Smrt si jde pro arcibiskupa
Willa Cather
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/131341/smrt-si-jde-pro-arcibiskupa-131341.jpg
4
10
5
Nejznámější román americké autorky z roku 1927 se odehrává v polovině minulého století v oblasti Nového Mexika, kam přijíždí nový vikář Jean Latour, a trvá mu celý rok, než se dostane na své působiště. Důležitou roli v díle hrajekrajina, pustá a liduprázdná, kterou spisovatelka líčí s důvěrnou znalostí, a dále chudí Mexičané, Indiáni a mestici, kteří jí přizpůsobují svůj život.... celý text
Literatura světová , Historické romány
Vydáno: 1930 , Kvasnička a Hampl
Originální název:
Death comes for the Archbishop , 1927
více info...
Přidat komentář
Čistě napsaný román,který přeložil s neokázalou bravurou Bedřich Fučík.Krásné čtení.
Popisy krajiny jsou i pro mě na téhle knize to jednoznačně nejkrásnější.
Nejdřív se mi zdálo, že vnitřním věcem se vyprávění vyhýbá, což bych považovala za vážné ochuzení až znehodnocení potenciálu knihy. Ale postupně se autorka i vnitřního života postav dotýkala, často s určitým ostychem a nedořečeně, přesto věrohodně.
Kniha je poutavým a čtivým záznamem života skutečného kněze a následně i arcibiskupa v Santa Fe, jeho práce na počátku kristianizace západní části Ameriky, jeho zážitky a stálé překonávání pokušení v rátit se do klidu a přepychu Evropy. ÚŽASNÉ,
Autorce se musí nechat, že skvěle vykresluje přírodu Nového Mexika. To je ale také asi jediná kvalita. Popisy jsou utahané, nezajímavé a kniha dokonce postrádá jednotný děj. Jde jen o slepenec několika málo příběhů z jihu tehdejších Spojených států a šíření křesťanství. Nuda. Škoda.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Moje Antonie |
| 1972 |  Smrt si jde pro arcibiskupa |
| 1985 | Lucy Gayheartová |
| 1933 | Farmář Rosický |
| 1972 |  Profesorov dom |
Kniha Smrt si jde pro arcibiskupa je v
| Přečtených | 11x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Americký román plný protikladov: na jednu stranu ma kniha veľmi zaujala svojimi kvalitami, na stranu druhú sa jedná o knihu, ktorú si už pravdepodobne neprečítam, pretože napriek všetkým kvalitám bola nehorázne nudná. Ale pekná. Ale nudná. Ďalším protikladom je schvaľovanie kristianizácie pôvodných obyvateľov Ameriky a súčasne na svoju dobu pomerne progresívne myslenie, čo sa týka chápania vzájomných vzťahov kultúr, nemožnosti preniesť „európske“ náboženstvo vychádzajúce z „východnej“ skúsenosti na západ so skúsenosťou pôvodných obyvateľov. Autorka za nich v knihe bojuje, obhajuje ich, pokúša sa im pochopiť a vykresľuje tak dvojicu kňazov, ktorí majú k svojim veriacim veľmi láskavý a najmä chápavý vzťah. Túto rovinu považujem za veľmi dôležitú a zaujímavú.
Ďalšími kvalitami sú okrem nádherných a poetických opisov, ktoré patria prírode – narozdiel od prozaického rozprávania o ľuďoch, práve portréty dvoch skutočne žijúcich kňazov a samotná kompozícia diela. Román totiž nemá jednotný dej, preto tá spomínaná nuda; je tvorený drobnými príbehmi z ich životov, ktoré sa vždy zamerajú na zaujímavú udalosť z ich života, a tak je niekedy medzi kapitolami skok aj o desať rokov. Psychológiu však dostávajú až v závere, kedy sa rozprávač sústreďuje na arcibiskupa Latoura (tichý, filozofujúci, intelektuálny), ktorý sa však sústreďuje na padreho Vaillanta (pozemský, pôžitkár, miluje ľudí), pri čom najdojímavejším je na knihe práve ich vzťah a postup tohto vzťahu. Väčšinu času však obaja predstavujú typizované charaktery, ktoré sa veľmi nerozvíjajú, iba lepšie spoznávajú svoje okolie a získavajú skúsenosti.
Román tak rozvíja témy sociálno-politické skrz postavy a pasáže s p.o. Ameriky, rovnako tak je tu témou izolácia, vzdialenosť od civilizácie, život na púšti, opustenie komfortu, snaha niečo vybudovať, ale aj strata a spracovávanie straty či rešpekt pre jednoduchosť. Knihu tak odporúčam, no s varovaním, že čitatelia zameraní na dej sa môžu veľmi sklamať.