Smrt bankéře Crosbyho

14.09.2018

Poměrně nepovedená a pohříchu nezvládnutá holmesovka. Začínám si myslet, že kromě A. C. Doyla už nikdo z jeho následovníků nedokáže napsat atmosférický příběh o Sherlocku Holmesovi (jediná výjimka je snad Závěť Sherlocka Holmese od Boba Garcii). Současní autoři jsou navíc postiženi hloupým nutkáním strkat Sherlocka do Ameriky anebo alespoň Ameriku nějakým způsobem importovat do Londýna. Nechápu to. Je to i případ Smrti bankéře Crosbyho. SPOILER ALERT! Skutečnost, že vrahem je Apač, odhalí Sherlock hned zkraje knihy (a zde příběh přestane být detektivkou), a ve zbytku příběhu se pak s Watsonem už jen pinoží, aby se dopátral, kde leží zlatý důl (což mu vlastně k ničemu dobré není). Apač naprosto neuvěřitelným a přihlouplým způsobem oba přátele pronásleduje a moc se mu to nedaří. Do Londýna, kde se Apač nechá (asi z dlouhé chvíle) zaměstnat v docích, zcela logicky natahá přes oceán spoustu haraburdí, včetně série jedovatých plazů - velmi praktické. Sherlock se zase příliš nemá k tomu, aby Apače dopadl, chodí ho do doků jen tak pozorovat a žvaní o tom. Na závěr proběhne nějaký nudný a předvídatelný souboj a je konec. Musel jsem se vážně zamýšlet nad tím, proč už se nepíšou holmesovky, ve kterých by vrah prchal po zamlžených vřesovištích, ve kterých by Sherlock pátral po stopách v útrobách starého panského sídla, anebo ve kterých by Watson prolézal smrdutá opiová doupata. Ne, namísto toho musí čtenář s úžasem sledovat scénu, ve které Watson spadne do díry a Apač tam za ním vhodí tři agresivní ještěry, kterým Watson čelí rozděláním ohně...