prvních poválečných volbách a hlavně pak v únoru 1948.
85 % (294 hodnotících je na průměru 91 %).
Nový kritický pohled na stěžejní událost knihy najdeme v dokumentu ČT Ploština - Krvavá paseka z roku 2003.
Kniha kterou jsem přečetl doslova jedním dechem. Má spád, děj, napětí. Možná svou roli sehrálo i to, že se kniha odehrává v místech které znám.
Zajímavá nevšední kniha o partyzanech v době před koncem 2.sv.valky. Prý snad osobní zkušenost autora. Jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala.
Ano, ano...dědečkova knihovna skrývala nejeden literární poklad... Parádní kniha!
Drama doby jako drama člověka. Nezkreslená podoba války skrze psychiku jednotlivce. Mrazivé, mučivé i dojemné vzpomínky na všechna ta válečná zvěrstva i pohled do vlastního nitra a bolestný pocit viny. Tak opravdové a nezkreslené, jak jen může být život sám. Vynikající. Prostě vynikající...
Už zase brečim, ale knížku jsem nakonec přečetla na jeden zátah. Netušila jsem jakou perlu skrývá knihovna zděděna po rodičích.
Užasná autobiografická kniha, Mňačko působil mezi ploštinskými partyzány. Vřele doporučuji.
Jen mě mrzelo, že jsem knihu nesehnala ve slovenštině, číst knihu slovenského autora v překladu mi připadá zvláštní, raději bych četla originál.
Velmi silný příběh, zajímavé charaktery, smutné události. Kniha mě hodně překvapila, o každodennosti partyzánů jsem nikdy nepřemýšlela, je to obdivuhodné...
Mňačko ako ho mám najradšej. Hrdina, či už prominentný fotograf (Ako chutí moc), lästige ausländer (Nočný rozhovor) alebo Voloďa z tohto románu, vypovedá vlastné kruté zážitky a poznania. Hrdina je vo všetkých prípadoch, viac či menej, samotný Mňačko (v tomto prípade ide vyložene o autobiografiu v ktorej je väčšina udalostí a postáv pravdivá). Veľká časť deja je rozprávaná pomocou vnútorných monológov hlavného hrdinu-Mňačka, ktorý týmto spôsobom čitateľovi priamo, pútavo a emotívne predstiera údernú kritiku fašizmu/vojny/komunizmu. Dopad výpovede človeka, ktorý nielen pozoroval, skúmal a prerozprával, ale mnohé aj prežil, je nezameniteľný a jedinečný. Červený Hemingway je náš národný poklad. Pokiaľ tunajší rodák hľadá beletriu o vojne, fašizme a komunizme, mal by začať Mňačkom a až potom sa vydať ďalej.
Nebýt čtenářské výzvy, nejspíš bych knihu nečetla. Obzvlášť když je od slovenského autora (slovenština se mi čte blbě). Každopádně mě knížka mile překvapila.
Silný a sugestivní příběh ze života partyzánů okolo Vsetína a Zlína na konci druhé světové války. Ne vše je jen černé a bílé a smrt číhá na každém kroku, nejen dílem zrádců a zaprodanců.
Knihu jsem přečetl jedním dechem a mohu jen doporučit.
Velmi poutavé a autentické líčení života partyzánů na sklonku války. Líbí se mi, s jakou mírou Mňačko užívá emocí, kde je třeba a jinde je chladně stručný, protože pro spád událostí na ně není čas.
Kromě zmínek o vyhlídkách na lepší budoucnost v komunistickém režimu, které mi dráždily žaludek, pro mě byla četba této knihy skutečným zážitkem, který bych si v budoucnu rád zopakoval. Kniha ve mně vzbudila také chuť podívat se znova na Valašsko a načerpat atmosféru zdejších hor, kterou Mňačko vylíčil dokonale.
A už se taky těším, až zkouknu film. :)
Knihu jsem původně četla jen kvůli povinné četbě k maturitě, nic jsem od ní tedy neočekávala. Jelikož nejsem milovníkem válečné prózy, docela jsem se knihy bála. Ale musím přiznat, že kniha je dobrá. Jak říkám, tento žánr není můj šálek kávy, ale i přesto jsem knihu vždy ráda otevřela. Hlavní hrdina vypadal jako sympaťák od první chvíle a do příběhu se člověk snadno dostal hlavně díky propracovaným popisným pasážím. Knihu bych určitě doporučila!
Těžce raněný partyzán vypráví v nemocnici svůj trpký příběh o boji proti fašismu, o lásce na pozadí války a o zrůdnostech, jichž byli nacisté schopni. Dostala mě jak skvěle napsaná knížka tak i dobře natočený CZ film.
Pravdivo vykreslený príbeh partizána Voloďu, ktorý je po svojom zranení v nemocnici a rozpráva svoje zážitky zdravotnej sestre Eliške. Je to silný príbeh, ktorý opisuje aj ostatných partizánov. Boli to obyčajný ľudia, ktorí mali svoje slabosti. Páčilo sa mi, že autor nazabudol na ženy, ktoré počas 2. svetoje vojny tiež veľa vytrpeli. Napríklad ako Marta, ktorá bola židovka a nosila partizánom informácie zo štábu gestapa.
Určite si nejakú knihu od Mňačka ešte prečitam.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno Slovensko, Slovenská republika rok 1945 autobiografické prvky partyzáni Ploština podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 1968 |  Agresori |
| 1968 |  Ako chutí moc |
| 1997 | Někdo mě chce zabít |
| 1994 |  Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
| 1966 | Jizvy zůstaly |
Kniha Smrt si říká Engelchen je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 715x |
| Čtenářské výzvě | 105x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 294x |
| Chystám se číst | 203x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 5x |
Ladislava Mňačku som si pre štýl rozprávania, formu vedenia dialógov (častá konfrontácia vypovedaných slov s vlastnými myšlienkami; vnútorné pocity a emócie občas zohrávajú dôležitejšiu úlohu ako rozhovory), autenticitu a pôvod materiálu založených na autorových subjektívnych zážitkoch a zjednodušený rámcový príbeh bez množstva postáv a komplikovaných vedľajších dejových liniek, okamžite zaradil medzi mojich najobľúbenejších, nielen slovenských autorov. Mojou prvotinou bola kniha "Ako chutí moc" a osobne ju považujem za Mňačkove vrcholné dielo. Preto všetky ostatné knihy, i keď často kvalitatívne na rovnakej úrovne majú odo mňa o hviezdičku menej. Podobne je to i v prípade knihy "Smrť sa volá Engelchen", ktorá spĺňa všetky vyššie popísané kritéria. Cieľom autora bolo pomôcť čitateľovi k dôkladnejšiemu a hlbšiemu rozlišovaniu medzi príčinami a dôsledkami vojnových hrôz. Na prvý pohľad sa môže zdať, že príbeh má ospravedlniť a legitimizovať správanie partizánskych jednotiek k nemeckým vojakom počas vojny (nielen voči nacistickým príšerám v rôznych špeciálnych oddieloch, ktorých úlohou nebolo viesť konvenčnú vojnu, ale likvidovať civilné obyvateľstvo, ale aj k navonok neškodným tylovým jednotkám, zabezpečujúcich technické zázemie pre wehrmacht) a neskôr civilného obyvateľstva česko-slovenskej národnosti k obyvateľom nemeckých a maďarských národnostných menšín v prvých povojnových mesiacoch a rokoch. Príbeh môže evokovať základný archetyp správania a uvažovania človeka v spoločnosti "MY,
tí dobrí" a "Oni, tí zlý" a preto na odstránenie tých "ZLÝCH" sú povolené všetky prostriedky. Ide čiastočne o skreslený pohľad (i keď tento prvok je v príbehu silne obsiahnutý). Vojna ako taká zanecháva v ľuďoch vo všetkých bojujúcich stranách svojich "Engelchenov", a nie každý je dostatočne silný, alebo má silné okolie aby sa vedel čiastočne alebo úplne zbaviť týchto následkov. Dôležité je nájsť si motív, prečo ďalej žiť. To je pre mňa hlbšia myšlienka tejto knihy.