Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404/bmid_smesne-lasky-gkX-404.jpg
4
2101
198
Soubor povídek, dříve vydaných ve třech „sešitech“, jsou vydávány v jedné knížce. Popisují muže a jejich komické zážitky s láskou a ženami. Povídková sbírka, kterou autor po jejím třísvazkovém vydání v šedesátých letech podrobil přísné kritické revizi (vyřadil texty „Sestřičko mých sestřiček“ a „Zvěstovatel“), přichází znovu na český čtenářský stůl, aby obohatila své starší i nové příznivce autorovou radostí z vyprávění, z fabulování a kombinování a přiměla k zamyšlení nad situací soudobého člověka opuštěného bohy a zanechaného truchlivým pokusům řídit vlastní i cizí osudy.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1970 , Československý spisovatelOriginální název:
Směšné lásky , 1970
více info...
Přidat komentář
(audiokniha)
1. Já truchlivý Bůh - čte Jan Kolařík *****
2. Zlaté jablko věčné touhy - čte Jan Kolařík ****
3. Nikdo se nebude smát - čte Igor Bareš *****
4. Falešný autostop - čte Igor Bareš *****
5. Symposion - čte František Derfler ****
6. Doktor Havel po dvaceti letech - čte František Derfler ****
7. Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým - čte Ladislav Lakomý ***
8. Eduard a Bůh - čte Antonín Přidal *****
Skvěle napsané povídky. Líbily se mi hlavně pěkně vymyšlené rozhovory, které na mě působily věrohodně. Navíc byly také často okořeněny o trefné pocity a vnímání, jak ze strany mužů, tak žen.
Nejsem žádný odborník na jazyk, ale u této knihy jsem si několikrát říkal, jakou pěknou češtinou je to napsáno. Prostě se mi kniha moc dobře poslouchala. Takže jsem si většinu povídek poslechl ještě jednou :)
Melancholickou atmosféru díla přesně vystihuje název souboru. Zejména povídka Falešný autostop je neuvěřitelně mrazivá - člověk se nedokázal odtrhnout.
Hezká knížka, pěkně se četla - velmi milá mi přišla forma povídek. Velmi se hodí k maturitě.
Kunderovy romány mám radši, snad pro tu propracovanější zápletku, nicméně Směšné lásky jasně odhalují, že Kundera je autor jednoho, stále variovaného tématu
Miluji knihy Milana Kundery, miluju jeho styl psaní. Rozhodně jeden z mých neoblíbenějších českých autorů vůbec. Přesto tuto knihu musím hodnotit jako průměr. Jsou to povídky, takže se nejedná o jeden ucelený příběh, a proto hodnotit knihu jako celek je zkrátka těžké. Některé povídky byly perfektní a dala bych jim klidně deset hvězd, jiné byly prostě slabé. Takže ve výsledku, pokud mám hodnotit celou knihu, se jedná o průměr.
Moje první seznámení s Kunderovou tvorbou. Povídky se četly skoro samy, ale překvapilo mě jak v nich byly vyobrazeny ženy, pokud jsou podobně vykresleny ve všech jeho knihách, tak se mám na co těšit.
Jsou knížky, které zrají jako víno. A tahle k nim podle mne patří. V dnešní záplavě "humoru", který je prvoplánový, musí být spíš černý a lehce krutý, který se řídí zásadou že nejvíce se smějeme cizímu neštěstí a nebo nás k tomu, kdy se máme smát vede publikum v pozadí svým smíchem, svým potleskem, i po desetiletích působí tyto povídky jako laskavé pohlazení. Humornost je spíše naznačena, a je ponecháno na nás zda ji objevíme. Můžeme se ztotožňovat s různými postavami jednotlivých příběhů a je jen na nás, zda jsme obětí humorné situace nebo jejím strůjcem. Povídky jsou nadčasové a vše co je v nich obsaženo se mohlo odehrát v době, kdy vznikaly, stejně jako dnes.
Smích, když se není čemu smát, láska a sexualita.. to jsou časná Kunderova témata. Tato povídková kniha se čte poněkud lehčeji než jiné Kunderovy knihy, ale vnímejte dobře název... je tu opravdu napsáno směšné, nikoli veselé. Po přečtení Vám bude spíše smutno možná úzko.
Na mne místy moc filozofické a moc slov o ničem. Některé povídky se mi líbily víc, jiné vůbec.
Dost mi vadil Kunderův vztah k ženám, který povídkami prosakuje. A to podotýkám, že nejsem žádná militantní feministka!
Vlastně žádná z žen není v Kunderově podání sympatická. Často to jsou naivní nanynky, husičky, které uvěří každé lži, kterou jim muž (obvykle "děvkař teoretik") předloží, a stále stejně neochvějně k němu vzhlížejí. (Slovenky navíc při tom dělají "joj"!)
O "hrdinkách" se vlastně v žádné povídce mluvit nedá. Ženy jsou tu pasivní a submisivní, navíc takovým způsobem, že si člověk řekne: "Kravka jedna, má co si zaslouží." Žádné sympatie, žádné vcítění se, a to ani ze strany autora, ani ze strany mě jako čtenáře.
Žena je tu jenom sexuální terč a sex a libido se zaměňuje za lásku. Že to má být směšné??? No nevím, mně to spíš v některých povídkách připadalo ubohé. A když už se náhodou objeví žena s vlastním názorem, Kunderův vztah k ní je dopředu jasný - jednoznačně odmítavý.
Asi nejlepší je z mého pohledu povídka Nikdo se nebude smát, pak ještě Falešný autostop, ostatní mě nebavily.
Za mě tedy Kundera ne.
Váhal jsem mezi 4 a 5 hvězdami. Povídky jsou boží, Kunderovo podání a slovní líčení mě fakt baví. Pravdou však zůstává, že když není člověk jen pasivním konzumentem jednotlivých povídek, ale zamyslí se nad dílem s větším nadhledem, nemůže pak autorovi odpárat jeho brzy předvídatelný postoj k mnoha tématům. Zejména pak k ženám.
Ale co já vím, nejsem žádný literární znalec a dost věřím, že by mi místní češtinářky daly za takové prohlášení jednu do zubů. Třeba Kunderu více pochopím s dalšími knihami, na které se těším. :)
Na této knize se mi nejvíc líbil čtivý a svižný způsob psaní. Povídky na mne bohužel takový dojem neudělaly. Všechny mi přišly stejné, ale musím uznat, že měly své poselství. Nejvíce mi však vadilo, že ve všech povídkách byli muži i ženy vyobrazeni stejně nelichotivě. Asi ve třetí povídce už mi to trochu lezlo na nervy a musela jsem knihu odkládat, abych si odpočinula. Celkově hodnotím jako průměr.
Napsat dobrou povídku je hrozně těžké, moc autorů to neumí, ale zde se to povedlo až na asi 2 výjimky na výbornou, oproti autorově nesnesitelné Nesnesitelnosti je tato knížka uvěřitelná a nepouští se v ní do nepřesvědčivého filosofického uslintávání.
Neodpustím si napsat, že mne mrazí, když je tato kniha/autor kritizována v rovině nevyváženosti ženských postav. Fakt nechci, aby se i knihy psaly po vzoru USA filmů/seriálů, kde musí být mezi hlavními aktéry inteligentní žena, černoch, latinoameričan a homosexuál.
Sbírka se mi líbila. Povídky jsou dobře napsané a hezky se čtou. Téma povídek mi bylo občas proti, jelikož tam hodně figuruje nevěra. Ale za určitým účelem to Kundera napsal. Takže za mě super.
Zatím nejlépe vystihuje můj názor na styl Milana Kundery Warana. Realistický tento muž rozhodně je. Bohužel. Má cit pro negativa povrchní společnosti. Spolu s Malachime stále přemýšlím o jeho vztahu k ženám, který mě v jeho dílech dráždí nejvíc. V tomto směru je jeho humor plochý až znevažující ženský svět. Snad Ellyem to vystihla za mne - velkou roli hraje často ponížení. Potkávám čas od času vtip a nadčasovou myšlenku, ale v kontrastu s jinými je to pro mne stále málo :))
Starý Kundera mě baví. Jen mi vadí naivita hraničící s hloupostí u ženských postav. Všechny jsou blbky, tragédky, ukecané hloupoučké holčičky, krásky závislé na mužích... Kde jsou nějaké sebevědomé ženy?! To jediné mi vadilo, jinak krásná čeština!
Náhodné počtení k maturitě, které se během oněch dvou hodin proměnilo v zajímavou knižní zkušenost. O Kunderovi jsem doposud slyšel jen velmi okrajově, tuhle pohodovou, nadsázkovou novelu ale odvyprávěl opravdu bravurně a nenudil jsem se jediným řádkem. Kéž by díla na listu povinné četby vypadala všechna podobně!
Povinná četba a mě upřímně se mi moc nelíbila. Povídky byly zdlouhavé a několikrát nudně psaná a párkát jsem je ani nepochopila. Čekala jsem od knihy něco víc, ale zase musím uznat, že pár příběhů bylo docela přijatelných. Asi bych ji doporučila spíše zdatnějším čtenářům, pro mě to byla náročná četba.
Štítky knihy
povídky láska erotika česká literatura socialismus milostné povídky
Část díla
- Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým 1968
- Doktor Havel po dvaceti letech 1968
- Eduard a Bůh 1968
- Falešný autostop 1965
- Já truchlivý bůh 1963
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Směšné lásky je v
| Právě čtených | 34x |
| Přečtených | 3 423x |
| Čtenářské výzvě | 343x |
| Doporučených | 149x |
| Knihotéce | 455x |
| Chystám se číst | 400x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 11x |
Knížka mě na první dobrou nezaujala, první povídku jsem četl celkem dlouho a nic mě nenutilo pokračovat v četbě, ale nakonec mě kniha velmi zaujala. V každé povídce je hlavní mužská postava, která většinou řeší svůj vztah k nějaké ženě či ženám. Hlavní postavy mi byly často nesympatické, ale byly napsány tak opravdově, že mi mé antipatie k postavě nebránily si povídku užít a vzít si vždy podnět na hlubší dumání. Co se mi moc líbí je doba, v které se povídky odehrávají, a to v minulém režimu. Doba a její atmosféra je popsána velmi sugestivně, ale bez patosu.