Smrt měla jméno Challenger
Tomáš Přibyl
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63356/bmid_smrt-mela-jmeno-challenger-2Go-63356.JPG
5
10
1
„Všechno v pořádku, jedeme na plný plyn!“ To byla poslední slova, která kdo kdy slyšel z paluby raketoplánu Challenger. O několik okamžiků později se 28. ledna 1986 při startu z Kennedyho kosmického střediska proměnil v ohnivou kouli. Na jeho palubě zahynula celá sedmičlenná posádka. Kniha "Smrt měla jméno Challenger" rozebírá, jak k této tragédii došlo a co jí předcházelo i následovalo.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2019 |  Dobytí Měsíce: Příběh programu Apollo |
| 1996 | Smrt měla jméno Challenger |
| 2003 | Den, kdy se nevrátila Columbia |
| 2010 | Poklady kosmonautiky: Zlomové okamžiky v dobývání vesmíru |
| 1997 | Rudé hvězdy ve vesmíru aneb Pohled do zákulisí sovětské kosmonautiky |
Kniha Smrt měla jméno Challenger je v
| Přečtených | 10x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 8x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Psal se 28. leden 1986 11 hodin 39 minut východoamerického času, když se před zraky statisíců lidí na pobřeží Floridy a dalších miliónů u televizních obrazovek raketoplán Challenger po vzletu z mysu Canaveral během zlomku vteřiny změnil v obrovskou ohnivou kouli, v jejímž pekelném žáru vyhaslo sedm lidských životů. Nejkratší let v historii americké kosmonautiky trval pouhých 73 sekund a silně otřásl představou Američanů o jejich technické nadřazenosti nad ostatním světem. Dopad na psychiku byl o to horší, že nešťastného letu se účastnila také první civilistka - učitelka Christy McAuleffeová v rámci programu Teacher In Space, která měla z paluby raketoplánu vysílat živé vstupy do amerických škol. Tomáš Přibyl se v knize pochopitelně nezabývá jen zkázou Challengeru, ale mapuje ve zkratce celou historii amerických raketoplánů i s výhledy do budoucna. Na jednu stranu vysoce záslužná technická práce, na stranu druhou je to trochu encyklopedické a bez hlubšího ponoru do tématiky, přičemž to pochopitelně ubírá prostor hlavnímu tématu. Vždyť pro samotnou katastrofu Challengeru (včetně medailonků jednotlivých členů posádky a veškerých dozvuků) stačí autorovi pouhých třicet stránek, a třeba kapitoly jako Jak se stát kosmonautem jsou spíš pro smích, než aby je bral člověk vážně. Z tohoto pohledu mě četba Přibylovy publikace uspokojila jen z poloviny.