Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/261971/bmid_smrt-je-mym-remeslem-261971.jpg
5
3840
652
Příběh velitele osvětimského koncentračního tábora, vychovávaného od mládí i fanatismem zprvu náboženským, později národně šovinistickým, vojáka důsledně bezcitného vůči sobě i okolí, jemuž připadne úkol zracionalizovat hromadné vyvražďování židovského plemene v plynových komorách. Události jsou až do konce viděny očima hlavního hrdiny; na něm i na ostatních postavách je vylíčeno typické šíření fašistické nákazy v národě...... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 1960 , Naše vojsko
Originální název:
La mort est mon métier , 1952
více info...
Přidat komentář
Zachycení celého života nacistické zrůdy. Co víc dodat, děsivé a aktuální. 100%.
Jedna z nejlepší knih, co jsem četl. Skvělý fakticko-beletrický román, který se odehrává v těch nejtemnějších dobách náší brzké minulosti. Ze začátku se příběh zdá se více či méně plahočí, po chvíli ale nabere značné otáčky a nakonec vás kniha pevně usadí do místa, kde právě budete sedět.
Nemůžu jinak, než dát plný počet hvězd. Tak dobře napsanou knihu člověk hned tak nenajde. I když téma je naprosto hnusné, odporné, cynické...asi se nedá najít dostatečně hrozné slovo.
Řemeslem mým je smrt.
Několikrát se s tímhle tématem člověk setkal.Četl,viděl dokumenty,filmy atd.
A pak příjde Smrt je mým řemeslem.Přesto ... znovu a zase.
Chybí slova.Snažím se pochopit.Hlava chce,co na to rozum ?
Jak se s tím vyrovnat ? Smířit nikdy !
Studie předešlých zásadních okamžiků.Dětství.Otec.Prohraná válka.Krize.Čest.Povinnost.Německo té doby všeobecně.Rozpory i protiklady.Nekritické ani omlouvající.Vyznění i názor = čtenář.
Lidé jako položky.Jen nic neříkající čísla jedné zvrácené mašinérie.Architekt a zároven manažer továrny na smrt.
A právě proto nutno číst.Silně vtahující záležitost.Stránky doslova zběsile utíkají jedna za druhou.
Od začátku do konce,mrazivě deprimující skličující úzkostná četba.
Na druhou stranu,vtahující,sugestivní,dechberoucí,až to není hezký.
A vše napadající hrůzné i varující myšlenky,ve smyslu - i my všichni žijeme na planetě,kde se něco takového stalo a jistě bohužel ... nechceme domyslet :(
Rozkaz zněl jasně: Nesmí projet za žádnou cenu! aneb Jak může rodina a výchova ovlivnit celý život. Vůbec nevím, co napsat, snad jen: povinná četba pro všechny.
Skvěle sepsaná kniha o tragické kapitole dějin lidstva, která dokazuje, jaké dopady má na člověka výchova v dětství a vliv okolí během dospívání. Těmito okolnostmi však nelze v žádném případě ospravedlnit, co kniha popisuje ve své zhruba poslední třetině. Popsaný smysl pro "vzorné" plnění rozkazů a horlivost při hledání "vhodného" řešení je mimo mé chápání. Toto se opravdu mohlo dít pouze po důkladném vymytí mozků obyvatel za totální absence soucitu a lidskosti.
Túto knihu som si už chcela dlho prečítať a konečne som si povedala, že idem na to. Musím povedať, že som čakala, že bude o niečom inom, že rovno začíname v koncentračnom tábore. Ale autor to vzal pekne od začiatku, od detstva. Spočiatku mi bolo Rudolfa ľúto, pretože rodina, v ktorej vyrastal bola strašná, hlavne jeho despotický otec. Pravdepodobne kvôli nemu si nevedel nájsť miesto vo svete a dlho sa v podstate len tak túlal, až kým sa nestal členom SS. Potom to už išlo rýchlo. Bolo celkom zaujímavé čítať príbeh z obdobia druhej svetovej vojny z tej druhej strany a vlastne sa dozvedieť, aký “kariérny postup viedol k tomu, že sa človek stal veliteľom koncentračného tábora. Ale čítať už o Rudolfovom pôsobení v Osvienčime bolo veľmi náročné, keďže jeho úlohou bolo postarať sa o splyňovanie veľkého množstva jednotiek. Čítať o tom, ako rozmýšľal o zvládnutí pre neho ťažkej úlohy bolo naozaj ťažké. A stále dookola tie slová - jednotky, splyňovanie... Ako keby sa vôbec nejednalo o ľudské životy a to robilo čítanie ešte horším. Napriek tomu, že je to silný príbeh, ktorý určite odporúčam, tak sa tam našlo pár vecí, ktoré mi vadili. Začiatok mi prišiel dosť rozťahaný, do koncentračného tábora sa Rudolf dostáva až za polovicou knihy a tiež mi vadili neustále nemecké výrazy - na jednu stranu síce dolaďovali atmosféru, ale na druhú stranu sa tam ale vyskytovali až príliš často.
Tuhle knihu jsem se rozhodla číst z důvodu, abych pochopila proč milující otec bez mihnutí oka nechá zabít 2,5 milionu lidí... Mel rozkazy!! Jak snadné...
Nechápu a nikdy tohle nepochopím. I proto čtu všechno o druhé světové válce, abych snad pochopila nepochopitelné.
Nicméně zpět ke knize. Přečetla jsem ji za dva dny. Nedalo se od ní odtrhnout. Skvělé napsaná a rozhodně ji doporučuji.
Takový deníček ze života obyčejného slušného člověka, který se vyznačoval tím, že je extrémně pracovitý, zvyklý bez připomínek poslouchat a plnit příkazy a jde mu hlavně o skvěle odvedenou práci bez ohledu na to, jaká práce to je. Za běžných okolností je to mix vlastností skvělého pracovníka. Bohužel, v době holocaustu je to také ideální mix vlastností pro šíleného masového vraha...
Zajímavý vhled do života Němců před, během a po první světové válce. Poté následuje "hrdinův" vstup do nacistické strany a začne jeho pomalý vzestup na žebříčku funkcí a také zrůdnosti celého řežimu. U popisů plynování, pálení a dalších způsobů likvidace židovských žen a dětí jsem se jen utvrdil v tom, že jediný dobrý nácek je mrtvý nácek.
Neuvěřitelné. Vše bral opravdu jen jako splnění úkolu, vůbec se nepozastavil nad tím, zda je to dobré či špatné. Prostě "jen" plnil rozkaz, jak nejlépe dovedl.
***
"... Pochopte, myslil jsem na židy jen jako na jednotky, nikdy jako na lidské bytosti. Soustřeďoval jsem se na technickou stránku svého úkolu. "
***
Vlastně jako dobrý. Posledních sto stránek jsem hltala neuvěřitelným tempem. Oproti jiným knihám z prostředí koncentračních táborů mě hrozně zaujal pohled z druhé strany. Myslím tím organizační záležitosti, systém a technologie fungování a data o počtech obětí. Vlastně na to šli opravdu velice pečlivě a vědecky. První dvě třetiny knihy byly svým způsobem silné, ale na můj vkus hodně roztahané a málo poutavé. Psychologický posudek Rudolfa Langa by dost možná vydal na samostatnou knihu. Aniž bych chtěla tohoto člověka omlouvat, myslím, že k tomu, kým se stal, dost přispěla jeho výchova a prostředí, ve kterém vyrůstal. Poslední věc, hodně se mi pletly jednotlivé hodnosti všech führerů, kterých je v knize jak naseto, protože se hezky po vojensku všechny postavy vzájemně titulují v každé větě.
"Mrtvoly zaberou spoustu místa."
"Totiž, zabíjet je hračka. Ale pohřbívání stojí spoustu času."
"Vězňové ze Sonderkommanda ve vysokých botách postřikovali hrozny mrtvol mohutnými proudy vody. Za mými zády zašeptal posměšně jeden důstojník z doprovodu: Nu, tak přece nakonec dostanou sprchu!"
"Zabil jste tři a půl milionu osob! Požádal jsem o slovo a řekl jsem: Promiňte, zabil jsem jen dva a půl milionu."
(SPOILER) Kniha je o tom, jak se z obyčejného kluka stává nacistická zrůda. Hlavní postava Rudolf Lang touží už jako nezletilý vstoupit do německé armády a sloužit říši. Důsledkem své oddanosti Německu a velkým organizačním schopnostem to dotáhne až na ředitele koncentračního tábora Osvětim, ze kterého se pod jeho vedením stává jakýsi dokonalý závod na zabíjení Židů. Lang se ke svému úkolu staví jako k poslání a k zabíjení lidí přistupuje s takovou horlivostí a cynismem, jako by likvidoval obtěžující hmyz. To vše je doprovázeno realistickými popisy. Vzhledem k nyní vzrůstajícím antisemitským náladám doufejme, že se historie v tomto nebude opakovat.
Po dlouhé době jsem přečetl perfektně napsanou knihu. Takovou bezcitnost jsem opravdu nečekal. Zpočátku jsem měl divný dojem, co to vlastně čtu. Dětství mě moc neoslovilo, ale jakmile se R. L. dostal k dragounům, tak už to mělo určitý spád. Následující historické události jsem hltal jednu za druhou. Opravdu výborná sonda do života v Německu v první polovině 20. století.
U této knihy mi bylo fyzicky špatně z toho, jak někdo může být tak bezcitný a brát masové vraždění za pouhý job. :(((
Přečetla jsem na dva zátahy. Ale musela jsem si udělat mezi nimi několikadenní pauzu, protože to na mě bylo až moc.
Nevím proč se tato kniha vůbec nezmiňuje v osnovách pro střední školy. Do povinné četby bych jí jednoznačně zařadila. Je mi jasné, že spousta informací je zkreslených, aby to byla beletrie a ne žádný životopis. Ale i tak mě z ní mrazí. Četla jsem na doporučení a v podstatě hned jsem jí sehnala levně na bazaru. Už chápu proč. Slabší povahy takový kousek ve své knihovně nesnesou mít.
Výborně podaný příběh o tom, jak se poslušný syn změní v jednoho z největších vrahů historie. Přitom vlastně není agresivní a nenávistný, kdyby se potkal s jinými dějinnými okolnostmi, byl by z něj pravděpodobně jen neškodný podivín, kterých je celkem dost. Nejde o žádnou omluvu, jen možná kniha umožňuje pochopit, proč je něco takového možné. Je psaná trochu strohým stylem, který s obsahem přesně koresponduje. Hodně staví na přímé řeči, která je nosná a děj posouvá vpřed. Své místo mezi nejlepšími díly 20. století si rozhodně zasluhuje.
Merle představuje ústy fiktivní postavy Rudolfa Langa jedno z nejhrůznějších období v dějinách lidstva a jednoho z největších válečných zločinců Rudolfa Hösse. Naprosto věcný a přitom slohově naprosto dokonalý styl vyprávění věrohodně vystihl Langovu/Hössovu osobnost, velmi silně ovlivněnou výchovou, založenou na bezvyhradné poslušnosti. Nejděsivejší tak pro mě byly nejen dvě poslední kapitoly o budování a vedení koncentračniho tábora a z poválečného soudu, ale i úvodní kapitola z Rudolfova dětství, která dalši vývoj jeho osobnosti předurčila. A pravě vzhledem k jeho dětství s absencí lásky mi přišel málo uvěřitelný Langův téměř idylický vztah k jeho ženě a dětem a pochybuji, že to tak Höss opravdu měl. Každopádně jde o skvělé čtení, které mi navíc bylo místy povědomé. A, přestože Emanuel byl nesrovnatelně větší sympaťák než Rudolf a Malevil nesrovnatelně lepší místo k životu než Osvětim, při čtení jsem díky nezaměnitelnému Merleho stylu vyprávění jistou paralelu vnímala.
Nebylo by špatné, kdyby to byla povinná četba. Varování před tím, kam vede slepá poslušnost převlečená za povinnost. Dobrovolné vzdaní se svědomí, které bere hrdina jako výhodu, ne-li vysvobození. A pak už jen jede jako stroj na rozkazy. Jediné emoce jsou strach z toho, že nesplní očekávání a bude potrestán. A čím vyššího postavení dosáhne, tím víc se o ně bojí.
Mám hrůzu z toho, kolik lidí dnes volá po silné politické osobnosti a mají na mysli něco jako "vůdce". A čím víc vystupováním vůdce připomíná, tím je jim sympatičtější.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Kniha Smrt je mým řemeslem je v
| Právě čtených | 43x |
| Přečtených | 5 642x |
| Čtenářské výzvě | 610x |
| Doporučených | 585x |
| Knihotéce | 1 168x |
| Chystám se číst | 1 777x |
| Chci si koupit | 394x |
| dalších seznamech | 37x |
Analyzovat a vyzdvihovat skvělost tohoto díla nechci, to už určitě zaznělo x-krát, ale co bych rád napsal se týká zamyšlení, zda bych obstál já.
Zkusil jsem si představit situaci, kdy by mi nadřízený řekl, abych provedl analýzu výkonnosti jednotlivých lidí v týmu, což není úplně GDPR košér. Asi bych se zarazil, ale kdyby dodal, že to je posvěcené ze shora a je to pro dobro nás všech, asi bych nakonec neprotestoval a analýzu vypracoval co nejsvědomitěji.
Kdyby nedej bože šlo do tuhého, použil bych asi podobnou argumentaci jako Rudolf - dostal jsem zadání, plním úkol, zodpovědní jsou ti nade mnou.
Uf, trochu mě z toho zamrazilo. Pak jsem si vzpomněl, jak si nedávno nechal jeden náš známý politik udělat kompro na svého oponenta a politická scéna se rázem rozdělila na dva tábory a zvláště ti obhájci mi přišli směšní, a tak jsem se uklidnil. Byla to jen představa...