Smích ze snu
Martin Stöhr
Stöhrova čtvrtá sbírka — básně civilní, nenucené, a přesto také okouzlené, melancholické a ironicky hravé. Stesk a smích. Pocity, které zažíváme, když končí neděle, odjíždí pouť, zkrátka „je po sezóně“. Stöhr dokáže na malé ploše lehce a přirozeně načrtnout lhotákovská zátiší: „zapraská tiše v kýlu lodi večera / nad kurty vybuchne mír a stíny / zvonice továren / strojovny kostelů / pěšina ohrada stoka a kopretiny“. S lehce ironizovanou nostalgií vzpomíná na dětství, opatrně (aby snad lyrika nezněla přespříliš lyricky), leč o to uvěřitelněji a přesvědčivěji skládá hold svým nejbližším. Jako by se zde odehrával souboj mezi zjitřeným vnímáním na straně jedné a wernischovsko-nezvalovskou hravostí, ke které patří jistý odstup, na straně druhé. Kolik lze přiznat prostého okouzlení a citu, kolik sečtělosti a kdy je třeba se na to všechno podívat zvenčí, neuvěřit tomu, pousmát se, své „nálezy“ shodit? Souboj dopadá vzácně nerozhodně; jakkoliv se jednotlivé texty liší svou atmosférou i obrazností, výsledkem je soudržný a působivý soubor.... celý text
Sbírku považuji za geniální počin. Pokud poezii považujeme za prostor, v kterém můžeme přebývat, do kterého jsme básníkem pozváni, pak Martin Stohr nabízí mimořádný zážitek. Více netřeba říkat, nutno přečíst a ochutnat...
Sbírka mi bohužel nesedla. Přečetla jsem, ale spoustě básní neporozuměla, stejně tak sbírce jako celku. Mrzí mě to, bohužel ne všechno co se tváří jako samozdřejmé a na první pohled jasné tak opravdu je.
Autorova sbírka neurazí, ale bohužel ani neoslní; pár míst navíc mile osloví. Po nějaké době zůstane dojem pouťové atmosféry - který ani nevíte, kde se vzal, dál vzpomínka na pár aluzí a parafrází na jiné básníky. Tečka. Bohužel.
Autorovy další knížky
2011 | Láska nic nezapomíná! |
2012 | Smích ze snu |
2020 | Užitá lyrika |
2004 | Přechodná bydliště |
1998 | Hodina Hora |
Kniha Smích ze snu je v
Přečtených | 15x |
Doporučených | 1x |
Chystám se číst | 3x |