Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404/bmid_smesne-lasky-gkX-404.jpg
4
2101
198
Soubor povídek, dříve vydaných ve třech „sešitech“, jsou vydávány v jedné knížce. Popisují muže a jejich komické zážitky s láskou a ženami. Povídková sbírka, kterou autor po jejím třísvazkovém vydání v šedesátých letech podrobil přísné kritické revizi (vyřadil texty „Sestřičko mých sestřiček“ a „Zvěstovatel“), přichází znovu na český čtenářský stůl, aby obohatila své starší i nové příznivce autorovou radostí z vyprávění, z fabulování a kombinování a přiměla k zamyšlení nad situací soudobého člověka opuštěného bohy a zanechaného truchlivým pokusům řídit vlastní i cizí osudy.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1970 , Československý spisovatelOriginální název:
Směšné lásky , 1970
více info...
Přidat komentář
Musím přiznat, že dílo Směšné lásky se mi moc nelíbilo. Zkrátka to nebyl můj šálek kávy (nebo čaje, jelikož kávu nepiju). Jde o to, že mi povídky přišly zvláštní a úplně nevím, kam je zařadit. Je pravda, že některé byly úsměvné a myšlenky v nich obsažené byly rozhodně zajímavé a hodné přemýšlení, ale tato kniha mě rozhodně nenavnadila k tomu, abych běžela do knihovny a vypůjčila si další Kunderovy knihy. Ovšem myslím, že za pár let mu dám ještě šanci, protože co jsem četla komentáře k jeho knihám, zněly nadšeně a lidé si je chválí, nejspíš jen já musím ještě trochu vyzrát. Nejvíce se mi líbila povídka Zlaté jablko věčné touhy, protože mě opravdu pobavil motiv dvou mužů lovících ženy, kterým ale nejde ani tak o ženy, jako o lov samotný, protože tento lov pro ně znamená jejich mládí, které jim postupně proklouzává mezi prsty. Ani Kunderův styl vyprávění mě příliš nenadchl. Na internetu jsem četla, že Kundera upřednostňuje přesnost jazyka a neztrácí slova pro zbytečné popisy, což se projevilo i v tomto díle, ale mě osobně trochu chyběla větší květnatost ve smyslu popisů prostředí a postav. Možná mi to ale chybělo o to více, protože jsem před Láskami četla Dumasovy Tři mušketýry, kteří mě naprosto uchvátili příběhem i jazykem a stylem vypravování a tudíž by pro mne po dočtení takového skvostu bylo zklamání téměř vše.
Priznávam, že som dodnes nesiahla po Kunderovej tvorbe... pre predsudky. Áno, tak veru. Minule v knižnici som si však povedala, že to napriek tomu skúsim.
Aké to prekvapenie, keď som si už hneď na prebale vo výňatku z akéhosi rozhovoru s autorom prečítala, že "nikdy by som sa nemohol prinútiť čítať Zolu, ale milujem jeho protinožca Anatola Franca"! Cítim to totiž obdobne...
No a po prečítaní tejto zbierky poviedok mi neostáva iné, len skonštatovať, že predsudky (ako to už pri nich často býva) boli zbytočné. Kunderov štýl mi pripomína skvelé texty (alebo skôr životné situácie a postrehy zručne, vtipne a múdro spracované do literárnej podoby) mojich obľúbencov Karvaša a Mitanu! Pri Kunderovi však je ako bonus odvaha priamo opisovať život pred pár rokmi...
Smiešne lásky, to sú pútavé poviedky, od ktorých som sa nemohla odtrhnúť - musela som ich prečítať na jedno posedenie! Repetitívne charaktery a konanie jednotlivých hlavných (samozrejme mužských) hrdinov, celoživotne sa naháňajúcich za ženami, je občas dohnané až do absurdity, no bol to nepochybne zámer - ostane to v človeku rezonovať o trocha dlhšie. Spolu so sladko-trpkým pocitom, ktorý poviedky takpovediac vyludzujú.
Predpokladám, že to nebolo moje posledné randez-vous s tvorbou autora :).
Jsem z knihy lehce rozpacita. Nejlepsi se mi zdály prvni tři. Obsáhlý Symposion mě docela potrápil.
Třetí sešit je jednoznačně nej. Symposion, tak napínavá hra s příběhem, který se dramaticky mění úhlem pohledu (věku i pohlaví) jednotlivých postav...
Nikdo se nebude smát, Falešný autostop a Eduard a Bůh se mi líbili nejvíc. Dobře zpracované povídky, které řeknou o životě v 50. a 60. letech v Československu víc než ledajaká studie.
Pan Kundera má neobyčejnej styl vypravování. Takovej lehkej, nevyzpytatelnej, místy filosofickej, laskavě humornej, prostě jinej. Hrozně příjemná knížka.
Hravý raný Kundera... Rozkošné povídky plné autorovy komiky v intenzivní formě. Nejpůsobivější je asi často zmiňovaný Falešný autostop. Osobně mám hodně ráda i Nikdo se nebude smát kvůli té absurditě a efektu sněhové koule (filmová verze mimochodem není špatnou adaptací) a Staré mrtvé, u kterých si nejsem úplně jista, čím na mne zapůsobili (možná tou atmosférou kontrastu pokoje vysoko v činžáku a ulice dole, ospalost maloměsta...).
Má nejoblíběnější povídka - Falešný autostop, neskutečně psychologicky propracované.
Od Kundery se mi nejvíce líbila právě tato kniha. Vybrala jsem si ji skrze povinou četbu k maturitě. Knížka je jednoduchá na čtení, ale občas některé fráze mi přišly zbytečně moc zdlouhavé. Nejvíce se mi líbila povídka - Falešný autostop. Doporučiju spíše jako oddechovou knihu. Neurazí - nenadchne.
Tak sem se zase jednou pustil do Milana Kundera a dopředu můžu říct, že pocit ze čtení je převážně spokojený. Vynikající Žert sice překonán nebyl, ale to sem ani neočekával a navíc jsou Směšné lásky mnohem zábavnější než opěvovaná a pro mě nemastná-neslaná Nesnesitelná lehkost bytí.
Většina povídek v této knize má celkem jednoduché zápletky, dominují úvahové pasáže, v nichž se jak známo Kundera vyžívá. Jeho postavy a jejich dialogy, neotřelé přirovnání, vyzdvihování banalit, to dohromady tvoří poměrně ojedinělý zážitek. (Přestože některé dialogy/monology znějí, jak kdyby si je postavy měsíc připravovaly.)
Mám kamaráda, kterého mám velice rád, nicméně se s ním nemůžu vídat dennodenně, protože bych se z něj mohl po čase zbláznit. Přesto je každé naše setkání velmi příjemný zážitek. To jsou pro mě Kunderovy knihy.
Bohužel mě ze čtenářského blaha občas vytrhávalo repetitivní opakování charakterů. Chlapy jsou většinou děvkaři s vysokou úspěšností a ženy jsou často naivní, hloupoučké slečinky, které slouží jako ozdoba muže a stejně tak se s nimi i jedná. Trošku z tebe smrdí šovinismus Kundero, ale já ti to odpouštím. Vlastně sem se během čtení několikrát přistihl, že díky kurevnickým charakterům si uvědomuji, jak moc si vážím lásky, jakou máme s přítelkyní. Takže díky. Navíc, přestože se spoustou tezí v knize nesouhlasím, nemění to nic na tom že je zábavné nakouknout do hlavy lidem, s kterými bych v reálném světě nedokázal navázat společnou řeč.
Za vrcholnou povídku považuji rozhodně Falešný autostop. Jak tohle toho chlapa napadlo?
Moje první a rozhodně ne poslední setkání s Kunderou. Povídky jsou hravé, hořko-sladké a rozhodně nutí k zamyšlení.
Povídky jsou hravé a zábavné. Líbí se mi styl i promyšlenost Kunderova humoru. Je tu i pár myšlenek k zamyšlení. Pro příklad uvádím tuto: ,,Pravá hodnota člověka je v tom, co ho přesahuje, čím je v jiných a pro jiné. "
Co dodat, Kundery styl psaní mě prostě okouzlil. Některé byly trošku oddychovější, jiné mě donutily více přemýšlet. Nejvíce mě zaujal Falešný autostop a Eduard a Bůh.
Směšné lásky mě moc směšné nepřišly. Víceméně mě nijak zvlášť nezaujala žádná z povídek.
Velmi pěkné a čtivé příběhy. Některé mě příliš nebavily (například povídka s doktorem Havlem) a jiné mi ještě doteď zůstali v hlavě - například tu hodně vyzdvihovaný Falešný autostop nebo pak Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým. Povídka s názvem Já truchlivý bůh, jenž mi v mém vydání zrovna chybí, nám s přítelem byla předčítána v divadle (na Směšné interpretaci brněnské Husy na provázku - doporučuji) a nemělo to chybu.
Vtipné, dobře se čte. Až na Falešný autostop, dějově není špatná. Hlavní hrdina mi ale až moc připomíná mne. Mám pocit, že bych se zachoval stejně a z toho nemám moc dobrý pocit.
Četla jsem jen povídku Falešný autostop a mám tedy na ni odlišný názor, než všichni ostatní. Buď se mi nešlo vcítit do role holky, nebo jsem tak bezcitná, ale vůbec bych ji nelitovala a ani mi nepřišlo, že by to týpek nějak přehnal. Holka si začala sama, měla prostě říct dost a ukončit to. Možná to je i tím, že já jsem úplný opak jí. Nenechala bych se takhle ponížit a když už, tak bych našla slabinu muže a zaútočila bych mu na ni. Třeba, až se mi to časem rozleží, nebo si povídku přečtu za pár let, změním názor...
Štítky knihy
povídky láska erotika česká literatura socialismus milostné povídky
Část díla
- Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým 1968
- Doktor Havel po dvaceti letech 1968
- Eduard a Bůh 1968
- Falešný autostop 1965
- Já truchlivý bůh 1963
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Směšné lásky je v
| Právě čtených | 34x |
| Přečtených | 3 423x |
| Čtenářské výzvě | 343x |
| Doporučených | 149x |
| Knihotéce | 455x |
| Chystám se číst | 400x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 11x |
Čas je paradoxní jako Kundera sám. Ze středo- a vysokoškolské četby Směšných lásek mi utkvěl hlavně druhý sešit, tedy Falešný autostop a Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým - a vnímala jsem je téměř tragicky, jako přehlídky ztrát. Dnes si užívám hlavně třetí sešit, obzvláště povídky Eduard a Bůh a Doktor Havel po deseti letech - a jejich zpráva, jak se rodí skepse a jakými mechanismy banalita nabývá na zajímavosti, mi připadá zábavná...