Smrt na výletní lodi

Začátkem roku jsem četla první díl Starožitníkův průvodce vraždou, což nebylo špatné, a tak jsem se pustila i do pokračování.

Freya, která ze začátku hledala ztracené sebevědomí, udělala docela pokrok a je z ní skoro zase ta stará Freya. Jde do všeho po hlavě a má z p*dele kliku. Příběh je vyprávěn převážně z jejího pohledu, ale opět se sem tam se objeví kapitoly jiných postav. Autorka se tak snaží čtenáře napínat a nutit přemýšlet, co má kdo asi za lubem a co skrývá. Příběh se točí okolo několika postav, převažně boháčů, kteří se neštítí ničeho. Ve světě starožitností se dějí pěkné špinavosti, od krádeží až po vraždy a je vlastně celkem lehké do toho spadnout. Popisy a zajímavosti o různých starožitnostech tvoří značnou část knihy, ale přiznám se, že jsem v tom měla menší chaos.

Už přechodím díle mě teta Carole svým chováním krapet iritovala a nemůžu říct, že by to v tomto díle bylo jinak. Celkově mi tady přijde jaksi navíc a nemám pocit, že by nějak výrazně pomáhala. Spíš naopak. Oproti ní Arthur i po smrti dokáže správně nasměrovat. Génius.
Pokračuje i lehký náznak romantické linky.
Pokud vyjde další díl, ráda si ho zase přečtu.

Tak, pohádka to špatná nebyla, ale v podstatě souhlasím s komentářem mikika. Freya má nadpřirozené schopnosti, ostatně není sama, jinak by v téhle knize bylo hejno mrtvol. O světě překupníků čehokoli, starožitností obzvlášť, si nedělám iluze, třeba to taková džungle opravdu je. Tím spíš je podivné, že z knihy nekape krev.

Příště ještě Freyinu příběhu nejspíš šanci dám, třeba bude uvěřitelnější.

podobně jako v prvním případě, jen tady je čtenář ještě víc frustrovanější z toho, jak Freya ignoruje dobré rady a vrhá se jak lumík do všech nebezpečných situací, jako by byla Angelina Jolie, což není, a uměla se ze všeho vymlátit, což neumí. opět svět starožitností popsán jako divoká džungle, horší než gamorra, což mi přišlo absurdní a směšné, ale asi je to jen můj pocit. co já vím, antikvář nejsem.

na tuto sérii jsem narazila náhodou, zejména díky pestrým obálkám, které mě zaujaly. vyklubala se z toho bezva detektivka, ve které se to nehemží mrtvolami, krví a brutalitou. fajn změna :)

Smrt na výletní lodi mě od začátku bavila hlavně díky ztřeštěné dvojici Freya a Carole. Líbilo se mi, že kromě záhady tam byl i humor a lehká romantika. Kniha se četla rychle a byla to moc příjemná oddechovka.

Už v prvním díle jsem si moc oblíbila Freyu i Carole a byla jsem zvědavá, co je čeká dál – a nezklamaly! Mám hlavně pocit, že se od prvního dílu autorka rozepsala a zdokonalila, a tento díl mě bavil o hodně vic než ten první.
Tentokrát nás autorka zavede na luxusní loď, kde se samozřejmě nejedná jen o klidnou plavbu. Všechno má opět ten poirotovský nádech: uzavřené prostředí, záhadné pohledy a napětí, kdo bude další na řadě. Postavy jsou pestré, některé sympatické, jiné vysloveně podezřelé, takže jsem pořád přemýšlela, kdo je v tom namočený. Neméně mě bavila i romantická linka, které v prvním díle moc nebylo. Za mě velmi povedené pokračování!

Na druhý díl jsem se těšila a přečetla jej zase jedním dechem. Třetí část vyjde v originále už v únoru 2026; z prostředí hradu a mé oblíbené země... Pokud vyjde anglicky opět s akvarely Olgy Cree, nejspíš nebudu ani čekat na překlad. Postavy Freyi, Carole, Phila i Belly jsou ve druhém díle zase o něco prokreslenější, zato postava Arthura se mi zdá o něco tajemnější a vynalézavější. Kam všude nás asi ještě jeho deníky zavedou v dalších částech? A zůstane v týmu Sky? Otázek je spousta a těšení na další stránky od C. L. Miller ještě víc!